Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já si myslím, že je s tátou hodný, protože má určitý respekt, ale jakmile jsi doma ty, ví, že maminka vždy „zachrání“ a dovoluje si. Určitě neschvaluji nějaký bití, ale sem tam plácnout mírně přes zadek, když opakovaně dítě neposlouchá.. proč ne?
Vztahy v rodině jsou o kompromisech, podle mě je špatné chtít připravit děti o milujícího tátu kvůli takové věci. Ale ty to asi s rozvodem nemyslíš tak vážně, že? A opravdu jste si měli promluvit o výchově dětí předtím, než jste si je pořídili. Teď to budete muset vyřešit za pochodu, ale jak říkám, je to o kompromisu, tak jako ty máš svůj názor, tak může mít manžel jiný. Takže si s ním promluv, zjisti co chce a ev. mu nabídni, že mu ukážeš jak s dětmi jednat a nemuset je plácat. No a uvidíš.
Nezlob se, ale možná to trošku přeháníš. Píšeš, že ho plácne přes zadek. Takže nejde o vysloveně bití, ne? Ten tvůj příspěvek vyznívá, jako by to byl tyran první třídy, ale plácnutí přes zadek tak tragicky nevidím. Tedy v tom smyslu, že by to bylo na rozvod nebo tak. Pokud ti to vadí, neřvi na něj, spíš s ním v klidu promluv, jak to chceš ty a hlavně proč. Dej mu přečíst třeba nějakou knihu nebo články, které se tím zabývají. Zkus to řešit víc v klidu…
Proč ne, protože mi přijde nefér doma jeho plácat a třeba na hřišti pak vysvětlovat, že on děti plácat nesmi,…nebo plácat nás, kohokoliv…nepříde mi to logický… když sme spolu sami tak se vždycky domluvíme i bez plácání…ale v tom co říkáš máš pravdu, jen bych slovo respekt nahradila slovama : strach, že dostanu na púrdel a to mi nepříde jako pěkný vztah mezi tátou a synem ![]()
Fanatismus jakýmkoliv směrem je špatná věc.
Kde bereš tu jistotu, že ten tvůj názor, přístup, řešení je jediný správný na světě? Proč manželovi bereš právo vidět věc jinak?
@Patejl1 píše:
Fanatismus jakýmkoliv směrem je špatná věc.Kde bereš tu jistotu, že ten tvůj názor, přístup, řešení je jediný správný na světě? Proč manželovi bereš právo vidět věc jinak?
@Anonymní píše:
Proč ne, protože mi přijde nefér doma jeho plácat a třeba na hřišti pak vysvětlovat, že on děti plácat nesmi,…nebo plácat nás, kohokoliv…nepříde mi to logický… když sme spolu sami tak se vždycky domluvíme i bez plácání…ale v tom co říkáš máš pravdu, jen bych slovo respekt nahradila slovama : strach, že dostanu na púrdel a to mi nepříde jako pěkný vztah mezi tátou a synem
V tomto je zajímavý ten kontrast, jak po dětech chceme, aby všechny věci dělali protože tak je to přece správne a tak se neplácá. Pak padnou do reálného života, a zjistí, že celý systém je postavený na strachu a ovládaní ostatními.
Jen se nehrozí fyzickým násilím, ale penězi, postihy - nebo fakticky taky fyzickým násilím - ono zavření do vězení to taky splňuje.
Jednou mně jedna fanatička dostala, když si stěžovala na našeho lektora, že dává dětem fyzické tresty - říkal jsme si (znám ho), ten by nikdy nikoho nemlátil. Pak jsme zjistil, že nebohé dítě mělo za trest oběhnout jedno kolečko navíc.
@Anonymní píše:
Proč ne, protože mi přijde nefér doma jeho plácat a třeba na hřišti pak vysvětlovat, že on děti plácat nesmi,…nebo plácat nás, kohokoliv…nepříde mi to logický… když sme spolu sami tak se vždycky domluvíme i bez plácání…ale v tom co říkáš máš pravdu, jen bych slovo respekt nahradila slovama : strach, že dostanu na púrdel a to mi nepříde jako pěkný vztah mezi tátou a synem
Já si nemyslím, že je to ze strachu. Autorita buď člověk má nebo nemá a bytí v tom nehraje roli. Třeba mamka mě občas propleskla (kolikrát jsem si to zasloužila), ale já se jí přes to nikdy nebála a občas jí fakt provokovala. Táta mě, co si pamatuju, nikdy neuhodil a přitom jsem z něj měla mnohem větší respekt, fakt byl pro mě velkou autoritou a neříkala bych, že jsem z něj měla strach. Tím chci říct, že tyto věci spolu navzájem nemusí úplně souviset…Autorita a respekt je spíš o osobnosti.
@Patejl1 píše:
Pak jsme zjistil, že nebohé dítě mělo za trest oběhnout jedno kolečko navíc.
Pro některé dnešní děti je to mnohem horší, než deset ran rákoskou
![]()
Zakladatelko budeš muset pokorně ustoupit z pozice- JENOM JÁ VÍM JAK TO JE - a přijmout, že tvůj manžel to má jinak než ty a jediná cesta jak najít kompromis je zjistit JAK TO MÁ tvůj manžel a proč tak koná - protože to tak dělali rodiče, protože, protože - tím zjistíš proč tak koná. Pak se ti bude lehčeji hledat řešení jak najít kompromis ve výchově. Já jsem taky musela najít způsob jak manželovi podat a domluvit se na tom, že děti budou chodit do montessori školky, to že mně se to líbilo, mám kurz a je to pro děti dle mně to nejlepší opravdu pro mého manžela nestačilo jako argument:-)
Příspěvek upraven 25.09.14 v 16:45
@Manonka píše:
Pro některé dnešní děti je to mnohem horší, než deset ran rákoskou![]()
Souhlasím, ale když někdo napíše celou stránkovou stížnost nad fyzickým trestem, tak můj první pocit bylo, že mu ruplu v bedně a dítě fakt zbil.
K tomuto mi nedá se nevyjádřit. Jestli je něco pro výchovu dítěte opravdu zásadní tak to, aby byli jeho rodiče zajedno. Jaký to má všechno smysl, když vybuchneš v přítomnosti syna jen proto, že nesouhlasíš s výchovou manžela? To je také agrese, jen verbální, nikoliv fyzická. Výsledek je podobný. Máš nějakou svoji představu a tu chceš za každou cenu naplnit.
Já jsem jako malá taky sem tam dostala naplácáno na zadek a rozhodně jsem strach z taťky neměla
Opravdu to tu podáváš, jak kdyby ho týral.. Kdyby neměli pěkný vztah, myslíš si, že by si spolu hráli? Pokud ale syn doslova provokuje a nerespektuje, že se řekne dost, tak se tvému muži nedivím, že mu jednu plácne. Přijde mi, že ho v autoritě podkopáváš. Měli byste držet za jeden provaz a domluvit se, jak a co řešit. Ber ovšem na vědomí, že tvůj muž je rovnocenný rodič jako ty.
Táta nám naplácal, když jsme ho s bráchou provokovali a máma byla ta, co nám furt domlouvala. I tak jsme více lpěli na tátovi. Takže ono to vidění světa není jen dvoubarevné.
Už nevím co s manželem…Hučim do něj dopře rok o nevýchově, kontaktním, rodičovstvím, u mě vidí jak to jde se domluvit, jak s malým pracuju a jak to jde i bez rány…V jiných ohledech je skvělěj táta, hraje si, chodí spolu na hřiště atd., je i dobrý manžel..ale jakmile sme doma všichni pospolu, malý ho provokuje, pošťuchuje ho, podle mě proto, že spolu občas „zápasí“ ze srandy a on nerozezná kdy je to tátovi vhod a kdy ne..nebo je prostě jiný problém…Chlap na něj furt dokola jak kolovrátek, přestaň, přestaň A KDYŽ NEZASÁHNU JÁ A NEDOŘEŠIM TO TAK MU JÍ PLÁCNE NA ZADEK, JÁ ZUŘIM ( zprvu tajně, momentálně už sem párkrát vybuchla i před synem :/ )…deptá mě to tak moc, že sem mu v návalu emocí pak večer řekla, že s ním takhle vychovávat děti nechci, že budu radši sama
…několik dní se snažil, evidentně ale jen proto co sem řekla…myslím si, že o tom sám není přesvědčený jako o způsobu výchovy…tvrdí mi, že když sou spolu sami tak je vše ok…tak já fakt nevim…když sme doma všichni, vůbec tu není pohoda, pokaždý se něco takovýho semele…Proč mi někdo neřekl abych při výběru partnera i pokládala otázku týkající se bití a výchovy dětí…Máme ještě jedno miminko, děti s námi spí v posteli, jsou nošenné apod. jen tohle je pořád dokola…a já už sem zoufalá…němůžu se rozhodnout co dál…to se s ním mám fakt rozvést kvůli tomu? Nebo co dělat…
PS: Pardon za formu…píšu to rozpálená doběla…