Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strach ze zneužití
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.2.15 17:29
Anonymní, najdi si dobrou psychoterapeutku a pracuj s ní na sobě, na zvládnutí svého problému. Tip na ni bys mohla získat v některé z organizací, které se zabývají problematikou domácího násilí, tam SZ spadá.
Tvůj postoj opravdu není „normální“ ve smyslu „zdravý“. Vytváříš dopředu situace, které nejsou na pořadu dne a sama svými představami formuješ do budoucna příběh, který není OK.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.15 17:29
Moc ti rozumim, mam stejne pocity u starsiho syna, i u dcerky. U nas je rozdil 3 roky. Takze se moc neobavam sourozeneckych hratek. Jakoze predpokladam, ze k nim dojit muze, ale zustane to v ramci detskych „her na doktory“… Mozna to beru trochu jinak, protoze neznam pubescenty moderni doby. Ohledne muzu v rodine me strach pomalu prechazi s tim, jak vidim, jak se chovaji ke svym, i k mym detem/vnoucatum a tak. Take ale strezim, totiz bdim. Maly jeste nespal mimo domov a uz ted, kdyz ho treba „mučíme“ nebo lečíme (neco mažeme, klystyr apod.), tak opakujeme, ze to smi delat jen rodice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.15 17:30
Tohle bych videla na psychologa. ja dost tezke, cim sis prosla a je sice prirozene, ze to ma sve dusledky a ty mas timpadem tyhle myslenky, ale nemela bys prozit cely zivot ve strachu.
teda strach mame vsechny, o deti ma strach kazdy rodic (temer teda), ale melo by to mit nejake rozumne hranice, jinak se budes trapit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.15 17:32
@Aghata myslim, ze i ja bych si mela nekoho vyhledat? Ja k tomu pristupuji jako k celkem beznemu nebezpeci. Jakoze vim, ze se to muze stat stejne tak, jako jiny uraz: popaleni apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanney
3.2.15 18:00
„Od té doby nevěřím žádnému muži.“ Není to divný, když čekáš druhý dítě???
- Citovat
- Upravit
3.2.15 18:05
@AniNevim být tebou, tak nějakou poradnu taky vyhledám. Chápu zakladatelku, která si tím prošla, že bude víc paranoidní, ale nepřijde mi dobré pro budoucnost dítěte, aby ho matka z obavy před nebezpečím chránila před případnými otci budoucích kamarádek nota bene i před vlastní rodinou. Spíš bych se přikláněla k otevřenějšímu přístupu k dítěti a od malička ho učit být obezřetné, vědět, co se mu kdo smí a nesmí dělat, umět mluvit otevřeně se svými rodiči.
Zakladatelko - ty určitě vyhledej poradnu. Tvým chováním (ač pochopitelným), bys mohla nechtěně ublížit svému synovi. Třeba tím, že z tebe bude cítit odstrčení, to, že mu nevěříš…
Jen ještě dodám, ve svém okolí mám hodně dětí staršího věku a situaci, kterou ty popisuješ jsem tedy nezažila. Nebude to u tebe tím, že se pohybuješ ve společnosti, která tyto projevy toleruje a jsou pro ní běžné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.15 18:38
Chápu zakladatelku, tedy co se týče vlastních nevyřešených traumatických vzpomínek. Rada zazněla, vyhledat pomoc. Přístup se mi zdá být víc než normální, spíš… paranoidní.
Já s etématu doma nevyhýbám, jen mám problém najít správná slova, správný slovník, a bych dokázala popsat situaci úměrně věku a… rozumu. Myslím si, že čím budou starší, ím bude téma sexualita jako taková žhavější a tudíž nemá smysl strkat hlavu do spísku ve smyslu když děti nikomu nepůjčím, nic se nestane ani mezi nimi, ani při hře. Já si naopak pamatuju, za jakou jsem byla trapku mezi spolužačkama, když jsem poprvé dostala menstruaci. Jako že jí někdy dostanu, to jsem věděla, ale to bylo vše. A nejbližší rodina se tvářila jako klan Fučíků, nikdo nechtěl říct ani píp, vysvětlit mi, co se vlastně děje. Popis menstruačního cyklu byl prostě tabu, stejně jako cokoli dalšího spojeného se sexualitou jako takovou. Natož praktická ukázka, co dělat… s hygienkcými potřebami. Takže já bych naopak nerada, a by moje děti, až se jim přihodí podobná situace při jejich pohlavím dozrávání, aby byli z toho stejně paf. A možnost zneužití s tím souvisí. Ráda bych, aby skrze znalost těchto věcí a svého těla věděli… co s nima kdo co dělat může a kdy co ne. Tedy ne omezením za plotem, ale spíš… prevencí a informacemi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.15 18:38
Od té doby nevěřím žádnému muži
jak je možné, že jsi těhotná? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.15 18:39
@Hanney píše:
„Od té doby nevěřím žádnému muži.“ Není to divný, když čekáš druhý dítě???
stejná vlna 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.15 18:40
@AniNevim píše:
@Aghata myslim, ze i ja bych si mela nekoho vyhledat? Ja k tomu pristupuji jako k celkem beznemu nebezpeci. Jakoze vim, ze se to muze stat stejne tak, jako jiny uraz: popaleni apod.
Odbočím. Bydlíme na samotě u lesa. Jasně, že nás tu může někdo přepadnout. Ostatně, mám dojem, že spíš se to stane na sídlišti vzadu za multikinem. (Víc se tu teda bojím divokejch prasat než maniaka, co tu zrovínka na mě celej den čeká támhle ve křoví.)
To se prostě… stát může. Souhlasím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.15 19:07
@Emilie souhlasím s tebou ve všem co jsi napsala 
máš pravdu, není potřeba děti izolovat, nebo se každého bát…tím jí nepomůže.
Zakladatelko: Zaznělo to už několikrát, ale vyhledej pomoc a snaž se dát holce normální dětství bez strachu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.15 19:15
Zakladatelko, tohle není normální!! Prošla sis něčím ošklivým, ale zamysli se nad svými dětmi. Mám pocit, že už teď u syna zaděláváš na nějaký sexuální blok. My si už ve školce hráli, skákali po sobě nazí a nazývali to šuk. ním. Vyslékali jsme se, s kamarádem jsme se x-krát viděli nazí a dokonce si pamatuju, jak jsme se tenkrát hrozně smáli tomu, že měl erekci (samozřejmě ani jeden z nás tekrát nevěděl, o co vlastně jde). Taková zvědavost je úplně normální a pokud budeš synovi hrátky zakazovat, může si vytvořit do budoucna nějaký blok nebo dokonce úchylku. Dcerka taky bude zvědavá, patří tok přirozenému vývoji, s tím se musíš smířit.
Na emiminu ti nikdo nepomůže, to musíš ty sama pomocí odborníka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.15 20:43
Abych to uvedla na pravou míru. K mužům nemám důvěru k cizím okolním. Mám pocit, že to může být kdekoliv. Ve školce mi syna otravoval istarší kluk s tím, že mu strčí šulinka do zadku. Malej přišel domů vystrašený. A jasně, že k vlastnímu dědovi a bratrovi v tomhle důvěru nemám. K manželovi ano i ke svému otci. o tom žádná. Proto čekám druhé dítě.
Synovi nezakazuji dětské hrátky na doktory, nebo něco v přiměřené víře, ale abych vešla do místnosti a synovi kamarádka skákala na šulinkovi. Tak to mi příjde dosti brzo.
rozhodně nijak se před sebou neschováváme. Koupávali jsme se spolu. Teď se již stydí. vždycky vejde do koupelny, když se koupu já, nebo tatínek. Neděláme z nahoty žádnou hrůzu a žádné tabu právě proto, aby to nikde pak nevyhledával. Byla jsem taky dítě. Na doktory jsme si také hrávali.
Možná mě ty myšlenky více přepadaji tím, že nevím ještě co mě čeká a o tu holčičku se člověk vážně bude více bát.
Psycholog by mi pomohl se vykecat. To je fajn. Nějak mě zaslepí kecama, že to nesmím asi tolik řešit. I tady jsou diskuze, kdy matky samotné mají strach, že jejich partner zeužívá dítě. Taky jsou na psychiatra? Mají podle mě spíš oči do kořán.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonym.
Napíši to stručně. Čekám dceru a mám již syna. Věkový rozdíl bude deset let. (to je hodně)
Jako dítě jsem byla zneužita vlastním dědou (v sedmi letech). Můj vlastní bratr po mě také chtěl nějaké sexuální prasečinky asi v 5 šesti letech, které jsem jako malá a hloupá udělala. (říkal tomu hraní a co já měla vědět?) Od té doby nevěřím žádnému muži. Já se s tím srovnala, ale teď když čekám dceru mám strach. A hrozně velký.
Můj syn je hrozně hodnej, ale sexuálně také velmi zvědavý. Se svými kamarádkami také již zkoušel různe blbinky, které u nikoho z nás neviděl. aji sousedovic holky v jeho věku jsou takhle aktivní již od 5 let, takže jsem z toho velmi v šoku. Kdyby jen pusinkování, ale to co oni dělají? S tatínkem se před ním maximálně pusinkujem, ale tak to by mi nevadilo, kdyby se s kamarádkam apusinkoval. Jedině v televizi snad, že by to viděl. Kdysi jsem ho načapala i s kamarádkou jak po sobě skákali a vydávali zvuky jako při sexu. Kamarádky maminka se tomu smála, že jsou to děti zvědavé a že neví co dělají. Mi to moc vtipné nepřišlo. Hrozně ode mě dostal, když jsem jej načapala po druhé. Od té doby se nic neopakovalo. Řekla jsme mu, že to dělají dospělí lidé, když chtějí miminko. Že děti to dělat nemohou, že jestli chce at si dá s kamarádkou pusu, ale že takové skákání a tak nesmí ještě dělat, že jejich tělíčka na to nejsou dost vyvinutá. Netušila jsem co říct. Hlavně vysvětlovala jsem to již v pěti, šesti letech, že?
Ale já se opravdu bojím. Budu mít dceru. holčičky jsou křehké a musí se stále moc opatrovat a vím, že tenhle hnus je všude kolem a může to udělat každý. Manžel mou obavu zná a ví čím jsem si prošla. Řekl mi přímo, že ví, že budu asi střežit i ho, ale že se bát vážně nemusím, že mu to příjde nechutné, ale že mi to za zlé rozhodně nemá. Po tom co jsem zažila.
Chci poradit v tom jak se mám chovat? Říkám si, že dceru i když bude větší NIKDY nepujčím snad ani ke kamarádkám a ani k rodičům manžela, protože tam mohou být otcové těch holčiček, nebo co když bude někdo tam takový? Myslím hrozně do předu. Ale vím, že tenhle hnus je všude. U syna jsem se také bála, ale méně. Protože vím, že tohle se děje převážně holčičkám.
Jak se mám chovat? Jak tomu předejít? Co dělat se synem? Je to normální? Máte někdo stejné pocity? Nebo jsem již na hlavu?