Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Právě že mě přijde blbý ho něčím vydírat..
mně zase přijde blbý být pokousaná od vlastního dítěte ![]()
Anonymko, nastav si to tak, ze ten respekt musi byt vzajemny. Ty budes respektovat potreby syna, ale syn musi prvni respektovat tebe.
Takze tebe rodice mlatili a ted si vychovavas syna, ktery te bude take mlatit. Uvedomujes si to?
Jo aještě si naše malá navykla být taková voprsklá - leží na gauči, čučí na večerdu a říká - Mami, mlíko, mami hajajáka (hračka)
sedím vedle ní a říkám - buď si to dones sama nebo to řekni hezky a slyším Mami prosííím a já se zvednu a jdu a pak jí to nedám dokud neslyším Děkuji - víš kolikrát jsem jí to musela připomenout než to začala říkat automaticky??? To nechtěj ani vědět
![]()
ale dokázala jsem to a ani jednou jsem prdelí nehnula, dokud to neřekla hezky
Jak si myslíš, že se syn cítí, že se musí pořád vztekat a křičet, aby dostal, co potřebuje a chce (protože ty mu vždy vyhovíš)? A jak se cítíš ty? Je vám spolu dobře? Život je krátký, děti jsou fajn. Ale vše se musí dělat s citem a ROZUMEM, i výchova. Nastav hranice, neustupuj a proboha, hlavně a to především DŮSLEDNOST.
Tvá výchova nefunguje, trpíš ty i malý. Pokus se o změnu, není ostuda požádat i o odbornou pomoc. Třeba tě navede a pak už to půjde… Vždyť to jde i s úsměvem ![]()