Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím,
já si asi ani nejdu pro radu, jako se spíš vypovídat. Tak trochu mě trápí přítelova bývalá. Jsme spolu krátce, takže nechci dělat moc velké dusno a proto se jdu asi raději vypovídat sem k vám. Ale… Začli jsme spolu chodit, hned první rande byl rovnou i společnej víkend (a nebyla to žádná známost po internetu). Bylo to všechno fajn do doby, než přišla přítelova sestra a začla mluvit o bývalce, že má nemocnou maminku a jak vypadá její byt, že chce kupovat v tom samém paneláku a tak. No přítel mi při té příležitosti sdělil, že dotyčná je jeho bývalá, což já jsem ale věděla z fb, když jsem se po seznámení snažila najít jeho profil a objevila jsem jen bývalku. No to jsem ještě dala, hodila jsem to za hlavu. Jenže pak mi chvíli na to v opilosti řekl, že kdybychom se poznali o něco dřív, neměla bych šanci, že mu dlouho trvalo se vyrovnat s rozchodem a že se s bývalkou jednou za čas vidí na kafi, tak že mi to snad nebude vadit. To mě krapet rozhodilo, ale ještě to šlo.
Pak jsem u něj jednou nebyla na celý víkend a v neděli jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že se předešlý den, když jsem byla na oslavě, viděl s bývalou. Mě o tom však nic neřekl a kdyby se na to nezeptala sestra, tak to nevím asi vůbec. Do toho jsme ji během chvilky potkali ještě s jeho neteří, všichni se pozdravili jako velcí kamarádi, jen já tam stála jako trotl. Chvilka klidu netrvala moc dlouho, když jsem přijela k němu, on v práci, já šla uklidit nádobí a tam několik hrnků od kafe, přitom přítel kafe skoro nepije. Hned mě napadlo, že tam byla bývalka a chtěla jsem se ho zeptat jak přijde, ale nevěděla jsem jak začít, abych nebyla jako stíhačka. Přišel a po jídle začal povídat a vypadlo z něj, že tam předešlý den opravdu byla bývalka. Nezmohla jsem se na slovo, uvnitř jsem chtěla vyvádět, ale nějak jsem se ve skutečnosti na nic nezmohla, udusila jsem to v sobě. Ovšem pak jsem to nevydržela a napsala jsem mu o tom z domova. Jeho slova ve zkratce byla, že kdysi ji neskutečně miloval, pak neskutečně nenáviděl a dnes je rád, když jí jednou za čas vidí. Nenapsal mi pořádně ani proč se rozešli, prý sestěhování nedělalo dobrotu, ale kamarádka (přes kterou se známe) mi řekla něco jiného trochu.
No pak byl klid, jen jeho kamarád se občas v hospodě zmínil o slečně stejného jména, jako co spolu kdy zažili a tak, ale to jsem si říkala, že je třeba jen shoda jmen, nebo jsme ji potkali na dálku cestou na vlak, přítelova sestra mu řekla novinky o její nemocné mamince tak, abych to neslyšela asi, ale ok, to jsem neřešila.
Jenže teď jsme byli na oslavě přítelových a toho jeho kamaráda narozeniny, kde byli i rodiče kamarádovi ženy. Vše bylo fajn, než ten kamarád přišel s tím, že by zavolal slečně stejného jména jako je bývalka, aby se stavila. Přítel mu to odsouhlasil a tak za nějakou dobu dotyčná dorazila. No a jak jinak, než že to byla bývalka. Snažila jsem se skrývat svou naštvanost, ale nejraději bych se bývala sebrala a šla domů. Všichni byli hrozně šťastní, jak ji vidí, ona se se mnou šla pozdravit, jako by se nechumelilo. A začlo to, začli rozebírat nemoc její maminky, dobře, ok. Jenže pak se začlo mluvit o minolosti, jak ráda tohle a tamto, nebo jak s mým přítelem koukali na seriál o vraždách a večeřeli při tom zrovna. Nebo začla na přítele, jak on měl rum přece vždycky rád. Kamarádova tchýně mi začla vyprávět, jak bývalku prvně opila. Prostě nikomu nebylo blbé, že je to bývalka mého přítele a že tam jsem. Nevím jestli jsem divná, ale dost mi to vadilo, připadala jsem si jako vetřelec ve spokojené partě. A úplná třešinka na dortu byla, když bývalka odešla, tak mi kamarádova manželka povídá: Ona je fajn viď? Ty víš kdo to je, ne? Ona je hrozně fajn, sice občas na přesdržku, ale je fajn… Co jsem jako na to měla říct? No měla jsem dost. A tak trochu jsem byla rozhodnutá za to vytrestat přítele, protože jsem prostě čekala, že mohl tomu kamarádovi říct ne, nevolej jí sem. Že mu mohlo dojít, že z toho nebudu nadšená. Takže cestou domů jsem byla už trochu odtažitá, což on si ale vyložil jako moji únavu, bylo celkem pozdě. Doma jsem si šla hned lehnout, ani jsem nepočkala až přijde do ložnice a už jsem ležela zachumlaná pod peřinou. Přišel a chtěl pusu, tak jsem mu dala pidi pusu, když se zeptal, jestli se mi dnešek líbil (před oslavou jsme se byli podívat na miminko), tak jsem mu odpověděla, že to ušlo. On to po mě zopakoval, otočil se na bok (já k němu už byla zády) a šel spát. No noc byla pěkně na prd, já měla co dělat, abych nebrečela, za celou noc jsme se k sobě nepřitlulili, mě se navíc zdál hnusnej sen, že jsem se vzbudila hrůzou a ubrečená a on nic, spal. Ráno moje nálada nebyla lepší, spíš horší a asi jsem to dávala i najevo, ale přítel se nějak nepídil. Choval se jako obvykle, možná mě o něco víc tulil občas a neměl problém celej den proležet v posteli, ačkoliv je jinak velmi aktivní. Ale to, zda mi něco je, nebo že by mu to třeba došlo, to ne. Přičítal to tomu, že je neděle a že jsem smutná, že budu muset domů. Já sice řekla, že tím to není, ale víc nezkoumal. Ani dnes po zprávách se na nic nevyptává. A to rozhodně nepíšu jako dřív, protože mě to furt štve.
Tak já nevím, jestli to nevidí, nebo nechce vidět. Nebo jestli jsem divná, že mi bývalka vadí. Ale prostě mě štve, jak je furt někde kolem, všichni o ní mluví ve zdrobnělině, jak kdyby to byla největší kamarádka. Taky nevím, jestli to příteli říkat, nebo si to v sobě udusit. Prostě nevím co sama se sebou.
Tak to je hrozně těžké
ale ja osobně si myslím, že na ni přítel ještě nezapomněl a s rozchodem se nesmířil
tohle bych nepřekousla a řekla bych mu na rovinu, že buď já nebo bývalá…
…
Ty jako pořád čekáš, že někomu dojde, že ti bejvalka vadí, a ono furt nic. No jak by mohlo, když ti to vlastně nikdy nevadilo.:) Nikomu si nikdy nic neřekla a čekáš, že to někomu konečně dojde. Klasicky ženské. Počítám, že bys dělala jako že nic, i kdyby bys našla použitý kondom s cedulkou bejvalka. Zrovna se bavím představou být na tvém místě na té oslavě, jak všechny posílám ()!(). Bývalka sem, bývalka tam, nechtěl bych dělat křoví po nějakém Ex. ![]()
@Bajule18 hele, dej na me - z tohohle nic nebude. Evidentne na ni vnitrne porad visi, a nema to s ni vyresene.
Vubec to neni o tobe. Jsi proste nalepka na jeho boleni, nez se o ni on znova pokusi (a muzes si vsadit, ze to zkusi, evidentne je to zivotni laska pro nej), a ona ho bud vezme zpatky nebo ne. Kdyz ho vezme zpet, okamzite te odkopne, kdyz ne, budes navzdycky ta druha, co neni tak dobra jako ona, ale na nej zbyla.
Zazila jsem neco podobneho, a byl to nejserednejsi vztah v mem zivote. Ja zamilovana, zatimco on si porad lizal nejaky rany po ex, a strasne mi tim ublizoval. Nakonec to dopadlo naprosto strasne, a kdybych mela rozum, co mam ted, tak bych vedela, ze od chlapa, co na me JAKKOLI vytahouje svoji ex (at opily, at si ji taha domu, kamaradi se s ni), ze mam dat ruce pryc.
Nabijes si drzku, to mi muzes verit.
Nicmene to nic nemeni na tom, ze tvoje urazenectvi a nekomunikace taky nicemu neprospiva. PROSTE MU TO REKNI. Rekni, ze se ti nelibi, ze ji zve na oslavu, ze v jeji pritomnosti nechces byt. Ze nechces, aby k nemu chodila na kafe, proste S NIM KOMUNIKUJ a nedavej mu za ukol cisti ti myslenky.
A jinak, dam ti dobrou radu, poohlidni se po jinym.
@Bajule18 jsi typická prechodova přítelkyně, buď se vrátí k ex a pokud nebude za možnost tak si časem najde jinou se kterou už bude normálně žít. Znám takových případů několik a za první po velké lásce měla vždycky smůlu.
A co mu to říct? Že si připadáš nesvá a pokud se vidíte mezi známými, tak jako pátý kolo u vozu. Jinak se z tohoto kolotoče asi nedostaneš. Uvidíš, co To k tomu řekne a jak se k tomu postaví - podle toho bych potom zvažovala rozchod nebo jestli zůstat. Potkání se s bývalými prostě. Někdy zabránit nejde, ale musíš vědět, jak na tom jsi.
@Bajule18 Hmm, tvé situaci se říká převoznice. Prostě to se chozením s tebou snaží zapomenout na bývalku. A moc mu to evidentně nejde. Jak psaly holky přede mnou. 1. Musíš mluvit, jakékoli ksichty, nálady, myšlenky, náznaky nepomáhají. Čím dřív to pochopíš, tím šťastněji budeš žít. Nikdo, opakuji nikdo neumí číst tvoje myšlenky. Možná se občas nějaká tvoje kamarádka trefí s odhadem, ale to je tak max. Po chlapovi to nemůžeš chtít vůbec. Máš pusu, tak mluv. 2. Tyhle vztahy započaté brzy po rozchodu s velkou láskou většinou nedopadají dobře. Vždyť už to vidíš teď. Teď byste měli být teoreticky nejvíc zamilovaní, přítel by měl pro tebe dýchat atd. a on si místo toho zve bývalku. Máš to vůbec zapotřebí?
![]()
@Bajule18 píše:
Zdravím,já si asi ani nejdu pro radu, jako se spíš vypovídat. Tak trochu mě trápí přítelova bývalá. Jsme spolu krátce, takže nechci dělat moc velké dusno a proto se jdu asi raději vypovídat sem k vám. Ale… Začli jsme spolu chodit, hned první rande byl rovnou i společnej víkend (a nebyla to žádná známost po internetu). Bylo to všechno fajn do doby, než přišla přítelova sestra a začla mluvit o bývalce, že má nemocnou maminku a jak vypadá její byt, že chce kupovat v tom samém paneláku a tak. No přítel mi při té příležitosti sdělil, že dotyčná je jeho bývalá, což já jsem ale věděla z fb, když jsem se po seznámení snažila najít jeho profil a objevila jsem jen bývalku. No to jsem ještě dala, hodila jsem to za hlavu. Jenže pak mi chvíli na to v opilosti řekl, že kdybychom se poznali o něco dřív,neměla bych šanci, že mu dlouho trvalo se vyrovnat s rozchodem a že se s bývalkou jednou za čas vidí na kafi, tak že mi to snad nebude vadit. To mě krapet rozhodilo, ale ještě to šlo.
Že nemá vyřešený předchozí vztah je jasné. O tom žádná.
Mě zarazila věta v úvodu. Při ní mě napadlo, kdo jsi, že se uvolil dát ti blahosklonně alespoň tu šanci? Zní to nadřazeně a mě osobně se zdá, že si z nějakého důvodu o sobě myslí, že je něco víc. Že můžeš být ráda…
A potom do sebe pasuje zbytek. Před tebou a na tobě si bude zvyšovat sebevědomí, protože před bývalkou se plazí jako pes.
Takže je jen na tobě, kolik máš sebeúcty. Řekni mu na rovinu a bez emocí /bez nějaké scény/, že ti nevyhovuje současný stav. Že nemáš dobrý pocit, když do vašeho vztahu vstupuje pořád ona. A uvidíš, jak se zachová. Tipovala bych, že ji bude bránit zuby nehty, že ji bude jmenovat jako výbornou kamarádku a proč by se s ní nemohl stýkat. Možná ne, ale podle popisu bych vsadila, že kdyby měl volit, tak zvolí ji.
Ale to není tvá chyba. On jen nedospěl a nevyřešil si vztah a vrhá se do dalšího, který je pro něj asi spíš záplata než plnohodnotný a vyrovnaný vztah. Už jen toto není nic pevného, na čem by se dal vystavět.
Vem si čas a zkus popřemýšlet, jestli ti stojí za sražení tvého sebevědomí a jestli jsi dobrá jen pro to, abys někomu foukala bolístky.
@Bajule18 píše:
Zdravím,já si asi ani nejdu pro radu, jako se spíš vypovídat. Tak trochu mě trápí přítelova bývalá. Jsme spolu krátce, takže nechci dělat moc velké dusno a proto se jdu asi raději vypovídat sem k vám. Ale… Začli jsme spolu chodit, hned první rande byl rovnou i společnej víkend (a nebyla to žádná známost po internetu). Bylo to všechno fajn do doby, než přišla přítelova sestra a začla mluvit o bývalce, že má nemocnou maminku a jak vypadá její byt, že chce kupovat v tom samém paneláku a tak. No přítel mi při té příležitosti sdělil, že dotyčná je jeho bývalá, což já jsem ale věděla z fb, když jsem se po seznámení snažila najít jeho profil a objevila jsem jen bývalku. No to jsem ještě dala, hodila jsem to za hlavu. Jenže pak mi chvíli na to v opilosti řekl, že kdybychom se poznali o něco dřív, neměla bych šanci, že mu dlouho trvalo se vyrovnat s rozchodem a že se s bývalkou jednou za čas vidí na kafi, tak že mi to snad nebude vadit. To mě krapet rozhodilo, ale ještě to šlo.
Pak jsem u něj jednou nebyla na celý víkend a v neděli jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že se předešlý den, když jsem byla na oslavě, viděl s bývalou. Mě o tom však nic neřekl a kdyby se na to nezeptala sestra, tak to nevím asi vůbec. Do toho jsme ji během chvilky potkali ještě s jeho neteří, všichni se pozdravili jako velcí kamarádi, jen já tam stála jako trotl. Chvilka klidu netrvala moc dlouho, když jsem přijela k němu, on v práci, já šla uklidit nádobí a tam několik hrnků od kafe, přitom přítel kafe skoro nepije. Hned mě napadlo, že tam byla bývalka a chtěla jsem se ho zeptat jak přijde, ale nevěděla jsem jak začít, abych nebyla jako stíhačka. Přišel a po jídle začal povídat a vypadlo z něj, že tam předešlý den opravdu byla bývalka. Nezmohla jsem se na slovo, uvnitř jsem chtěla vyvádět, ale nějak jsem se ve skutečnosti na nic nezmohla, udusila jsem to v sobě. Ovšem pak jsem to nevydržela a napsala jsem mu o tom z domova. Jeho slova ve zkratce byla, že kdysi ji neskutečně miloval, pak neskutečně nenáviděl a dnes je rád, když jí jednou za čas vidí. Nenapsal mi pořádně ani proč se rozešli, prý sestěhování nedělalo dobrotu, ale kamarádka (přes kterou se známe) mi řekla něco jiného trochu.
No pak byl klid, jen jeho kamarád se občas v hospodě zmínil o slečně stejného jména, jako co spolu kdy zažili a tak, ale to jsem si říkala, že je třeba jen shoda jmen, nebo jsme ji potkali na dálku cestou na vlak, přítelova sestra mu řekla novinky o její nemocné mamince tak, abych to neslyšela asi, ale ok, to jsem neřešila.
Jenže teď jsme byli na oslavě přítelových a toho jeho kamaráda narozeniny, kde byli i rodiče kamarádovi ženy. Vše bylo fajn, než ten kamarád přišel s tím, že by zavolal slečně stejného jména jako je bývalka, aby se stavila. Přítel mu to odsouhlasil a tak za nějakou dobu dotyčná dorazila. No a jak jinak, než že to byla bývalka. Snažila jsem se skrývat svou naštvanost, ale nejraději bych se bývala sebrala a šla domů. Všichni byli hrozně šťastní, jak ji vidí, ona se se mnou šla pozdravit, jako by se nechumelilo. A začlo to, začli rozebírat nemoc její maminky, dobře, ok. Jenže pak se začlo mluvit o minolosti, jak ráda tohle a tamto, nebo jak s mým přítelem koukali na seriál o vraždách a večeřeli při tom zrovna. Nebo začla na přítele, jak on měl rum přece vždycky rád. Kamarádova tchýně mi začla vyprávět, jak bývalku prvně opila. Prostě nikomu nebylo blbé, že je to bývalka mého přítele a že tam jsem. Nevím jestli jsem divná, ale dost mi to vadilo, připadala jsem si jako vetřelec ve spokojené partě. A úplná třešinka na dortu byla, když bývalka odešla, tak mi kamarádova manželka povídá: Ona je fajn viď? Ty víš kdo to je, ne? Ona je hrozně fajn, sice občas na přesdržku, ale je fajn… Co jsem jako na to měla říct? No měla jsem dost. A tak trochu jsem byla rozhodnutá za to vytrestat přítele, protože jsem prostě čekala, že mohl tomu kamarádovi říct ne, nevolej jí sem. Že mu mohlo dojít, že z toho nebudu nadšená. Takže cestou domů jsem byla už trochu odtažitá, což on si ale vyložil jako moji únavu, bylo celkem pozdě. Doma jsem si šla hned lehnout, ani jsem nepočkala až přijde do ložnice a už jsem ležela zachumlaná pod peřinou. Přišel a chtěl pusu, tak jsem mu dala pidi pusu, když se zeptal, jestli se mi dnešek líbil (před oslavou jsme se byli podívat na miminko), tak jsem mu odpověděla, že to ušlo. On to po mě zopakoval, otočil se na bok (já k němu už byla zády) a šel spát. No noc byla pěkně na prd, já měla co dělat, abych nebrečela, za celou noc jsme se k sobě nepřitlulili, mě se navíc zdál hnusnej sen, že jsem se vzbudila hrůzou a ubrečená a on nic, spal. Ráno moje nálada nebyla lepší, spíš horší a asi jsem to dávala i najevo, ale přítel se nějak nepídil. Choval se jako obvykle, možná mě o něco víc tulil občas a neměl problém celej den proležet v posteli, ačkoliv je jinak velmi aktivní. Ale to, zda mi něco je, nebo že by mu to třeba došlo, to ne. Přičítal to tomu, že je neděle a že jsem smutná, že budu muset domů. Já sice řekla, že tím to není, ale víc nezkoumal. Ani dnes po zprávách se na nic nevyptává. A to rozhodně nepíšu jako dřív, protože mě to furt štve.
Tak já nevím, jestli to nevidí, nebo nechce vidět. Nebo jestli jsem divná, že mi bývalka vadí. Ale prostě mě štve, jak je furt někde kolem, všichni o ní mluví ve zdrobnělině, jak kdyby to byla největší kamarádka. Taky nevím, jestli to příteli říkat, nebo si to v sobě udusit. Prostě nevím co sama se sebou.
Prostě jseš až ta druhá…pro přítele i pro jeho kamarády a známé…náplast na bolístku…
Vycouvej z tohohle vztahu, čím dřív, tím líp pro tebe. On v skrytu fduše stále touží po tom, obnovit vztah s bývalkou a kdyby mu řekla ano, rpzejde se s tebou natošup. Udělej to dřív než on. Jemu nezáleží na tvých citech a pocitech, nezajíá se o to, jak ti je a co ti je (druhá věc je, že by ses měla naučit o tom mluvit a nespoléhat, že někomu něco dojde). V tomhle počátečním období byste měli být oba zamilovaní až po uši, on není. Není to tvoje chyba, není to o tom, že ty bys byla špatná…je to o něm. Nemá vyřešený minulý vztah (sám v sobě) a tím pádem neměl začínat jiný. Je to vůči tobě nefér a nemáš to zapotřebí. On i všichni kolem něj tě berou jenom jako náplast, dočasnou náhradnici, aby on chudák nebyl sám. Kašli na to. Chvíli tě to bude bolet, ale až se z toho oklepeš, zjistíš, že jsi udělala to nejlepší, co jsi udělat mohla. ![]()
Ahoj, je take moznost, ze to proste bude jen chvilku trvat, nez se to vytribi. Byla jsem ve stejne situaci. Uplne si vzpominam, jak to ve mne vrelo, kdyz v pritelove parte o ni mluvili jako o uzasne, co vsechno zazili apod…taky jsem nic nerekla…
Bylo to tak asi prvni rok, kdy jsme na ni narazeli. Ale pak jako kdyz utne. Byli jsme spolu v pohode 7 let, nez se to potento kvuli necemu jinemu. Tak uvidis, treba ho to prejde, pokud ho mas vazne rada, dej mu sanci a zkus mu to v kliiiduuuu rict, ze te tohle trapi!
Ty vado, ty se ale ponizujes. Nechapu proc v sobe vsechno dusis. Mela jsi reagovat hned a ne delat, ze vsechno zkousnes. Ukoncila bych to, delas ze sebe onuci.
Nemusíš byt druha, chlapi jsou na tohle tupci a nedochází jim to. Ona by mela mít rozum a necpat se kam uz nepatří.. Zkus mu to na ferovku říct, nema smysl to v sobe dusit. Můj mel takhle kámošku na začátku, byl s ni porad po hospodách atd, pomalu vic jak se mnou.. A proste mu to nedošlo.. Az mi ruply nervy a bylo to. Proste mu to nedocvaklo..
Zažila jsem něco podobného z druhé strany. Ale bylo to celé dané tím, že pro mě bývalý kluk i po letech měl prostě jen slabost, žádné obnovení našeho partnerského vztahu nehrozilo. Třikrát do roka jsme zašli jen tak pokecat na kafe/pivo apod. Ale hlavně, měli jsme společnou partu dobrých kamarádů, ve které jsme se stýkali. A každá z jeho dvou /po sobě jdoucích/ přítelkyň to těžko nesla.
Zakladatelce - neboj, ono to takhle nevydrží navěky. Časem ji odstřihne, bude muset. A osobně si myslím, že její osoba tě nijak neohrožuje. Otázka je, co jeho city.
No tak na to dělat někomu náplast po bejvalé, na to bych teda neměla. Prostě bych si s ním promluvila a pokud by to dál trvalo, šla bych od něj…