Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn(4 roky) se bojí psa žijící ve společné domácnosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.8.20 11:17
Já jsem úplně ten poslední co by kdy radil dát psa pryč, sám jsem o svého psa strašně bojoval, protože se ho bálo po jednom incidentu okolí. Boj jsme vyhráli, naštěstí. Byla to ale jiná situace báli se ho všichni v okolí, ale doma nikdo, ani můj tenkrát dva a půl roku starý brácha, nikdo prostě a ani trochu. Kdyby ale jo, tak i já bych musel pochopit, že to prostě nepůjde. To zase nejde, aby malej kluk žil v takovém strachu a tak dlouho, proboha. Vždyť on tam žije a doma má být bezpečno, to je úplně něco jiného, než kdyby jste byli sousedé a kluk vyváděl, kdyby ho potkal u schránek. On je tam doma a když to tak dlouho nejde, tak to už musíte řešit. Dejte mu na výběr, jestli máte jít vy nebo pes, ať se sám rozhodne. Taky záleží jaký je pes na cizí lidi, jak si zvyká atd. Našeho nebylo možné nikomu dát, ani cvičitelé si ho nevzali, byl na nás extrémně navázanej, měl ošklivou minulost. Jestli tohle je pes, který nic špatného neprozil a je psychicky vyrovnaný, tak by nemusel být zase až takový problém najít mu nový domov a pes by si mohl snadno zvyknout. Náš starý pes nedávno zemřel, máme nového z útulku, strašně se bál a teď po šesti týdnech je už jak kdyby byl náš od štěněte a je to čtyřletý pes, dva roky prožité v útulku. Takže je velká šance, že si pejsek zvykne, chce to ale najít někoho, kdo mu umožní dost podobný život na který je zvyklý. Určitě ne ho dávat na zahradu, když je zvyklý v bytě, to raději cizím lidem, chce to do toho investovat trochu čas, pečlivě vybírat, klidně se jet i podívat, nabídnout, že budete psa sponzorovat atd. Tohle plemeno je dneska celkem vzácné a pokud je povahově vyrovnaný, což asi jo, když dává takovou zněnu, najednou tolik nových lidí v bytě, tak má velkou šanci najít super domov. Bude mu smutno, ale zvykne si. Lepší než ho zavírat do klece jak králíka. Nehledě na to, že ani ten pes nemá klid a jistě nechápe, proč se to lidský štěně takto chová, aby mu taky jednou nedošla trpělivost a nevyšel z toho neprávem jak agresor na uspání. Ale fakt ho nedávejte někam na dvorek, to je fakt prasárna, když je to gaučák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 12:38
Zakladatelko celé je to špatně, moc nechápu, proč jste se k sobě stěhovali, když tvoje malé dítě má takový strach. My to měli dost podobně, ale dokud si malý na naše psy nezvykl, tak jsme se k sobě nestehovali. U nás dát psy pryč nepřicházelo v úvahu, pro moje děti, to bylo už tak těžké, že nejsme najednou tři, ale je nás pět, takže dát jim psy pryč, byť k babičce, kde by se měli skvělé, nepřicházelo v úvahu, to by mi nikdy neodpustili. Nicméně jsme ale se strachem syna mé přítelkyně pracovali. Úplně nenásilně, žádné nucení ani vysvětlování (bylo mu v té době dva a půl a nemělo by to cenu).Teď mu jsou také čtyři. Na sílu to nemá cenu, dítě se ještě víc šprajcne. Vy jste toho malého chudáka postavili do situace, kde nemá jinou možnost, než svůj strach stupňovat, každým dnem se psem jeho strach sílí. To jste bohužel měli řešit před stěhováním a klukovi s tím pomoci. Nevím jestli jsme měli štěstí nebo jestli jsme to udělali podvědomě správně a zafungovalo to proto, ale vyšlo to. Zase si myslím, že u tak malého dítěte není úplně pozdě s tím něco udělat. On si ten strach v sobě ještě neživí x let, je to malé dítě, takže šance byla, ale chybou bylo ho v takovém stavu nechat s tím psem žít, moc ukvapené. Já jediný řešení vidím psa dát na čas pryč a začít s tím pracovat. Buď se to povede a pes se vrátí nebo bohužel. Škoda, že jste to neřešili dřív. My to dělali tak, že jsme ukazovali jak pejskové pomáhají jiným dětem, pouštěli pohádky a filmy, kde pes hraje pozitivní roli. Hodně dobrý byl film pro děti, myslím, že se to jmenovalo Kaštánek. Je to o německé doze a o dětech v sirotčinci. Pak také dostal velkého plyšového psa, který ho jako hlídal, s maminkou se o něj starali, prostě všechno, co pro něj bylo příjemné se nenásilně spojovalo se psem, tak, že si toho ani nevšiml. Později jsme už zapojili naše živé psy. Miluje auta, strašně chtěl řídit, tak proběhla procházka se psema a po ní jsem si ho dal na klín a na poli řídil auto, zatím co, nám psi dejchali za krkem. Byl tak nadšený, z toho řízení, že si toho ani nevšiml, pak jsme mu vždycky řekli, že vezl i pejsky a jak je šikovný. Nebo třeba procházka se psema končila vždycky zmrzlinou. Nejdříve nechtěl jít, ale zmrzlina byla silnější. Úplně poslední level bylo, kdy jsem ho vzal i se psema do stanu do lesa. Museli jsme bez maminky, protože to jsme věděli, že by vyváděl. Nenásilně jsem ho nalákal tak, že se hrozně těšil, ale protože jsem se jako bál já, museli jít s námi pejsci, protože jsou hodní a budou nás chránit a když budou štěkat, tak je to proto, že nás mají rádi a chrání nás. A až zvládnul noc se dvěma psy v malém stanu, tak teprve potom jsme spolu začali všichni žít. Za ten víc jak rok, teď spíše řešíme opak, že je taky musí nechat chvíli odpočinout, nedá jim pokoj, když si vzpomenu na ten začátek, kdy se odmítal na psa na ulici jen podívat a okamžitě se s řevem sápal do náruče, tak je to malý zázrak. Nelíbí se mu akorát, když začnou štěkat nebo si hrajou spolu a u toho jakoby vrčí, to hned jde a volá ticho, ale nebojí se a když nestěkají, tak to vůbec. Cizích psů ano, ale i to se hodně zlepšilo, spíše mu vadí, když cizí pes běží za našima psema l, má o ně strach, tak vysvětlujeme, že to jsou jejich kamarádi, tak jako má on kamarády. Bydlíme na vesnici a tady dost psů běhá na volno i bez majitele a myslím, že je fajn, že se to takto zlepšilo i do budoucna to pro něj bude rozhodně lepší, než se bát, protože psi vždy budou mezi námi. Ale myslím si, že jediná šance u vás je dát psa někam hlídat, jako poslat na prázdniny, začít od začátku, krok po kroku, později jít pejska navštívit, doma o něm mluvit, jak je pejsek na prázdninách, jak se na něho těší, namalovat mu společně třeba obrázek atd. Ale netlačit. Tak jak to máte teď, to se nevyřeší, spíše zhorší a fakt bych se bál nějakého narušení psychiky, vy jste ho prostě hodili do rozbouřené řeky bez toho, aby jste ho naučili plavat.
Příspěvek upraven 31.08.20 v 16:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 12:54
Mám známého psychologa a psychoterapeuta a pracuje s hypnózou. Má zkušenosti s řešením fóbií právě touto cestou a já bych do toho určitě šla. Mohu případně zaslat kontakt..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 13:21
@Alushka.S píše:
Ale zakladatelka psala, že ji to nabídl sám přítel. Asi mysleli, že se to časem zlepší, no, bohužel nezlepšilo.
Tak on jí to sice sám přítel navrhnul, ale to neznamená, že toho nebude litovat, ani že ta nabídka není vynucená. Ten pes je jeho a byl tam dřív než cizí dítě. A k psovi mají vztah i ostatní dvě děti. Je to opravdu těžká situace. Co zkusit nějdřív nějakou terapii s dítětem? Jasně, že dítě by mělo dostat přednost, ale ten chlap a jeho byt je prostě cizí, za to dítě zodpovědný není. Jedna moje kamarádka se kvůli novému partnerovi vzdala psa a pak toho hořce litovala, začalo to psem, pokračovalo kamarádkami a zájmy, stejně se nakonec rozvedli. Nemusí to být tenhle případ, ale chlapovi to takhle může v hlavě šrotovat nebo mu to vnuknou kamarádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 13:37
@Pidulka1991 píše:
@Tomáš916 měli jste štěstí
Nemuseli, mohli na to jít přístupem, který tomu dítěti sednul a tím mu pomohli. Vy to berete podle sebe, ale u malých dětí se s tím třeba dá něco dělat. Já prej měl taky úplně hrůzu z rybníků, že tam jsou ryby a už to nemám, nějak to se mnou rodiče překonali 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 13:46
@Matt 02 píše:
Nemuseli, mohli na to jít přístupem, který tomu dítěti sednul a tím mu pomohli. Vy to berete podle sebe, ale u malých dětí se s tím třeba dá něco dělat. Já prej měl taky úplně hrůzu z rybníků, že tam jsou ryby a už to nemám, nějak to se mnou rodiče překonali
Mam to od narození a to nekecám.. Pracovat se s tím dá trošku, ale ne nijak výrazně. Měli jsme psa, ale byl venku. Kdyby byl doma nedala bych to (pořizoval se když mi byli 4 roky na doporučení lékaře). Snesla jsem jen toho našeho psa, ale třeba na klín jsem si ho prostě nevzala(byl to malý knírač). Představa, že mě někdo zavře do bytu s velkým kniracem, tak bych asi chtěla skočit z okna…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 14:02
@Pidulka1991 píše:
Mam to od narození a to nekecám.. Pracovat se s tím dá trošku, ale ne nijak výrazně. Měli jsme psa, ale byl venku. Kdyby byl doma nedala bych to (pořizoval se když mi byli 4 roky na doporučení lékaře). Snesla jsem jen toho našeho psa, ale třeba na klín jsem si ho prostě nevzala(byl to malý knírač). Představa, že mě někdo zavře do bytu s velkým kniracem, tak bych asi chtěla skočit z okna…
Vidím to stejně. A predstava toho, že mě někdo tahá v dětství po psychoterapiich, hypnozach a bůhví čím jen proto, že musím žít v bytě se psem, navíc psem chlapa, se kterým by matka už za rok nemusela být, taky nic moc
Ten kluk by se měl doma cítit bezpečně. Se psem nikdy nebude. Vždy bude ve střehu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 14:21
@Jana206 píše:
Ano, souhlas. Všechny tady ty rádoby rady budou klukovi akorát prodlužovat jeho utrpení a zvyšovat riziko, že si odnese trauma do budoucna.
Navíc bez ohledu na moji fobii, můj názor je ten, že do bytu patří malý gaučák, takový velký pes do domu ven.
Představa, že bude v kotci nebo v části bytu oddělené přepážkou je taky iracionální. Ten pes byl doteď součástí rodiny a mohl se pohybovat v celém bytě. Takové řešení může zvýšit jeho agresivitu.Já bych se strašně bála i do budoucna, až kluk bude chodit do školy a bude bývá doma část dne sám, že se stane nějaký průšvih. Kluk může zareagovat neadekvatne, pes, který cítí, že ho kluk nemá rád a bojí se, špatně vyhodnotí situaci a kluka kousne nebo napadne. Můj otec by nás nikdy nenechal samotné se psem, kterého se bojíme.
O jaké agresivitě to prosímtě mluvíš? Ten pes vůbec agresivní není, není to žádné monstrum nahánějící hrůzu, jak tady se svou fobií barvitě popisuješ. Je to hodný pes, co se dítě naopak snaží utěšit a jeho reakce evidentně velmi dobře snáší. Jen je prostě velký, to z něj nedělá žádnou děsivou uštěkanou bestii…
Jinak dost složitá situace… asi bych vyhledala odbornou pomoc a snažila se jít po příčině. Pes je partnera, evidentně ho mají jinak všichni rádi (i sourozenci) a dát ho pryč může vztahy podle mě nenávratně nabourat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Altavista
31.8.20 14:24
Dámy které nesnáší psy nevidí jednu věc, jakmile se dá ten pes pryč, tak zakladatelka přijde o partnera a její tři děti o prvního chlapa co je pro ně ochotný fungovat. První v životě.
Tady se musí najít cesta.
Z navrhovaného se mi nejvíce líbí dát jej dočasně pryč, dítě uklidnit a začít pracovat na tom, aby se mohl vrátit. Souhlasím s tím, že když je vyděšený, těžko si může najít ke chlupáčovi cestu. Moc se mi líbil přístup, který zvolil Tomáš.
A nebagatelizovala bych zakladatelčin vztah, ten chlap mi přijde hodně zlatý a ochotný.
- Citovat
- Upravit
31.8.20 14:32
@Freeandwild píše:
O jaké agresivitě to prosímtě mluvíš? Ten pes vůbec agresivní není, není to žádné monstrum nahánějící hrůzu, jak tady se svou fobií barvitě popisuješ. Je to hodný pes, co se dítě naopak snaží utěšit a jeho reakce evidentně velmi dobře snáší. Jen je prostě velký, to z něj nedělá žádnou děsivou uštěkanou bestii…Jinak dost složitá situace… asi bych vyhledala odbornou pomoc a snažila se jít po příčině. Pes je partnera, evidentně ho mají jinak všichni rádi (i sourozenci) a dát ho pryč může vztahy podle mě nenávratně nabourat.
Pokud zavres do kotce psa, který byl dosud zvyklý pohybovat se volně po celém bytě, může to u psa vyvolat agresivitu nebo ji zvýšit. Podle toho, co má to plemeno v povaze a jaká je povaha psa jako individua. To ví moje dcera, která chodí pomáhat cvičit psy na cvičák a zajímá se o ně.
Ano, fobii klidně budu dál popisovat barvite, aby zakladatelka nenabyla dojmu, že kluka vezme na hypnozu a bude to fuč. Nutnost bydlet v bytě s takovým teletem, k vůli kterému si dítě nezajde ani na záchod může zase nenávratně poškodit toho kluka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 14:41
@Altavista píše:
Dámy které nesnáší psy nevidí jednu věc, jakmile se dá ten pes pryč, tak zakladatelka přijde o partnera a její tři děti o prvního chlapa co je pro ně ochotný fungovat. První v životě.Tady se musí najít cesta.
Z navrhovaného se mi nejvíce líbí dát jej dočasně pryč, dítě uklidnit a začít pracovat na tom, aby se mohl vrátit. Souhlasím s tím, že když je vyděšený, těžko si může najít ke chlupáčovi cestu. Moc se mi líbil přístup, který zvolil Tomáš.
A nebagatelizovala bych zakladatelčin vztah, ten chlap mi přijde hodně zlatý a ochotný.
Ale uvědomujeme. Mně by žádný chlap nestál za to, aby se moje dítě cítilo špatně Je hlavně její chyba, věděla, že ten kluk má z psů respekt až strach a toto mohla čekat.
Zakladatelka sama píše, že za 9 měsíců toho už zkusili dost, jenže pes se ozene, zasteka a jsou zase na začátku. Pokud dají psa pryč, dítěti se uleví. Tomu, že by dali psa pryč s vidinou, že dají kluka dohromady a potom si ho zase vezmou zpět, já moc nevěřím. To dítě to v sobě může potlačit, odsunout, ale rozhodně to nezpracuje tak, aby se cítilo doma bezpečně vedle takové rasy.
Ta situace je hrozně blbá a žádné správné řešení neexistuje. Je mi líto toho dítěte. Kdyby pes mohl být venku, tak by to bylo pravděpodobně OK. Možná hledat jiné bydlení 
I když starý pes si taky těžko zvykne najednou být venku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 14:44
@Altavista to není o tom, že psa nesnáší, ale že má strach to dítě je regulérní psychicky tyrany. Opravdu by si tomu strachu vystavovala své malé dítě? Já ne, protože vím jak těžký to je. Sry a v tomhle pripade je to buď dítě nebo pes…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 14:48
@Pidulka1991 píše:
@Altavista to není o tom, že psa nesnáší, ale že má strach to dítě je regulérní psychicky tyrany. Opravdu by si tomu strachu vystavovala své malé dítě? Já ne, protože vím jak těžký to je. Sry a v tomhle pripade je to buď dítě nebo pes…
Přesně tak. To není o nesnaseni. Soused pod námi je policajt a má služebního psa v bytě. Nemám na něm co nesnaset. V životě jsem ho neslyšela zastekat, když jdou ven, je na vodítku a víc vychovaného psa bych v okolí těžko hledala.
Přesto bych neměla potřebu mít takového psa doma a necítila bych se dobře. Nemela bych potřebu jít tam na návštěvu. Je to na úrovni psychického týrání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.20 17:08
@Altavista Tady hrozně moc záleží na konkrétním dítěti a taky na rodičích, jak se k tomu postaví a jaká to bude pro ně priorita, aby mohli zůstat všichni pospolu. Já si pořád myslím, že s takto malým dítětem by se to ještě dalo, tady píší ženy, co mají strach celý život a nemají ke psům žádné pouto, to už je prostě na cokoli pozdě, ale u tak malého dítěte je podle mě ještě šance. Důležité také je, jak se k tomu staví máma, jestli i ona má třeba byť malý strach, je to špatně, dítě to vycítí. Nevím, mě pokud by za to ten vztah stál, tak bych se snažil udělat cokoli. Co si budeme, na samoživitelku s tolika dětmi nebude stát zástup chlapů. A pokud se mají všichni rádi, rozumí si s vše funguje, tak mi nepřijde hlavně s ohledem na ty děti proto neudělat maximum. Neměli se k sobě stěhovat, pokud má kluk takový strach, ale stalo se a teď je potřeba zkusit všechno. Sama zakladatelka píše, že si deti chlapa oblíbily, starší máji rády i psa a určitě není v jejich zájmu je zase tahat jak kočka koťata o dům dál. Z toho co napsala si ty děti zažily už také své. A jsou v tom tři děti. Vážnost vztahu bych také nebagatelizoval, když už se někdo rozhodne přijmout do sveho života tři děti, nebude to asi jen rozmar. Sám vím jak je těžké najít sám s dětmi k sobě někoho, kdo ty děti s láskou přijme, kde to funguje ne jen mezi partnery, ale celkově mezi celou rodinou a když se tak stalo, tak se toho člověk pro jeden problém těžko vzdává. I když je to velký problém a chudák malej, jak je to teď je to špatně a musí se to řešit, ale flintu do žita bych ještě úplně neházel. My jsme sami chtěli vztah ukončit, protože moje děti to špatně nesly, nechtěl jsem si tím zkazit vztah s nima, ale stačilo vydržet a úplně krásně si to sedlo. Jsme šťastná rodina a děti tu proti které tak bojovaly dnes berou dá se říct jako mámu a je to pro ně velký plus, samy to dnes vidí. Vzdát to, nikdy to nepoznají. Halt takové situace nejsou vždy snadné a byly to nervy, ale když se to vyplatí, tak stojí za to zkusit i nemožné, aby se ten pés mohl vrátit. Zůstat teď nemůže, protože s hysterickým dítětem, které není v klidu nehne nic. Rozpad rodiny mi přijde jako ta poslední nejhorší varianta, za předpokladu, že si ten chlap vybere psa, pravděpodobně si vybere svou novou rodinu, ale to musí rozhodnout on a hlavně musí sám vědět, že opravdu není jiná možnost, jinak to bude v tom vztahu jako kostlivec ve skříni. Já kdybych musel, psi půjdou k našim, nešlo to kvůli dětem, ale i kdyby ano, jedno by mi to nebylo, to ale někdo, kdo nikdy neměl psa jako rodinného přítele nemůže pochopit. Ono je něco jiného mít psa na zahradě a doma jako člena rodiny a mít k němu vztah. O to víc, jestli ten chlapík byl jenom s tím psem, to fakt není úplně lehké psa sbalit a čau.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
