Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj všechny,
anonyme - v nějakých případech tvá rada dobře funguje. Taky to tak dělávám. Prostě se tvářím mile, nekomentuji její rady a dělám si to po svém. A docela to funguje, i když pomluvy pak lítají
Jen někdy to prostě nejde. Když teď neurvale vyzvídala jméno miminka od méhu muže, den co den celý měsíc - co s tím nadělám? Nechci mlčet, když ona omezuje naši svobodu. Bytostně nesnáším, když někdo něco nerespektuje.
Včera jsem se o tom po x dnech bavila s mužem, bála jsem se toho, ale chtěla, jsem, aby pochopil, co mi na tom vadí a že potřebuji jeho oporu. Bylo to děsný, V něčem souhlasil, ale nakonec jsem si připadala jako z jiné planety, mluvili jsme o jedné věci, ale jako by to byly věci zcela jiné. Nakonec ale souhlasil, že jí poví, že to, že neakceptovala naše rozhodnutí je nepřijatelné (ale takto jí to nepoví, to je mi jasný) a že pro mne je to nezkousnutelné. Ať tedy ta ženská pak udělá, co uzná za vhodné. Měla by to uznat a omluvit se. POkud ale ne, řekla jsem i muži, že ji nechci vidět a že po mně nemůže chtít, abych se stýkala s někým, kdo porušuje něco, co je pro mne v životě velmi důležité. No, uvidíme. Moc si neslibuji. Tchýně možná i něco řekne, ale hned to začne vysvětlovat po svém. Dám vědět
Byla jsem ale rozhozená, že můj muž nechápe, že potřebuji jeho oporu. A pokud názorově stojí někde mezi, tak by měl stát za mnou (taky to dělám). No, uvidíme.
Kykoušku - ono je to někdy celé složité. Zvenčí to vypadá třeba jasně, ale v té situaci to máš pak těžké. Drž se.
Hanka
Ahoj Hani.
Zrovna nedávno jsem měla po dlouhé době další těžkou „havárku s tchýní“. Ta mě tak vytočila, že jsem si řekla a dost, už s nimi nechci mít nic
společného. Když jí to jednou nestačilo, a když neumí zachovávat základní pravidla slušnosti a zdvořilosti, nechci jí už ani vidět.
Ano, nic nekomentovat je to nejlepší. Protože vysvětlovat něco číňanovi, je dost složité spíše nemožné. Ale možná, že kdybych alespoň něco okomentovala a vyjádřila tak svou nelibost, že by byla tchýně ve svém jednání alespoň o kapánek opatrnjší.
Můj manžel by tchýni řekl: víš ono se jí to jméno, které si vymyslela nelíbí, ale mě se docela líbí, ale znáš ji. Víš tak už rači nic neříkej ať mám doma klid.
O tom, jak se Vaše dítě bude jmenovat si rozhoduješ jenom ty a tvůj muž. Vy dva se musíte shodnout na tom co se Vám nejvíc zamlouvá a líbí.
Jasně, ať si babičky a strýcové a kamarádi řeknou svoje tipy.
Ale nikdo jiný než Ty a Tvůj muž nemá právo a povinnost dát dítěti jméno. A jestliže je tvoje tchýně ( tak jako ta moje) přesvědčena, že je pán-bůh, a že může a musí všechno, jinak by nic nefungovalo a nechce přijmout vaše rozhodnutí o jménu dítěte jako sdělnou informaci, ale pouze jako návrh k diskuzi, tak ať se de vycpat.
Také jsem po prvé, (když mi tchýně vyhrožovala, že si svou vnučku vzít nenechá, a že ji dcerku pěkně obleču a nechám ji pod oknem v kočáře,aby si pro ni mohla přijít ), čekala omluvu. Po roce jsem začala přemýšlet, jestli omluvu nečeká spíše ona ode mne. No a teď, když se tím čekáním vody sklidnily, máme tu něco nového, na co mi už ani slova nestačí.
Nikdo nás přece nemůže nutit, abychom se stýkali s lidmi, kteří nerespektují základní lidská práva, ikdyž nad sebou dřímají obrovskou vlajku s nápisem: Jsme tvoje rodina !!!
Ahoj anonyme,
tak koukám, že to máme stejný ![]()
U nás je to pořád na stejném bodě. Manžel nakonec řekl, že jí vysvětlí, co nám vadí. Trvala jsem na tom s tím, že když to nepochopí (+ omluva), tak ji nechci ani vidět. Je to hlavně v jeho zájmu, že? A co myslíš - pořád s ní o tom nemluvil a to komunikují denně, Čeká, že to vyšumí a já zase sklapnu. Smůla, nesklapnu. Za týden mám narozniny a včera jsem řekla manželovi, ať se připraví na další scénu. Dokud prostě baba nic nepochopí, já ji nechci ani vidět. Oni budou chtít přijít mi popřát, takže jí budu muset říct, že o to nestojím.
To, co říkala tvá tchýně (koukej ji obléct a dát před barák…), tak to by mě totálně vytočilo. NIKDO přeci nemůže matce nakazovat, co má či nemá dělat, nota bene co musí
![]()
No, jsem u nás zvědavá, co bude dál. Ale žíly mě to teď netrhá. Radši se těším na mimčo
![]()
Přeji pevný nervy s ![]()
Hanko-ono to je složité-zkus pochopit,že ji prostě manžel nechce ranit-tak asi nějak to mám doma i já. Jelikož ji vidíme 1× do měsíce na víkend-tak se mu prý nevyplatí něco řešit a dělá,že nic. Jenže je asi rozdíl v tom,že se od ní nenechá ovlivňovat a neřídí se jejími četnými a zbytečnými radami.
Prostě můj manžel není průbojný a nemá s ní otevřený vztah.
Ještě takový postřeh- ona nás totiž nebere jako dospělé jedince,ale jako děti,které musí poslouchat na slovo. Takže tam je zakopaný pes- prostě chybí respekt a takt.
Já slavím narozky zítra-pozvala jsem si rodiče-a jelikož bydlíme v paneláku-tak se tu víc lidí nevejde. Ona se urazila,že jsem dala přednost svým rodičům přem ní. Naši bydlí taky na druhém konci republiky a pracují -takže už mají volno dlouho dopředu zamluvené. Rozbrečela se a nafoukla a pár dní s náma nekomunikovala-přitom tu byla ještě varianta,že může přespat u svého druhého syna,který bydlí 10km od nás,ale tu jaksi odmítala přijmout.
Jinak manžel s ní skoro vůbec nekomunikuje- zprvu jsem s ní komunikovala já-dokud malej neuměl mluvit-a že jsme byli v kontaktu velmi často a fungovalo to. Ale teď už většinou volá jen prckovi nebo manželovi na mobil,kde si dotčeným tónem vyžádá prcka k telefonu.
Až se mi to v červenci narodí-tak sem bude jezdit a už teď mám vředy na žaludku.
Nechci být zlá,ale neumím si nechat jen tak beztrestně ubližovat-ještě když jsem těhu. Ona to svede na to,že si to neuvědomuje,ale to ji přeci neomlouvá,že ubližuje mně i tomu malému prckovi ve mě.
Je to fakt mooc těžké a obdivuji holky,které na tu válku mají žaludek a že jich znám mraky. Tchýním dirigují,poroučejí a jsou happy.
Vím, že tenhle příspěvek píšu trochu pozdě, ale musím to napsat. Moje tchyně zná jen své syny a nic jiného, musí o nich všechno vědět, pořád jim volá, pořád je sleduje. Někdy si myslím, že jí musí hlásit i když si uprdnou.
Když na ni člověk nemá čas nebo jen trochu zvýší hlas, už ji nemáme rádi nebo se podle ní něco děje a hned brečí. Na vnouče je natěšená jako blázen (ještě nemáme děti), aby mohla být zase závislá na dalším dítěti. Dokonce si myslí, že naše štěně je její vnouče a nazývá sebe a svého manžela babou a dědou. Když je manžel u ní na návštěvě, vrátí se s tím, že jeho mámu napadlo, aby si pracovnu přesunul do domu jeho prarodičů, abychom měli dětský pokoj.
Svého mladšího syna šmíruje a podezírá ho, že bere drogy, protože se sprchuje 40min…(všichni víme, co tam asi dělá…). Mívala jsem ji ráda až do doby, kdy jsem zjistila, jak potřebuje veškerou pozornost na sebe, člověk ji musí pořád připomínat, jak je jí za vše vděčný. Pokud se k ní nechová manžel jako ke královně, tak zas fňuká, že jí nemá rád, nebo že se snaží ji vytlačit ze života.
Popravdě…jsem na ni už tak alergická, že nechci mít děti jen proto, aby ona nebyla jejich babička. Dost mě to štve, protože s manželem máme super vztah. Ona kouří, ví, že její syn je těžký alergik-astmatik a stejně mu nic neřekne, když si u ní zapálí (cigaretu si bere z její krabičky) a pak jsem já ta, která buzeruje, že by neměl kouřit. Dala bych ruku do ohně, že hulila jak fabrika, když měla doma mimino.
Nebýt ji, tak moje manželství je milionový.
Ufff…to se mi ulevilo. Držím palce všem, které nesnašení svoji tchyni. A věřte, ony nežijí věčně…
HankaB: měl jsem takový pocit, že popisuješ chování mojí zemřelé babičky. Na nás jako na vnoučata byla vždycky super, ale už jako dvouletý jsem bohužel vnímal, jak řvala na dědu a na moje rodiče… a zůstalo mně to v hlavě dodneška.
Jak už tu padlo, nezměníš ji - jen se můžeš snažit omezit dopady jejího chování na rodinu…
Tak to znám: Ví nejlíp, jak zařídit váš byt, jak vychovávat vaše dítě, záhadným způsobem se dopátrá všeho, co si mezi sebou řeknete ( jak jinak - ve společné domácnosti) a pak nejlíp ví, jak se máte chovat, přitom hájí svého syna, okřikuje vás, když mluvíte se svým dítětem a nahlas poučuje (před batoletem), co děláte špatně. Já to řeším už přes 4 roky, zatím jsem se dopracovala jen k tomu, že jsem začala zamykat zevnitř náš „byt“. To jsem si dovolila moc, ale po 2,5 letech pravidelných nočních návštěv v naší ložnici, kdykoli v noci zabrečelo naše díte, kdy přebírala iniciativu nad mou rodinou, to ani jinak nešlo. Snažím se uhájit naše rodinné štěstí i bez podpory manžela. Nejlepší je se odstěhovat, vím, ale když má známé u soudu a vyhrožuje, že jakmile to udělám, už své dítě neuvidím … těžké rozhodování. Ale jinak navevek moc fajn babička: starostlivá, hlídá … a nic jí neuteče … nebo jí možná už uteklo a snaží se to vynahradit intervencemi do rodiny svého milovaného syna. Všichni, kdo máte tento problém, berte to jako slabost tchýně, ale NEDEJTE se!!! Hodně štěstí v boji s větrnými mlýny
.
Nafteta píše:
Ahojky!
Já sice podobné problémy až tak nemám, ale moje tchýně má snahu jako učitelka na penzi mluvit do výchovy mojí Kačenky. Má pocit, že když nejsem vysokoškolsky vzdělaná, jako manželova první žena, tak že ví všechno lépe a že čtyřicet let ve školství z ní dělá super babičku. Takže jí neustále něco vysvětluje, rozvíjí její už tak rozvinutou fantazii a tak podobně. Což jako nic proti, ale snaží se z ní udělat princeznu a to mě vytáčí.
Naštěstí je Kačka samorost a už se moc nedá.Miluje koně a když jí byly dva, tak začala hezdit. Jejda, to se babi zlobila, že jí nutím na koně a že se zabije a tak podobně. Houbeles-na koně leze dobrovolně, až začne jezdit sama,tak dostane pořádnou helmu a vestu. No a asi si taky natluče, Ono babičku štve,že její vnučka, která by měla spíš chodit do kavárny s ní a jejíma kámoškama, je radši ve stáji a radši, než sukýnku a bílé botky má maskáče a tenisky. Ale s tím nic neudělá.Ale manžel se mě taky nezastane. Dělá mrtvého brouka, jako že si to vyřešíme samy. A taky mě to žere.
Držím palce a ať máte krásné miminko, co bude dělat radost hlavně Vám a velké sestře Kačence.( Mimochodem- u nás se tojméno taky moc nelíbilo)
tak to mi něco silně připomíná, u nás je taky slovo koně sprosté
Tak, tak, tchýně měla taky svůj život, mohla si ho uspořádat podle svých představ a teď už by měla víceméně jen přihlížet a rady udílet jen na požádání. Taky se o to jako tchýně snažím a není to lehké - stát se z ředitele řadovým zaměstnancem.
Ze své zkušenosti mohu jenom dodat - možná je za vším tchán - dříve (a možná dosud) „mrtvý brouk“.
Nakonec rada pro Vás - uvědomit si svou důstojnost, neleknout se toho, že je to pro okolí možná nové a bude si na to muset chvilku zvykat, ale přes ni vlak nejede. Manžel je z jiného těsta, tak bych si to vyřešila pokud možno sama…Však on si časem taky všimne a rád se přidá. Vážit si ho přesto i teď můžete jistě pro spoustu jiných věcí. (Jakož i té tchýně).
Ahoj, všechny vás zdravím. Nedá mi, abych se nepřipojila do diskuze. Mám taktéž tchýni, která si myslí, že může do všeho kecat, všechno dirigovat a já budu skákat jak ona píská. Jak hluboce se mýlí. Potom co mi tady předváděla za scény od chvíle co jsem se vrátila z porodnice, přes šílený šestinedělí po císaři až do teď, kdy je malýmu 15 měsíců, má holka útrum. Jako ženská mě obrovsky zklamala. Pokud můžu doporučit, nedejte se, žijte si svůj život, nenechte se zatlačit někam, kde nechcete být. Já jsem s ní omezila styky na víkendové hodinové návštěvy a její neustálé snahy si mi vecpat do baráku v týdnu naprosto ignoruji, S vnukem si pohraje, ať nemůže říct, že jí ho zakazuji, ale toď vše. A jestli dovolíte, trošku si ulevím : je to baba manipulátor a nechci se sní stýýýýýýýýýýýýýýkat. Děkuji
Můžet si tu povídat o tom jak máte všichni hroznou tchýni, ale na tu moji žádná nestačí. Nejenom že totálně vygumovala mozek mé ženě, ale duševně a fyzický týrá moje děti. A už rozvrtala ve své rodině nejedno manželství… Takže na tu moji žádná jiná nemá… Prostě vytřelit ma Měsíc by nestačilo… Ona by se určitě vrátila
![]()
Definuj „vygumovala mozek“. Akože manželka preberá jej názory?
Devcata, to chce klid a zcela ignorovat, delat si vse po svem! Nereagujte na ne a budte rady, ze o vas nemaji valny zajem - mam (mela) jsem opacny problem a mym naprostym nevsimakem (ale v pripade komunikace jsem velmi slusna) jsem docilila sveho…moje tchyne chce do vseho kybicovat a hlidat syna, ale na muj vkus neni schopna, proste se s ni v nicem neztotoznuji, reknu ne, dekuji a dal nekomentuji. Tim to hasne. Zkusila to jeste parkrat, ale po opakovanem ne to vzdala. Pres manzela nic nevedu, to je moje zalezitost, sama si ji vyresim. Moje (nevim zda spravna, ale dle mne uspesna) rada je tedy: budte slusne, neukazujte rozcileni, ignorujte a pokud je potreba na neco reagovat slovem ne - je to tedy ne a hotovo. Hodne stesti.