Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Matka si nevšimla že jsem dospělá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.9.08 18:14
Matka si nevšimla že jsem dospělá
Ahoj holky, chci vás poprosit o rady, protože nevím, jak se mám chovat k mé mamce a jaký k ní zaujat postoj. Na jednu stranu ji nechci úplně od sebe odstrkovat, protože je osamělá, a taky kvůli kontaktu s mou dcerkou, na druhou stranu nechci, aby mě neustále ponižovala a jednala se mou jako s neschopným dítětem. To, že se kvůli tomu pořád hádáme, nikam nevede a ona své chování měnit nechce, já zas takové jednání nejsem ochotná akceptovat.
Mamka je osamělá a má dost starostí, zařizuje si byt. Chce často za námi chodit, pořád s něčím pomáhat, hodně (až moc) se věnovat vnučce (mám jednu dcerku, 2 roky). Na druhou stranu mě neustále shazuje, kritizuje apod. pak to ovšem podává tak, že mi dává rady, jakože všechny matky radí svým dětem a jak všichni poslouchají.
Třeba zrovna předevčírem jsme se dost pohádaly. Začalo to tím, že mi skákala do řeči, když jsem ukazovala co kde má vzít na jídlo pro dceru. Všimla si totiž v ledničce, že tam jsou stále asi 2 dny staré hrozny od ni, a jakto že jsme je ještě nesnědli. Byly jsme domluvené, že bude hlídat asi 2-3 hodiny, měla jsem jít do práce a už jsem docela spěchala… Bohužel jsem na ni zvýšila hlas, ať poslouchá co jí říkám, že už spěchám a to se samozřejmě hned zvrtlo v hádku že na ni křičím (nekřičela jsem, ale jak jsem už potřebovala odcházet, tak jsem ji potřebovala nějak „upoutat“, není to správný ale asi takový reflex). Nicméně okamžitě následovaly „rady“: „Zamysli se nad sebou, nezvládáš domácnost ani práci, v práci se ti nedaří, v té minulé (před mateřskou) se ti taky nedařilo, jsou určitě rádi, že se tě zbavili. Neumíš si nic zorganizovat. Kdybys měla druhý dítě, tak ho vůbec nebudeš zvládat. Manželství taky, manžel je chudák, pořád na něj křičíš. Nic nestíháš, pořád chodíš všude pozdě. Nemožně se oblíkáš, vůbec o sebe nedbáš.“ Atd… Bylo toho hodně, jsem to celé ani neposlouchala. Jinak obávám se že to, co říká, je spíš taková sebereflexe z jejího „mládí“. Hlavně když to teď po sobě čtu. Co se týče mě, v těch horších chvílích si to myslím sama 
Ale realisticky vzato to tak není a hlavně, nic o tom neví, nesvěřuji se jí, jak se mi kde daří. Od dětství vím, jak i drobnosti později mohou být překrouceny a použity proti mně. Jinak podobné „rady“, jen v omezenějším rozsahu, mi dává pořád, navíc cokoliv koupíme do bytu, oblečení… je hrozné, nepraktické, nemoderní, a když nám něco koupí ona tak je to úžasné a nejkrásnější, třeba i oblečení pro dceru co koupím já jí nesluší, to od ni jí mám oblíkat. Nic po ni nechci, ale ona vždy když přijde přitáhne plnou tašku věcí, pak je zas vrací do obchodu, protože od ni nic nechci a má většinou jiný vkus než já, i když občas nenajdu vhodnou výmluvu, když je to třeba pro „její vnučku“… Nevím, co s tím. Ona to obaluje tím, že je starostlivá milující maminka, které jde jen o moje dobro, a já jsem na ni taková zlá, místo abych ji poslouchala. Omlouvám se za tak dlouhý detailní výlev. Děkuju, že jste si to přečetly a potřebovala jsem se aspoň vypsat… Práci jsem zrušila a mamku vyhodila z bytu 
Třeba mi někdo poradí. Nebo třeba nějakého dobrého psychologa. Neznáte někdo, někoho dobrého na rodinné vztahy v Brně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymni
28.9.08 18:44
Firri promiň, raději jsem se odhlásila (je to tak lepší…)
- na tu poradnu byste myslím musely spolupracovat obě - Ty i mamka. Jako že i mamka by musela změnit své postoje a jednání.
Loni jsem měla takovou výměnu názorů se svou maminkou. Mám svou maminku hrozně ráda, udělám pro ni cokoli, ale v jednom jsme si musely věci vyjasnit (před rokem mi už nějak přetekly nervy… byla jsem prostě na zhroucení, stěhovali jsme se a nahrnulo se na mě všechno).
Po tý „výměně názorů“ už bylo konečně jasno, (spíš jsem jí začala blít, co jsem potřebovala ze sebe dostat), a potom se leccos změnilo.
Moje maminka zase nikdy nechtěla poslouchat mé problémy. Je mi to blbý takhle psát, ale prostě postěžovat si jí s čímkoli bylo nemožný. Na všechno bylo „no jo prosimtě…“ - nebo „mě taky bolí záda!!“ (ve smyslu abych si nestěžovala, ale mě to fakt bolelo děsně, hnula se mi plotýnka a nemohla jsem se ohnout).
Viděla jsem, jak jedná s mou starší sestrou. „Kočičko támhleto kočičko tohleto nepotřebuješ chudinko chudinko“ - a já si nemohla postěžovat NA NIC, v létě jsem měla úpal a blila jsem celej den, jenže mamka jako že snad půjde domů a nechá mě tam s malou samotnou (manžel byl v práci), tak jsem ji prosila, ať zůstane - mělas vidět ten obličej!!!!
Moje mamka je hodná, pomáhá mi, ale moje potíže nechtěla nikdy slyšet, když se se mnou rozešel kluk, raději jsem jí nalhala, že jsem se rozešla já s ním protože už mě nebavil, a potom jsem tajně řvala potichu pod peřinou, a jinak jsem zatla zuby a dělala jako že nic.
Jinak - on vztah mezi rodiči a dětmi je vždycky těžký…
Moje mamka není žádná hyena nebo necitelná ženská, ale prostě každej rodič má NĚJAKOU vadu.
Já věřím, že já sama taky budu mít NĚJAKOU VADU. Nebudu dokonalá stoprocentní matka. Něco si neohlídám, něco mi unikne.
Přitom je milujeme a oni milují nás, ale někde ten konflikt prostě vznikne…
Jestli jste někdo z vás neměli nikdy konflikt se svými rodiči, pak pocházíte ze šťastné planety.
No a to loňské léto - nějak mi selhaly nervy, jenom jsem celý dny brečela, brečela, brečela, nebyla se schopná postarat o malou. Mamka tam potom se mnou celý týden byla a brečela skoro nade mnou, takže jsem jí v tom šílenym plačtivym třasu řekla, jak se věci maj, že jsem jí naznačovala několikrát, že jsem třeba nemocná, nebo že jsem unavená,ale nechtěla to slyšet.
To je hrozný nemoct si postěžovat!
Pak to uznala.
Já jsem jí taky řekla, že už jsem si zvykla své problémy sdělovat kamarádkám, protože vím, že u ní nepochodím.
dodneska jí teda se svěřit nemůžu pořádně, ale už mamka ví, o co jde - už jsem jí to prostě řekla, a ona to i uznala.
Ale už se nezmění. Bylo to tak celý život a už to jinak nebude.
Ovšem tím,že jsem jí to řekla, že trošku „uvolnilo ovzduší“.
Ale vrbu mi nebude dělat nikdy, to vím.
Tak Firri přeju hodně sil, abys to dokázala mamce pořádně říct. Oni se při tom i naštvou, urazí, začnou citově vydírat (copak ti nepomáhám??? Tak jsem asi špatná máma!!! ) - jenže na to je vždycky odpověď - já jí taky pomáhám, a můžu na to říct „tak jsem asi špatná dcera“…
ach jo to je tak těžký!
- Citovat
- Upravit
28.9.08 20:11
Ahoj 
,
také se pokusím nějak pomoci radou.
Myslím si, že by bylo dobré mamku poprosit o večer jen pro vás dvě. Jestli je ochotná chvilku naslouchat, tak jí v klidu a otevřeně s láskou říct, co bys skutečně od ní potřebovala a chtěla. Nehovoř o tom, co dělá špatně ona, ale spíš to podej tak, že tě moc trápí věty typu… a reakce typu… a nevíš si s tím rady. Nepůjde o útok na ní samotnou, spíš o prosbu o pomoc. Pověz jí o tom, jak tě zraňuje vědomí, že není pro svou maminku dobrou dcerou..trochu lítosti jistě snese. Pokus se vyloženě nic nevyčítat, ale na druhou stranu řekni taktně vše, co tě trápí. Popros ji, aby tě nechala mluvit, že se tí to říká velice špatně. Ale děláš to jen proto, že ji máš ráda. Nezapomeň ji zdůraznit, jak si všeho velice vážíš: rad, pomoci, materiálních věcí, jejího času. Také jí ale řekni, co jistě nechceš a nebudeš tolerovat. Urči hranice kam může jít a kam už ne. Jde o tvé psychické zdraví o tvou svobodu. Jasně řekni, co si nepřeješ, aby dál dělala a popros jí, aby se nad tím zamyslela. Zdůrazni jí, že neutočíš na její osobu, ale na nějaké způsoby jejího chování.
Jestli je mamča trochu tolerantní a chápavá, třeba jí to dojde a trochu se změní. Chce to čas 
, jasně vytyčené meze a trpělivě -laskavě opakovat, připomínat
Jsi dospělá a ona se podle toho musí chovat. Asertivita je obtížná, ale nutná. Nenech se citově vydírat. Jestli se urazí, je to jen její problém. Ty nejsi zodpovědná za její pocity, to by ses také mohla utrápit. Zachovej se podle svého čistého svědomí, ale zbytek nech na ní samotné. Možná bude zle, ale možná se to někam hne. Nikdo není dokonalý, ale vzájemná úcta, tolerance a svoboda jsou důležité pro dobré vztahy.
Jestli si maminka vybere před změnou pro tebe raději sebelítost a obviňování tě, tak holt ponese následky typu omezených návštěv atd. Je to drsné, ale musíš myslet také na sebe. Krom toho..není to dobry model chování pro tvou dcerku. Malá musí cítit úctu tvojí mamky k tobě.
No a třeba chvilku bude zle, ale i přesto se pokusí kontrolovat svoje chování. Věřím, že si určité věci skutečně neuvědomuje.
Také je dobré ji potom upozorňovat přímo v akci. Skočit ji do řeči a ihned ji přísně zastavit.
Lehko se to píše, já vím, ale musíš jednat. Přeju hodně síly a maminčina pochopení. Jistě dej vědět, jak se co mění. Myslím na tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.08 21:16
Firri,
mistama mam pocit, ze ctu o svoji mame. Neustale komentuje, co delam spatne (ano, samozrejme se nemozne oblikam - mela bych se pry ve svem veku oblekat seriozneji, jako mama od deti , deckam nevarim tak jak bych mela, nezvladam domacnost a protoze u toho jeste z domu pracuju, bylo by podle ni nejlepsi, abych praci nechala plavat, kdyz to nestiham a bla bla bla bla. Mam ji taky samozrejme moc rada, ale mistama mi dokaze tak vyplavit zluc, ze vybuchnu a pohadame se. Mam pocit, ze normalne jsem spis flegmatik a veci dokazu brat s nadhledem, ale s ni jsem 100% cholerik.
Nemluve o tom, ze pred detma ze me kolikrat dokaze udelat uplnyho blbce (jsou sice jeste mali - 1,5 a 3 roky), ale samozrejme to vsechno vnimaji.
Posledni dobou se situace trochu zklidnila, a to hlavne diky tomu, ze na nektere poznamky proste nereaguju, protoze vim, ze to nema smysl a na ozehava temata nediskutuju. Pripadne ozelim nejake to hlidani - napriklad se mi nabidne, ze 3-leteho syna vezme ven, ale tvrdohlave trva na tom, ze pouze v kocarku (kterej uz normalne pro nej nepouzivam). Jsou treba uz 4 odpoledne, tak jakmile ho v tuto hodinu po:,–(im do neceho, co jede, spolehlive usne, vzbudi se v 7 a spat pujde v 11 vecer - kdyz ji tohle vysvetluju a navrhnu, at s nim jde radeji kousek pesky na hriste nebo na zahradu, tak to proste nepochopi a tvrdi, ze on je chudacek unaveny a ja jsem krkavci matka, ktera ho nenecha vyspat, jak se mu chce - jenze ja se ho treba snazim ulozit hned poobede, pokud do 14,00 neusne, tak ho uz spat nedavam a jde pak kolem 19,00.
Poradna pro rodinne vztahy je v Brne-Zidenicich, ma dokonce 3 pobocky, na ul. Taborske, Buzkove a Sejkorove a je bezplatna. Podminkou je, aby dotycny clovek mel zajem na problemu pracovat.
Tak hodne zdaru a pevne nervy.
JANDULKA
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
28.9.08 21:21
Nechci zlehčovat, ale přijde mi to bouře ve sklenici vody.
Měly by sis hooodně vážit mamky, že je ochotná Ti hlídat malou a ty můžeš jít do práce.
Nevím, jestli má Tvoje mamka tak příšerný vkus, aby se jí nakoupené oblečení muselo vracet do obchodu… když mi někdo něco na dítě koupí, jsem celá nadšená, že si na něj vzpomněli a představuji si, jak mu to vybírali, jak to dělali s láskou … a nemám problém říci, co se mi líbí, aby věděli podle čeho nakupovat (mám hrozně ráda kapuce, tak to prostě příuzenstvo ví…).
No a když už se někdo sekne, tak to prostě skousnu. Co takto obléct dceru do šatiček od babičky, až zase přijde hlídat? Nebo jít spolu nakupovat?
Pokud se takto zervete kvůli nějakým hroznům, těžko kdy budete mít důvěrný vztah.
Pokud se pohádát
- Citovat
- Upravit
28.9.08 21:50
Já takové problémy nemám. Moje mamka je moje nejlepší kámoška. Už se nám, ale taky stalo, že jsme si lezly na nervy. Bylo to z toho, že jsme se viděly moc často. Začaly mi vadit maličkosti. A jí asi taky… Vyřešilo se to jednoduše. 14 dní jsme se neviděly a bylo zase všechno ok.
Doporučuju jí slušně, ale jasně říct co si myslím. Nejlépe na neutrální půdě, bez dětí…třeba si zajděte večer do restaurace a pokecejte o jiných věcech, než jsou děti…třeba někoho známého pomluvte a v dobré atmosféře jí to řekni…začni třeba nenápadně tím, že se zeptáš, jaká si byla malá…jak to zvládala…
Nebo třeba může být dobrá finta vymyslet si kámošku co nevychází s matkou… 
.
Pokud to nedopadne dobře, a třeba se urazí, nech jí 14 dní vychladnout a pak za ní normálně přijd a už o tom nemluv…bude mít čas to promyslet s chladnou hlavou a uvidíš…
víc mně nenapadá…snad jsem poradila, alespon trochu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.08 09:12
Achjo,holky…jste tak naivní.
Mám to podobné, trochu v jiném, zlostnějším vydání a víc promakanější taktiku manipulace. Moje matka se chová a vystupuje buď jako děsně milá, nebo jako děsně blbá, ale prohnaná je neskutečně. Přežíváme, stavím mosty jen kvůli hodnému tátovi a dětem, babička sice není výhra, ale skvělého dědu jim brát nechci, už jen proto, že jen díky němu jsem přežila svoje dětství…
Padlo tu o promluvě s láskou. CO JE TO? To nejde, proboha… Pokud je tvoje matka,milá Firri, z kategorie nezměnitelných, nepomůže to. Existuje skupina lidí, kteří se ve svých záporech vyžívají a rozhodně to nechtějí měnit, protože jinak už by na světě neměli zhola NIC.
Zatnout zuby a přežít. Toť má rada. Definitivně pálit mosty asi ne, i když mě to spoustu lidí radilo. Nemám na to srdce a říkám si, že pro děti jednou bude poznání takového člověka taky možná k něčemu dobré, aspoň si nebudou naivně myslet, že je na světě jen dobro…a naučí se s tím jednat.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.08 13:09
NiKina píše:
Achjo,holky…jste tak naivní.Mám to podobné, trochu v jiném, zlostnějším vydání a víc promakanější taktiku manipulace. Moje matka se chová a vystupuje buď jako děsně milá, nebo jako děsně blbá, ale prohnaná je neskutečně. Přežíváme, stavím mosty jen kvůli hodnému tátovi a dětem, babička sice není výhra, ale skvělého dědu jim brát nechci, už jen proto, že jen díky němu jsem přežila svoje dětství…
Bohužel,NiKino,ale mluvíš mi z duše…
Copak já,vdala jsem se a odešla z domu.Ale táta to musí snášet dál…Zdají se mi kvůli tomu děsivé sny.
Držím palce zakladatelce,aby našla neutrální způsob komunikace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.08 14:13
TinaH: tobě držím taky palce. Je to asi o neutrální komunikaci…Snad budemem lepší matky…
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.08 15:08
Ahoj holky,
děkuju moc za rady!
Anonymni: Je dobře, že se vám to podařilo s maminkou ujasnit a že to mamka i uznala, hlavně pokud si to fakt uvědomila… Ono se asi stane, když se mamkám třeba zdá, jak oni to měli těžší než my, ve své době, tak si pak mohou myslet že nám vlastně nic neschází. Moje mamka by si přála, abych se jí svěřovala, ale spíš nevím proč. Když jsem jí něco povídala, během malé chvilky mi do toho skočila se svými záležitostmi, což chápu, je osamělá a potřebuje sdílet s někým to svoje. Horší je, že už dávno vím, jak některé i nevinné věci, se kterými se náhodně svěřím, mohou pak být v jiných souvislostech překrouceny a použity proti mně…
PaJi: Tvoje rada se mi líbí a byla bych tak ráda, kdyby to na mamku zabralo. Ze zkušenosti vím (teda tuším, do ni nevidím, že), že mamka uvnitř své postoje nezmění, ale je tu možnost, že se zas aspoň na nějakou dobu začne víc přetvařovat a trochu se krotit, už kvůli těm návštěvám a vnučce. Každopádně ať už by to dopadlo jakkoliv, připadá mi to dobré jako poslední šance před případným omezením návštěv.
Jandulka: Taky to tak mám, jsem spíš flegmatik a akorát mamka mě tak vytáčí. Možná by mamka s poradnou souhlasila, sama mi kdysi řekla že bychom šly do poradny, ale samozřejmě myšleno tak, že by tam šla s nezdarnou dcerou, které by tam domluvily
Bouře ve sklenici vody: Asi tak jak řekly holky pod tímto příspěvkem. Chápu, že kdo nemá s něčím podobným zkušenost, asi to nepochopí. Ostatně manžel, když za mnou poprvé přijel na návštěvu, byl nadšený z mé maminky, jaká je úžasná, hodná a starostlivá. Jenže hodně brzo přišel taky na to, co se skrývá pod pokličkou
Jinak já hlídat malou nepotřebuju, šlo spíš o to, že ona se s ni chtěla vídat o samotě beze mě a já ji to takhle umožňuji. Do oblečení od ni malou oblíkám, hlavně na to hlídání, když to zrovna vyjde že není třeba v praní A já jsem ji ostatně taky s mnoha záležitostmi pomohla, i když je na to pokaždé hodně rychle zapomenuto a „vůbec se o ni nezajímám, nestarám, nepomáhám“.
Leea: Je pravdou že méně časté návštěvy částečně pomáhají, musím jen odolávat tlaku na ty častější návštěvy a když k tomu někdy sklouzne, tak je fakt že je to horší a mamka si na mě začne víc dovolovat. Podáš prst a ono to hryz celou ruku Ale řekla bych, že se tu jedná o jiný typ maminky, spíš to co píší holky níž…
NiKina a TinaH: Pochopí nejlíp ten, kdo zná z vlastní zkušenosti… některý věci mohou být úplně jiný než se jeví na první pohled. Moje mamka má ty své metody docela zmáknuté a obměňuje podle potřeby. Samozřejmě na lidi v okolí se snaží působit mile a starostlivě, to ostatní nazývá drobnostmi, které nezměním a mám je tolerovat, když je tak hodná a starostlivá maminka, co mě má tak ráda. Jinak musím říct že dřív to bylo horší, to třeba venku, když jsem neustoupila ze svého názoru, klidně praštila o zem taškou a začala na mě řvát. Z návštěvy vzteky odcházela dřív sama, ale kvůli vnučkám se začala víc přetvařovat a některý věci vstřebá a vymstí se za ně jinak, třeba mi to dá vyžrat při jiné příležitosti. Dřív ty hádky byly teda převážně s mou ségrou a já jsem byla spíš takový klidný, poměrně element a trochu fackovací panáček. Teď nejsem ochotná, už kvůli dceři ale nejen, aby ze mě dělala blbce… Děkuju a taky držím palce!!!
Pro děti není žádná matka dokonalá a každá má své chyby, ale hodně doufám že ty moje chyby budou úplně jiné! Jen se bojím toho generačního zrcadlení chování a postojů Také z toho důvodu nechci na matku zanevřít, protože pak je to riziko větší, klidně v další generaci, když je někdo z rodiny jinými členy odmítnut…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.08 17:03
Je fajn, ze je tady takova diskuze, protoze jsem si tu alespon ujasnila, jaka mama nikdy, ale opravdu nikdy nechci byt. Tak drzim palce, at se to ujasni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.08 18:08
Ahoj holky, no ty naše maminky nejsou leckdy ideální. Já jsem zase pořád doufala, že můj vztah k mamce /nebo spíš ten její vztah ke mě/ se zlepší narozením tehdy jediného vnoučka… Do porodnice přijela den před propuštěním, protože tehdy /v říjnu/ asi trošku pršelo, případně foukalo a to přijela na popud mojí starší sestřičky!!! Když rodila moje sestra, tak to už nepřijela vůbec /leden/, to by ji ofouklo ve vlaku a jet 30km vlakem???Kvůli vnoučeti???
Mám mamku ráda, ale vím, že se kvůli nám nepřetrhne. Když jsem předhodila hlídání o „školkových prázdninách“, prohodila jen něco ve smyslu… no když budu muset!!! Já vím, že všeho moc škodí, ale co já bych dala za trochu zájmu
Desire
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.08 00:08
máma si nevšimla...
Já jsem asi hrozná dcera, když jsem dokázala vyhodit vlastní matku z bytu( z mého bytu).Jaká je pak ale ona matka, když je schopná řvát po mě před čtyřletým dítětem,že se za mě stydí a lituje to dítě, že má takové rodiče.A to všechno proto, že jsem měla v obýváku na křesle nevyžehlenou hromadu prádla.To vše za situace:manžel na služebce, dítě nemocné s horečkou, já konečně a vymodleně rok po potratu těhotná pár týdnů bohužel s chřipkou a horečkou skoro čtyřicítkou,sotva se plazící.Byla jsem na tom psychicky špatně,že o dítě opět přijdeme a nějaké žehlení mi bylo úplně fuk.Nechápu dodnes,jak to mohla udělat a dodnes se ještě neomluvila(čekala na omluvu ode mě) ani nevysvětlila své chování. Náš nepříliš dobrý vztah od této doby nějak nepotřebuju ani zlepšovat.Udržuju kontakt jen kvůli dítěti, i když malý si tento výstup „milující“ babičky tedy pamatuje dodnes.Miminko naštěstí vydrželo a za pár týdnů si ho už pochováme. Jenom je mi líto dědy, který tohle musí doma snášet.Aspoň, že v něm máme spřízněnou duši a u nás je vítán kdykoliv.Má nás rád a my jeho,v tom to asi bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.08 00:51
Desire
Tak takovou mám tchýni. 
A moje matka? To je kapitola sama pro sebe. Panovačná,samolibá,hysterická.....no,ale o děti zájem má.Mě do ničeho nekacá.Ví,že mám svou hlavu a že si stejně všechno udělám podle sebe.Ale když nevím,tak si o pomoc řeknu…Hlídání? dříve chtěla co 14 dní.To se mi moc nelíbilo,ale proč ne. Pak si našla chlapa a hlídání nebylo.Málokdy jsem požádala,většinou jsem jí děti dávala,když ona měla zájem.Nechtěla jsem se vnucovat......a teď? Měla děti na týden v červnu na dovolené a asi 2 víkendy a jedno odpoledne. Od léta jsme se spolu nebavily.Požádala jsem ji o pohlídání nejmladšího (v kočárku).....No a při vyzvednutí byla naštvaná,že si nemůže ani sednout,že s ním musí jezdit…A přitom kdyby šla jinam,tak by mohla sedět celou dobu.....Prostě ona chtěla tak a to bylo jinak,tak všichni jsou špatní a zlí. .......no bylo by toho víc,ale to je fuk.
Taťka (moc hodný člověk) už má klid. Ale máma má jiného partnera (asi rok a půl?) a ten je chudák…Nedivila bych se,kdyby utekl.
Byla už u psychologa,protože si uvědomovala,že se nechová normálně,že je na partnere hnusná.Dostala nějaké prášky a měla občas zajít an pokec.....Brala to cca 2 týdny a pak,že je jí dobře,že to nepotřebuje.....A chudák chlap to asi odnáší nevíc. Všechno co udělá,je špatně.......No raději končím.
Všem přeju,aby se situace dostala aspoň na snesitelnou úroveň.Dobrou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.7.14 10:50
Téma už je sice staré, ale je to jako by zakladatelka psala o mé mámě.
Vždycky byla panovačná a muselo být podle ní, když ne po dobrém, tak výčitky, vyhrožování, zákazy, urážky.. dokud si nevyřvala to svoje. Tátu celý život šikanuje a uráží, musí jí na slovo poslouchat, jinak se začne vztekat a fyzicky ho napadat. Potom si stěžuje, že jí táta mlátí a ubližuje, přitom ho sama provokuje a napadá. Vždycky to tak bylo, jako dítě jsem si myslela, že je táta zlý a máma je ta hodná, co se pro nás obětovala a to týrání kvůli dětem vydrží. Teď už vím, že to tak vůbec nebylo.
Dneska je to tak, že si maluje ideál velké milující rodiny (máme už vlastní rodiny), jak jí mají všichni rádi.. jenže tak to není a ona se pořád snaží udržet si svoje iluze křikem a citovým vydíráním. Nechápe proč jsou na ní všichni tak zlý a pořád jí ubližujou - nechovají se tak jak ona chce. S tátou nesmím mluvit o samotě, aby jsme jí náhodou nepomlouvali.
Zkoušela jsem jí v klidu vysvětlit, že by mohlo být něco špatně na její straně a že na dobrých vztazích se musí pracovat, nejde si je vykřičet. Nabízela jsem jí i schůzku s psychologem, ale to by musela přiznat, že má nějaký problém a to ona nikdy nepřipustí. Asi jí vyhovuje role té ublížené, která se pro všechny objětovala a přitom jsou na ní všichni zlý.
Jen jsem se chtěla vypsat, pokud to má někdo podobně a podařilo se mu to nějak korigovat nebo zlepšit, budu ráda za rady
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
