Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
moc dobre vim, o cem pises. Prvni jsme bydleli u tchanovcu, kdy jsem se jednou s nima pohadala (byla jsem prilis dlouho trpeliva a pak to bouchlo), sebrala jsem se a odstehovala k nasim. Tam taky nic moc, ale prece jen u nich se nebojim hned rict, co nerozdycham. Ted bydlime pul roku sami a je svaty klid.
Ja radim, odstehovat se. Ale pro takovy krok je potreba podpora partnera. Nekteri lide jsou schopni zit dohromady nekolik generaci, ale vetsina bohuzel ne. Beru to tak, ze ackoliv si to tchanovci neuvedomuji, tak staci tydenni navsteva rodicu u nich a i oni se modli aby uz jeli domu. A to tam nejsou spory s vychovou deti!!!
Terik
Jindulino
nemáš náhodou moji tchýni? Taky ji mám pořád za zadkem. Pořád by s něčím pomáhala, ale já si chci taky udělat věci sama a po svým. Takže tě úplně chápu. Zkus manžu pomalu nahlodat, můj manža to taky poprvé nemohl pochopit, tak jsem to zkusila po druhý a ještě potřetí, prostě pomalu a v klidu. Hlavně aby byl na tvý straně.
Ahojky ..
koukám, že je vás více ..
Jitilinko ..mam doma uplně to samé ..
jsem tu taky 6 let v domě u tchánovců (naši mě varovali, ale já byla mladaá a zamilovaná a blbá a myslela jsem že to nebude na furt) ..2 bytové jednotky ..ale chodíme přeš jejich byt …bydlí tu tchánovci a pratchánovci dole a my nahoře ..takže jsem furt pod dohlédem …
ale jak píšeš ..dokud jsem byla bezdětná a chodila jsem do práce ..šlo to ..ale teď už jsem 3 rokem doma na mateřské ..a je to na palici ..jsem KO ..a manžel nic nevidí a nechápe a nechce se hnout - a diví se ..prý mi tu nic nechybí ..a tchánovce mam furt v patách ..a tak si sem ani nikoho nezvu a raději jezdím pryč …
ale teď mi moc pomáhají naši ..tak snad se po novém roce přesunem do svého ..s velkým nadšení manži .. ![]()
ale moc jsme se kvůli tomu nahadáli a málem se i rozvedli ..bylo to hrozné ..a tohle fyzické a psychické napětí skončilo u mě 2 krát potratem rok a půl očekáveného mimi ..jsem fakt KO ..ale kvůli Ondřejovi budu bojovat do posleních sil
jinak teď se snažíme s manžou udržovat pohodu a já si tchánovce a švagrovou (která je tu taky furt) moc nepřipouštím k tělu a ni Ondřeje jim moc nedávám …
..radši jedem k našim
a jak ty teď ? ---
Jindulina ..tak to je mrzuté …
myslíš,že není jiné východisko než rozvod ..
držím palce …!!!!
Jindulina …jj to znám ..taky jsme to doma měli ..také jsem 2 krát oděšla a vždy se jako blb vrátila ..chtěla jsem zachovat rodinu …
teď mi moc pomohli naši …a i přes „velké“ nadšení mého manžela, kerý se odsud nechtěl hnout ..půjdem do svého ..tak uvidíme, jak to s námi dopadne ![]()
Ahoj, s dovolením oživuji diskuzi. Už asi měsíc přemýšlím o rozvodu s manželem a to jen kvůli tchýni a tchánovi. Bydlíme s nimi v domě, každý v jiné části domu, ale máme stejný vchod a zahradu a já už to psychicky nezvládám. Manžel se stěhovat nechce, máme dost vysokou hypotéku na rekonstrukci části domu a on má dobrou práci v místě, ale já to fakt nezvládnu, jediným východiskem je rozvod a to, že se sama prostě s dětmi přestěhuji jinam.Je to blbost myslíte???Když já už to fakt víc nevydržím. Ze začátku bylo vše v pohodě, rozuměli jsme si, ale po narození prvního dítěte je to čím dál horší. ![]()
Anonymní, já myslím, že to blbost je! Pokud Vám to v manželství jinak klape, máte se rádi, tak jen kvůli tchánovcům
Nepíšeš, jaké máš s nimi problémy, jak se k tomu staví manžel atd. Je to pravdu nepřekonatelné ![]()
Ahojky, byli jsme v naprosto stejné situaci, v jednou domě s tchýní, půjčka na rekonstrukci, ale také jsem pomýšlela na rozvod… odešla jsem a řekla manželovi jestli chce jít s námi ať jde jestli nechce ať nechodí… dopadlo to dobře jsme stále spolu, už 6 let v novém bytě
přeji Ti aby si dopadla co nejlépe ![]()
Holky, díky. Manžel stojí vždycky při mě, to je fajn, ale je od rána do večera v práci, já jsem tady s nima pořád, i když se snažím hned po obědě vypadnout ven a přicházíme domů večer.
Jde o to, že hrozně kecají do výchovy, všude mě pomlouvají jak děti rozmazluju, jsou hrozně falešný, hrají si na kamarády a za rohem pomlouvají, to jsem se dozvěděla úplně náhodou a od té doby už to jede. Nedokážu jim ani pomalu odpovědět na pozdrav, odsekávám, jsem protivná. Ted o víkendu jsme se dost pohádali kvůli jejich psovi. Kousl malého do prstu a místo aby ho nějak pokárali, říkali že je to má vina, že Roneček je zlatíčko a vůbec nic se nestalo. Náš malej má ještě ted strupy na tom prstě, dost mu tekla krev a já za to prý můžu a přeháním to. Řekla jsem jim, at si psa lépe vychovají a byla jsem dost protivná. Od té doby je už ani nezdravím, mám blok, nedokážu to prostě a opravdu přemýšlím o odchodu, pokud něco s manželem nevymyslíme.
Já vždycky říkám, že není kouře bez ohně…
![]()
Tcháni a tchyně obzvlášť bývají velmi často na zabití, to je fakt. Ale někde to nějak musí vždycky začít.
Do výchovy kecá snad 90% všech možných babiček, dědečků, tetiček, strýčků a spol. Nejsi jediná.
Pomluvy můžou být opravdové nebo je tak jenom vnímají ostatní - ti pomlouvaní. Když si mě někdo „všímá“, vždycky říkám, že aspoň vím, jak jsem pro okolí zajímavá a nepostradatelná, že jim za ten zájem stojím
.
Možná, že jsou opravdu tak strašlivě moc zlí, ti tví tcháni. Ale možná, že ti jen vracejí tu tvou nevrlost a protivnost, odsekávání a neúctu.
Nejde to opravdu po dobrém? Nemůžeš se přemoct a být milejší, vstřícnější? Jsou to přece jenom rodiče tvého muže a prarodiče tvým dětem. Teď ti lezou na nervy, protože jsi celý den doma. Ale co bude, až budeš muset do práce? Kdo ti pohlídá? Kdo ti vyzvedne ze školky, ze školy? Ne, teď to nemá vyznít nějak prospěchářsky, ale uvažuj kapku dopředu. Proč si kazit život nenávistí a zlobou, když ho můžeš mít kapku veselejší a navíc můžeš třeba čekat i pomocnou ruku do budoucna, až nebudeš moct být matkou a hlídačkou svým dětem na 24 hodin denně…
.
Nechci být moralista, nevidím vám domů, ale polovinu problémů si snachy dělají samy.
PS: neber to jako, že se do tebe obouvám. Jen se na to dívám trošku jinak a bez emocí.