Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvladatelné dítě - mám pocit, že jsem selhala
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.9.14 22:59
@orionk píše:
Chtělo by to asi opravdu odborníka… Ale říkat šestiletému děcku, že ho nemáš ráda a že ho nechceš… Víš co se mu musí honit v tý hlavičce???
Ona to urcite vi. Byla to hloupost. Nekdy se proste clovek neudrzi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 23:01
Nastolila bych pevný rozvrh, aby dítě naprosto přesně vědělo, co a kdy se od něj očekává. Udělala bych mu rozvrh, asi ještě obrázkový, po rozvrhu by si mohl posouvat magnetku, odškrtávat úkoly, dostávat samolepky…
S předstihem bych mu hlásila každou změnu, můj syn taky velmi špatně snáší změny v činnostech a že něco musí, zvykla jsem si upozorňovat dopředu, oznamovat, nastiňovat plán dne, podrobně líčit, co se bude dít…
Myslím, že je toho na něj hodně, protože pokud měl se sebekontrolou problém už dřív, tak teď má navíc malého sourozence a nástup do školy, to je strašně moc.
Všímala bych si právě těch vět „jsem na to malý“, to zcela nepochybně souvisí se sourozencem. Dovolte mu být malý, on ještě pořád je.
Jako jediné selhání vidím to, že jsi se neudržela a řekla, že ho nemáš ráda, to si jako rodič nemůžeš dovolit. On je dítě, když to říká on, nemyslí to tak, ale láska rodičů by měla být zcela nezpochybnitelná, ať je jakýkoli.
Pokud s ním něco není úplně ok, tak bych spíš tipovala lehký aspergerův syndrom. Pokud máš možnost a jsi pohotová, natoč ho při tom běsnění. (a já bych mu to pak i pustila, aby se viděl v afektu a slyšel s klidnou hlavou, co říká ošklivého)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 23:11
Naprosto bych rozumněla tomu, že syn nezvládá svou nechuť k něčemu, co se po něm chce, že nezvládá svůj vztek. To může být. Ale musí vědět, jakými způsoby svůj vztek ventilovat může a jakými ne. Nadávání rodičům by pro mě osobně bylo naprosto nepřijatelné. Vypadá to, že váš syn je opravdu chytrý, pravděpodobně má nějaký problém s emoční vyrovnaností. Snad bude druhý psycholog schopnější, protože i pokud dítě shledá bezproblémovým, měl by se zaobírat potížemi, které mu popisujete vy a zkusit pomoci nalézt vhodné řešení. Než se k němu dostanete, zkuste popřemýšlet, jak vztek zvládáte vy, co vám pomáhá ulevit mu, jaké projevy vzteku byste byli ochotní tolerovat (např. bouchání do polštáře, kopání do míče venku, křičení na WC…) a promluvit o tom se synem. Je dost starý na to, aby takovou promluvu zvládl. Říct mu, že rodičům se nesmí nadávat (předpokládám, že vy mu do smradů, hnusů atd. taky nenadáváte), že pokud bude mít vztek, může to dělat takhle… a nabídnout mu možnost, či zkusit s ním najít jinou možnost ventilace. Ono to nepůjde ze dne na den, ale to dítě musí vědět, že vztek je normální, jen se musíme naučit ho projevovat tak, abychom jinému neublížili. Když dojde k situaci, kdy má psát úkol, do kterého se mu nechce, zkusit ho pochopit, říct mu, že naprosto rozumíte tomu, že se mu do toho zrovna teď nechce, ale je potřeba to udělat a je výhodné, udělat to hned, protože zbytek dne už na úkol nebude muset myslet a bude tu nepříjemnost mít za sebou, zbude mu víc volného času na hraní. Motivovat ho pozitivně, že je moc šikovný a vy se těšíte, jak mu to dnes půjde a bude to mít brzy hotové.
Vše vysvětlovat, jak je spánek pro miminko důležitý, jak je důležitý i pro něj. Pokud miminko vzbudí a to pláče, byla jsem schopná nechat starší dítě s miminem chvíli osamotě (zpovzdálí jsem pozorovala) s úkolem, ať si ho tedy teď uklidní. Dětem většinou pláč miminka nedělá moc dobře, pokud s ním zůstanou samy, neví si rady, jak ho uklidnit, nic nepomáhá, zažijí tu situaci zoufalství, kterou samozřejmě zažívá i dospělý a pak se příště snaží tomu aspoň částečně vyhnout. Opravdu je to už velký kluk na to, aby věděl, co se smí a co ne (ráno se chovat tiše, dokud se nevzbudí i ostatní členové rodiny, ale musí mít nabídnuté činnosti, co se dá dělat - knížky, malování, TV apod.). Pokud je pro něj dodržování jakýchkoliv pravidel tak těžké, může se jednat o poruchu chování, ale to jen v případě, že svoje chování nezvládá ve více prostředích (dřív ve školce, teď ve škole, u babičky, doma). Pokud se takto chová jen doma, je potřeba změnit váš přístup k němu. Ale to se určitě poradíte s tou psycholožkou.
Jinak se prostě může stát, že člověk je už naprosto bezmocný a svému dítěti řekne věci, které by se prostě říkat neměly. Tyto ojedinělé vypjaté situace občas pomohou pročistit vzduch, ač na ně obě strany nevzpomínají v dobrém. Nevyčítala bych si dnešní scénu, ale opravdu bych se snažila dát pevné ale laskavé mantileny toho, co ano a co ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 23:33
Ahojky ja mam 7letou doma zlatíčko a ve škole je prvnak věčne zle učitelky si stežuji ve třide se schvalne smejetnahlas výska ječí provokuje líta proste konec pomalu se pro ní bojím chodit co mi zase ve škole řeknou 
taky jsem na nervy p. učitelka nas posíla do poradny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 23:37
Teda 
Nejdřív jsem myslela, že to je věkem - znám holčičku, která loni sotva promluvila, byla klidná a teď (1. třída) je jako vyměněná, hrozně zlobí, neposlechne, je drzá a i maminka je z ní vyřízená. Ale u tvého popisu mám pocit, jestli už nejde nějakou poruchu 
Mimochodem, jedna dětská psycholožka má sama dítko neposlechu, zlobíka a manipulátora. A jak na to reaguje ta matka? Je z toho vyčerpaná, vše co se musela učit má teď doma v praxi a nejhorší na tom je, že nic nepomáhá a tak má matka pocit, že zklamala jako rodič i jako lékař. Je to blbé, ale některé věci výchovou neovlivníte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 23:45
@Bibi239 @zuzkasim
a ještě bych k tomu přidala tuto knihu: http://knihy.cpress.cz/…ouchaly.html
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 23:46
@Daja.pribram píše:
Ahojky ja mam 7letou doma zlatíčko a ve škole je prvnak věčne zle učitelky si stežuji ve třide se schvalne smejetnahlas výska ječí provokuje líta proste konec pomalu se pro ní bojím chodit co mi zase ve škole řeknou
mě tohle dělal syn v době, když byl jedináček. jak přišel mezi děti, potřeboval se předvádět, označit si svoje teritorium… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.14 23:56
@Daja.pribram píše:
Anežka je jedinaček
a co si třeba na jeden den v týdnu půjčit kamarádku nebo nějakou sestřenici apod, na celý den na návštěvu, nebo na odpoledne…? netouží po sourozenci? my jsem hodně brávali na výlety synovy kamarády… a nebo chodili hodně i k nám i na noc… ale nemůžu říct, že by to nějak pomohlo…, ale určitě tím nic nezkazíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 00:12
Zajímalo by mě jak se chová ve škole? Zda jsou tam s ním podobné problémy. Nebo se vzdor porjevuje opravdu jen proti vám. Pokud ve škole problémy nejsou a ani nebudou přicházet, je pes zakopaný někde v rodině. Chce to odbornou péči pro vás všechny. Pokud se ve škole budou vyskytovat po určité době podobné problémy, je samozřejmě třeba opět vyhledat odbornou pomoc, ale přístup bude víc zaměřen na dítě - což ovšem opět vyžaduje vaši plnou spolupráci. Začala bych v Pedagogicko psycholocické poradně. Pokud máte v dosahu středisko výchovné péče, obraťte se ně ně. Řeší především děti s problémovým chováním, které se vyskytuje v domácím a školním prostředí. Pokud by bylo dítko výchovně nezvladatelné a nezabíralo nic, možná vám navrhnou spolupráci s psychiatrem. Držím pěsti, ať vše zvládnete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 05:54
Když jsem četla popis chování Tvého syna, snažila jsem se vžít do jeho pocitů. Cítila jsem se smutně, zoufale, opomíjeně, že je toho na mě moc a není žádné „vyrovnání“.
Dcera si podobné /ale v mnohem menší míře, tedy/ dovolovala ke svému otci. On měl ně úplně čisté svědomí co se týče podílení na výchově a věnování se dceři a tak jí všechno dovolil. Aby mu nadávala, aby do něj bušila-dělal, že je to hra. Já jsem viděla, že to malá myslí vážně. Pokud jsem byla u toho, okamžitě jsem to zarážela. Někdy si dovolila i na mě, ale to byli jen pokusy, které jsem utla v zárodku a více to nezkusila. Když jsem se jí ptala. proč to dělá, dostala se mi stejná odpověď-nevím, to samo, nemůžu si pomoc. A výsledek manželovi neschopnosti určit dceři hranice? Absolutně ho nebere vážně, je schopná se mu vysmát do obličeje. Má ho ráda, těší se, až přijde domů a potom na něj chytí vztek. A jemu to už vadí, je z toho smutný a já to nemůžu ovlivnit. A strašně štve tím víc, že je to vlastně první chlap v jejím životě, který do budoucna může představovat nějaký vzor pro budoucí partnery.. Ale ať jsem s ním o tom mluvila jak jsem chtěla, nikdy ty hranice nepostavil a když se o to pokouší teď, tak to vypadá více směšně než co jiného.
Byla jsem s ní na měření Joalis a tam vyšlo, že má velký emocionální blok. Dostala troje kapky a ať je to nějakým posunem ve vývinu nebo kapičky fungují, dcera se po emoční stránce zklidnila, je schopná klidně uvažovat i v situacích, které dříve absolutně nezvládala. Nastoupila také v září do první třídy, kdy jsem měla z té změny velkou obavu-nutnost soustředění a jiný řád než ve školce. Zvládá to nad mé očekávání.
Do školky chodil chlapeček, který byl nezvladatelný. Dceři nadával do dutých hlav, její kamarádce se chystal u oběda příborovým nožem uříznout hlavu a podobné chuťovky. Mluvila jsem o tom s učitelkou a ta byla zoufalá, že s ním není pořízení, že to řeší s rodiči… Když jsme ho potkali venku, tak z dálky Adélku zdravil jako velkou kámošku. Naprosto odlišné chování ve dvou různých prostředí.
Ještě bych zkusila na chvilku „odložit“ dceru-nevím, kolik jí je, ale asi se jí moc nedotkne, pokud se chvilku postará tatínek a věnuj se naplno synovi. Jděte ven sami dva a povídejte si, hraj si s ním, koukej mu do očí, když kolem tebe projde, pohlaď ho po hlavičce, obejmi ho kdykoli to půjde. Dneska jsou na děti nakládány velké nároky aniž si to uvědomujeme. Je to dobou, všechno je rychlé. Některé děti to zvládnou bez problémů, některé potřebují o mámy držet za ruku trochu déle, aby našli v tomhle světě stabilitu své místo. Je tu teprve 6 let a občas zapomínáme, že my máme za sebou spoustu zkušeností, oni ne. Oni se teprve učí.
Přeji hodně síly a štěstí. Ať vy, jako rodiče a hlavně synek najde svou správnou cestu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 06:39
Psychologa, ale at ho vidi „v akci“ nahrajte si to na video.
U syna ve skolce je strasne prosblemovy chlapec. Mama ho vzala k psycholozce, tam byl uzasnej. Psycholozka na nem nic neschledala. Ale kluk zlobil, deti se ho baly, rodice stezovali.
Takze reditelka pozvala psycholozku do skolky. Videla toho kluka presne v akci.
Urcite bych chtela, aby ho psycholg videl v tomto amoku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
merde
29.9.14 07:11
Jestli to dela jen doma, tak jednoznacne zarli, citi se opomijeny a nemilovany. Chce to najit dobreho psychologa, ktery poradi, jak na nej. Nezakazovat, ale motivovat a dat najevo, ze ma narozdil od mimca nejake vyhody atd.
- Citovat
- Upravit
29.9.14 07:17
Páni, mám taky nejstaršího tak starého, občas je drzý, ale ví co bude následovat. Úkoly naštěstí dělá rád. Upřímně nevím co bych dělala, byl takový vždy? Není možné, že jsi byla moc měkká ve výchově? Ono pár takových dětí znám, ale tam to je vyloženě tím, že je rodiče jaksi neuměli vychovat. U tebe soudit nemůžu. Každopádně držím palce, at se to zlepší. Třeba odborník pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
