Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ještě dodám, že před dcerou se snažím chovat jako že je všechno v pohodě, a přeju jí ať si užívá prázdnin… zakladatelka L.
Já bych k tomu chtěla jen říct, že jsem několik let pracovala s kolegyní, supr ženská, ale…někdy byla v poho a někdy strašná až jsem jí nepoznávala. Bylo přesně poznat, kdy to na ní dolehlo.Byla protivná, hlavně na mě na mladší, narážky na cokoli, vlastně na celý můj svobodný život.
Když se jí mělo narodit první vnouče od syna, úplně ožila, byla zase skvělá, jenže snacha nesplnila asi její představy a vnoučka nevídala tak často jak si myslela. A začlo to zase, protivná, zlá, uštěpačná…
Jen chci říct, že to bude chtít pomalu a jistě najít si své koníčky, zájmy a vrhnout se plně do toho. Neočekávat, nedělat si naděje, ale žít a užívat si(teba sport, zájmové kroužky, kamarádky atd)jinak to opradu na psychiku dolehne a nestojí za to se v tom utápět.
Najdi si chlapa. Jinak ano, myslím, že je to v tomto případě normální.
Takové myšlenky chápu.
Partnera nemáš? Ale času máš ještě dost a čeká tě spousta okamžiků, kdy bys prázdné hnízdo uvítala ![]()
Mě bylo taky po dcerách smutno, když se odstěhovaly. A syn byl ted s manželem na chatě, já se těšila, že si od něj odpočinu a už mi v pátek taky chyběl, opičák jeden.
Holky děkuju. Partnera nemám. První týden, co byla dcera na táboře jsem měla krom zaměstnání i spoustu akcí, tak to šlo, ale teď jen ležím a lituju se. Nejvíc se asi bojím aby dobře dojeli, tak snad budu v pohodě až mi dají vědět že jsou na místě - zítra kolem poledne.
Určitě to bude v pohodě, neboj se.
A zkus si ten čas užít. Relaxuj, vyraž někam ven (kino, divadlo, restaurace, výstavy,…) – lépe ti to uteče a hlavně najdeš nějaké naplnění. Než se dcera úplně odstěhuje, měla by sis najít zábavu, které se pak budeš věnovat, abys jí jen nevisela na telefonu. Nejspíš do té doby ale narazíš na nějakého chlapa a budeš mít o zábavu postaráno.
Musíš ale chodit ven a být v pohodě, abys ho potkala. ![]()
Nejsi, jen se ti stýská, užij si čas, kdy máš chvíli sama na sebe. Pak ti to bude líto, že sis ho adekvátně neužila
Jen ještě nejsi zvyklá si užívat čas sama. Mě to taky trvalo. Ideální jsou na to koníčky, kamarádi, nový přítel. Zabavíš se a čas bez dcery ti uteče rychle jako voda. ![]()
Je lepší si na to zvykat co nejdřív to jde, protože nás to jednou nemine ![]()
Mně odjely děti na měsíc k otci. S radostí jsem jim zamávala. Jsem s nimi sama a máme toho plné kecky. Dneska jsem mluvila se synem, mají se výborně. Tak jim i sobě přeju, aby to moc rychle neutíkalo
. Děti jsou pryč zatím pár dnů.
Kupte si pejska
to jsou nejlepší parťáci na tuleni i na procházky.
Z mého pohledu ti nic poradit nedokážu. Ale znám to z pohledu dcery. Naši nejsou rozvedení, mají spokojene manželství, ale táta je strašně moc v práci. Jako děti jsme jezdili na celé dva měsíce k babičce, máma s námi byla s tátou vždy jen první týden a pak si nás týden před začátkem školního roku vyzvedli. Ty dva měsíce kdy měli klid na dovolené nejezdili protože si táta musel šetřit dovolenou na zimu, takže vždy jen ten týden s námi, takže máma jezdila sama s kamarádkou na zámky, hrady.. Když jsem se odstěhovala strašně to obrecela. Ségra s nimi sice stále bydlí, ale buď je v práci, škole nebo s partnerem. Takže od té doby, když už to má táta s dovolenou lepší jezdí alespoň když je čas pryč, když ho nemá a máma není o víkend výjimečně v práci, tak jde s kamarádkami na vino, relaxuje doma. u filmu, jde na manikúru, na procházku se psem, každý druhý víkend přijedeme na oběd a celé odpoledne my s manžel a dcerkou.. zkus taky najít nějakou aktivitu, s kamarádkami na výlet, víno, do kina, na koncert, užij si to, nelituj se. Využij ten čas pro sebe co ti teď byl dán
máš plno možnosti, kór teď když je tak krásně můžeš dělat strašně moc věcí ať už sama nebo s ostatními
a je plno míst, kde můžeš potkat někoho, s kým ten volný čas můžeš zaplnit:-)
Ahoj holky. Jsem praštěná, vím o tom, ale nemůžu si pomoct. Žiju jen s dcerou, je jí dvanáct. Dneska přijela z tábora (velmi nadšená), doma byla asi 3 hodiny, přebalily jsme kufr, popovídaly a zase odfrčela - s otcem autem do Chorvatska. A já tady truchlím, nic mě nebaví, se psem venku už jsem byla, bojím se jak zvládnou cestu, nadávám si že jsem jí to vůbec dovolila jet, přemýšlím jestli něco důležitého nezapomněla… a představuju si jak se jednou odstěhuje nafurt. Jsem blázen?