Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn 4 roky, co to je za období?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.10.14 00:17
@hofka píše:
s tím rozmazlováním, já nějak nevím přesně, jak by se mělo rozmazlovat:-) taky se snažím předejít případnému křiku, rozčilení, různými nápady, okecáváním.. manžel to vidí jako rozmazlování. Přitom se jen snažím o zachování klidu a chladné hlavy. Od kdy je to teda rozmazlování a co to vlastně je?:-)
Já prostě s dcerou normálně mluvím a vysvětluji… snažím se vžít do jejího myšlení.
Např. si hraje a já chci, aby se šla už koupat. Neřeknu - dohrej si a jdeme uklidit hračky a koupat se… řeknu: už je večer, je potřeba uklidit hračky a jít se koupat… Ono to zní zdánlivě stejně… ale není - na druhý popsaný způsob jednání totiž dcera reaguje - zná totiž okolnosti, uvědomí si, že je večer - ukážu třeba, že je venku tma, nebo se řídí večerníčkem… ale kdybych řekla to první - dohrej si a jdeme se koupat, tak je to pro ni jen pouhý příkaz a hned se začne bouřit - „ještě nééééé“
Já prostě normálně mluvím a vysvětluji běžné věci…řeknu důvod, proč to tak má být a někdy ukážu následek toho, když to tak nebude… nedávám tolik příkazů… nebo aspoň něco k tomu řeknu - „je potřeba se obléknout, jinak ti bude zima“
Asi nejtěžší je dostat dítě domů z hřiště… já nedjříve oznámím, že je čas jít domů… a pak na to jdu tak, že začnu s dcerou mluvit - co si dáme dnes k večeři? Ona se většinou chytne a něco navrhne… já na to - to jsi dobře vymyslela, to bude dobrota… jéjda, to je hodin, už musíme jít… to povídání o večeři jí odvede pozornost od přemlouvání, že chce být ještě na hřišti.
manžel tohle nemá rád - on říká, že prostě se řekne, že se jde domů, tak se jde domů a neokecává se to, že děcko pak neumí poslouchat… já to zase beru tak, že když někde jsem a vím, že musím jít už domů, tak taky vím, co doma budu dělat a proč tam musím… tím se lépe vyrovnám s tím, že te´d musím opustit to zajímavé místo… tak stejně dítě - řeknu mu, že je čas končit se hraním a jít domů… a budeme tam dělat večeři, samo navrhne, co k večeři budeme mít… vidí smysl toho jít domů, má daný cíl… ne jen suchý příkaz - je hodně hodin, jdeme domů…
tak nevím, jestli je tohle rozmazlování… já myslím, že ne… můj manžel říká, že ano. Podle mne je rozmazlování, když dítě řve, že něco chce a já mu to dám… apod. prostě když rodič stále ustupuje dítěti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.14 11:59
@3HE píše:
Já prostě s dcerou normálně mluvím a vysvětluji… snažím se vžít do jejího myšlení.
Např. si hraje a já chci, aby se šla už koupat. Neřeknu - dohrej si a jdeme uklidit hračky a koupat se… řeknu: už je večer, je potřeba uklidit hračky a jít se koupat… Ono to zní zdánlivě stejně… ale není - na druhý popsaný způsob jednání totiž dcera reaguje - zná totiž okolnosti, uvědomí si, že je večer - ukážu třeba, že je venku tma, nebo se řídí večerníčkem… ale kdybych řekla to první - dohrej si a jdeme se koupat, tak je to pro ni jen pouhý příkaz a hned se začne bouřit - „ještě nééééé“Já prostě normálně mluvím a vysvětluji běžné věci…řeknu důvod, proč to tak má být a někdy ukážu následek toho, když to tak nebude… nedávám tolik příkazů… nebo aspoň něco k tomu řeknu - „je potřeba se obléknout, jinak ti bude zima“
Asi nejtěžší je dostat dítě domů z hřiště… já nedjříve oznámím, že je čas jít domů… a pak na to jdu tak, že začnu s dcerou mluvit - co si dáme dnes k večeři? Ona se většinou chytne a něco navrhne… já na to - to jsi dobře vymyslela, to bude dobrota… jéjda, to je hodin, už musíme jít… to povídání o večeři jí odvede pozornost od přemlouvání, že chce být ještě na hřišti.
tak nevím, jestli je tohle rozmazlování… já myslím, že ne… můj manžel říká, že ano. Podle mne je rozmazlování, když dítě řve, že něco chce a já mu to dám… apod. prostě když rodič stále ustupuje dítěti.
manžel tohle nemá rád - on říká, že prostě se řekne, že se jde domů, tak se jde domů a neokecává se to, že děcko pak neumí poslouchat… já to zase beru tak, že když někde jsem a vím, že musím jít už domů, tak taky vím, co doma budu dělat a proč tam musím… tím se lépe vyrovnám s tím, že te´d musím opustit to zajímavé místo… tak stejně dítě - řeknu mu, že je čas končit se hraním a jít domů… a budeme tam dělat večeři, samo navrhne, co k večeři budeme mít… vidí smysl toho jít domů, má daný cíl… ne jen suchý příkaz - je hodně hodin, jdeme domů…
Tak to vidím i já. Snažím se odpoutávat pozornost od věcí, které by dítě zbytečně rozhodily. To s večeří používám taky. 
Dosud jsem neznala nikoho, kdo by řekl, že tohle je rozmazlování.
Ještě musím zdokonalit mluvení s dcerou, vyhýbat se příkazům a zbytečně moc nevysvětlovat. Knížku, kterou jsi zmínila už mám objednanou. Díky za tip! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.14 00:01
@Ukulina píše:
Tak to vidím i já. Snažím se odpoutávat pozornost od věcí, které by dítě zbytečně rozhodily. To s večeří používám taky.
Dosud jsem neznala nikoho, kdo by řekl, že tohle je rozmazlování.
Ještě musím zdokonalit mluvení s dcerou, vyhýbat se příkazům a zbytečně moc nevysvětlovat. Knížku, kterou jsi zmínila už mám objednanou. Díky za tip!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.14 00:18
Není v tom žárlivost na sestřičku? Každé dítě se s tím vyrovnává po svém a volí svoje dětské způsoby, jak strhávat pozornost zpět na sebe… Já bych to určitě zohlednila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.14 21:33
Moc děkuji všem za příspěvky. Určitě si z Vašich rad něco vemu.
Syn je jinak opravdu zlatý. Je to klidné dítě, vydrží si hrát sám nebo i koukat na tv i dvě hodiny. Není to můj ocásek, který by pořád něco vyžadoval a byl mi za zadkem. Velký spáč, když není ve školce, tak po obědě dokáže spát i 3h. Baští úplně vše, dokonce upřednostní zeleninu a ovoce před čokoládou. Na sestřičku je hodný, až neuvěřitelně. Je v pokojíku a on mi říká, at mu ji tam dám, že jí bude hlídat. Tak ji v autosedačce k němu posadím na postel a koukají spolu na pohádku. On si s ní povídá, dává ji hračky, pusinkuje, když pláče, tak k ní honem běží a křičí, mami nemusíš, já jdu za ségrou. Opravdu myslím, že ji má moc rád!
Lomikára…samozřejmě je možné, že tohle jeho chování je reakce na malou. On byl vztekloun vždycky, ale ted se to nějak stupňuje, takže je možné, že se to zlomilo, když malá přišla. I když ji má moc rád, tak i přesto v něm může být žárlivost.
Ještě jednou všem děkuji…na jednu jsem ráda, že nemám jediná tak vzteklé a paličaté dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
