vystizne popsano, máme to podobne
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvladatelné dítě - mám pocit, že jsem selhala
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.9.14 08:48
@Almatka píše:
Rozdvojená osobnost? To je myslím jedna z nejméně častých poruch tohoto typu. Spíš mě napadá schizofrenie - něco jako nesoulad jednotlivých částí jedné osobnosti, ale u takhle malého kluka se mi to snad ani nezdá možné, to většinou začíná později, ne?
Ja to spis myslela, na obou stranach ( manzel vs. zakladatelka) psala, ze se moc nezapojoval, ale uznavam, ze to vyznelo ve smyslu rodice- dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:48
@Malike píše:
@Almatka a myslíš že za vše mohou rodiče?
„Chyba je určitě na obou stranách.“ Tomu nerozumím. Dítě může mít nějakou povahu nebo problém, ale brát to jako jeho chybu, to mi přijde divné. A pokud se tak chová záměrně, tak to není snad normální, ne? A pak jsem zase zpátky u toho, že buď je to chyba rodičů, že s tím nepracovali už dřív a nebo je to anomálie či povahový rys a zase mi nepřijde, že by to byla chyba dítěte. Ale třeba se pletu, já to neříkám jako pevně danou věc a zajímá mě opačný názor.
Jen tedy já patřím k těm lidem, co když mají pocit, že je něco špatně, tak z toho hledám cestu, ne vždy ji najdu, ale kdyby mi jeden psycholog řekl, že moje dítě je takto OK a já se cítila takto pod psa, tak jdu k dalšímu než se dostanu někam, kde mi alespoň nějak pomohou (když ne dítěti, tak aspoň mně 
).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:48
NO já bych to zas tak tragicky neviděla, natož vyvozovala závěr o rozdvojené osobnosti a ostatních poruchách 
K ostatním se chová normálně, takže problém je u vás doma. Myslím si, že i žárlí na ségru a potřebuje nastolit doma režim a řád. Zajímalo by mě, jak by si poradily některé matky, kdyby žily před padesáti lety a žádný psycholog by nebyl po ruce 
To jsou zase kecy. Když jsme byli malí, s námi se nikdo nemazlil, dostali jsme po hubě, dva týdny zaracha a byl klid. CO to je dneska za dobu, to je děs My jsme matky, tak si musíme nějak poradit. Jsou případě, kdy je odborníka třeba, ale tohle určitě není ten případ, tedy aspoň né prozatím. Hlavně se uklidni a přestaň na synovi hledat jenom ty negativa. Musí mít z vás obou respekt, ale i vědět, že i když dostane na prdel, nebo po něm ječíš, tak že ho máš ráda. My máme doma zavedené mazlíci chvilky, nejmíň 4× denně . Je třeba chválit, ale i kárat a rozhodně nedovolit, aby vám syn sprostě nadával. Zkus s ním trávit i čas jenom ty bez malé ségry. Neboj, chce to čas a trpělivost a hlavně pevné nervy 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:54
@Almatka dítě má nějaký povahový rys…a to je tahle výbušnost, musí se naučit s jeho povahou pracovat pak to přinese ovoce, nicméně nevidím chybu v rodiči. snažil se dát jistě nějaký model, netýrají ho a myslím že ani psychicky..
dítě může být vzteklejší, ale takhle vzteklé dítě musí mít něco, co ho doslova dráždí..psycholog je od toho aby pomáhal, určil,,proč,, a podle toho taky jednal…
to i štěně se rodí s určitou povahou a bud je agresivnější nebo bázlivé, jde o to jak budeš s jeho povahou pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:55
@BohunkaP píše:
Zakladatelko: nenech se vystresovat žvásty o tom, jakou má poruchu a jak sis ho nechala přerůst přes hlavu - to jsou kecy lidí, kteří netuší, o co jde. Na těchto extrémních případech se vždycky pozná, kdo opravdu ví a kdo jenom vaří z vody a hloupě poučuje o neschopnosti mámy.Mám takovouhle dceru, už jsem to tu psala mockrát - je povahou hysterka, schopná vyletět jak čertík z krabičky a šílet do nepříčetnosti. Snad jenom ten slovník je lepší, nepoužívá sprostá slova - místo toho v afektu křičí o tom, jak nás nesnáší, jak jsme zlí, ona nás nechce a půjde pryč, mlátí rukama kolem sebe… Víceméně to probíhá podobně jako u Vás - a po „vystřízlivění“ potom přijde morální kocovina, pláče, že je jí líto, co mamince říkala, že to tak nemyslí, ale „ta zlá pusa a ty zlé ruce si dělají, co chtějí“. Taky je za to nevědomky trestala - toto byla, resp. je příčina jejího trvalého kousání nehtů. Můj manžel těm okamžikům říká „jako když se jí něco v hlavě vylilo“… je to opravdu jak když se vylijí chemikálie a všechno kolem tráví - doslova se zasekne, zablokuje, jako omámená „vylitou chemikálií“.
Víš - jestli Tě to teď uklidní, dost na to pomáhá čas. Je jí skoro 7,5, postupně se to zlepšuje a zlepšuje, teď už jsme ve fázi, že vybuchne a dokáže se prakticky okamžitě sama zklidnit.
Z mé zkušenosti Ti můžu poradit jediné - Tvůj syn musí za každých okolností cítit, že ho máš ráda, potřebuje bezpodmínečnou lásku. Musí vědět, že ani tohle chování nezpůsobí, že by tu lásku ztratil. I kdybys to měla opakovat stokrát denně. Každý večer přijít za ním, přitulit, povídat a v rámci toho hovoru znovu a znovu zdůraznit, jak ho máš ráda a že i když zlobí a křičí, pořád je to Tvůj chlapeček. „Já vím, že to neděláš schválně - je to trápení, když se člověk nedokáže ovládnout.“
Další věc, která pomáhá, je jasný, pravidelný režim - pokud se nám má změnit, píšeme papírky. Třeba když začaly prázdniny, udělali jsme „domácí táborový řád“… od-do máma pracuje, děti si hrají v pokojíčku, dopoledne od-do jdeme na procházku, cíl určuje máma - odpoledne od-do jdeme na procházku, cíl vybírají děti, atd. atd. Škola tomu hodně pomáhá - tam je režim jasně daný, na to navazuje družina (opět s pravidelnými termíny vyzvedávání), kroužky, úkoly, prostě den má neměnná pravidla a řád. Není se příliš o čem hádat, je to jasně daná samozřejmost, o které nelze diskutovat… nejhorší jsou pro ni okamžiky, kdy vlastně nemusí dělat nic… to by chtěla dělat všechno a hned, do toho brácha má jiné představy, já taky… a už se to veze.
Samozřejmostí je, že za žádných okolností nesmí v záchvatu vzteku dosáhnout svého, ale to asi nemusím zdůrazňovat.
I teď přes školní rok máme na dveřích nalepena pravidla typu „než se pustí pohádka, bude: napsaný úkol, uklizený pokojíček, složené oblečení“… pro někoho hloupost, ale dítěti tohohle typu to strašně pomáhá - neumím zdůvodnit, proč… ale pomáhá.
A muzu se te zeptat, tys tedy s dcerou byla u odbornika??
Nemyslim si, ze ma nejakou poruchu avsak normalni mi to taky neprijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:58
@Pizlam píše:
A muzu se te zeptat, tys tedy s dcerou byla u odbornika??
Nemyslim si, ze ma nejakou poruchu avsak normalni mi to taky neprijde.
Ne, nebyla. Nic takového nepotřebujeme… ona rozhodně ne… a ani my s manželem. Umíme si s tím poradit sami. Víme, proč to dělá, víme, jak se cítí - a umíme na to reagovat.
Že TOBĚ to nepřijde normální, to je, upřímně řečeno, Tvůj problém - neznáš ani nás, ani naši dceru. A to, co za NORMÁLNÍ pokládáš zrovna TY, to není norma pro všechny ostatní.
Příspěvek upraven 01.10.14 v 23:12
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:58
@Malike píše:
@Almatka dítě má nějaký povahový rys…a to je tahle výbušnost, musí se naučit s jeho povahou pracovat pak to přinese ovoce, nicméně nevidím chybu v rodiči. snažil se dát jistě nějaký model, netýrají ho a myslím že ani psychicky..
dítě může být vzteklejší, ale takhle vzteklé dítě musí mít něco, co ho doslova dráždí..psycholog je od toho aby pomáhal, určil,,proč,, a podle toho taky jednal…
to i štěně se rodí s určitou povahou a bud je agresivnější nebo bázlivé, jde o to jak budeš s jeho povahou pracovat.
No ale pracovat s povahou by asi měli rodiče, ne? To dítě se rozvíjí nějakým směrem právě díky rodičům. Nevidím, kde je ta chyba dítěte…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:00
@BohunkaP já tě obdivuju, naučila ses s dítětem pracovat…
ale věřím že zakladatelce konzultace a nápověda pomůže…není to ostuda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:03
@Malike píše:
@BohunkaP já tě obdivuju, naučila ses s dítětem pracovat…
ale věřím že zakladatelce konzultace a nápověda pomůže…není to ostuda
To rozhodně, s tím naprosto souhlasím.
Je potřeba především pochopit, proč se to dítě tak chová - vždycky tam nějaká příčina je… U zakladatelky, kromě jiného, bude velkou roli hrát žárlivost, například. A následně se naučit, jak reagovat.
Pokud si člověk není jistý, že to zvládne sám, psycholog je na místě - když se napoprvé nepoštěstí trefit kvalitního, je potřeba zkoušet dál, i mezi psychology (stejně jako v každých povoláních) jsou velké rozdíly.
Jinak děkuji - snažíme se. Mám to jednodušší v tom, že jsem byla (a občas pořád jsem) taky taková, ona je v porovnání se mnou trochu jako přes kopírák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:05
@Almatka ano,ale někdy se rodiče dostanou do úzkých když neví jak…je násilné a vzteklé??co na něj pomáhá, když vyzkoušeli od zákazu, řvaní až přes fyzický trest a nedělá si ztoho nic..
někde je v něm něco,,jinak,,a musí se s jeho povahou naučit vychovávat..
mě psychologie vždy zajímala a tak vím že i u dítěte jsou,,špatné,,sklony..
Proč když jsou sourozenci aplikovaní jednou výchovnou metodou, jsou třeba brácha bezproblémový premiant a druhý šílený flákač a problémové dítě… 
kvůli osobnosti..
nevidím to jako selhání, spíš jako nevědomost jak s takovým dítětem pracovat a od toho je psycholog…aby napověděl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:07
@BohunkaP píše:
Zakladatelko: nenech se vystresovat žvásty o tom, jakou má poruchu a jak sis ho nechala přerůst přes hlavu - to jsou kecy lidí, kteří netuší, o co jde. Na těchto extrémních případech se vždycky pozná, kdo opravdu ví a kdo jenom vaří z vody a hloupě poučuje o neschopnosti mámy.Mám takovouhle dceru, už jsem to tu psala mockrát - je povahou hysterka, schopná vyletět jak čertík z krabičky a šílet do nepříčetnosti. Snad jenom ten slovník je lepší, nepoužívá sprostá slova - místo toho v afektu křičí o tom, jak nás nesnáší, jak jsme zlí, ona nás nechce a půjde pryč, mlátí rukama kolem sebe… Víceméně to probíhá podobně jako u Vás - a po „vystřízlivění“ potom přijde morální kocovina, pláče, že je jí líto, co mamince říkala, že to tak nemyslí, ale „ta zlá pusa a ty zlé ruce si dělají, co chtějí“. Taky je za to nevědomky trestala - toto byla, resp. je příčina jejího trvalého kousání nehtů. Můj manžel těm okamžikům říká „jako když se jí něco v hlavě vylilo“… je to opravdu jak když se vylijí chemikálie a všechno kolem tráví - doslova se zasekne, zablokuje, jako omámená „vylitou chemikálií“.
Víš - jestli Tě to teď uklidní, dost na to pomáhá čas. Je jí skoro 7,5, postupně se to zlepšuje a zlepšuje, teď už jsme ve fázi, že vybuchne a dokáže se prakticky okamžitě sama zklidnit.
Z mé zkušenosti Ti můžu poradit jediné - Tvůj syn musí za každých okolností cítit, že ho máš ráda, potřebuje bezpodmínečnou lásku. Musí vědět, že ani tohle chování nezpůsobí, že by tu lásku ztratil. I kdybys to měla opakovat stokrát denně. Každý večer přijít za ním, přitulit, povídat a v rámci toho hovoru znovu a znovu zdůraznit, jak ho máš ráda a že i když zlobí a křičí, pořád je to Tvůj chlapeček. „Já vím, že to neděláš schválně - je to trápení, když se člověk nedokáže ovládnout.“
Další věc, která pomáhá, je jasný, pravidelný režim - pokud se nám má změnit, píšeme papírky. Třeba když začaly prázdniny, udělali jsme „domácí táborový řád“… od-do máma pracuje, děti si hrají v pokojíčku, dopoledne od-do jdeme na procházku, cíl určuje máma - odpoledne od-do jdeme na procházku, cíl vybírají děti, atd. atd. Škola tomu hodně pomáhá - tam je režim jasně daný, na to navazuje družina (opět s pravidelnými termíny vyzvedávání), kroužky, úkoly, prostě den má neměnná pravidla a řád. Není se příliš o čem hádat, je to jasně daná samozřejmost, o které nelze diskutovat… nejhorší jsou pro ni okamžiky, kdy vlastně nemusí dělat nic… to by chtěla dělat všechno a hned, do toho brácha má jiné představy, já taky… a už se to veze.
Samozřejmostí je, že za žádných okolností nesmí v záchvatu vzteku dosáhnout svého, ale to asi nemusím zdůrazňovat.
I teď přes školní rok máme na dveřích nalepena pravidla typu „než se pustí pohádka, bude: napsaný úkol, uklizený pokojíček, složené oblečení“… pro někoho hloupost, ale dítěti tohohle typu to strašně pomáhá - neumím zdůvodnit, proč… ale pomáhá.
Respekt!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:07
@BohunkaP píše:
Ne, nebyla. Nic takového nepotřebuje… ani ona, ani my s manželem. Umíme si s tím poradit sami. Víme, proč to dělá, víme, jak se cítí - a umíme na to reagovat.Že TOBĚ to nepřijde normální, to je, upřímně řečeno, Tvůj problém - neznáš ani nás, ani naši dceru. A to, co za NORMÁLNÍ pokládáš zrovna TY, rozhodně není norma pro všechny ostatní.
Příspěvek upraven 29.09.14 v 08:58
Nemusis byt tak nastartovana jen proto, ze se te to osobne dotyka. Ono co je normalni, ze. Ale proste se tak nechova 90% deti, takze je to pri nejmensim zvlastni.
Tva rada mi taky neprijde moc rozumna. To, ze ty ses rozhodla z nejakeho duvodu ( videla jsi, ze neco pomaha ) nevyhledat odbornika je sice hezke ale zakladatelce to moc nepomuze. Nekdo na to dokaze prijit sam ale zakladatelka spise potrebuje spolupracovat s odbornikem. Jestlize do ted na to sama neprisla. Druha vec je, ze to, ze to pomohlo u Vas, neznamena, ze to pomuze i u zakladatelky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 09:12
@Malike píše:
@Almatka ano,ale někdy se rodiče dostanou do úzkých když neví jak…je násilné a vzteklé??co na něj pomáhá, když vyzkoušeli od zákazu, řvaní až přes fyzický trest a nedělá si ztoho nic..
někde je v něm něco,,jinak,,a musí se s jeho povahou naučit vychovávat..
mě psychologie vždy zajímala a tak vím že i u dítěte jsou,,špatné,,sklony..
Proč když jsou sourozenci aplikovaní jednou výchovnou metodou, jsou třeba brácha bezproblémový premiant a druhý šílený flákač a problémové dítě…
kvůli osobnosti..
nevidím to jako selhání, spíš jako nevědomost jak s takovým dítětem pracovat a od toho je psycholog…aby napověděl.
Tak s tím, co píšeš nemohu než nesouhlasit. A právě proto si stále stojím za tím, že tohle není chyba dítěte Ale teď mě napadá, že Ty asi neříkáš, že je to chyba dítěte, že? Ty jen říkáš, že to nemusí být chyba rodičů. Chápu to správně? Já právě nejsem schopná přijít na moment, kdy by se jednalo o chybu dítěte. Nebo ne v tomhle věku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
