Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvladatelné dítě - mám pocit, že jsem selhala
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.9.14 22:30
To, co popisuješ, je strašné. Dovolili jste, aby vám dvěma dospělým lidem šestileté dítě naprosto přerostlo přes hlavu. Podle mě byste měli urychleně vyhledat odborníka na rodinnou terapii ať už přes vašeho pediatra nebo PPP, sami to nezvládnete a bylinky už vůbec ne. Hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 22:31
Noo, tak abych pravdu rekla, nevim co bych delala na tvem miste a je mi to moc lito, musi to byt desne.. Mozna by nebylo od veci ty jeho vystupy natocit a pak to te psycholozce ukazat a kdyxz stale bude rikat, ze je vse v poradku, tak zajit k nekomu jinemu, protoze me to v poradku neprijde, myslim, si ze ma nejakou poruchu a ne ze jsi selhala 
ach jo., preji silne nervy, mozna misto bylinek zjistit jestli na tzohle jsou homeopatika
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 22:32
Vám bylinky nepomůžou… vyhledala bych jiného psychologa, okamžitě, ten první asi nebude stát za moc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 22:36
@Lucciaaa Pokud se k ostatním lidem umí chovat slušně, na poruchu to nevypadá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 22:37
Prerostl Vam pres hlavu. Jestlize byl takovy vzdy, meli jste byt prisni jiz tehdy. Ted to pujde spatne.
Neuznavam, ze se kvuli kazde sebemensi „anomalii“ posila k dr. ale u Vas bych to nevidela jako spatne reseni.
Chyba je urcite na obou stranach.
Hodne stesti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.9.14 22:38
Ještě jsem nenapsala, že druhého psychologa jsem si našla, ale jdeme k němu až 10. října a dnešní den mě tak rozhodil, že jsem chtěla něco co by nám do té doby mohlo pomoci. Psycholog mu hned bude dělat testy, tak snad nám pomůže. Nikdy jsem si nemyslela, že se budu bát vlastního syna. Nikdy nebyl rozmazlovaný, prostě když jsem řekla ne, tak bylo ne. Jen manžel se moc nezapojoval a vše bylo na mě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.9.14 22:45
On je jinak hodný, slušný, chytrý, ale jakmile je nutné něco udělat tak je zle. Pokud se dělá to co ho baví tak je v pohodě - hrajeme člověče, pexeso, pomáhá na zahradě, na stavbě. Ale má svou hlavu a vše musí dělat podle sebe, jakmile řekneme, že to musí udělat tak jak říkáme my a nebo že teď se hrát nebude, protože musí udělat úkol, tak je vše zle. Zase na druhou stranu přijde a omluví se, že už to dělat nebude. Již po 2× jsem ho zaslechla jak si v posteli povídá s plyšákem, že nechce nikomu ubližovat, že má všechny rád, ale neví proč to dělá - dokonce u toho i plakal. Mám pocit, že se to v něm vše nějak mele a on si s tím neví rady. Je mi ho líto.
- Citovat
- Upravit
28.9.14 22:45
Tak to je mazec.. predpokladam ze v 6 letech.uz nepomuze v nejhorsim pripade ani jedna dobre mirena facka…duraz a odkazani do pokoje solid se nevzpamatuje vid…Takze Bych to resila videozaznamwm jeho scen a pak to pustila psychologovi at poradi co dal
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 22:48
Řešení padla, nic jiného než odborná pomoc se asi poradit nedá.
Je jestli se můžu zeptat, jak reagujete na to, že vám nadává do smradů atd. Já z toho textu pochopila, že nijak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 22:50
@Anonymní píše:
On je jinak hodný, slušný, chytrý, ale jakmile je nutné něco udělat tak je zle. Pokud se dělá to co ho baví tak je v pohodě - hrajeme člověče, pexeso, pomáhá na zahradě, na stavbě. Ale má svou hlavu a vše musí dělat podle sebe, jakmile řekneme, že to musí udělat tak jak říkáme my a nebo že teď se hrát nebude, protože musí udělat úkol, tak je vše zle. Zase na druhou stranu přijde a omluví se, že už to dělat nebude. Již po 2× jsem ho zaslechla jak si v posteli povídá s plyšákem, že nechce nikomu ubližovat, že má všechny rád, ale neví proč to dělá - dokonce u toho i plakal. Mám pocit, že se to v něm vše nějak mele a on si s tím neví rady. Je mi ho líto.
Hele ale to uz by mohlo byt o rozdvojene osobnosti nebo Jine poruse.. On si Je vedom toho ze se chova zle..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 22:51
Nežárlí na sestřičku?
on opravdu může mít pocit že pořád jen něco musí - úkoly, být hodný, oblékat se zatímco pořád se jen mazlíte s malou ..
i negativní pozornost je pozornost..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 22:51
Chtělo by to asi opravdu odborníka… Ale říkat šestiletému děcku, že ho nemáš ráda a že ho nechceš… Víš co se mu musí honit v tý hlavičce???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 22:53
@Anonymní píše:
On je jinak hodný, slušný, chytrý, ale jakmile je nutné něco udělat tak je zle. Pokud se dělá to co ho baví tak je v pohodě - hrajeme člověče, pexeso, pomáhá na zahradě, na stavbě. Ale má svou hlavu a vše musí dělat podle sebe, jakmile řekneme, že to musí udělat tak jak říkáme my a nebo že teď se hrát nebude, protože musí udělat úkol, tak je vše zle. Zase na druhou stranu přijde a omluví se, že už to dělat nebude. Již po 2× jsem ho zaslechla jak si v posteli povídá s plyšákem, že nechce nikomu ubližovat, že má všechny rád, ale neví proč to dělá - dokonce u toho i plakal. Mám pocit, že se to v něm vše nějak mele a on si s tím neví rady. Je mi ho líto.
zkuste to otočit - ne ted si hrát nebudeš..ale těším se až si zahrajeme až budeme mít spolu hotový úkol… prostě těch NE je tam na mě v tom popisu moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Dnes jsme měli hodně krušný den doma a já když teď nad tím vším přemýšlím, tak jsem došla k názoru, že jsem hodně selhala, nějak z toho nedokážu ani usnout. Vše to trvá již delší dobu, syn 6 let je absolutně nezvladatelný, pořád si jede to svoje, vyloženě se nám vysmívá do očí, nadává nám do smradů, hnusů, posránků apod. Teď začal chodit do školy a jakmile si má dělat úkoly, tak je hned oheň na střeše. On je dělat nebudu, on je na to malý, ho to nebaví a do školy chodit nebude atd. Dnešek už začal tím, že se vzbudil asi kolem 6 hodiny a hned si začal povídat na hlas a tím vzbudil malou sestřičku, již to mě naštvalo, protože já ji předtím pracně uspala a byla jsem ráda, že si ještě na chvíli zdřímnu. Dopoledne klasika jeho zlobení - nebude snídat, OK, nechceš, nemusíš. Vzala jsem snídani a odnesla. Jeho hysterický řev - já mám hlad a ona mě nechce dát jíst.
Pak se měl převléct z pyžama, pospíchali jsme, my už stáli ve dveřích a on pořád v pyžamu, já už vytočená do běla, ale pořád jsem se držela a najednou byl v momentě převlečený. Po obědě se to vyhrotilo tím, že jsem mu dala sešit a že si nátrénuje psaní číslic a pak půjdeme na ten úkol. On to psát nebude, ho to nebaví - pokud to nenapíšeš, nepůjdeš ven. Jsi hnus, smrad a já to dělat nebudu. řekla jsem mu, že jdu uspat sestřičku a pak budeme pokračovat spolu, v momentě začal řvát jak tur, smát se dělat opičky. Malá se polekala, začala taky brečet, když už se mi ji podařilo uklidnit, tak v momentě zase začal naschval řvát. Dostal na zadek a říkám, že má okamžitě začít psát číslice. Nepomohlo, pořád si mlel svoje, začal se mi smát do očí a zase nadávat a já už se neudržela a opravdu jsem mu pořádně nařezala. Hystericky začal řvát, že ho nemám ráda apod. Já už se neudržela a řekla mu, že opravdu ho ráda nemám, že se má sbalit a klidně jít pryč, že už ho nechci vidět. Štafetu jsem předala manželovi a znovu šla malou uklidňovat do ložnice, kde to na mě uplně dolehlo a hlavou mi běželo, že takové nehodné dítě opravdu nechci, že ho nezvládám a kdyby to šlo tak ať si ho klidně někdo vezme - teď když nad tím přemýšlím, tak je mi ze mě zle. 
Malá nakonec spala asi 1/2 hodinu, tak jsem si ji oblekla a šla se uklidnit ven. Chtěla jsem vzít syna, ale bohužel číslice netrénoval, úkol nenapsal, to co dělal mě předváděl i manželovi, takže celou dobu křik a nadávky. Takže zákaz, že nepůjde ven. Zase si pořval a pak za mnou chodil zda ho mám ráda a jestli se z procházky vrátím apod. Přišla jsem domů asi po hodině a půl, úkol nenapsaný, přemohla jsem se a i přes jeho nadávky s ním úkol udělala, nakonec vše uplně v klidu a až do večera kdy šel spát. Vše co jsem chtěla udělal bez problémů a najednou z něj uplné zlatíčko.
A já tu teď brečím a pořád přemýšlím nad dnešním dnem. Syna opravdu nezvládáme, dovoluje si na nás oba a absolutně nás nerespektuje. Neporadil by mi někdo zda existují nějaké bylinky, které by pomohly na zklidnění, nervozitu a ostatní.
Se synem jsme byli u psycholožky, ale ona usoudila, že je uplně bez problémů. Jenže on se k cizím chová jak zlatíčko, ale co dělá doma nám nikdo nechce věřit. Nevíme si s ním rady a nechci aby na dětství vzpomínal ve zlém. Jenže já už se ho v některých situacích i bojím, když mu něco zakážu, že opravdu ne, tak do něj vjede takový vztek, že se třeba začne ohánět vším co má po ruce - metla, polštář, mlátí židlemi apod. Kolikrát mám i 4měs. sestřičku na rukou a opravdu se bojím, že ublíží nám nebo sobě. Není to jeho žárlivost kvůli narození sourozence, byl takový i dřív, ale všichni mi tvrdili, že z toho vyroste, ale já bych řekla, že je to čím dál horší.