Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, potřebovala bych poradit od zkušenějších. Od malička s malou chodíme mezi děti, hodně jezdíme na výlety, od 1 roku 2× týdne mezi děti na kroužky. Nikdy nebyl problém. Od 3 roku se vše změnilo. Malá je extrémně stydlivá. Doma nebo u sestrenek krásně mluví, zpívá, je s ní legrace. Venku nebo před cizími ani nepozdraví. Za rohem mi pak říká, že řekne paní dobrý den a když dojde na věc, tak jako by neuměla nic a schovává se za mě. S cizími dětmi pak potřebuje chvíli čas na rozkoukání a dobrý. Teď jsme byli po dlouhé době na prodlouženém víkendu a byl to docela očistec nebo tam nechtěla spát a pořád v noci brečela, že chce domů. Příští mesic máme jet opět na 2 noci pryč a já nevím, jestli to nezrušit.
Od září jde do školky, myslela jsem, že to u nás nebude problém, ale asi bude. Najednou jakoby jí vadily větší kolektivy. Jak s takovým dítětem pracovat i do budoucna?
Děkuji
Asi je to jen faze. Mam dojem, ze kolem 3,5 roku se za me starsi taky schovavala. Predtim i potom naprosto spolecenske dite. Ale netykalo se to teda deti, tam ji to bylo fuk, jen dospelych.
A cestovani vzdy milovala. Proc chtela domu? Jen kvuli cizimu prostredi?
Ukazovala bych jí samá pozitiva bytí mimo domov a že samozřejmě i vy se těšíte zase domů. Je to běžné, syn se taky na dovolenou těší, tam se mu stýská a posledni den prohlásí, že je škoda, že už jedem domů. A společenský je taky, jen se někdy stydí cizích dospělých. Někoho úplně s přehledem pozdraví a u jiných je zaražený.
Neřešila bych to a pokračovala v normálním režimu. Tyhle fáze mívají děti během celého dětství a myslím, že to patří ke správnému vývoji. Určitě bych jí nenutila zdravit za každou cenu, poučit, že se říká dobrý den, ale ne vyloženě stát, dokud to neudělá. Ale rušit kvůli tomu rodinné akce a plány, to si nemyslím, že by bylo až tak rozumné.
Nehrotila bych to.. syn zas byl hroznej posera a ted se zacina otrkavat trochu uz konecne
jsou mu cerstvy tri roky. Ve skolce je od zari.
No máme zamluvený penzion, tak mám trochu obavu, aby v noci zase nevyvádela, že chce domů a nerušili jsme ostatní hosty. Samozrejme jí pozitiva vysvětlujeme, manžel sr taky snaží, ale jakoby nás ani neposlpuchala, pak se v noci pořád budí a pláče. Když jsme šli pak hned po snídani na hřiště, tak zase spokojené dítě ![]()
S tím ostatním nevím, ale co se týče zdravení, tak bych ji netlačila, jenom ji to vystresuje. Naše skoro pětiletá pozdraví až teď, taky se stydí.
Dřív jsem ji nutila, hlavně kvůli společenskému tlaku („to dítě neumí pozdravit matka ho ani nenapomene!“), ale měla jsem se na to vykašlat, stejně to nebylo k ničemu.
Nepřijde mi extrémně stydlivá, ale spíš úměrně k věku. Nepomohlo by si ji vzít na dovolené do své postele? Jinak je asi normální, že děti na dovolené hůře spí.
Moje nejmladší je extrémně stydlivá, odjakživa, žádné lepší období neměla. Budou ji 4, boji se všech dospělých a to i příbuzných, které jen delší dobu neviděla. Udělat s tím nedokážu nic.
@vverru píše:
Nepřijde mi extrémně stydlivá, ale spíš úměrně k věku. Nepomohlo by si ji vzít na dovolené do své postele? Jinak je asi normální, že děti na dovolené hůře spí.
Moje nejmladší je extrémně stydlivá, odjakživa, žádné lepší období neměla. Budou ji 4, boji se všech dospělých a to i příbuzných, které jen delší dobu neviděla. Udělat s tím nedokážu nic.
Měli jsme jí u nás v posteli😉Tak asi je prostě nechat být. Spíš mě zajímalo, jestli třeba nedělám něco špatně nebo jestli bych jí nějak nemohla pomoct
@Emmi02 nejhorší je nutit, přemlouvat, tlačit, lámat…
Pomáhá s tím, že to neděláš
@g.sandova píše:
@Emmi02 nejhorší je nutit, přemlouvat, tlačit, lámat…
Pomáhá s tím, že to neděláš
Souhlas.
@Aduš8 píše:
Neřešila bych to a pokračovala v normálním režimu. Tyhle fáze mívají děti během celého dětství a myslím, že to patří ke správnému vývoji. Určitě bych jí nenutila zdravit za každou cenu, poučit, že se říká dobrý den, ale ne vyloženě stát, dokud to neudělá. Ale rušit kvůli tomu rodinné akce a plány, to si nemyslím, že by bylo až tak rozumné.
Vidím to stejně, nařizování či věčné usměrňování. Vede k opaku.
Ono je to u spousty dětí v předškolním věku naprosto normální. Netlačit na ní, ale také ji neumožnit se pořád schovávat- pokud nebude mít opakovaně zkušenost, že obavy to chce překonatm, tak budou ty obavy jen růst. Za úspěšnou interakci, s lidmi, ve které překonala svoje obavy, odměnit.
A případně se mrknetě na tuhle knížku.
https://www.knihydobrovsky.cz/…di-113582098 - to je p říběh na společné čtení a vyprávění.
Tady je spíše vysvětlujcíí knížka
https://www.databazeknih.cz/…-s-ni-169437
@Platanka píše:
S tím ostatním nevím, ale co se týče zdravení, tak bych ji netlačila, jenom ji to vystresuje. Naše skoro pětiletá pozdraví až teď, taky se stydí.
Dřív jsem ji nutila, hlavně kvůli společenskému tlaku („to dítě neumí pozdravit matka ho ani nenapomene!“), ale měla jsem se na to vykašlat, stejně to nebylo k ničemu.
Tak kdyby moje děti nepozdravily, dostaly by přes pusu, i kráva přeci zabučí.
Jinak bych to ale taky neřešila, moje starší dcera byla až do patnácti izolovaná od světa (velmi nekomunikativní) a dneska to dohnala.