Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Alfie mě taky napadá snad jediný řešení a to zkusit si navýšit úvěr a maminku vyplatit. Nehledě na to, že já bych se konkrétně ze společené kuchyně a obýváku naprosto zbláznila.
A proč do toho maminka s vámi vůbec šla, vždyť ten baráček viděla, než jste ho koupili, ne? To jí nepřipadal malý už předtím?
Nejhorší je to, že pokud si to společné bydlení člověk nevyzkouší tak si to nikdy neumí ani představit!!! Ono se zdá všechno v pohodě než na to společné bydlení příjde!
Určitě se najdou i holky, které si to nemůžou vynachváli, těm opravdu skládám poklonu!!!!!
My jsme ten barák měli opravdu hooodně veliký (každý byt měl přes 120 m2) + sklepy a obrovská zahrada. S babi jsem vždycky perfektně vycházela, ale až jsme se přistěhovali tak to začala být katastrofa!!!
Pralo se jen v SO a pokud jsem nedala prádlo do 6 hod. ráno tak už jsem měla smůlu a muselo se to nechat na další týden - sama jsem si prát nemohla, protože to byla babiččina práce a přes to nejel vlak!
Okna se umývaly napovel a když jsem neměla ten den chuť nebo jsem měla v plánu něco jiného tak nastoupila babi s kýblem a začala to dělat sama takže nakonec jsem to vždycky udělala, když ona potřebovala!
Svému psovi jsem musela dávat jen v určitou hodinu, protože jinak mu babi uvařila nějaký hnus, když jsem s ním byla v lese i v jeho jídelní hodinu tak bylo zle!
Když jsem dělala bramboráky plněné uzeným masem a zelím tak mi babi asistovala a pořád do toho kafrala, že to bude přeplácané atd. atd.
To byla opravdu taková zkušenost, že už bych do společného bydlení NIKDY NIKDY NIKDY NIKDY NIKDY nešla!!!!!!!!!!!
Ahoj, moje mamka měla podobný problém, když jsme se přestěhovali z paneláku do domku. (Pro dokreslení situace - v paneláku jsme bydleli jako 4členná rodina, pak naši zdědili barák, já jsem se vdala a skoro současně jsme se všichni přestěhovali sem - dočas, než si postavíme vlastní)
Moje mamka se hrozně moc ráda obklopuje hezkýma věcma a buduje si domov. Ten si taky budovala cca 20 let v tom bytě a najednou se přestěhovala víceméně do cizího prostředí, měla to tam jinak, i když stejné věci, ještě to neměla zabydlené podle sebe, ne všechno se vždycky povede zrekonstruovat přesně podle představ, spousta věcí byla nedodělaných (a po 2 letech stále je
)… Taky jsem nějak nevěděla, co s ní, jak jí pomoct a tak… No, přešlo ji to samo
Zvykla, si , zabydlela si to a myslím, že je spokojená. Je fakt, že ji to vždycky na podzim ještě lehce chytne, že je tam nespokojená, necítí se tam atd., ale za 1-2 týdny ji to zase pustí. Na jaře, v létě na podzim se totiž docela realizuje kolem baráku a jak to má všechno hotové, začne vidět např. ty věci, které ještě stále nejsou z různých důvodů dodělané a chytá depky ![]()
Tak třeba se tvoje mamka cítí nějak podobně, nevím, je to jenom zkušenost. Určitě bych zkusila počkat, jestli ji to nepřejde a popř. navýšit to hypo, jak radí holky…
Ještě mě napadá, nebylo by třeba řešení, aby měla nahoře všechno svoje? Přece jen by si to zařídila celé podle sebe a bylo by jí tam možná líp… Nevím, jak je to tam uspořádané a kolik je tam prostoru, ale já bych se taky necítila jako doma, kdybych vařila v kuchyni, kterou zařizoval někdo jiný, pobývala v obýváku, který zařizoval někdo jiný.. Přišla bych si furt jak na návštěvě. Myslím, že jednomu člověku celé patro stačí bohatě k tomu, aby tam mohl mít např. 2+kk. My jsme 2, budeme 3 a horní patro sdílíme ještě s bratrem a jeho přítelkyní (mají jeden pokoj, my jeden a kuchyň a máme společnou koupelnu a WC) a ne, že by to stačilo bohatě, ale vejdeme se (snad i potom…). Naši mají vlastně 2+1 dole, s tím, že brácha bydlí vlastně ještě u rodičů, takže používá kuchyň a obývák spodní.
Tak jak to máme, to celkem klape, ale moje mamka by se taky zbláznila, kdyby měla chodit vařit k nám do kuchyně a dívat se na TV k nám do obýváku…
Snad to není příliš zmatené, psala jsem, jak mě to napadalo…
Ahojky, napadlo mě to co Anguu, zařídit mamince v jejím patře kuchyňku s obývákem. Taky jsem to tak udělala po 5-ti letém bydlení s tchýní a jsem spokojená. Opravdu stačí malá kuchyňka.
My jsme bydleli s tchánovci. Takže zkušenost mám. Pro mamču to určitě musí být těžké. Byla zvyklá na svoje a teď je to najednou jinak. Určitě bych s ní v klidu promluvila a jestli to jde, udělala bych jí (jak už tu radily ostatní) nahoře samostatný byt. Aby měla svoje soukromí. Já jsem se taky stěhovala, až když jsem měla svojí kuchyň. Tak držím palce, ať vám všechno dobře dopadne.
Já bych každopaádně jako první oddělila domácnoust úplně celou … maminku nastěhovala do přízemí kde by měla kuchyň a obyvákoložnici, a patro i podkroví přizpůsobila vám.
Bydlíme v baráku taky s rodiči, ovšem jako vélikou výhodu vidím to, že společnou máme jen chodbu a sklep. my jsme v patře a máme tu kuchyňoobyvák a ložnici, koupelnu a wc .. sice nic moc, ale nikdo nám sem neleze, nikdo nám do ničeho nekafrá (teda aspoň ne stylem že by sem přišel a kafral
) a když nechci tak tchánovce ani nepotkám
.
A jinak je třeba určit nějaká pravidla no … tý jo, ale jak zzjištuju, tak ty mámy a tchýně vždycky na zimu začnou být příjemný jak osiny vítekde
. Sem už loni říkala že je to ňáká zimní deprese či nedostatek sluníčka, popř namrzání mozku …
vydržet do jara a bude líp
začnou holky courat po venku a po návštěvách a nebuou už prudit své dcery a snachy ![]()
Alfie - moooc gratuluji Davídkovi k jeho druhým narozeninkám!!!

Toto je opravdu strašně složitá situace!

Neměli by jste možnost si třeba zvýšit hypo. a maminku vyplatit a zůstat v baráčku bez ní??? Pokud se tam malému a vám líbí tak je škoda se zase přestěhovat do menšího a ještě do bytečku - je to zase velká změna!
Nevíš co mamku trápí nebo co jí vadí - to že tam není doma je dost široký pojem a nevím přesně co si mám pod tím představit a vy určitě taky ne
My jsme bydleli s manželovou babi a byli jsme na tom podobně. My jsme to měli tak, že tam byly 2 byty a společný vchod - každý byt měl svoji koupelnu a WC takže to bylo trošičku jiné - pokud jsme nechtěli tak jsme se ani nepotkali.
Babi pořád remcala a radila - když jsme zatopili (v našem bytě byl termostat pro celý baráček) tak to bylo špatně, že je jí nahoře horko, když jsme nezatopili tak to bylo zase špatně, protože jí byla nahoře zima atd. atd. - určitě to taky znáš!!!
Nakonec jsme si koupili vlastní domeček, sice podstatně menší, ale je náš a můžeme se tu stavět na hlavu a každému to může být jedno!