Štve mě práce, ale odejít nechci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Vykaslat se na kolegyni a hrabat si uz jen na svem pisecku, kdyz ma jeste tu drzost chlubit se pred Vami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Rebísek píše:
Vykaslat se na kolegyni a hrabat si uz jen na svem pisecku, kdyz ma jeste tu drzost chlubit se pred Vami.
Mrzí mě to, ale můžu si za to svým způsobem sama. Byla jsem půl roku pracovně u klienta v Německu právě, tam jsem nasbírala opravdu hodně zkušeností a pak jsem se vrátila zpět sem do týmu. Prý se potom hodně zvedla nálada v týmu, že jsem takový přirozený stmelovač - jenže mi přijde, že se to bere tak, že já jsem ta věčně pozitivně naladěná, ta, co vždy pomůže, ta, která říká vtipy a udržuje dobrou náladu… Ale ne ta, kterou berou všichni vážně. Ač z mých schopností je to jasně vidět, protože zamnou chodí pro radu skoro každý…
- Citovat
- Upravit
No tak bych to resila s nadrizenym a ne tady. navic, jestli mate hodnoceni pouze dle planu, cisel, tak proste tam rozhoduje dosahl, nedosahl, udelal cisla ci ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja vam rozumim, byla jsem driv taky takova, pro druhe se rozdat, ale cim jsem starsi, tim chapu, ze je potreba, aby si clovek vazil sam sebe a nevydaval se pro vsechny…Protoze ne vsichni jsou takovi, ze oceni, ze jim pomahate, jen vas vycucnou a jedou si svoje… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A mate s kolegynou aj rovnaku poziciu, rovnaky zakladny plat?
Lebo bonus sice v tej chvili potesi ked pride, ale na com realne zalezi je celorocny prijem.
Kolegyna je bud skodoradostna, alebo mozno aj len menej socialne zrucna a proste sa potesila a nedoslo jej ze by sa mala tesit sama niekde potichu.
Ale kto za to realne moze a moze s tym nieco robit je sefstvo, ak mas pocit ze nie si dostatocne ohodnotena vzhladom na svoje skusenosti a prinos firme, tak sup za sefom pytat vyssi plat. S dokazmi. Chlapi to nemaju problem spravit a vacsinou si vydupu co chcu, my zeny s tym mavame problem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@jkra píše:
No tak bych to resila s nadrizenym a ne tady. navic, jestli mate hodnoceni pouze dle planu, cisel, tak proste tam rozhoduje dosahl, nedosahl, udelal cisla ci ne.
Souhlas, promluvila bych s nadřízeným a kolegyni bych přestala radit, ať si na to přijde sama, za necelý rok už bych ji v tom nechala ať si poradí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Rebísek píše:
Ja vam rozumim, byla jsem driv taky takova, pro druhe se rozdat, ale cim jsem starsi, tim chapu, ze je potreba, aby si clovek vazil sam sebe a nevydaval se pro vsechny…Protoze ne vsichni jsou takovi, ze oceni, ze jim pomahate, jen vas vycucnou a jedou si svoje…
Presne tak. Pomoct, poradit ano, ale s mirou. Pracovnik, ktery je hodnoceny lepe nez ja, by mel naopak radou pomoci me. Ne naopak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@cecetka píše:
Presne tak. Pomoct, poradit ano, ale s mirou. Pracovnik, ktery je hodnoceny lepe nez ja, by mel naopak radou pomoci me. Ne naopak
Také jsem si z toho vzala ponaučení a rozhodně už si nebudu nabírat práci, jen abych pomohla. A už vůbec nebudu pomáhat a kontrolovat práci někomu, kdo to má sám umět. Myslím, že kolegyně si to uvědomila, protože mi psala předtím „doufám, že na mě nebudeš naštvaná, protože vím, že ty jsi sama z tvého hodnocení byla špatná“.
Já nevím, je o 6 letz starší než já, ale chlubí se mi se vším. Jak malá.
- Citovat
- Upravit
No pokud nechceš změnit práci (a měnit práci, protože si nedostala tak svkělé hodnocení jako si čekala je fakt volovina), tak potřebuješ změnit svůj postoj.
Teda nepotřebuješ - klidně se dál můžeš ponechat ve frustraci a v tom, že za to může někdo jinej.
Neblázni - jsi v korporátu a navíc v korporátu který je spíš fajn, než klasický korporát. No tak holt tě nepochválili. Jsi už ale velká, dospělá a profesionální, takže překousneš to, že se nenaplnila tvá očekávání, uchováš si z hodnocení to pozitivní, zanalyzuješ to negativní (bez emocí a egoobranných mechanismů, je to jen práce, ne útok na tvou osobnost) a začneš věci dělt jinak a efektivněji.
Chyba není v tvé kolegyni, chyba není v tvých nadřízených - to co potřebuješ proměnit je struktura tvé práce a to jak a komu prodáváš svoje úspěchy.
A teda především se nauč oddělovat profesní věci a osobní pocit sebehodnoty. To že se ti něco nedařilo je prostě normální věc a nesouvisí to s tvou osobností. Právě tohle oddělování je základem profesionality.
Pokud moc nevíš jak nato, tak možná má smysl najít si nějakého kouče, ale hledej někoho ve věku 50+, spíše ženu a nekoho kdo většinu času strávil ve velkých firmách, nebo měl vlastní byznys a tudíž vychází z hluboké praxe.
Nechceš životního kouče, absolventa rekreologie a dvoudýtenního semináře o koučování.
Ale to zvládneš i sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj,trošku z jiného soudku. Jsem ve své práci už 3 a půl roku, dokud jsem loni nevzala po končící centrále v Německu nejkomplikovanější zákazníky měla jsem vše v pořádku, ale prostě na to, co mám za problémové zákazníky mi to jde ještě dobře. Náš klient (pro toho pracujeme) v Německu mě má hrozně rád, děsně rád semnou spolupracuje…
A teď k věci. Měli jsme 3 měsíční hodnocení za hlavní sezonu, kdy je toho nejvíce. A moje kolegyně, co je tu ani ne rok, má snadné a malé zákazníky dostala lepší hodnocení než já. Logicky, protože se to prostě bralo jedním metrem. Ty výsledky hodnocení by se neměly nikde říkat, ale tahle zamnou přišla a chlubila se vyloženě. Já jí v práci se vším pomáhám, furt se mě ptá na rady, beru to jako samozřejmost pomoci kolegovi. Viděla, že mě moje hodnocení dost sebralo, že jsem se necítila dobře. A za 14 dní mi píše a chlubí se tím, že dostala poměrně velký bonus za to. Já samozřejmě nic. Dřu na komplikovaných věcech, dělám ty nejtěžší věci, moje znalosti jsou úplně někde jinde než její a pak slyším tohle. Jsem strašně demotivovaná, připadám si jako looser a chce se mi brečet. Firmu opustit nechci, protože zde mám spoustu jiných kamarádů, navíc se tu dobře zachází s ženami na mateřské a rodičáku, což mě za pár let čeká. Ale nevím, co dělat s touhle situací, kolegyni jsem již naznačila, že prostě se mi tohle nelíbí, ale ona prostě furt a furt jede a chlubí se.
Jestli je kolegyně taková necitelná houpačka a dělá to i přes upozornění od tebe, tak bych se na ní vyprdla s radami a trochu bych celkově omezila řady. Buď trochu sobecká a nenech se využívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A teda neštve tě práce, ale štve tě to, že tě nepochválili a pochválili někoho jiného, o kom ty si myslíš, že si to nezaslouží. A jo, je to trošku dětinský.
Řešit to tím, že budeš méně kolegiální není úplně ideální cesta, zejména pokud dobře fungující tým je jedna z tvých motivací, proč v té práci jsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
My mame hodnoceni dle cisel. to jedine rozhoduje, nic jineho. a I kdyz Ti chybi blbejch 10$, nedostanes nic.
To mi prijde jedine ferove hodnoceni. Tabulka stejna pro vsechny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ou píše:
No pokud nechceš změnit práci (a měnit práci, protože si nedostala tak svkělé hodnocení jako si čekala je fakt volovina), tak potřebuješ změnit svůj postoj.Teda nepotřebuješ - klidně se dál můžeš ponechat ve frustraci a v tom, že za to může někdo jinej.
Neblázni - jsi v korporátu a navíc v korporátu který je spíš fajn, než klasický korporát. No tak holt tě nepochválili. Jsi už ale velká, dospělá a profesionální, takže překousneš to, že se nenaplnila tvá očekávání, uchováš si z hodnocení to pozitivní, zanalyzuješ to negativní (bez emocí a egoobranných mechanismů, je to jen práce, ne útok na tvou osobnost) a začneš věci dělt jinak a efektivněji.
Chyba není v tvé kolegyni, chyba není v tvých nadřízených - to co potřebuješ proměnit je struktura tvé práce a to jak a komu prodáváš svoje úspěchy.
A teda především se nauč oddělovat profesní věci a osobní pocit sebehodnoty. To že se ti něco nedařilo je prostě normální věc a nesouvisí to s tvou osobností. Právě tohle oddělování je základem profesionality.
Pokud moc nevíš jak nato, tak možná má smysl najít si nějakého kouče, ale hledej někoho ve věku 50+, spíše ženu a nekoho kdo většinu času strávil ve velkých firmách, nebo měl vlastní byznys a tudíž vychází z hluboké praxe.
Nechceš životního kouče, absolventa rekreologie a dvoudýtenního semináře o koučování.
Ale to zvládneš i sama.
S tím máš naprostou pravdu. Souhlasím. Snažím se teď sledovat svou práci z jiného úhlu, přemýšlet, jak to dělat efektivněji. Ani mě nemrzí, že jsem nebyla hodnocená podle očekávání, spíš v tom, že bohužel v tom nebylo odraženo vše, co dělám. A co mi vadí je chlubení. Nedokáži se tak nějak odprostit od toho, že někdo, komu k jeho výsledům pomáhám svou dobrou vůlí má pak o tolik lepší hodnocení (což se bude určitě promítat i ve zvyšování platů) a ač ví, že já ne, stejně se mi chlubí. 
- Citovat
- Upravit
@jkra píše:
My mame hodnoceni dle cisel. to jedine rozhoduje, nic jineho. a I kdyz Ti chybi blbejch 10$, nedostanes nic.
To mi prijde jedine ferove hodnoceni. Tabulka stejna pro vsechny.
To chápu, ale u nás se na výsledcích odvíjí i to, jak je který zákazník komplikovaný. Pokud pracuji a starám se o ty nejtěžší, je jasné, že zdaleka nelze dosahovat čísel jako u těch, u kterých skoro ani není znatelné, že je máme.
- Citovat
- Upravit
Ahoj,
trošku z jiného soudku. Jsem ve své práci už 3 a půl roku, dokud jsem loni nevzala po končící centrále v Německu nejkomplikovanější zákazníky měla jsem vše v pořádku, ale prostě na to, co mám za problémové zákazníky mi to jde ještě dobře. Náš klient (pro toho pracujeme) v Německu mě má hrozně rád, děsně rád semnou spolupracuje…
A teď k věci. Měli jsme 3 měsíční hodnocení za hlavní sezonu, kdy je toho nejvíce. A moje kolegyně, co je tu ani ne rok, má snadné a malé zákazníky dostala lepší hodnocení než já. Logicky, protože se to prostě bralo jedním metrem. Ty výsledky hodnocení by se neměly nikde říkat, ale tahle zamnou přišla a chlubila se vyloženě. Já jí v práci se vším pomáhám, furt se mě ptá na rady, beru to jako samozřejmost pomoci kolegovi. Viděla, že mě moje hodnocení dost sebralo, že jsem se necítila dobře. A za 14 dní mi píše a chlubí se tím, že dostala poměrně velký bonus za to. Já samozřejmě nic. Dřu na komplikovaných věcech, dělám ty nejtěžší věci, moje znalosti jsou úplně někde jinde než její a pak slyším tohle. Jsem strašně demotivovaná, připadám si jako looser a chce se mi brečet. Firmu opustit nechci, protože zde mám spoustu jiných kamarádů, navíc se tu dobře zachází s ženami na mateřské a rodičáku, což mě za pár let čeká. Ale nevím, co dělat s touhle situací, kolegyni jsem již naznačila, že prostě se mi tohle nelíbí, ale ona prostě furt a furt jede a chlubí se.