Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvladatelné dítě - mám pocit, že jsem selhala
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.9.14 09:14
@Pizlam píše:
Nemusis byt tak nastartovana jen proto, ze se te to osobne dotyka. Ono co je normalni, ze. Ale proste se tak nechova 90% deti, takze je to pri nejmensim zvlastni.
Tva rada mi taky neprijde moc rozumna. To, ze ty ses rozhodla z nejakeho duvodu ( videla jsi, ze neco pomaha ) nevyhledat odbornika je sice hezke ale zakladatelce to moc nepomuze. Nekdo na to dokaze prijit sam ale zakladatelka spise potrebuje spolupracovat s odbornikem. Jestlize do ted na to sama neprisla. Druha vec je, ze to, ze to pomohlo u Vas, neznamena, ze to pomuze i u zakladatelky…
Za prvé - neřekla jsem že zakladatelka odborníka nemá vyhledat. Naopak, řekla jsem, že kdo to nezvládne sám, musí se poradit.
Za druhé - jsem nastartovaná právě kvůli hloupým řečem typu, že se tak 90% dětí nechová. Můžeš mi ukázat statistiku, podle níž tak soudíš? Ve skutečnosti se tak chová víc dětí, než si myslíš - protože se to maminky stydí přiznat. Dítě se tak chová POUZE doma, resp. mezi opravdu nejbližšími - moje dcera je premiantka třídy, usměvavý andělíček zastupující třídu ve školním parlamentu, holčička s blonďatou hřívou pod zadek jak z titulní strany časopisu. Kdo ji nezná, nevěří - jen nejbližší rodina (babička, dědeček, máma s tátou a brácha) ji znají z téhle stránky. Protože když je doma, povolí jí sebeovládání, přestane se snažit, jako když spadne zástěrka. Jako když chlap přijde domů, shodí kalhoty a zůstane v trenkách - je doma, tak MŮŽE.
Však i tahle maminka - zakladatelka - píše anonymně. Protože se stydí.. a protože ví, že od spousty lidí uslyší, jak je to její vina a jako matka selhává. Přitom to není pravda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:16
@Almatka ne,ani jeden nemá chybu..né v tomhle případě..
jedna věc je jak se dítě vychovává..pakli jsou to nějaký násilníci,..atd..je chyba na straně rodičů…dítě nemůže za to jakou má povahu, ale i dítě se musí učit svojí povahu krotit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:18
@BohunkaP jen třeba psala jsem tu příklad kdy 3 leté dítě,,holčička,, je velice zlá… velice a vědomě ubližuje dítěti a s takovou chutí, neposlouchá a mlátí i matku,,kde se stala chyba? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:21
V něčem vidím naši dcerku. Je mladší, ale sedí na ni to, co píše @BohunkaP Dcera taky říká, že neví, proč to dělá, prostě „musí“. Pak je jí to moc líto. Mimo domov je bezproblémová.
Budu diskusi sledovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:24
@Almatka tak v populaci je určité procento nebo promile? deprivantů nebo psychopatů, kteří se tak narodí, pokud by tě to zajímalo píše o tom Koukolík.
Ale to je OT nesouvisí to se zakladatelkou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:24
@Malike píše:
@BohunkaP jen třeba psala jsem tu příklad kdy 3 leté dítě,,holčička,, je velice zlá… velice a vědomě ubližuje dítěti a s takovou chutí, neposlouchá a mlátí i matku,,kde se stala chyba?
Netroufám si házet „diagnózy“ takhle od boku. Tyhle extrémy - pokud se nejedná o nějakou opravdovou poruchu ve smyslu psychické nemoci - mají vždycky nějakou příčinu, nějaký důvod.
Najít tu příčinu je těžké, protože tam se musí jít doslova „na dřeň“ - do největších hlubin rodinných vztahů, často až do minulosti rodičů. Dítě s sebou nese něco, co si samo řeší… nebo co si třeba už dříve nevyřešil rodič - jako třeba moje dcera, která zrcadlí moji vlastní minulost, určité moje nezvládnuté emoce z minulosti - teprve s ní, když mi je takhle ukázala, jsem si je začala uvědomovat a víc na nich pracovat.
Ta holčička (není-li skutečně nemocná) má nějaký problém - je v ní něco, co tímhle způsobem ventiluje. Ale CO to je, to se po dvou popisujících větách opravdu říct nedá.
Příspěvek upraven 29.09.14 v 14:32
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:28
@BohunkaP píše:
Za prvé - neřekla jsem že zakladatelka odborníka nemá vyhledat. Naopak, řekla jsem, že kdo to nezvládne sám, musí se poradit.Za druhé - jsem nastartovaná právě kvůli hloupým řečem typu, že se tak 90% dětí nechová. Můžeš mi ukázat statistiku, podle níž tak soudíš? Ve skutečnosti se tak chová víc dětí, než si myslíš - protože se to maminky stydí přiznat. Dítě se tak chová POUZE doma, resp. mezi opravdu nejbližšími - moje dcera je premiantka třídy, usměvavý andělíček zastupující třídu ve školním parlamentu, holčička s blonďatou hřívou pod zadek jak z titulní strany časopisu. Kdo ji nezná, nevěří - jen nejbližší rodina (babička, dědeček, máma s tátou a brácha) ji znají z téhle stránky. Protože když je doma, povolí jí sebeovládání, přestane se snažit, jako když spadne zástěrka. Jako když chlap přijde domů, shodí kalhoty a zůstane v trenkách - je doma, tak MŮŽE.
Však i tahle maminka - zakladatelka - píše anonymně. Protože se stydí.. a protože ví, že od spousty lidí uslyší, jak je to její vina a jako matka selhává. Přitom to není pravda.
Ano, nez jsem to stihla napsat, tak uz jsi to dopnila vyse.
Ja za odbornikem nevidim nic spatneho ale chapu, ze clovek ma svym zpusobem stud a citi se, jako ze ve vychove selhal, jak spala zakladatelka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:29
@BohunkaP já nevím, viděla jsem jí jen letmo, s její mámou jsem si promluvila až když začala si stoupat na mé 17 měsíční dítě, předtím se ho snažilo škrtit a předtím mu všechny hračka brala…tak jsem malou okřikla a šla si to vyřídit s mámou, no a ta říkala že je i doma..opravdu ale opravdu zlá a že neví co sní. Je hyperkatvní, neposedná, doma mlátí všechny, děti mláti všichni…no mít takové dítě tak potěž pánbuh…doporučila jsem psychologa..
nikdy jsem ale u dítěte neviděla takovou touhu ubližovat..až mě to děsí…a čím víc bylo ne, tím víc se snažila dostávat k menším dětem a mlátit je
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:30
@manoli píše:
Nezlob se, ale timto tu maminku jenom zastrasujes. Nechapu, jak muze nekdo davat diagnozy na netu
Přsně! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:35
@Anonymní píše:
Dnes jsme měli hodně krušný den doma a já když teď nad tím vším přemýšlím, tak jsem došla k názoru, že jsem hodně selhala, nějak z toho nedokážu ani usnout. Vše to trvá již delší dobu, syn 6 let je absolutně nezvladatelný, pořád si jede to svoje, vyloženě se nám vysmívá do očí, nadává nám do smradů, hnusů, posránků apod. Teď začal chodit do školy a jakmile si má dělat úkoly, tak je hned oheň na střeše. On je dělat nebudu, on je na to malý, ho to nebaví a do školy chodit nebude atd. Dnešek už začal tím, že se vzbudil asi kolem 6 hodiny a hned si začal povídat na hlas a tím vzbudil malou sestřičku, již to mě naštvalo, protože já ji předtím pracně uspala a byla jsem ráda, že si ještě na chvíli zdřímnu. Dopoledne klasika jeho zlobení - nebude snídat, OK, nechceš, nemusíš. Vzala jsem snídani a odnesla. Jeho hysterický řev - já mám hlad a ona mě nechce dát jíst.Pak se měl převléct z pyžama, pospíchali jsme, my už stáli ve dveřích a on pořád v pyžamu, já už vytočená do běla, ale pořád jsem se držela a najednou byl v momentě převlečený. Po obědě se to vyhrotilo tím, že jsem mu dala sešit a že si nátrénuje psaní číslic a pak půjdeme na ten úkol. On to psát nebude, ho to nebaví - pokud to nenapíšeš, nepůjdeš ven. Jsi hnus, smrad a já to dělat nebudu. řekla jsem mu, že jdu uspat sestřičku a pak budeme pokračovat spolu, v momentě začal řvát jak tur, smát se dělat opičky. Malá se polekala, začala taky brečet, když už se mi ji podařilo uklidnit, tak v momentě zase začal naschval řvát. Dostal na zadek a říkám, že má okamžitě začít psát číslice. Nepomohlo, pořád si mlel svoje, začal se mi smát do očí a zase nadávat a já už se neudržela a opravdu jsem mu pořádně nařezala. Hystericky začal řvát, že ho nemám ráda apod. Já už se neudržela a řekla mu, že opravdu ho ráda nemám, že se má sbalit a klidně jít pryč, že už ho nechci vidět. Štafetu jsem předala manželovi a znovu šla malou uklidňovat do ložnice, kde to na mě uplně dolehlo a hlavou mi běželo, že takové nehodné dítě opravdu nechci, že ho nezvládám a kdyby to šlo tak ať si ho klidně někdo vezme - teď když nad tím přemýšlím, tak je mi ze mě zle.
Malá nakonec spala asi 1/2 hodinu, tak jsem si ji oblekla a šla se uklidnit ven. Chtěla jsem vzít syna, ale bohužel číslice netrénoval, úkol nenapsal, to co dělal mě předváděl i manželovi, takže celou dobu křik a nadávky. Takže zákaz, že nepůjde ven. Zase si pořval a pak za mnou chodil zda ho mám ráda a jestli se z procházky vrátím apod. Přišla jsem domů asi po hodině a půl, úkol nenapsaný, přemohla jsem se a i přes jeho nadávky s ním úkol udělala, nakonec vše uplně v klidu a až do večera kdy šel spát. Vše co jsem chtěla udělal bez problémů a najednou z něj uplné zlatíčko.
A já tu teď brečím a pořád přemýšlím nad dnešním dnem. Syna opravdu nezvládáme, dovoluje si na nás oba a absolutně nás nerespektuje. Neporadil by mi někdo zda existují nějaké bylinky, které by pomohly na zklidnění, nervozitu a ostatní.
Se synem jsme byli u psycholožky, ale ona usoudila, že je uplně bez problémů. Jenže on se k cizím chová jak zlatíčko, ale co dělá doma nám nikdo nechce věřit. Nevíme si s ním rady a nechci aby na dětství vzpomínal ve zlém. Jenže já už se ho v některých situacích i bojím, když mu něco zakážu, že opravdu ne, tak do něj vjede takový vztek, že se třeba začne ohánět vším co má po ruce - metla, polštář, mlátí židlemi apod. Kolikrát mám i 4měs. sestřičku na rukou a opravdu se bojím, že ublíží nám nebo sobě. Není to jeho žárlivost kvůli narození sourozence, byl takový i dřív, ale všichni mi tvrdili, že z toho vyroste, ale já bych řekla, že je to čím dál horší.
Jak dlouho se takhle odmítavě chová?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:37
Ja bych syna zkusila pri takovem zachvatu natocit. Pro pripad, ze by psycholog opet neuveril
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 10:08
Zakladatelko, tohle chce prostě odborníka - psychologa a současně k tomu dětského psychiatra, a to není žádná ostuda. K té diagnoze na dálku - rozdvojená osobnost - to je tak mimořádná diagnoza, že se když se s ní psychiatr ve svém profesním životě setká, je to, jako by vyhrál ve sportce, to jen tak na okraj.
A dětem se rozhodně nedává, tyto poruchy osobnosti a nemoci se mohou dávat až od 18ti let. V dětském věku se toto řeší jako poruchy chování, poruchy přizpůsobení, atd.
Takže se neboj, každý občas potřebuje odbornou pomoc a vy potřebujete pomoci jako rodina. Držím palce a hlavně to řeš! Pokud to necháš, tak se v pubertě k tomu přidají ještě mužské hormony, a to bude teprve něco, něco podobného se řeší v mém okolí, tak to trošku znám, jak to pak dopadá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.9.14 10:28
Já mám podobnou dceru, taky vyvádí jak posedlá. Je schopná kopat do nábytku, bušit do zdi, válet se vzteky po zemi a strašně křičí. Kvůli každé hlouposti řve na celý dům, až se bojím, že někdo zavolá policii. Neustále je proti všemu a všem, a to všude, doma i ve škole. Taky říká, že neví, proč to dělá. Je ve 2. třídě a ve škole ani v družině si s ní nikdo neví rady. Tak jsme šly do PPP a pak i ke klinické dětské psycholožce. Závěr je, že se v psychickém vývoji vrátila o etapu zpět, tj. chová se jako 3-4 letá. Intelekt má nadprůměrný, ale chování jak prcek. A teď to hlavní, u ní je příčinou prožitý stres, s nímž se nevyrovnala, je silně traumatizované dítě. Takže my aspoň víme příčinu, nejedná se o nemoc, prostě musíme vydržet tu etapu a pak se všechno srovná. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Je to fakt těžké, ona se chová někdy opravdu hrozně, ale psych. říkala, ať se vykašlu na to, co si myslí lidi, že nikdo neví, co zažila a kdo ví, co by to udělalo s nimi.
Dcera taky pořád říká, že neví, proč něco dělá, třeba za ní přijdou kamarádky a ona na ně ve dveřích řve, ať jdou pryč, ať je vyhodíme. Když jsem nás objednávala k psych., tak řvala, že ji zabije. Když třeba zavadí o skříň, tak do ní začne kopat a nadávat jí, že je hnusná, že ji bouchla atd. je to fakt těžké.
Ještě dodám, že dcera se asi do 5 let chovala úplně jinak, pohodářka, kliďas. A údajně se to vrátí zase do nromálu, protože v jejím případě to není povahou nebo rysy osobnosti, ale posttraumatický stres. Takže pro zakladatelku - byl syn takový vždycky? Nemá za sebou taky nějaký zlom, který by to spustil? A ještě - já jsem ze zoufalství koupila Bachovy esence a dávám je dceři do pití. Mám pocit, že je to lepší, aspoň doma. Tak třeba to zkus.
- Citovat
- Upravit
29.9.14 10:53
Zakladatelko a býváš se synem někdy sama, hrajete si někdy jen vy dva? Že bys na chvíli udala malou, věnovala se jen jemu a promluvili byste si o tom. Bez toho „nekřič, vzbudíš sestřičku“, „běž si udělat úkoly“, „nehaž věcmi, trefíš sestřičku“ „půjdu ven se sestřičkou bez tebe“…abyste spolu dělali i něco jiného, než jen povinnosti? Žárlí a chce, aby se věci točily kolem něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 10:57
@Anonymní píše:
Já mám podobnou dceru, taky vyvádí jak posedlá. Je schopná kopat do nábytku, bušit do zdi, válet se vzteky po zemi a strašně křičí. Kvůli každé hlouposti řve na celý dům, až se bojím, že někdo zavolá policii. Neustále je proti všemu a všem, a to všude, doma i ve škole. Taky říká, že neví, proč to dělá. Je ve 2. třídě a ve škole ani v družině si s ní nikdo neví rady. Tak jsme šly do PPP a pak i ke klinické dětské psycholožce. Závěr je, že se v psychickém vývoji vrátila o etapu zpět, tj. chová se jako 3-4 letá. Intelekt má nadprůměrný, ale chování jak prcek. A teď to hlavní, u ní je příčinou prožitý stres, s nímž se nevyrovnala, je silně traumatizované dítě. Takže my aspoň víme příčinu, nejedná se o nemoc, prostě musíme vydržet tu etapu a pak se všechno srovná. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Je to fakt těžké, ona se chová někdy opravdu hrozně, ale psych. říkala, ať se vykašlu na to, co si myslí lidi, že nikdo neví, co zažila a kdo ví, co by to udělalo s nimi.
Dcera taky pořád říká, že neví, proč něco dělá, třeba za ní přijdou kamarádky a ona na ně ve dveřích řve, ať jdou pryč, ať je vyhodíme. Když jsem nás objednávala k psych., tak řvala, že ji zabije. Když třeba zavadí o skříň, tak do ní začne kopat a nadávat jí, že je hnusná, že ji bouchla atd. je to fakt těžké.
Ještě dodám, že dcera se asi do 5 let chovala úplně jinak, pohodářka, kliďas. A údajně se to vrátí zase do nromálu, protože v jejím případě to není povahou nebo rysy osobnosti, ale posttraumatický stres. Takže pro zakladatelku - byl syn takový vždycky? Nemá za sebou taky nějaký zlom, který by to spustil? A ještě - já jsem ze zoufalství koupila Bachovy esence a dávám je dceři do pití. Mám pocit, že je to lepší, aspoň doma. Tak třeba to zkus.
muzes napsat o jaky zazitek slo?
A kde jsi koupila ty bachovky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
