Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj maminky,
můj synek 3,5 roku se nechce s nikým o nic dělit, půjčovat ostatním hračky, ani kamarádům. Projevilo se to cca před rokem a myslela jsem si, že rodičovským působením a postupem času z toho prostě vyroste. Bohužel je to pořád stejné-př. jako dnes - jdeme na hřiště za jeho kamarádem ze školky, tj. chlapečkem, se kterým se znají. Je to prima až do doby, kdy si chce chlapeček od nás něco půjčit. Syn začne ječet, že ne a ne, věc si schová a pořád si hlídá, aby mu ji někdo nevzal. Ale sám, sám by od ostatních bral. Dnes tomu nasadil korunu- když jsme se vraceli se známými společně z hřiště z druhého konce sídliště a chtěli jsme vrátit odrážedlo, které uzmul a tvrdil mi, že se dovolil, známá mě vyvedla z omylu, že není jejich
Takže jsme ho jeli vrátit, ale majitele jsme nenašli, tak jsme ho tam nechali. Je mi trapněěěěě ještě teď.
Návštěvy hřišť vůbec začínají být problém, téměř vždy tam kvůli synkově lakotě uděláme dusno a tak prcháme co nejdřív domů, nebo je syn separovaný od ostatních, protože si s ním děti nechtějí hrát.. Doma vysvětlujeme, proč je prima se dělit a půjčovat, že mít kamarády je fajn a tímhle chováním o ně přijde, prostě pořád dokola…Marně jsme zkoušeli i dočasnou výměnu hračky za hračku (Koukej, Pepíček Ti půjčí bagřík a ty jemu zase lopatku).Neříkám že chci, aby si třeba nechal sebrat z ruky hračku, to ne, ale aby se ta jeho neuvěřitelná lakota aspoň trochu obrousila. Nevím, kde je ta správná cesta. Občas se přistihnu, že jsem na syna už sama dost naštvaná, když se takhle chová a nenechá si to vysvětlit, a je mi strašně trapně před ostatními. Co s tím? Máte s tímhle některá zkušenost? Zabralo něco, nějaký fígl? Myslíte, že by pomohl nějaký dětský psycholog, nebo je šance že z toho malý vyroste? Jen chci ještě říct, že s manželem „krkouni“ nejsme:-) Díky za odpovědi
Jako chápá, že je to nepříjemné, zase na druhé straně jsou to věci syna a on si může rozmyslet, jestli půjčí nebo ne. tebe taky nikdo nenutí, abys okamžitě a hned půjčila třeba oblíbenou kabelku, kterou v tu chvíli máš na sobě. Neuděláš nic, než že budeš dál trpělivě vysvětlovat, proč je dobré půjčovat, nenutit. Můj prostřední prcek (bude mít v srpnu 4) je taky lakota ![]()
Já možná bych to udělala tak, že bych klukovi řekla, že si nemubde nic pujčovat a prostě bych ho nenechala nic si cizího vzít, dokud sám nezačne pujčovat..
Já mám teda jenom 2,5 letého, ale vidím, že bude to stejné..
Já ho nenutím pujčovat, necheš, nechceš, ale taky si nepujčujem. i když chce má smůlu.. Ono pak je zase situace, že pujčenou věc vrátit nechce. tak raději menší scénu,, že nepujčime od jiného dítěte než vlekou při vracení
@Veverka83 Zkoušela jsi se ho zeptat, proč nechce ty hračky půjčovat? Já se jako malá nechtěla dělit o jídlo. Platila jsem v rodině za lakomce a dostávala to od příbuzných docela sežrat. A víš co, mě nevadilo se s někým rozdělit o sušenku, mě vadilo že mi z ní někdo chtěl ukusovat (přišlo mi nechutné) nebo že mi chtěl někdo olizovat lžičku.
Ujišťuješ ho o tom, že mu tu hračku cizí kluk zase vrátí, než půjdete domů, nebo když si s ní tvůj syn bude chtít hrát?
A řekl ti malej proč se nechce dělit? Nemá špatnou zkušenost, někdy něco půjčil a už se mu to nevrátilo (třeba nedopatřením)
Svistice - ano, ujišťuji ho o tom, že se mu vše vrátí, i ty děti o tom ujišťují a synek se ještě víc vyhysterčí a ječí, už mi přijde, že je na ta domlouvání a vysvětlování snad alergickej či co
Ach jo
@Veverka83 zkoušela jsi způsob, kdy sám vybere hračky, které bude půjčovat? Něco ve smyslu, půjdeme na hřiště a budou tam děti, které si budou chtít půjčovat hračky, vím, že se bojíš, že ti to rozbijí, tak vyber, co se nebudeš bát dětem půjčit.
Já si pamatuju, jak jsem se hrozně bála rozbití, ztracení a zničení. Na mého syna pomáhá slib, že co si nerozbije sám, tak mu nahradíme. Taky se bál, že mu to někdo rozbije.
No abych pravdu řekla, tak nechápu takové kolektiní pujčování hraček- myšleno cizí maminky a děti ne známé… Třeba nějaká babovička, ale třeba nám jednou bralo dítě malé kolo, cožt vadilo i mě a mamince to divné nepřišlo- neznaly jsme se..
Třeba u nás na hřišti se většinou potkávám s takovýma maminkama, které jakoby - soukromničí
to znamená, že třeba přijdou dvě mají hračky a prostě si ty děti hrají a ostatním prostě nepujčují..
Kotatko03- Je fakt, že jednu blbou zkušenost máme, právě před tím rokem, bylo mu něco přes dva roky, jsem mu na pískovišti vysypala hračky na písek a než se chudák nadál, několik dětí se natáhlo a šup, už je měli a nechtěli mu je vrátit, a on tam chodil nešťastnej a plakal, načež pár rodičů donutilo své děti, aby se teda zpětně dovolili, že si ty věci mohou půjčit. To mi celkově přišlo drsný, než se rezkoukal, byly jeho věci pryč a pamatuju si i tu bezmoc, jak jsem mu chtěla pomoc (byl tam asi nejmladší) a ti ostatní rodiče na to koukali a dlouuuho nereagovali, až když synkův pláč začala rušit…Je možné, že tahle zkušenost ho hodně ovlivnila…
@Billi U nás malej nějak extra nevyváděl, ale bylo vidět, že se o ty hračky bojí. Taky pomohlo ho ujistit, že mu na ty hračky dám pozor, že dohlídnu na to, aby nám je děti zase vrátily. Na druhou stranu respektuji, že hračky jsou jeho a nemusí je za každou cenu půjčovat, zvlášť, když se jedná o oblíbenou hračku, kterou na 90% při tom hraní využije.
A docela na něj platilo, že si stejně nemůže hrát se všemi těmi hračkami najednou (nemá dost ručiček
), takže ty, co nepoužívá, může půjčit. A až je bude chtít zpátky na hraní, tak si je zase vezmeme od dětí zpátky, protože jsou jeho a on si o nich rozhoduje, má na ně přednostní právo a (zase on musí respektovat, že pokud majitel vypůjčené hračky tu věc chce zpátky, tak ji musí vrátit).
Billi to je zajímavý nápad, to bychom mohli zkusit. Díky i ostatním za příspěvky
@Veverka83 no o tomto píšu.. Nechci, aby to vyznělo, že jsem lakomec
ale na druhou stranu někdy i ty rodiče jsou takový oprsklý. Neberou hračky, dokonce jsem se setkala s poznámkou- tam někdo bude a bude mít hračky..
Ale je pravda, že za tu dobu do mám děti- 7 let kluk, že se hodně mění sestava maminek. Dřív si ty maminky pomlau nesily i pití jídlo, což mi taky vadilo, nebyla jsem zvyklá, aby mi chodilo do tašky jiné dítě. Teď mám 2,5 druhého syna a je to spíš tak, že si každý donese svoje hračky a hraje se svýma, případně se třeba po nějaké době zeptá..ne hned hhhrrr děti na hračky ![]()
@Veverka83 píše:
Kotatko03- Je fakt, že jednu blbou zkušenost máme, právě před tím rokem, bylo mu něco přes dva roky, jsem mu na pískovišti vysypala hračky na písek a než se chudák nadál, několik dětí se natáhlo a šup, už je měli a nechtěli mu je vrátit, a on tam chodil nešťastnej a plakal, načež pár rodičů donutilo své děti, aby se teda zpětně dovolili, že si ty věci mohou půjčit. To mi celkově přišlo drsný, než se rezkoukal, byly jeho věci pryč a pamatuju si i tu bezmoc, jak jsem mu chtěla pomoc (byl tam asi nejmladší) a ti ostatní rodiče na to koukali a dlouuuho nereagovali, až když synkův pláč začala rušit…Je možné, že tahle zkušenost ho hodně ovlivnila…
A co jsi tam dělala ty?
Jako nedokážu si představit, že jen tak koukám, jak mému nemluvícímu dvouleťákovi rozkradou hračky a on jen bezmocně čeká na to, jestli se cizí maminky rozkývou nějak své děti umírnit. ![]()
Ano, bojí se o ně a střeží si je, a to tak, že si vlastně ani skoro nehraje, jen sleduje, zda mu je někdo nebude chtít sebrat. Taky si myslím, jak psala Janasas, že nemusí půjčovat všem, ale kamarádům by mohl, aspoň něco.
@Svistice náš taky nevyvádí, ale o své věci se bojí, naopak k cizím je neopatrný, že jsem mu vyhrožovala, že pokud to zničí, tak to bude brát z kasičky ![]()
Já to beru tak, že máme doma písek a pokud jdeme někam jinam, tak si prostě vybere něco, co mu nevadí, že půjčí a totéž, když tu je kamarádka s dětma. Vytahuje jen to, co mu nevadí půjčit.
Mluvím o situaci, kdy jsou známé děti.