Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Pe.M.1 píše: Více
To přece nedělá nikdo…to sledování přijde až v okamžiku, že něco je hodně jinak…a stará známá intuice
@Arturie píše: Více
Taky řešení, ale v momentě, kdy toho druhého ještě milujeme je těžké hledat city jinde. Vypnout city k někomu, kdo nám ubližuje je proces, který každému trvá jinou dobu. Zvláště, když je ve vztahu všechno ostatní v pořádku.
@LukeR1 píše: Více
Prece nemuzes milovat toho, kdo te podvadi. Jako mit rad jako otce sveho ditete, vyuzivat benefity, ok, ale myslim, ze ty hloboky city vyprchaj v tu chvili. Aspon u me to tak bylo. Kor kdyz je manzel zakladatelky takovy laxni, tak o nejaky romanticky lasce nemuze byt ani řeč.
@Arturie treba proto jsi to měla tak jak píšeš. Ale vy jste přešli do režimu že jste vztah nezachraňovali ale pouze jej nechali dojet na konečnou. Ale většinou je ten cit lásky hodně silný a nejde vypnout ze dne na den. Z vlastní zkušenosti, slábne, u mě to třeba přišlo po třech měsících, že tam najednou nic nebylo, a jo, v tu dobu se mi i ulevilo, přestalo to bolet na duši a ja se mohl začít sbirat. Ale bylo to jiné, tim že moje žena mi za tu dobu nedala jedinou zaminku abych si mohl myslet že v něčem pokračuje a stále mi dává denně najevo jak ji na nas záleží. To mi i pomohlo to celé restartovat.
@Ragnarog píše: Více
U nas nebyla duvodem rozvodu nevera jako takova. Bokovky mel cele manzelstvi. Ale jeho chovani vuci me, v podstate do me projektoval svoje chyby. Tak jsem si pockala, az si najde poradnou hysterickou kjavu a podala zadost o rozvod. Necekal to.
@Arturie to jo, v tomhle světle to chápu. Jen mi hlava nebere v takovém vztahu zůstávat delší dobu. Je to hodně rozdílné od toho jake vztahy jsem měl já, tak tady taky nadhazuju myšlenky podle svých zkušeností, neměl jsem nikdy partnerku která by byla vyloženě toxická. A víš jak, sto lidí, sto chutí a u vztahů to platí o to víc. A když se zeptám, tak ty bokovky, to jsi dávala s klidnou hlavou už od začátku? V nějakou dobu tam určitě bylo prozření, odhalení že se tahá s jinou, nebo v tu dobu už jsi věděla že je to kre… a láska už tam stejně nebyla?
@Ragnarog píše: Více
Tak on mel koníčka muziku. Zpevak a kytarista. Takze fanynky mu do postele skakaly samy. Dokud se to snazil skryvat, tak jsem to celkem tolerovala, asi se to promitlo do toho, ze jsem ho pri sexu prestala libat a nechtela jsem, aby me drzel za ruku. Vedela jsem o koho jde, a klidne jsem ho nechala na nejakym grilovani prespat a odjela s malym ditetem domu. A kdovi, co jim vzdycky o mne nakecal. Pak se proflak takovymi kecy “ukazoval jsem fotku z dovoleny a Blanka se divila, ze mam takovou hezkou manzelku”: A bohuzel, kdyz nekoho mel, byl na me jeste hnusnejsi. Zarlil, buzeroval, podeziral, stalkoval on me, ne ja jeho. Ja nejsem stihacka a je mi to odporny. Bohuzel, se mi to stalo v zivote asi 3×, ze chlap dal prednost labilni hysterce, ktera mu delala sceny. Ted se mi zrovna po roce “vratil” milenec, je z nej troska a chce to se mnou slepovat. Nevim no, jsem takova vrba a asi prilis tolerantni.
@Sonarka píše: Více
@Ragnarog píše: Více
Hezky napsano, souznim…
Jen snad s jednou veci bych polemizovala, taky jsem si myslela, ze by meli mit partneri stejny pohled a nachylnost ke sportu, ke gaucingu, traveni volneho casu… a neni to tak, muzeme byt uplne odlisni, kdyz clovek miluje, protiklady jakoby jeste vic zintenzivnovali pritazlivost.
Ja jsem lina, nulovy vztah ke sportu, ten delam se sebezaprenim jen proto, protoze chci vypadat. On jse sportovec, nemuze byt bez sportu, hory, cyklistiku si dela sam, napriklad na dovolene se on neumi valet, furt potrebuje neco objevovat, za to ja bych se provalela klidne celej zivot, takze pres den on slape kolem po kopeccich, objevuje, ja se vyvaluju v mori a vecer jsme spolu v hotelu a funguje to.
@Arturie
Typický chlap…užít si a nemít s tím žádné řešení změn. U nás byly jiné věci k rozvodu. Myslím, že nevěru bychom byli oba brali jako snadno řešitelnou záležitost. Jinak každý člověk jednou dojde k tomu, že toho druhého má za ty roky okoukaného, přečteného, vychytaného. Čerstvá láska…všechno spolu…za x let…taky něco sami…a za půl života…ať jde, kam chce, hlavně, že nemusím jít taky. Je to o toleranci, kompromisech, zvyku. Nejhorší je, když už dojde na takovou averzi, že člověk slyší otevřít vchodové dveře, položit tašku a začne urychleně přemýšlet, kam by vypadl. To už je na pováženou. V našem případě bych spíš pochopila nevěru/jiná je štíhlejší, přitažlivější, hezčí, veselejší…/ než to, je je partner absolutně nepoužitelný pro samostatný život. Že si člověk vybral pro život někoho, kdo se musí o všem radit s rodiči, jsou pro něj první v životě a chod své nové rodiny se musí přizpůsobit jejich potřebám, přáním, názorům, výmyslům a prostě všemu. Pokud partner jde se vším prvně k rodičům a ten druhý je víceméně mimochodem seznámen s výsledkem, aniž by koho zajímal jeho názor, je to fakt na hlavu v tomhle zřízení existovat se zdravou hlavou. S nabranými životními zkušenostmi samozřejmě člověk ví, kde udělal chyby, ta první byla, že měl udělat hodně velký oblouk a jít dál sám, ale tak nějak čekal, že si to sedne, že se to sladí, že se jednou ta pupeční šňůra přeruší, a děti na druhém stupni a ono je to pořád stejný a člověk to nese čím dál hůř, že o každém jeho počinu rozhoduje rada starších, dneska myslím jsou lidi od počátku vztahů mnohem otevřenější a radikálnější. Je to tak lepší, protože je lepší o sobě rozhodovat sám, než se nechat životem vláčet sem a tam. A co se týče nevěry, kterou nemůžu fakt soudit, jestli někdo se mnou nechce být, nic ho u mě neudrží. A jestli někdo má potřebu podvádět, jednou za to ty následky ponese a co tak koukám kolem sebe, když absolvuje všechnu tu mašinérii jako prozrazení, rozchod, následky v rodině, majetkové vyrovnání, rozdělení péče o děti, stěhování, možná jiná práce, děti a rodina nového partnera, tak si dost lidí řekne, jestli mi to za to stálo. Ono může být povznášející, že o mě někdo má zájem, ale těch pár kradených chvilek vám život nenaplní. O čem to je, když tomu novému nemůžete říci, pojeď v sobotu na výlet, pojď do tý nový restaurace, to je přece o ničem. Jo, povídání, sex, ale co dál. Nevím no. Je asi lákavé to zkusit, ale ne každý stojí o to, ztratit rodinu. Zakladatelka je manželka a pokud o to stojí, manželkou bude dál. Musí sama vědět, co chce. Jestli rozvod, má krásný důvod. Ale kdyby chtěl rozvod on, už by s ní určitě nebyl. Teď, když ona to ví, a on ví, že to ví, už nejde dělat nevědomou. Musí k tomu stanovisko zaujmout. Teď to je na ní. Když k tomu bude mlčet, koukat na to, jak on jde za ní, bude sama před sebou za chudinku. Když bude dělat scény, za hysterku. Když bude chtít rozvod ihned, za ukvapenou. Proto se spíš klonim k názoru, radši nevědět, radši nechtít vědět. Pokud se rozvádět nechce. Takové to, cítím, že se něco děje, to není směrodatné. To mají chroničtí žárlivci normálně. Ti jsou přesvědčeni, že ač partner chodí přesně z práce i do práce, musí to dělat v pracovní době a nevymluvíte jim to…
@Pe.M.1
Je fakt, ze mne se po rozvodu ulevilo. On si pak spolecnym kamaradum stezoval, ze nam vubec nechybi. Ne, nechybel. Ale ani tech poslednich 6 let v manzelstvi nelituju, proslo by mu to strasne snadno. Takhle jsem vyckala na spravny moment, kdy mel mozek medúzy, vysoky alimenty, chatu, garaz. Byt a auto samozrejme. On ted bydli v dome s jejimi rodici a ve 53 ma 7lete a rocni dite. A kmita jak barevnej ![]()
@My Melody píše: Více
muže to fungovat pouze v připade, ze jsou oba tolerantní a nepotřebují všechno sdílet společně…pokud je ten pohodlnejsi trochu introvert co je rad, ze si v klidu precte knížku nebo se věnuje svým zajmum a druhy si v pohode na tom kole vyjede sam…neni zadny problem. Vetsinou tu ale v diskusích vnímám, ze ti sportovní chtějí v tom protějšku parťáka.
@Pe.M.1
takový přístup ma asi málokdo…mozna ten, kdo manželství vnima jako ekonomickou a rodičovskou jednotku a uz je emoce dávno odpojeny, takže jestli partner rano kukal s milenkou a byl s ni pul dne a večer se přijde najíst a zakukat si s manželkou mu je uplne jedno.
@My Melody píše: Více
Ano, tak to presne je…proto to nelze jen tak vypnout a najit si jineho…vse ma svuj cas. A v zivote se mi nikdy neosvedcilo delat neco na silu, vzdy me to nakonec dohnalo.