Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ahoj mám doma tříletýho kluka a ten brečí kýyž jiný děti ječi. Dětí se spíš bojí na hřišti sedí na bobku a pozoruje je někdy se teda odváží a zapojí se a dokonce na ně začíná i mluvit. Ale jak začnou ječet tak je konec. Nemáte to někdo taky tak a jak ho toho zbavit hodně s nim chodim mezi děti ale moc to nepomáhá. On má teda ted takový bojácný období. Všeho se bojí.
Máme to samé už od malička… Malé jsou 2 roky.. S dětmi si normálně hraje, ale jakmile začně některé dítě (je jedno jestli miminko nebo 3leté dítě)ječet nebo brečet tak začne taky hystericky řvát…
Jediné co přeju hodně síly. Mám téměř tříletou dceru a zase mám problém, že když je víc dětí, taková ta „volná“ zábava, děti nemají žádný pořádný dohled, prostě si jen tak hrají, tak dcera z toho je nervozní, jak tam jen tak bezvýznamně poletují, tak začne kňučet, chce jít pryč, myslím, si, že taky má ráda spíš klid. Líbí se jí prostě smysluplné aktivity, to je spokojená. Je to těžký, ale asi si tím musí projít. A myslím, že s tím nic moc dělat nejde. Jen se povznes nad okolím, protože já jednou zaslechla, jak mám strašně rozmazlený dítě a neví co chce, lidí umí být hodně krutí. Prostě tak jak je jiný každý dospělý, je jiné každé dítě.
no dle mě je to prostě empatické dítě, hodně vnímavé a citlivé
Tohle asi nevymizí, jen jde vysvětlit, že nemusí plakat, ale cítit smutek a tak zřejmě bude pořád … ale to jen tak odhaduju, třeba ti napíše někdo, kdo tomu víc rozumí.
Mám 9 měsíčního chlapečka, který miluje lidi, od narození je obklopen cizími a nedělá mu to sebemenší problém, ale když je nějaké dítě uječené a příliš hlasité, tak taky začne brečet a nebo ho jakoby okřikovat a ještě je u toho zamračený. Myslím si, že některé děti to tak mají (znám takové) a pomine to časem. Nijak bych to neodnaučovala. Je to způsob, jak dává najevo, že mu to vadí.
ZKus ho z toho vytrhnout. Zeptej se ho v klidu a překvapeně proč brečí a když vidíš že se bojí tak mu říkej pořád neboj, nemusíš se ničeho bát, všechno je v pořádku - dodávat mu tak odvahu a uklidňovat ho.
Já se Viktorky ptám proč pláče a ona řekne že protože pláče holčička/chlapeček/miminko… Snažím se jí vysvětlit že pláče, protože miminko bolí bříško, má hlad, chlapeček zlobil tak mu maminka vynadala apod. někdy přestane a jen fňuká, někdy ne..
Zkus to takhle:
Ty: Bolí tě něco?
ona: Ne
TY: Ublížil ti někdo?
ona: Ne
Ty: Máš hlad?
ona: Ne
Ty: Máš žízeň?
ona: Ne.
Ty: Tak proč brečíš? A tvař se udiveně. - Takhle možná pochopí že nemá důvod.
U nás to bude takto:
atd atd ![]()
@luciemal píše:
U nás to bude takto:atd atd
- Bolí tě něco?
- Jo
- A co?
- Niiiiiiic
- Ublížil ti někdo
- jo
- a kdo?
- nikdooo
Roztomilá holčička. ![]()
@luciemal píše:
U nás to bude takto:atd atd
- Bolí tě něco?
- Jo
- A co?
- Niiiiiiic
- Ublížil ti někdo
- jo
- a kdo?
- nikdooo
A u nás ještě:
Chceš si hrát?
Ne
Tak co budeme dělat?
Hrát si
Myslím si, že to taky na každýho nefunguje. ![]()
@novina píše:
A u nás ještě:
Chceš si hrát?
Ne
Tak co budeme dělat?
Hrát siMyslím si, že to taky na každýho nefunguje.
evidentně si to může člověk malovat jak chce ale realita je jiná. ![]()
Ahoj
@lynč - a jiné zvláštnosti v jeho chování nepozoruješ? Jako že by měl třeba nějaké rituály, zvláštní hru, oblibu ve zvláštních „hračkách“ apod.? Pokud nic takového není, pak si myslím, že tvůj klučina je prostě jen citlivý a možná mu i vadí zvuk dětského křiku (ono kolikrát jsou to docela decibely, co si budem povídat
. Pokud má i jiné zvláštnosti, poradila bych se s pediatrem nebo dětským psychologem. Mám s tím poměrně bohaté zkušenosti, ale u nás právě bylo i hodně jiných znaků. Pokud by ses chtěla na něco zeptat, klidně napiš SZ ![]()
Myslím, že je potřeba rozlišovat dvě věci - jestli dítě špatně snáší ječení ve smyslu rušno, chaos (jiné děti lítají, ječí, hulákají na sebe)… nebo jestli špatně snáší pláč jiného dítěte.
Na cizí pláč reaguje většina dětí - to je celkem normální… Dětský pláč je spouštěč stresu pro každého, pro dospělé i pro děti. Některé začnou plakat taky, jiné se utíkají schovat nebo si zacpávají uši, ty citlivější začnou plačící dítě mazlit nebo jinak uklidňovat… Třeba můj dvouapůlletý syn, když vidí cizí dítě plakat, k němu přijde a začne být agresivní - strká do něj, plácá ho.. se slovy „nenene, nech toho“, jakoby se ho vztekle snaží umlčet… Když začne plakat jeho sestra (třeba po pokárání), začne buď plakat taky nebo se postaví před osobu, kvůli níž sestřička pláče, a normálně ji seřve… „tytyty, to nemůžeš, nech Helenku“… Prostě cizí pláč je regulérní stresový spouštěč a je normální, že na něj děti přehnaně reagují. Tohle se časem srovná, jak se naučí ovládat vlastní emoce. Momentálně asi jediné, co pomůže, je prostě ho uklidňovat…
Jiná věc je, jestli dítě pláče kvůli tomu, že je kolem něj rušno - že špatně snáší hluk, společnost jiných dětí, jejich hry, jejich smích, křik, lítání… Z toho asi nevyroste, to je povahový rys - každý je jiný, někdo holt preferuje klid a ticho, jiný je vůdcem každé bandy, kterou potká… S tímhle se asi nic moc nenadělá - pláč se časem odbourá sám (totéž, nejdřív se musí naučit kontrolovat emoce), ale ta potřeba klidu asi zůstane.