Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@pet p píše:
Pokud to udělá znovu, tak nebylo dítě dobře zabezpečeno
To by podle vašeho přístupu tím zabezpečením musela být permanentní svěrací kazajka. Dle mého názoru je třeba děti vychovávat v tom, že jejich činy mají následky. Tedy dát jim svobodnou vůli konat, konání korigovat a napoprvé zabránit a upozornit, že a proč je určité chování nežádoucí, a jaké bude mít pokračování v takovém jednání následky. Pokud se i pak nežádoucí jednání opakuje, následuje sankce. Pokud budete dítě neustále „zabezpečovat“, nejenže jej nevychováváte, ale také mu upíráte možnost jednat, a to i správně/morálně/společensky akceptovatelně.
Co když nastane situace, že je třeba zabezpečit 2 a více dětí?
@samadoma666 @dedrichov Samozřejmě pokud dělá něco, čím by mohl ublížit někomu nebo sobě, tak rodič této činnosti musí zabránit. Zakročit a říct mu, že ho to nemůžeš nechat dělat. Roční dítě také nenecháš šťourat v zásuvce, odneseš ho pryč a nebudeš mu za to dávat na zadek, protože chápeš jeho touhu pro zkoumání (teda předpokládám). Akorát od starších dětí se už očekává, že když dobře rozumí, co se jim říká, tak že se podle toho okamžitě zařídí. Ne, nezařídí, jsou to děti.
Ještě bych dodala, že když dáš na zadek nebo jinak potrestáš, tak rychle docílíš toho, co chceš - jenomže toho docílíš jen zdánlivě, tj. dítě se bude chovat požadovaným způsobem kvůli strachu z trestu. Když dítě nepotrestáš a půjdeš cestou zabránění ubližování sobě či jinému, vysvětlení, popsání pocitů, které jeho chován v tobě nebo v někom jiném vzbuzuje atd. - tak sice neuvidíš výsledek hned, ale až za čas, protože si to to dítě musí v sobě zažít a pochopit to a to trvá dýl. Ale je to podstatně efektivnější, jelikož se začne požadovaným způsobem chovat ne kvůli strachu z trestu, ale ze svého přesvědčení a pochopení (např. pocitů druhých lidí).
@samadoma666 Tím „zabezpečením“ se tady myslí např. to, že dítě nenechám znova hodit kámen - pokud nepomůže mu chvíli držet ruku, než mu to dojde a pochopí, co se po něm chce, tak potom jdeme pryč. A na to, že odcházíme pryč, se dá vlastně taky dívat jako na tu „sankci“, jak píšeš. Důsledek jeho jednání.
Ale daleko častěji jde dítěti umožnit bezpečným způsobem to, co chce dělat, např. mu říct: můžeš házet kameny, ale tady do rybníka, ne po dětech. A nechat ho házet do rybníka. Mluvit o svěrací kazajce je pode mě akorát přehánění.
Chápu to správně, že v podstatě říkáš, že bez fyzických trestů nelze dítě vychovat?
To je podle mě čirý nesmysl, promiň. Přečti si prosím znova to, co jsem tady zvýraznila tučně.
@samadoma666 Nedokážu to tady v diskuzi všechno vysvětlit tak dobře, jak to dokáží autoři v knížkách. Přečti si něco o škodlivosti trestů a o respektující výchově. Nás naši vychovali tak, jak nás vychovali, tak si stěží dokážeme představit, že to jde jinak. Máme v sobě zaryté to, že nežádoucí chování se musí potrestat. Jenomže NEMUSÍ.
Tady jsem o tom psala článek, víc k tomu už asi nedokážu momentálně dodat:
https://petrush-cz.blogspot.com/…restech.html
@pet p
Je neskutečně únavné, když některé ženy staví na stejnou úroveň fyzický trest ve formě plácnutí a fyzické týrání. Vy si ve vašich příspěvcích koneckonců dost protiřečíte. A ano, myslím si, že je naprosto v pořádku, že se děcko bude nějak chovat, protože se obává sankce, se kterou je seznámeno, že bude následovat. Koneckonců pro mnohé dospělé je obava ze sankce motivací k určitému jednání. Viz trestní právo. A prosím přestaňte tu dramatizovat, že jedna přes zadek vede k trvalému poškození psychiky. To snad nemůžete myslet vážně ![]()
@pet p píše:K tomu zabránění… když dítě neposlechne, chce házet kameny dál po ostatních, tak ho vzít a odvést, jasný. A teď situace, když jsou 2 sourozenci, 1 poslouchá, neubližuje, nedělá nic špatného a kvůli tomu neposlušnému musí odejít také…
To dodávám k zamyšlení, jak velmi musí rodič kličkovat mezi vedením dětí.
@dedrichov píše:@pet p píše:K tomu zabránění… když dítě neposlechne, chce házet kameny dál po ostatních, tak ho vzít a odvést, jasný. A teď situace, když jsou 2 sourozenci, 1 poslouchá, neubližuje, nedělá nic špatného a kvůli tomu neposlušnému musí odejít také…
To dodávám k zamyšlení, jak velmi musí rodič kličkovat mezi vedením dětí.Tak si to zlobici hezky sedne ke me a bude koukat, jak si nezlobici sourozenec hraje… Situaci, ktere nejdou vyresit nebude zas tolik, jasne najdou se, a tam se holt jedno prizpusobi.
@samadoma666 píše:
@pet p
Je neskutečně únavné, když některé ženy staví na stejnou úroveň fyzický trest ve formě plácnutí a fyzické týrání. Vy si ve vašich příspěvcích koneckonců dost protiřečíte. A ano, myslím si, že je naprosto v pořádku, že se děcko bude nějak chovat, protože se obává sankce, se kterou je seznámeno, že bude následovat. Koneckonců pro mnohé dospělé je obava ze sankce motivací k určitému jednání. Viz trestní právo. A prosím přestaňte tu dramatizovat, že jedna přes zadek vede k trvalému poškození psychiky. To snad nemůžete myslet vážně
Nestavím na stejnou úroveň plácnutí a fyzické týrání. Nic takového jsem nenapsala.
Napsala jsem, že plácat děti podle mě není v pořádku a snažila jsem se zdůvodnit proč.
O fyzickém týrání jsme se (aspoň doufám) vůbec nebavily.
Dle mého názoru má jít rodič dítěti vzorem. Já nechci, aby moje děti řešily situace, kdy nebude někdo dělat něco podle nich tak, že dotyčného plácnou. Plácnutí je vlastně forma řešení problému a takové řešení je učit nechci.
Pokud ti přijde, že si protiřečím a stojíš o vysvětlení, tak napiš, v čem.
@dedrichov Kdo chce, hledá způsob (viz co napsala @j.a.n.i1) A kdo nechce, hledá důvod. Ať si každý vybere, co mu vyhovuje. Já nikomu nevnucuju, jak to má dělat. Jenom píšu svůj názor a vysvětluji, proč si myslím, že je rozumnější děti neplácat než plácat.
@samadoma666 Ještě abych zareagovala na to ohledně sankcí a zmínku o trestním právu - máme hluboce zakořeněno, že trestat je v pořádku. Přijde nám to logické a dokonce to v nás vyvolává pocit zadostiučinění. Z toho se odvíjí tvá argumentace. Takže asi chápu, jak to myslíš. Ale vidím to jinak.
@pet p píše:
@samadoma666 Ještě abych zareagovala na to ohledně sankcí a zmínku o trestním právu - máme hluboce zakořeněno, že trestat je v pořádku. Přijde nám to logické a dokonce to v nás vyvolává pocit zadostiučinění. Z toho se odvíjí tvá argumentace. Takže asi chápu, jak to myslíš. Ale vidím to jinak.
joooo, takže chování, které přivodí újmu má být řešeno čím? Obejmutím? Ano, trestat je v pořádku. Stejně jako snažit se o nápravu a o to, aby si každý uvědomil následky svého chování pro sebe i pro jiné.
A o vysvětlení ani moc nestojím. Mám za to, že by to zase nedávalo smysl a byla to je ztráta času.
@samadoma666 píše:
joooo, takže chování, které přivodí újmu má být řešeno čím? Obejmutím? Ano, trestat je v pořádku. Stejně jako snažit se o nápravu a o to, aby si každý uvědomil následky svého chování pro sebe i pro jiné.
Nebavíme se tu o nějakém patologickém chování dospělého člověka. Bavíme se tady o chování dětí.
A ano, také si myslím, že další diskuze je v tomto případě už zbytečná ztráta času.
@Layana Prosím vas já se synem chodím ven každé dopoledne min. na dvě hodiny a každé odpoledne to samé. Ten gauč byl jeden z mála příkladů…a zrovna v tomhle případě se mu to snažíme převážně víc vysvětlovat než trestat.Me spíš jde o to hezeni klacku a kamenů po ostatních nebo vběhnouti pod auto. A upřímně raději budu mít dítě potrestane naplacanim než přejete autem nebo obviněne z ubližení jinému dítěti!
Zvláštní syn je dost divoch a nedělá ani jedno co píšete, vždycky se mi povedlo vše vysvětlit i s důsledky… Neskáče pod auta protože jsme potkali sraženou kočičku a já mu vysvětlila že kočička se nerozhlédla a auto jí udělalo bambac, nikdy se od té doby ani nesnažil sejít z chodníku, a když kdekoliv vidí auto jet proti nám běží na stranu… Toho mlacením nemůžete docílit protože to dítě vůbec netuší proč to nesmí dělat, proto se s prominutím musím ohradit s mým skromným názorem že je větší pravděpodobnost že váš syn vběhne do silnice protože neví proč by neměl, nebo může mít jen náladu vás zkoušet. Když někdy strčil do dítěte tak jsem mu vysvětlila že to druhé dítě to bolí on by to taky nechtěl, připomenu mu podobný zážitek opačně, nikdy se mi nestalo že by to zopakoval… A kdyby prostě ho vezmu a jdu pryč…