Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.4.08 21:46
tchýně
musím se podelit o to,jak mi tchýně pije krev,o naši sedmiměs.dceru se vubec nezajima a když nas nekde nahodou potka,dělá jako by ji na ni kdovijak zalezelo 
taky to máte tak?a taky nám proléza bydleni a kdyz se ji neco nelibi,dokonce do toho taha i nase kteri uz ji maji taky plne zuby 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.4.08 23:11
jj, máme to stejné. Doma nezájem a na veřejnosti neskonalá péče. Jak já to nesnáším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.08 23:36
jo to jo ,uz jsem si zvykla ikdyz nektere jeji scenky me asi vzdy nas…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.08 13:24
Tak to já mám tchyni mrchu první kategorie, se kterou se ani nezdravím. Jednou nebo 2× doroka si vyměníme názory a to mě umí jen urážet, nic víc. O malou nejevila zájem do jejich 8m, ale jak začala malá trochu chápat, tak se k ní velice má. Ale ona to dělá proto, že ví, že mě to sere. Nelča ani neví, že to je její babička. Ach téma tchýně, to bych mohla popsat stránek.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.08 18:40
Ako čítam vaše príspevky, môžem byť šťastná, mám perfektnú svokru. Je to fakt milá osôbka, rozumieme si naozaj super. Nebývame však v jednom dome ale často sa navštevujeme. Dokonca, keď ma môj mužíček nahnevá, alebo s niečim nesúhlasím, je často na mojej strane…fakt zlatá osobka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.13 14:46
Ahoj holky, radsi pisu anonymne kdyby nahodou ale potrebuju pomoct.Mam tchyni, pred porodem jsme spolu skvele vychazely, porad jsme se navstevovaly atd. Jenze po narozeni syna slycham z jeji strany vetsinou kritiku. Prijde, vezme si malyho a priklad-malej zacne plakat a vztekat se a ona mi rekne-ma hlad! ja ji reknu to neni mozny kdyt jedl pred tim nez jste prisla..ja ti rikam ze ma hlad! tak se s ni nehadam a necham to byt.Mrzi me to porad o me pochybuje, hleda na me chyby.Jako:ma tady cervenej flek ty mu to nemazes?!Nebo:nemas slaby mliko ze tak place? Uz toho mam dost, je tu kazdej den, moc bych si prala aby to bylo jako driv ale nejde to.Do toho se mnou clouma to sestinedeli. A to jeste kdyz prijde tak si povida s malym a hraje si s nim a malej je hotovej-smeje se, zkousi povidat a se mnou to dela taky, jenze min. S partnerem jsme se uz pohadali, rekla jsem mu co mi vadi a on mi jeste nadaval co vsechno pro nas jeho mama udelala atd.Ja proti ty zensky jinak nic nemam, vazim si ji ale nevim co ji mam proste slusne rict abych ji neurazila ale aby pochopila ze matkou jsem ja a ne ona a ze muze delat jen to co ji ja povolim (protoze prvni den po prichodu z porodnice jsem se tesila az si malyho vykoupu doma a ona prisla a zacla ho koupat)Prosim poradte mi ma nekdo z vas s tim zkusenosti? Dekuju 
- Citovat
- Upravit
9.4.13 14:54
Tak jí to slusne řekni, tak jak to píšeš. Že víš, že to jsou asi hormony, že jsi ráda, r maly jo miluje, vážiš si toho, že ti chce pomoct a poradit… Ale že bys uvítala, kdyby třeba chodila obden nebo tak něco. Ono se všecko dá říct hezky a slušně. Pokud je rozumná, pochopí to. Pokud není, tak to aspoň bouchne teď a ne za půlkou roku, až budeš s nervama úplně v kýblu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.13 15:14
Ti Anonymní:
Tedy já si nemůžu stěžovat. Tchýně je super. Je to fakt hodná ženská, ale někdy mě taky trochu rozčílí. Věřím ale, že to nemyslí zle. Takhle do soukromí, jako tobě, mi tedy nezasahuje. To bych asi ani nedopustila. Jakmile by mi vzala malého, že ho jde koupat, tak bych jí od toho bez milosti vystrkala s tím, že si to chci udělat a užít sama. Striktně odmítám (ve vší slušnosti) veškeré nabídky na pohlídání a péči o malého, pokud o to sama nepožádám. Malému jsou 3 měsíce a já si to s ním vysloveně užívám a vůbec netuším, proč bych si to měla nechat vzít. Nicméně je smutné, že tě v tom přítel nedokáže podpořit. Možná by ale pomohlo, kdyby k vám přijela tvoje maminka a začala tvému příteli trochu otravovat život. Třeba mu to pak dojde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.13 15:55
Přesně tak, pokud je chlap víc na straně svojí maminky, jsi v hodně těžký pozici. Právě jeho podpora je stěžejní. Pokud se budeš chtít vymezit a stanovit si hranice v tchýnině „pomoci“, podle toho, co píšeš, se nevyhneš jejímu naštvání. Vezme to jako útok proti sobě. Jediný, kdo by jí to mohl v klidu vysětlit a od koho by to mohla vzít, je právě tvůj partner, její syn. Takže bych si zkusla ještě jedou promluvit s ním, pokud možno co nejvíc neutrálně, aby se taky hned neurážel. Pokud tě tvůj partner i nadále nebude chtít podpořit, nezbývá ti než se se situací smířit anebo sebrat všechnu odvahu a tchýni hranice určit. Ale počítej dopředu s jejím nepochopením. Tvoje situace je každopádně nezáviděníhodná 
Jo a ještě mě napadá - její argumenty typu „máš hladový mlíko“ jí můžeš zkusit v klidu vysvětlit tím, že dneska už je dokázáno, že nic takového neexistuje a nějaký článek na toto téma jí dát třeba přečíst. Nebo jí říct, že ti to říkala pediatrička. Ony naše maminky o generaci starší jedou prostě dál v tom, co se říkalo za nich a nezjišťují si, co je dokázáno dnes. Třeba takto by to mohla vzít… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.13 14:10
Tak já tohle nemám s tchýní, protože ji bohužel už nemám. A můžu říct, že tchýně by mi do mojeho života nekecala a nerýpala. Tchýni jsem měla vážně zlatou a dodneška na ni nemůžu zapomenout, i když jsou to už 2 roky co tu není 
Ale mám tohle se švagrovou, která se hrozně moc stará o svého bratra (mého manžela). Pořád mi kecá do výchovy našeho syna a to sama má své dítě o 3 týdny mladší než náš syn a čeká další, když budou malé 2 roky. A to podotýkám, že vždycky tvrdila, že děti nikdy nechce a když už měla teda dceru, tak říkala, že druhé už chtít nebude, i když jsem jí říkala, že za chvíli bude mluvit jinak, tak mi pořád tvrdila, že rozhodně ne. Vykládá všude o nás (mě a manželovi), o našich problémech, starostech, atd. Vykládala o mě, že jsem zlatokopka, i když manžel nic nemá, vydělává pomaly minimální mzdu, byt, který vlastní je stejně jeho, takže nevím z čeho tak usuzuje. O tom, že si i s tchánem kdysi dojeli ztěžovat k mým rodičům, že jsme mému bratrancovi prodali ledničku, která nám půl roku ležela ve sklepě, radši nemluvím. Ono to jsou vždycky takové drobnosti, které ale pěkně otravují život. Říct jí něco, tak jsem nejhorší a já nevím co všechno. Můj jí nic neřekne, ale já se brzo už neudržím a asi jí něco řeknu.
- Citovat
- Upravit
snoopy114
22.6.13 12:12
tchyně
Holky tak to znám. Moje tchyně ani neví, co kluci dělají nebo jestli už mluví, ale po městě vykládá, jak jsou šikovní a dělají tohle a tohle, že třeba už lezou a oni přitom už dávno chodí, jak by to mohla vědět, když je třeba 3 měsíce nevidí a to od nás bydlí asi 15min. Prostě úplný nezájem, ale všichni ve městě si myslí, jaká je skvělá babička, protože o klukách povídá. Ale aby vozila nebo si je vzala ven, to neexistuje. Už jsem to ve měste začala řešit, když mi někdo něco takovýho začne povídat, tak vše uvádím na pravou míru, že to není pravda a že kluci ani neví, že mají nějakou druhou babičku. 
. A ještě chvíli a chytnu si i tchyni a bude vymalováno 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.6.15 02:57
začínám mít alergii na tchýni
Děvčata, potřebuji se vypovídat. Jsem vdaná 5 let, máme skoro tříletou dceru. S manželem jsme spolu chodili od 1. ročníku VŠ /přes pět let/, a jeho rodinu jsem nikdy nemusela - nejsou k sobě upřímní, místo, aby si dávali lásku, se neustále snaží jeden druhého ovládat, k něčemu donucovat, manipulovat… nelíbí se mi takové vztahy, a sice jsem při všech nucených setkáních byla zdvořilá, ale za jeho rodinou jsem nejezdila, protože mi jejich hodnoty a filozofie nic neříkaly.
Lásku není možné získat nebo si vynutit, tu je možné jen dát, a to jeho famílie nikdy nepochopila.
Jeho otec se před pár lety rozvedl s jeho matkou kvůli milence (v šedesáti, že se na to už nevykašlal), takže ona je sama a upíná se na své syny. Nesouhlasím s tím, že děti mají být plyšáky rodičů, když osamějí, každý má mít svůj život, a naplnit svůj vlastní potenciál, ne něčí představy o tom, jak má žít. Takže asi tušíte, že s tchýní jsme se sice respektovaly kvůli muži, ale nemusíme se, protože jsme každá z jiného těsta, a já nejsem neupřímná a falešná maloměšťanda, ale někdy až krutě přímá baba, kterou to vždycky táhlo do světa, a ne na Děčínsko, kde žije manželova rodina. Myslím si, že si mě i proto vzal; že jsem byla jeho vstupenka za stín očekávání jeho rodiny /pracuj v bratrově firmě, jezdi každou neděli za maminkou, která mimochodem PŘÍŠERNĚ vaří, na nucený oběd, během kterého si nemáte co říci, aby si ona připadala důležitě/.
Rok před svatbou jsem odešla do zahraničí, manžel se mnou. Tchyni se klepala brada, když jí to sděloval = že má o životě trochu jiné představy, než jaké mu naplánovala. Nějak to zvládla, protože jeho bratrovi se narodily dvě děti rychle za sebou, tak měla nové plyšáčky na zábavu (sorry že to píšu tak cynicky).
Pak se narodila naše dcera, odstěhovali jsme se po pár měsících hodně daleko od domova (ještě dál, než dřív), a manželův bratr oznámil, že odchází pro „nevyřešitelné rozdíly“ od manželky.
Normální matka by mu řekla, hele nechceš to ještě promyslet, co poradna, co mu řekla ona? Tak pojď bydlet ke mně! Místo, aby se snažila to srovnat, tak super rychle koupila ex-snaše byt (po rozvodu dostala několik milionů hotově, má se HODNĚ dobře finančně, koupila si nový dům, nový Mercedez), aby se mohla odstěhovat od manžela, a protože její syn se nedokáže postarat o dva kluky sám, POKAŽDÉ ji má sebou, když je má na starosti = z babičky je náhradní matka.
Nesouhlasila jsem s tím, jak se k té situaci postavila, navíc si myslím, že k ní trochu přispěla, protože neustále na ex-snachu nasazovala, že moc kojí, moc chodí do práce (dvakrát týdně na 3 hodiny), místo, aby byla full time doma, že všechno dělá blbě, a ten její vůl-syn si to samozřejmě bral k srdci, protože je slaboch. Já jsem si řekla, že mně manželství nezničí, nebo ne bez boje.
Takže jsem sice v lednu kvůli dceři přežila její návštěvu (s ničím nepomohla, neudělala myčku, nic) u nás, zakázala jsem jí vařit, protože to by byly vyhozené potraviny (neznám nikoho, kdo by vařil tak příšerně, a to je co říct), celkem to šlo. Ale spustila, jak musíme v létě ZA NÍ přijet do Děčína (18 h cesty), a že nám zaplatí půlku letenek.
Chvíli po návratu nám řekla, že má rakovinu dělohy, ale že to chytli včas, a že jí odoperují dělohu. Napsala jsem jí, že jí seženu doktory v Praze, případně konzultaci v zahraničí, ale ona ne, že podstoupí léčbu v Děčíně. Nemám s tím problém. Všechno dopadlo dobře, ale odmítá říct své 85-leté matce pravdu, takže zase rodinu manipuluje nějakými tajnostmi (půlka rodiny to ví, druhá ne, navíc nikdo nevíme, komu tu pravdu vlastně říká).
Každý týden se ptala, kdy přijedeme v létě do Děčína. Manžel říkal, že se mu nikam nechce, že jsou to šílené prachy a 20h cesty, že se v Děčíně bude nudit a na to nemá náladu. Letenky by vyšly na 70 000 pro 3 lidi, tak jsem jí napsala, že na to nemáme prachy (už se s nabídkou, že nám půlku dá, neozvala), ale že jestli chce, manžel by přijel do nějaké evropské metropole, Řím, Paříž, a že by tam doletěla, a udělali by si společný výlet (místo nudy u ní v baráku). Případně jsem jí řekla, že může přijet za námi, a že si uděláme společnou dovolenou. Řekla, že na cestu za námi se necítí, ačkoli letí do Řecka k moři, jede na cyklodovolenou a s vnuky bude týden na chalupe (=neleží podvyživená a dehydrovaná na kapačkách), na nabídku výletu do evropské metropole neodpověděla, nicméně téma letní návštěvy jsme všichni považovali za uzavřené.
Takže o víkendu, když mluvila s manželem, se ho ptá, „kdy za mnou přijedeš s malou do Děčína“. Samozřejmě ve chvíli, kdy jsem u toho nebyla. Když mi to pak řekl, strašně jsme se nakonec pohádali, protože už jsem toho měla dost - její dotírání, kdy přijedete, už byla forma psychického nátlaku, a já nechápu, že nevidí, že za 70 000 máme luxusní dovolenou jako rodina v Karibiku, a ne na Ďěčínsku, že na rozdíl od ní, která má 6 týdnů dovolené (učitelka), já i manžel máme 14 dní volna v roce, že jsme nedostali v rozvodovém stání deset milionů, ale že všechny peníze musíme vydřít a zdanit, a že to prostě nemůže být celé jen a jenom o ní, ale taky o nás a našich potřebách a očekáváních.
Manžel prásknul dveřmi a odešel někam pryč. Tak jsem sedla a napsala jsem jí ostrý (ne sprostý!) email, že bych manžela s batoletem sama na 18-20 h cesty NIKDY nepustila, do prostředí, kde to malá nezná a kde netuším, kdo se jí bude nebo nebude mít čas vůbec věnovat, a předeším - jakou to bude mít úroveň.
(Vykládala, jak se 4letý vnuk houpal na židli, a jak mu řekla, ať toho nechá, neposlechl ji, tak ho nechala, ať spadne dozadu (co kdyby si rozbil hlavu?!!!). Byla jsem z toho zděšená, když mi to vykládala, a v živote bych jí díte nenechala bez dozoru).
Uzavřela jsem to tím, že jsem jí řekla, že svoje děti měla a nějak si je vychovala, ale že jak se starám o své děti, je moje věc a starost i odpovědnost (=nemá na ně ŽÁDNÝ nárok), vč. toho, kam a za kým pojedu, a že jestli chce být jednou v životě vhodným vzorem pro svého syna, ať řekne své matce pravdu o svém zdravotním stavu, že tohle jejich vzájemné lhaní v rodině je k ničemu.
Odpověděla „dejte mi pokoj“.
Manžel to měl v kopii, uznal, že mám naprostou pravdu, jí pak psal, že může za námi přijet, že se mu prostě nechce jezdit do Děčína, dokonce jí volal, a je pořád uražená.
Manžel je na mě naštvaný, že jsem byla zlá na jeho maminku po operaci, ale já už toho měla fakt dost. NEUSTÁLE dokola rýpání „kdy za mnou přijedete“, každý týden, a ne stylem konstruktivní diskuse s cílem kompromisu, ale stylem „kde mám řízek, číšníku“ (opět něco, na co má domnělý „nárok“).
Připadá mi to vůči mě celé dost nefér, ja jsem se snažila najít kompromis, ale fakt nevím… podle mě je to manipulátorka, naštvaná, že jí to se mnou nevyšlo. Co myslíte?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
