Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje kamarádka má životní heslo, že za rozvod můžou vždycky dva : ON a tchýně
. Nedokážu poradit, sama s nima nebydlím, ani s našima, to radši v krabici od plazmy
. Snad poradí holky, co se dostaly z jejich spárů ![]()
Me napada jen si s nimi sednout a nastavit pravidla. Vyrikat si to. Vsichni ctyri. Jinak se z toho zblaznis.
A nebo to stehovani. ![]()
No tady je kazda rada draha.
Asi bych, jak pise Lucci zkusila nejdrvi po dobrem nastavit nejaka pravidla. A kdyby to nefungovalo, tak dat manzelovi nuz na krk. Bud Ty a dcerka a nebo rodice.
Preji pevne nerviky a at se to brzy vyresi!!!!
Tak to já žiju v baráku s našima, a už toho mám plný zuby. Nemůžu udělat krok, aniž by to nevěděli.
Včera jsem odvezla manžela se synkem do kempu pod stan, a přijela jsem domů (jako těhule nechci spát pod stanem).
Přijela jsem ve 22,10.
Ráno mi táta říká, že jsem je pěkně vytočila, že jsem ani nepřišla říct, že už jsem doma. Tak jsem jim řekla, že mi není deset,abych se hlásila, že už jsem doma. Mohli se kouknout z okna,jestli tam je moje auto.
Nejhorší problémy mám s mámou, furt radí a radí, je nejchytřejší a nejdokonalejší, nejradši bych ji nakopala někam.
Mou velikou životní chybou bylo, že jsem zůstala tady v tom baráku bydlet.
Ahoj.
Tak ja bydlim v RD s nasima, taky mame dve bytove jednotky tudiz dva samostatne byty. Souziti nese s sebou vyhody i nevyhody, zalezi na povahach vsech lidi a na pravidlech.
My jsme hodne samostatne jednotky jako rodiny a jsme dost sami za sebe a vsem to vyhovuje.
Samozrejme obcas jsout treci plochy , kdy ja chci s malym domu a mama zacne hrat citovky atd… Jednou za cas jsem hodne hnusna a tvrda a pak je zas chvili klid, protoze ja nemam rada kdyz mne nekdo organizuje a snazi se mnou manipulovat¨.
Vzdy kdyz se takhle vytocim tak si pak v klidu reknu, ze to jsou male veci ![]()
Ale kdyby doslo na vec a ja byla pernamentne nastvana, tak bych rekla co a jak bude a kdyz nebude tak bych se odstehovala. Nestoji to za nasledne problemy ve vztahu.
Nejdulezitejsi je , aby ty a tvuj muz jste sdileli jeden nazor, jinak to bude hodne tezke,
Drzim palce
Nat
Jindulino
ani nevíš jak je to pro mě aktuální téma, taky bydlíme u tchýně, nejdřív k nám moc nechodila, ale poslední dobou tady byla furt, já nic neudělala, navíc si sem chodí léčit svoje osobní mindráky kvůli tchánovi, no a je toho hodně a hodně, já už měla poslední dobou pocit, že jsme ji adoptovali, prostě ona všude za náma, takže minulý týden jsem manžovi víceméně řekla o co jde, on to taky samozřejmě nemohl pochopit, ale tak jsem ho postupně načala, že mi pak dal za pravdu, důležitý je, aby partner byl při tobě, naštěstí my se máme během dvou měsíců stěhovat, takže to ještě musím přetrpět, ale tobě radím, vykašli se na prachy (ony za to nestojí) a najděte si vlastní bydlení… nebo já bych to udělala… já jsem ve stavu, že ji nemůžu ani vidět a dávám jí to najevo, vypadá, že to trochu pochopila, nejvíc mě dorazilo, že měla týden dovolenou, tudíž celý den doma, takže já jsem se snažila, co nejvíc nebýt doma, jinak by to někdo z nás nepřežil… prostě bydlení napořád bych já nerozdýchala
Jindulinko, já bydlela s tchánama rok jako bězdětná a 5 měsíců těhotná a byla jsem rozhodnutá, že mě tam s děckama nikdo nedostane. Už 6 let bydlíme jinde, ale dodneška se kvůli nim hádáme a oni jsou z 80% důvod našich hádek, nedám jim hlídat děti, nelíbí se mi jejich chování. Takže tě chápu, já bych jim okamžitě řekla, co se mi nelíbí a odstěhovala se co nejdřív, znám případy, kdy se kvůli prarodičům manželství rozpadlo a on syn prostě nikdy proti vlastním nepůjde, to je bohužel.
Základní chyba je, že se tvůj muž nepostaví na tvojí stranu!!!
Taky bydlím s tchánovcema … mám byt v patře, oni dole … tchýně mě kolikrát taky děsně sejří … nejhorší to bylo přes zimu. Kecá mi do všeho … tak jsem se vždy nas*ala … ale pro klid v baráku jí odporuji v slušných mezích a do hádek se nepouštím.(kdybych se pustila do hádky, bylo by to v hajzlu … to vím jistě, bo bych na ní vychrlila takových věcí …)
Ale … ona nám sem neleze, když už něco chce, tak dole zazvoní aby jsme vykoukli z okna nebo si počká až se s nama potká, pokud má protistátní řeči, trvám si na svém, a slušně jí pošlu kamsi. Postěžuju si manžovi, který mě vyslechne zakroutí hlavou a mě se uleví. Ovšem kdyby něco řekla před ním, tak bude drzejší než já
.(což ona asi ví, a tak to radši nedělá)
Taky mě sejřilo že dřepěla doma, a jen jsem vylezla na chodbu už jukala a ptala se syna kam jdeme zasééééé!!
No ale i to omezila, asi jí to přestalo bavit …
Každopádně jde o to se občas ozvat, ale aby ti nemohli nic vytknout, tak ve vší slušnosti … že je baba urejpaná to vím, občas nad tím mávnu rukou a myslím si cosi o zadní části těla, občas mě to nakrkne .. ovšem kdyby šlo opravdu do tuhého, zbalím sebe i dítě a jsem v tahu a chlap buď půjde se mnou nebo ne … a to je to hlavní, co asi tchýně ví až moc dobře, proto až tolik neprudí. Hlavně přes zimu je zalezlá doma tak jí to asi leze na mozek .. teď byli na dovče, byli tu příbuzní … je venku víc s lidma, tak se nenudí a nerýpe do mě
.
Jinak ti řeknu .. nenech si tchýni zasahovat do tvého vztahu!!! To je problém spíš mezi tebou a tchánovcema (do tvého muže určo neprudí) … a pravda byť on je jejich syn, nemůže řešit problémy mezi tebou a jimi, pokud u toho přímo není (tedy za předpokladu že dá na tebe a ne na ně). Vy dva jste spolu, vy musíte táhnout za jeden provat … a rozejít se kvůli rodičum .. no nevím nevím … ale zkus mu navrhnout, že jestli to nebude tak a tak, zbalíš se a půjdeš … a klidně bych mu i ukázala nějakou nájemní smlouvu na byt že máš kam jít
.
já bych asi víc trpěla bydlet s našima než s tchýní.. ale je to podle mě fakt o tom sednout si společně a nastavit aspoň trochu pravidla, určitě jsou to rozumní lidé, jen jim asi nedojde co vám vadí.. možná bych babičce i nabídla nějaký den v týdnu kdy odpoledne bude mít miminko jen pro sebe, třeba ji to potěší, ukojí si babičkovské pudy a pak se nebude vyptávat…
Upřímně ale obdivuju všechny kdo bydlí s generací svých rodičů..asi je to o povaze a výchově, já bydlela s našima samostatně, babičky daleko, takže bych si na společné soužití těžko zvykala. Naštěstí i když nám manželovo rodiče nabízeli pozemek kousek od nich, docela by se mi i líbil, můj manžel měl dost rozumu na to, aby řekl, že si radši postavíme v bezpečné vzdálenosti:) dneska to oceňuju-máme k sobě snadný dojezd autem když je potřeba, ale do oken si nevidíme. Navíc máme blizoučko manželovo sestry s rodinami, takže když potřebujeme vypomoci, jsou po ruce-a na nic se neptají:)))
tak to já si zase bydlení s rodiči nemůžu vynachválit. Máme obrovský dům se dvěmi byt. jednotkami. Máme každý svůj vchod a společnou velkou zahradu. Naši nám absolutně do ničeho nekecají a když třeba něco oni nebo my potřebujeme, tak se domlouváme pomocí vysílaček. Oba jsou už v důchodě, takže kdykoli potřebuji, tak mi malou pohlídají. O náklady se dělíme, tak to pro nás není až tak finančně náročné. Vzali jsme si půjčku na rekonstrukci domu, takže kdybychom bydleli sami,tak bychom to třeba fin. utáhli, ale nemohli bychom si dovolit to, co nyní. Je to prostě hodně o povaze. Rodiče i my máme chyby a pokud nám nedělá problémy vycházet s lidmi, třeba i s konfl. povahou, tak si myslím, že se dokážeme domluvit s každým. Máma je stejně tvrdohlavá, jako já a máme hodně podobnou povahu, což je sice špatné, ale co mám malou, tak jsem se naučila být docela trpělivá a nevybouchnout kvůli každé hlouposti, jako kdysi. Myslím , že i mámu malá změnila. Manžel je prý taky spokojený. Máma se k němu chová líp, jak ke mě. Jednak ho má ráda a jednak mi říká, že když se se mnou pohádá, tak to není tak zlé a odpustíme si to, ale kdyby se pohádala s mým mužem, tak je to daleko horší. No, zatím se to nestalo a doufám, že se to nikdy nestane. nepřihlášená Karin
Ahoj !
Vim o rozvodu kvůli tchýňákům.. spolužačka, po třech letech myslim.. Dvě samostatné jednotky, jeden vchod.
Jinak mamka se až ve 35 letech (mých 18 ) nas*ala tak že odmítla pokaždé když jela domů troubit u babči (její mamky) pod oknem, že je doma ![]()
Tak my sice nebydlíme s tchánovcema, ale v jejich baráku. Problémů máme s nima hrozně moc, ale oba dva. A domluvit se s nima nedá, jak tu radí některé holky. Oni se prostě o problémech nebaví a ani nezačnou, takže ač jsme předložili s mužem asi 1000 návrhů, jak náš problém řešit, nic nepřijali, ani nenavrhli nic svého. Bezvýchodná situace. Odejít taky nemůžeme. A obávám se, že až se na podzim narodí mimčo, bude to ještě horší.
Jindulino, asi jsem tě nepotěšila a chápu, že je to na budku. Špatný v tvým případě je, že tvůj manžel to tak nevnímá, takže se snaž spíš jemu to vysvětlit, co ti vadí a o co ti jde, a že bys byla ráda, aby stál za tebou. Žádné nátlaky jako nájemní smlouvu jinde nebo ultimáta bych nedělala, to by mohlo dopadnout špatně. A ano, rozvod z velké části kvůli tchánovcům znám, rozvedl se tak švagr. Velká škoda, protože bývalá švagrová byla super, i když rodičům se nelíbila. Teď má druhou ženu přesně podle představ rodičů a všichni jsou spokojení. Nechápu a takového muže bych ani nechtěla.
A.