Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvladatelné dítě - mám pocit, že jsem selhala
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.9.14 22:14
@Anonymní píše:
@klenice do teďka mě to straší v hlavě, že jsem to jen tak přešla a neozvala se. Mikuláše měli v pátek, on mi hned na to onemocněl, do toho se strachy budil v noci, já si volno v práci vzít nemohla, takže ho zase hlídal ten kdo měl čas a já už se k tomu pak ve školce nevracela. Doteď si to vyčítám, ale bohužel již to nevrátím
A jsi si tím jistá, že se to tak odehrálo a že se mu smály i učitelky? Nebyla jsi u toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.9.14 22:22
Když jsem pro něj přišla, tak mi ředitelka podávala pytlík s počuraným oblečením a když jsem se ptala co to jako je, tak čert si ho chtěl odnést sebou a on se počural, že se hodně bránil a zachránila ho až paní kuchařka a bylo prý pěkně veselo. Nechápavě jsem na ni zírala a ona mi odvětila, že nějak ho aspoň na chvíli postrašit museli, když je nechce poslouchat. 
- Citovat
- Upravit
29.9.14 22:33
Já mám teda zatím jen roční holčičku, takže asi moc neporadím 
Ale zkusila bych ho namotivovat - jako ve stylu, tak si pojď rychle udělat úkoly, ať si pak můžeme spolu hrát. I když píšeš, že nežárlí, tak si myslím, že možná jo. Ať chceš nebo ne, starost o 4m miminko zabere dost času a na něj to může působit, že se mu tolik nevěnuješ.
Ale určitě to bude chtít, abyste si popovídali s partnerem a domluvili se na nějáké strategii a byli důslední.
Držím palce, ať se to zlepší co nejdřív 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 22:52
Anonymní zakladatelko
Už jsem tady odkaz na knihu dávala včera… nechci nutit, ale je opravdu fajn… jde o to, že se dle ní naučíš pracovat s pocity svého syna… o ty pocity totiž jde nejvíce… z toho vše vyplývá a vychází. On je „nedomilovaný“ a nepochopený, má pocit, že mu nikdo nerozumí…
Taky jsem měla chlapečka, se kterým se černý puntík táhl od školky až do konce střední školy… je mu 20let a je problémový stále… často přemýšlím, kdybych mohla něco změnit, co by to bylo… a vím to: CITOVÉ VNÍMÁNÍ, NAPLNĚNÍ JEHO CITOVÝCH POTŘEB, POROZUMĚNÍ, A ZABRÁNIT KŘIVDÁM NA JEHO OSOBĚ. Nejsem typ, co by ležel v knihách, nebo typ, který propaguje knížky o výchově, ale tahle http://knihy.cpress.cz/…ouchaly.html mi pomohla a lituji, že jsem ji neměla už tenkrát u prvního syna…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.14 08:00
@klenice píše: …ve škole ho čert nesl na zádech protože je to nejzlobivější chlapeček, strachy se počural a všichni se mu smály vč. učitelek.
Tak už vím, kdy Terku nepošlu do školky..Má z čertů respekt a možná by už pak nechtěla a ni do školky chodit 
debilní strašení dětí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.14 09:26
Zakladatelko: kdybych ze svého pohledu, bez znalosti dítěte i Tebe, měla shrnout základní body života Tvého syna, vypadaly by asi takto:
NÁSTUP DO ŠKOLKY - každý tříleťák není automaticky připraven jít do školky… Bohužel, on k tomu byl nucen, zřejmě nebyla jiná volba - to ale nic nemění na faktu, že to nezvládl. Nebyl připraven. Navíc jsi ho v tom příliš nepodpořila - vyzvedával ho, kdo měl zrovna čas, čili žádný pravidelný, průhledný režim, žádná jasná a pro něj srozumitelná pravidla typu „do oběda, potom přijde babička, projdete se a přijde maminka“. Tohle děti strašně moc potřebují - on to neměl - to, co zažil, pro něj byl chaos. V nejcitlivějším životním období.
ŠKOLKA - k výběru školky nemám slov. Nejen, že ho ani ty učitelky nepodpořily (když už to neudělala rodina), ony ho ještě podrazily svým přístupem. K mikulášské události, tam je to doslova na pár facek… ta šílená hrůza, že ho ten čert opravdu odnese… to ponížení, které musel zažít, když se hrůzou počural… to muselo být jedno z nejšílenějších traumat, jaké ve svém krátkém životě zažil. Byl sám - tam, kde nechtěl být, kde se mu nelíbí - opuštěný ode všech.
DOMA - narodila se mu sestra. Tam, kde měl poslední zbytek jistoty, se najednou objevil někdo, kdo mu bere i to málo, co mu zůstalo, i ten poslední pevný bod. Najednou je tam mimino, kolem kterého se všechno točí. Nedivím se, že jí ubližuje… zcela jistě ví, že to nesmí, ale to ho nijak nezastaví. Zároveň - protože není zlý - si uvědomuje, že to, co dělá, vlastně až tak nechce, protože ji i Vás má přece rád. Dítě své rodiče miluje bezpodmínečně - na rozdíl od dospělých, ti to velmi často neumí.
Tvůj syn se chová úplně přirozeně, je mi ho strašně, strašně líto - protože je nenasycený lásky, má prázdnou citovou nádrž. Z tohohle pramení jeho agrese - z toho, že za (minimálně) polovičku svého života nedostal od rodičů tolik lásky, kolik potřebuje - resp. nedostal ji formou, které skutečně rozumí, kterou cítí… tj. formou, kterou je schopen přijímat.
Nepochybuji o tom, že ho miluješ a chceš pro něj to nejlepší - ale on to necítí. Je to stejné, jako kdybys doplňovala autu prázdnou benzinovou nádrž tím způsobem, že vybereš kvalitní benzin… a naliješ ho do nádržky na chladicí kapalinu. Autu se benzinu přece dostalo dost… čím to, že přesto nejede?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.14 09:55
@BohunkaP v tom ti dávám absolutně za pravdu…bohužel tady vidím ten samí problém…v době kdy ho měla aspon víc mít máma, jeho pevný bod u sebe, ho měla minimálně..plus školka a příhody a zlomila se jeho dušička, tady vidím ten samej problém…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.9.14 09:57
@BohunkaP teď jsem se u tvého komentáře rozplakala 
Ale vystihla jsi to přesně. Se školkou to jinak nešlo, na vesnici máme pouze jednu a práci jsem bohužel měla takovou, kde jsem opravdu nemohla končit dřív, dokonce ani když byl nemocný jsem s ním být nemohla. Nikdo neví kolik dní a nocí jsem probrečela kvůli tomu, že s ním nemůžu být, protože práci potřebujeme - začali jsme se stavbou domku. Miminko jsme chtěli dřív, ale bohužel se nezadařilo, proto jsem musela do práce.
Ale co teď s tím vším, jak to řešit dál. Já mu dokola opakuji, že i když mě zlobí a nadává mi, že ho ráda mám, tak jako Verunku, že jsou oba moji a nikomu bych je nikdy nedala. Já už si nevím rady.
Dnes ráno mi nadal jen kvůli tomu, že jsem mu řekla že bez snídaně do školy nemůže. Nakonec vše snědl tak jak měl a do školy šel spokojený a bez problémů.
Co by jsi mi teda poradila?
@3HE knihu mám zamluvenou v knihovně, teď studuji knihu Respektovat a být respektován.
- Citovat
- Upravit
30.9.14 10:20
Zakladatelko: osobně bych Ti poradila přečíst si nejprve úplně jinou knihu - Děti a pět jazyků lásky (Gary Chapman, Ross Campbell).
V principu tam jde o to, že každý člověk (nejen děti, i když tohle je zaměřeno speciálně na ně, tak to je použitelné i pro všechny ostatní) je nastavený na přijímání citových projevů v určité formě. Někdo je „dotykový“ (tj. má rád hlazení, objímání, fyzický kontakt), jiný potřebuje slyšet slova ujištění, další potřebuje cítit pozornost třeba ve formě „služby“ (tj. určité pomoci od druhého, přestože tu danou věc zvládne sám), atd. atd.
Dítě, které trvale nedostává tu SVOU lásku, se cítí nemilované - přestože ji dostává jinými způsoby. Ten benzin se vlévá do špatné nádrže a do té správné jenom ukapává, když ta špatná je přeplněná. Tvůj syn slyší, co mu říkáš - slyší, že ho ujišťuješ, jak ho máš ráda… ale asi potřebuje něco jiného, asi to slyší, ale není to ono, protože to neteče do správné nádrže. Právě to, že to slyší, ale necítí, mu vlastně působí to duševní peklo - VÍ, že ho máte rádi, VÍ, že dělá něco špatného, NECHCE to dělat… ale nemá z čeho čerpat.
Když odhalíš, jak je nastavený, dokážeš zázraky… u šestiletého dítěte se to už dá rozlišit (u těch menších je to složité, protože ještě nejsou vyhraněné). Ta knížka Ti v tom rozlišení pomůže, jsou tam opravdu šikovná nasměrování, jak to poznat.
RaBR ber spíše jako doplněk - ve fázi, v níž se teď nacházíte, by Ti to snadno mohlo sklouznout k extrému, kdy si dítě bude dělat, co chce. Respektovat a být respektován, to je životní styl, životní postoj - nemá smysl se jej UČIT, je potřeba jej skutečně žít, cítit, ztotožnit se s tím. Vy teď u Vás potřebujete spíše nastavit jasná, průhledná pravidla - opravdu bych Ti doporučila zkusit třeba ty plakáty, papírky, řády a podobně, jak to dělám já s dcerou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.14 10:22
Holky, neblbněte, nebudeme tu přece na hromadě.. ehmmm, pohromadě… plakat… 
ono to půjde. Kde je snaha, tam se najde řešení a přijde výsledek. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.9.14 10:27
HOlky, můžete poradit… Chlapec necelých 5 let, nezvladatelný, když něco chce. To se začne vyloženě valet, pištět, kopat, do mámy, táty.. Když dostane běžný příkaz typu nechod do trávy, tak odpověď je budu, tráva je mokrá zkus si.. odpověď je.. nikdy, nidky si nešáhnu a nebudu na betoně..
Když se začne vztekat tak, i kvůli banalitě, např. chce vzít na ramena při chůze, tak začne piškět a povalovat se, když se nevyhoví začne to táty bouchat..
Při velké hysterii, nepomůže na zadek, nepomůže odvedení do pokoje- to začněe kopat a vztek se stupňuje..
- Citovat
- Upravit
30.9.14 10:36
Anonymko, musíš napsat víc..tohle je minimální profil..a upřímně i psycholog musí vědět z čeho pramení zloba
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.14 10:57
@Anonymní píše:
HOlky, můžete poradit… Chlapec necelých 5 let, nezvladatelný, když něco chce. To se začne vyloženě valet, pištět, kopat, do mámy, táty.. Když dostane běžný příkaz typu nechod do trávy, tak odpověď je budu, tráva je mokrá zkus si.. odpověď je.. nikdy, nidky si nešáhnu a nebudu na betoně..
Když se začne vztekat tak, i kvůli banalitě, např. chce vzít na ramena při chůze, tak začne piškět a povalovat se, když se nevyhoví začne to táty bouchat..
Při velké hysterii, nepomůže na zadek, nepomůže odvedení do pokoje- to začněe kopat a vztek se stupňuje..
Promiň, ale takto těžko radit - to bychom musely mít křišťálovou kouli. Obecně, opět - má nějaký důvod, proč se tak chová. Jedním z nich může být i to, že nemá hranice, že ví, že si může dovolit… nemusí to tak být, ale může… může to být cokoli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.14 10:59
@BohunkaP píše:
Holky, neblbněte, nebudeme tu přece na hromadě.. ehmmm, pohromadě… plakat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
