Syndrom nechtěného dítě

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kotatko03
9935
24.2.16 19:41

Syndrom něchtěného dítěte je většinou spojen s tím, že daný člověk má v hlavě zajeté, že je nechtěný, od rodičů slýchává: „Kvůli tobě jsem musela obětovat…“ atp. Často je velice úzce spojen s komplexem méněcennosti. Často souvisí také s tzv. CAN syndromem, neboli syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kotatko03
9935
24.2.16 19:42
@teckaa píše:
A nema to neco spolecneho s neplanovanym ditetem?

Mohlo by mít, ALE neplánované dítě nemusí být netně nechtěné.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
jijisan
5933
24.2.16 19:53

Jedna vec je byt nechtene dite, druha vec je, jak se k ni rodice chovali - ta skala muze byt velmi siroka - od odmitani po tyrani i odlozeni… teprve na zaklade identifikace chovani jejich rodicu a jeji reakce na toto chovani lze rozpoznat, kde se to u ni projevuje…

Ja byla taky nechtena, dlouho jsem to resila, ale srovnala jsem si to… me nasi netyrali, ale mama byla chladna, protoze jsem byla „problem“… o 15 let starsi sestre jsem „vzala detstvi“ a podobne…

Pokud je to mladounka holcina, ptej se ji a mluv s ni o tom… pac jak bude starnout, uz to sebeurceni na tomhle svete nebude od jejich rodicu, ale z ni samotne… kdyz se ji podari treba za pomoci psychologa najit odpusteni vuci rodicum, najde zase silu usmivat se a bude se radovat ze zivota… ten je strasne kratkej na to, aby se dlouho trapila nad tim, co mela dostat a nedostala… muze najit v sobe velikou silu, kdyz se ji podari prekonat tuhle prekazku…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kotatko03
9935
24.2.16 20:12
@Pff… píše:
Jediné co vím je to, že byla v pěstounské péči. Teď mi to řekla ségra. Třeba ji trápí tohle. Proč ji to ale trápí když rodinu má? Tu pěstounskou

To máš těžký, pěstounská rodina ne vždy (bohužel), úplně nahradí biologickou rodinu…ale samozřejmě to není pravidlo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
jijisan
5933
24.2.16 20:17

@Pff… zalezi jak se to cele dovedela… jaci byli pestouni… uz ten pocit „rodice a hlavne matka se me vzdali“ muze byt tezke prijmout… pokud ani pestouni v nedokazali vzbudit pocit, ze nekam patri, muze to byt problem… taky muze byt obecne precitlivela…

Takhle na dalku tezko rict…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
eva valoi
14809
24.2.16 20:29

Já znám skvělou ženskou, která podle svých slov byla také nechtěná. Její rodiče byli oba profesně vytížení, matka údajně nestihla umělý potrat… Nicméně ji vychovali, ale přesto si tu nechtěnost v sobě tak nějak nese celý život. Má za sebou dva pokusy o sebevraždu (ještě z doby, kdy neměla svou rodinu). Sama má teď čtyři už dospělé děti, umí perfektně italsky a je to oprvdu fajn ženská. Zkrátka je dobře, že je na světě, ale jak jsem psala, něco z té počáteční nechtěnosti v ní zůstalo.
Mimochodem velmi smutné téma.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.2.16 20:43

Já jsem taky nechtěné dítě, 1× mě matka odložila do kojeňáku, pak si mě vzala, pak do děcáku, pak si mě vzal otec a vychovával mě on. Takže tvrdá chlapská výchova bez ženského vzoru. Celý život se s tím snažím vypořádat, že mě nechtěla a je to těžké. Už jsem byla přesvědčená, že jsem odpustila, ale ted jak čekám dítě, tak se mi ty křivdy opět vrací. Je to smutné být nechtěné dítě, ale krásně to popsala @marturka že to s sebou nese i dary jako laskavost, vlídnost, empatie. Snažím se celý život přijít na způsob, jak doopravdy odpustit a nevím jak..

  • Citovat
  • Upravit
Reklama
eva valoi
14809
24.2.16 20:53

Anonymní: Někdy to asi nejde. Odpusť si, že zatím nedokážeš úplně odpustit. Tohle je moc těžký a kdo to nezažil, ten to zřejmě úplně pochopit nedokáže. Moje páté dítě bylo odmítnuto a je odmítáno jistým členem rodiny. Já se snažím na to nemyslet, že bych mu chtěla odpustit, to by o to musel sakra stát… A občas si představuji, že mu něco hnusnýho řeknu… (ve skutečnosti to neudělám a zachovám decorum, ale představovat si to můžu).
Ono je totiž těžký odpustit někomu, kdo o nás a o naše odpuštění nestojí. Pak je asi nejlepší, když dokážeme toho člověka pustit z hlavy, být vůči němu lhostejní…Ale i to je někdy těžké.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
jijisan
5933
24.2.16 20:56

@eva valoi odpoustime vzdy kvuli sobe… jde o to netahat s sebou negativni pocity, ktere nicemu nepomahaji… naopak…

Byt tebou, na decorum se vykaslu a kultivovanou formou vyjadrim, co potrebuju…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
eva valoi
14809
24.2.16 20:59

@jijisan Samozřejmě, že odpouštíme i kvůli sobě, ale někdy to nejde.) Nemá smysl mluvit s člověkem, který o rozhovor nestojí. Chci, aby můj vztah k němu vyšuměl do lhostejnosti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.2.16 21:04

@jijisan Jsi velmi moudrá žena.

  • Citovat
  • Upravit
jijisan
5933
24.2.16 21:14

@eva valoi pokud mu chces rict neco od plic a oskliveho, pak k dotycnemu chovas silne city… pokud jsou tam silne city - a ty jen tak nevysumi - je lhostejne, ze on s tebou o tom nechce mluvit… ja bych si pripravila kultivovanou formu toho, co mu chci sdelit… ne proto aby pochopil, neco zmenil apod… ale proto abych to ze sebe dostala - jako matka branit a mluvit za sve dite… nejde o rozhovor, slo by o tvoji zpetnou vazbu k dotycnemu…

Odpusteni kvuli sobe je tezsi, pac ti to ten druhy neusnadni… je mu to muze byt lhostejne… ty jsi ale udelala vse a muzes odpustit, pac ten clovek nema na to, pochopit co dela… neumi a nechce jinak… ty ale jsi udelala vse… muzes to nechat jit…

Tak nak bych to pojala ja…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.2.16 16:38

Můj otec byl nechtěné dítě. Byl počat za války a jeho matka ho chtěla potratit. Nepovedlo se jí to. Řekla mu to, když už byl dospělý a stejně ho to dost sebralo. Možná i proto začal pít, těžko říct :nevim:.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
26.2.16 16:53

Taky jsem byla nechtěná. Místo toho, ale aby mě dala mamka do děcáku, tak si mě nechala a „musela“ si vzít otce, který se na ni vykašlal chvíli po svatbě a nikdy jsem ho neviděla. Dřív jsem si vyslechla milion výčitek, že kolik toho pro mě mamka obětovala, jak by bylo lepší, kdybych se nenarodila atd. Pak od 15 cca už ne, ale ten odstup tam byl vždycky. Prostě jakési věcné břemeno.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
26.2.16 16:54

Jinak teda nepiju ani se nesebepoškozuju, ale mám pocity zbytečnosti a méněcennosti a také strach ze samoty a opuštění.

  • Citovat
  • Upravit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

BEBACARE FIBRE, GOS/FOS VLÁKNINA

  • (4.7) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin

Děti a otec bez zájmu o ně

  • 07.06.26
  • Anonymní

Dobrý den, manžel se před již delší dobou odstěhoval pod záminkou péče o clena rodiny. Se mnou se nedomlouval a synům, tehdy 6 a 12 let nic... Odpověď

Strach z dětí u 2lete

  • 18.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, Naše dvouletá dcera má velký strach z ostatních dětí. Poprvé jsem si toho začala všímat okolo 1 roku, ale myslela jsem si že je to... Odpověď

Synovo zhoršené chování ve školce

  • 20.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně mého syna, kterému je 5 let. Vychovávám ho od narození sama. Doma: Syn je doma klidný,... Odpověď

Syn šeptem opakuje vše, co mu říkám

Dobrý den, synovi je pět let. Vždy byl velmi živý a bezprostřední, vše si dělá sám a po svém. Narozdíl od starší sestry je výrazně společenský,... Odpověď

Můj syn 6 let se za vsechno omlouva

  • 25.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila ohledně mého 6letého syna, který se poslední asi půlrok pořád za všechno omlouvá, i za to, co je v... Odpověď