Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Nemohla, žije v zahraničí, téměř 1000 km daleko. Děti vídá jednou za 2-3 měsíce, v podstatě je jen navštíví. Kromě letní dovolené, to je má týden.
Některé gymplu umožňují středoškolské zahraniční pobyty. Anglická mluvící třída pro cizince v zahranici? Přestěhovat se k otci?
Osobně bych v této situaci nevyhrožovala žádnou hospitalizací na psychiatrii - to tady evidentně není ten případ, tady je zkrátka slečna pořádně nevychovaná resp. jednoduše těžící z maminčiny slabosti, nedůslednosti a neschopnosti ji vychovávat.
Čeho bych se ale nebála, je pohrůžka diagnostickým ústavem - dítě do něj může být přijato i na základě odůvodněné žádosti rodičů, jestliže závažným způsobem nezvládají výchovu (což je tento případ - fyzické přetlačování se u dveří s šestnáctiletou dívkou, kde to jsme?
). V tuto chvíli bych jí dala nůž na krk ve smyslu „dobrá, protentokrát to beru, jako že sis potřebovala akutně vydechnout a udělat si volno - to se může stát každému. Ale teď je čas jít do školy a jestliže se podobná situace bude opakovat - a stejně tak, jestli i nadále nebudeš respektovat pravidla a nedělat svoje povinnosti - požádám o tvoje dočasné umístění do diagnostického ústavu. Mám tě ráda, nechci se tě zbavit, ale pořád ještě jsem za tebe zodpovědná a jestliže ty s námi nechceš fungovat jako rodina, musím zajistit, aby o tebe bylo postaráno jinde.“
@jejjej píše:
Některé gymplu umožňují středoškolské zahraniční pobyty. Anglická mluvící třída pro cizince v zahranici? Přestěhovat se k otci?
1.To nezaplatim, nemám na to.
2. Musel by otec souhlasit, vzhledem k „zájmu“ o děti pochybuju.
3. Na gymplu sotva začala, nevěřím, že by škola byla pro.
Myslím, že musím najít cestu v českých podmínkách.
Zatím vidím možnosti:
já najdu psychologa, se kterým proveru své výchtovné postupy a nechám si poradit
uvidím, co mi řekne šk. psycholožka
uvidím domácí vývoj u dcery, pokud dál nebude chodit, tak asi ta RZ
Víc možnost mě nenapadá.
@BohunkaP píše:
Osobně bych v této situaci nevyhrožovala žádnou hospitalizací na psychiatrii - to tady evidentně není ten případ, tady je zkrátka slečna pořádně nevychovaná resp. jednoduše těžící z maminčiny slabosti, nedůslednosti a neschopnosti ji vychovávat.Čeho bych se ale nebála, je pohrůžka diagnostickým ústavem - dítě do něj může být přijato i na základě odůvodněné žádosti rodičů, jestliže závažnýmzpůsobem nezvládají výchovu (což je tento případ - fyzické přetlačování se u dveří s šestnáctiletou dívkou, kde to jsme?![]()
). V tuto chvíli bych jí dala nůž na krk ve smyslu „dobrá, protentokrát to beru, jako že sis potřebovala akutně vydechnout a udělat si volno - to se může stát každému. Ale teď je čas jít do školy a jestliže se podobná situace bude opakovat - a stejně tak, jestli i nadále nebudeš respektovat pravidla a nedělat svoje povinnosti - požádám o tvoje dočasné umístění do diagnostického ústavu. Mám tě ráda, nechci se tě zbavit, ale pořád ještě jsem za tebe zodpovědná a jestliže ty s námi nechceš fungovat jako rodina, musím zajistit, aby o tebe bylo postaráno jinde.“
Kde zijes, do diagnostaku posle soud nebo s tim musi to decko souhlasit. Resilo se ve skole a to to děcko nema ani 15,bez jeho souhlasu mas smolika
Nehrozila bych psychiatrii, beztak není místo. Řekla bych jí, že v pondělí půjde normálně do školy, já ji tu absenci omluvim a jedeme dál.
Pokud by v pondělí do školy neodesla, zabavila bych mobil (na nějaké povídání o dohaneni učení a shánění materiálů kašlu, dohánět učení a shánět materiály může, až bude ochotná do školy docházet, dokud sedí doma, na shánění materiálů nevěřím), okamžitě stopla kapesné (a kredit, ale ten bez mobilu stejně nepotřebuje), jakož i jakýkoli přístup na internet, technické řešení bych pogooglila, to nemůže být tak složité. Zamkla bych vstupní dveře, klíče vzala k sobě (žádné sezení v předsíni) a po zbytek dne si jí nevšimala. Oběd a večeři bych podmínila přesně definovanou domácí prací („vařím k večeři sunkofleky, dám ti, pokud vyluxujes obývák - něco za něco“), pokud by nebyla ochotná, ať si tedy něco vezme sama. Školu bych pravdivě informovala, co a jak řešíme.
Večer bych jí nachystala tašku, svačinu, oblečení, prostě všechno pro co nejhladsi odchod do školy, a nabídla bych jí možnost si promluvit (a vyslechla bych si od ní cokoli, bez hodnocení, konverzaci bych stacela směrem „jasně, a co teď s tím budeme dělat?“). Ráno bych nabídla možnost odejít do školy (a pokud by šla, ověřila bych si, že tam došla). Pokud by neodesla, udělala bych to stejně jako předchozí den.
Pokud by to takhle pokračovalo pár dní bez efektu, kontaktovala bych SVP (a to bych možná kontaktovala tak jako tak, však nemusí hned do pastaku). Taky bych zkusila zavolat rodičovskou linku, pro radu.
@vokishka píše:
Kde zijes, do diagnostaku posle soud nebo s tim musi to decko souhlasit. Resilo se ve skole a to to děcko nema ani 15,bez jeho souhlasu mas smolika
Opět, jak už tady zaznělo - dojít až do té fáze reálného umístění to přece nemá úplně za cíl… jde o to, aby se slečna trochu zalekla a uvědomila si, že pánem situace stále zůstává máma a že pokud bude chtít pokračovat v „cochcárně“, může to mít důsledky (které nyní v žádném směru nevidí, zatím jí vše volně prochází).
@unuděná píše:
Když zavolá RZ s tím, že má obavy o život své dcery, tak jí neodmítnou a někde jí umístit budou muset.
Umístí ji na dětské oddělení, kde se jí nedostane potřebné péče, kde bude čekat až se uvolní lůžko v psychiatrické nemocnici a to může trvat dlouho. Ale je to pořád lepší řešení, než nic. V takovém stavu je dnes česká dětská psychiatrie. Nejsou lůžka v nemocnicích, nejsou dětští psychiatři. ![]()
@BohunkaP píše:
Opět, jak už tady zaznělo - dojít až do té fáze reálného umístění to přece nemá úplně za cíl… jde o to, aby se slečna trochu zalekla a uvědomila si, že pánem situace stále zůstává máma a že pokud bude chtít pokračovat v „cochcárně“, může to mít důsledky (které nyní v žádném směru nevidí, zatím jí vše volně prochází).
Dokud někoho reálně nezavolám a on reálně nepřijede, tak je to plané vyhrožování a to už tu bez efektu bylo. Disgnosťák asi na zavolání nepřijede, je to složitější postup. Ta RZ možná přijede.
Už to tady několikrát zaznělo: střední vzdělání není povinné a např. volat RZ na někoho kdo nechce vstávat? To je podle mne zneužití a dal bych to volajícímu zaplatit. A do diagnosťáku se dávají děti, které páchají vážné přestupky (někdy i trestné činy a vězení by bylo příliš tvrdé), ale jen to, že nechce chodit do školy? Co s ní až ji bude 18?
@Anonymní píše:
Nehrozila bych psychiatrii, beztak není místo. Řekla bych jí, že v pondělí půjde normálně do školy, já ji tu absenci omluvim a jedeme dál.Pokud by v pondělí do školy neodesla, zabavila bych mobil (na nějaké povídání o dohaneni učení a shánění materiálů kašlu, dohánět učení a shánět materiály může, až bude ochotná do školy docházet, dokud sedí doma, na shánění materiálů nevěřím), okamžitě stopla kapesné (a kredit, ale ten bez mobilu stejně nepotřebuje), jakož i jakýkoli přístup na internet, technické řešení bych pogooglila, to nemůže být tak složité. Zamkla bych vstupní dveře, klíče vzala k sobě (žádné sezení v předsíni) a po zbytek dne si jí nevšimala. Oběd a večeři bych podmínila přesně definovanou domácí prací („vařím k večeři sunkofleky, dám ti, pokud vyluxujes obývák - něco za něco“), pokud by nebyla ochotná, ať si tedy něco vezme sama. Školu bych pravdivě informovala, co a jak řešíme.
Večer bych jí nachystala tašku, svačinu, oblečení, prostě všechno pro co nejhladsi odchod do školy, a nabídla bych jí možnost si promluvit (a vyslechla bych si od ní cokoli, bez hodnocení, konverzaci bych stacela směrem „jasně, a co teď s tím budeme dělat?“). Ráno bych nabídla možnost odejít do školy (a pokud by šla, ověřila bych si, že tam došla). Pokud by neodesla, udělala bych to stejně jako předchozí den.
Pokud by to takhle pokračovalo pár dní bez efektu, kontaktovala bych SVP (a to bych možná kontaktovala tak jako tak, však nemusí hned do pastaku). Taky bych zkusila zavolat rodičovskou linku, pro radu.
Co se týče jídla, je jí to jedno, klidně si něco vezme sama. Tím nic nezmůžu.
Klíče nevím, kde má, ty jí asi nevezmu. Bez mobilu už je.
Chystat tašku jí nebudu, fakt nevím, co má který den nosit.
Ono už to pár dní pokračuje, takže už na nic nechci čekat, až se rozmyslí. Teď má 4 dny volna.
@Luboš P píše:
Už to tady několikrát zaznělo: střední vzdělání není povinné a např. volat RZ na někoho kdo nechce vstávat? To je podle mne zneužití a dal bych to volajícímu zaplatit. A do diagnosťáku se dávají děti, které páchají vážné přestupky (někdy i trestné činy a vězení by bylo příliš tvrdé), ale jen to, že nechce chodit do školy? Co s ní až ji bude 18?
Dobře, co radíš?
Ono I s pobytem na psychiatrii musí dítě souhlasit, když tak jsme u toho. Pokud není v ohrožení života, což dítě zřejmě zakladatelky není
Nejsou místa na akutní lůžka, na vše jsou pořadniky.
Jak tady někdo psal o Kosmonosech. V 16 l tam dítě na dospělé nevezmou. Navíc musí projít přijímacím pavilonem, což chudák dítě. Což mi řekli přímo oni. Že to nechci.
Třeba v HB se čeká klidně skoro rok.
Když jsem měla dítě s doporučenim k pobytu, vzhledem ke zhoršující se stavu a obvolala všechny léčebny tak prý těch dětí k pobytu mají denně několik. Čekalo skoro 3 měsíce s papírem k hospitalizaci.
Za mě hlavně komunikovat se školou, aby nebyl průšvih s absenci a tedy řešit a hledat akutně odborníka k posouzení stavu. Což je prostě ale hrozně těžké. Vím o rodičích které třeba psychiatra hledali několik měsíců.
Prosím ponechat anonym.
Příspěvek upraven 26.10.23 v 10:23
@Anonymní píše:
Ono I s pobytem na psychiatrii musí dítě souhlasit, když tak jsme u toho. Pokud není v ohrožení života, což dítě zřejmě zakladatelky není
Nejsou místa na akutní lůžka, na vše pořadniky.Jak tady někdo psal o Kosmonosech. V 16 l tam dítě na dospělé nevezmou. Navíc musí projít přijímacím pavilonem, což chudák dítě. Což mi řekli přímo oni.
Prosím nechat anonym.Když jsem měla dítě s doporučenim k pobytu, vzhledem ke zhoršující se stavu a odvolala všechny léčebny tak prý těch dětí k pobytu mají denně několik. Čekalo 2 měsíce.
Za mě hlavně komunikovat se školou, aby nebyl průšvih s absenci a tedy řešit a hledat akutně odborníka k posouzení stavu. Což je prostě ale hrozně těžké. Vím o rodičích které třeba psychiatra hledali několik měsíců..
Takže vlastně není vůbec co udělat?
Se školou komunikuju. Už chce omluvenku od doktora a tam ji nedostanu.
@Anonymní píše:
Takže vlastně není vůbec co udělat?
Se školou komunikuju. Už chce omluvenku od doktora a tam ji nedostanu.
Nečetla jsem pořádně. Online psycholog, školní psycholog, atd… tu cesta nevede?
Nebyla ve škole 3 dny? Zkusit se domluvit s dětskou lékařkou, že by to omluvila ona?
Musíš zjistit co se stalo v té škole. Mohl to pro ni být takový debakl, ztrapnění se, že už tam nechce. Jít s kamarádkami na nákup, je zachování zdání normálního života. Takový únik od reality. Časem by ty úniky od reality mohly nabrat jinou podobu. Takže bych zvážila nátlaky a vyhrožování a snažila se dobrat podstaty.
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.