Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.6.15 08:46
Ty jsi pěkná satórie 
Pokud tam nechce jet manžel ať si to s tchýní vyřídí sám a ty se do toho vůbec nepleť. To co dostala po rozvodu je čistě její věc a nechápu, proč to sem vůbec píšeš. Že o rakovině nechce říct svojí „staré“ mamince je opět čistě její rozhodnutí.
Taky s tchýní nevycházím, vlastně od té doby co se vrátila švagrová která to pěkně očkuje ale teď už se ani nevídáme a já už o to nestojím, je mi takhle dobře aniž bych musela poslouchat co je zase špatně a věčné „pomlouvání“ za mými zády.
OVŠEM NIKDY, OPRAVDU NIKDY bych nenutila manžela ať se nimi nejezdí natož jim upírala vnouče. Ba naopak, ještě mu říkám vezmi dceru a jeďte za nimi, tohle se ti jednou možná nehezky vrátí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 08:48
Zakladatelko, já tě docela chápu a myslím, že za úderným tónem tvýho psaní, je z velké části vztek na tchýni.
Tipuju, že bydlíte v USA, teda pěkně daleko na to, aby cesta sem byla postavená na momentálním nápadu si někam vyrazit a tvůj muž to ví taky. Takže se tolik neboj nějaké cesty muže a dcery k paní máti.
Chápu, že neustálé dotazy a ignorace odpovědí jsou po čase k n…í, ale nenech se strhnout. Líbila se mi rada slečny Ferky mluvit v diskusi s tchýní stylem ohrané desky. „A kdy přijedete?“ „Nepřijedeme, už jsme to říkali.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 08:49
@jenika1 píše:
Dlouho jsem to brala, ale ten dopis, to je děs. Věta, nemůžu poslat batole někam, kde to nezná a já nevím, kdo se o ně postará je těžká podpásovka. Já bejt tvoje tchýně, tak tě pošlu do pr…le, a to vážně.
ano, naprostý souhlas!! Švagrová mi telefonicky oznámila, že „její dítě si nepřeje žádné dárky ode mě“ - tenkrát jsem jí měla poslat do pr…le, bohužel jsem to neudělala…a dál se „snažila“. Ještě štěstí, že do oněch míst jsem ji poslala teď - pozdě, ale přece!!! 
Tohle se prostě NEDĚLÁ!! To je vrchol hulvátství. Bráchovi jsem to hned řekla, co mi ta „jeho“ zavolala a on s tím souhlasila ještě měl blbé kecy na mě - takže se mě nezastal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 08:53
@Anonymní píše:
Děvčata, potřebuji se vypovídat. Jsem vdaná 5 let, máme skoro tříletou dceru. S manželem jsme spolu chodili od 1. ročníku VŠ /přes pět let/, a jeho rodinu jsem nikdy nemusela - nejsou k sobě upřímní, místo, aby si dávali lásku, se neustále snaží jeden druhého ovládat, k něčemu donucovat, manipulovat… nelíbí se mi takové vztahy, a sice jsem při všech nucených setkáních byla zdvořilá, ale za jeho rodinou jsem nejezdila, protože mi jejich hodnoty a filozofie nic neříkaly.
Lásku není možné získat nebo si vynutit, tu je možné jen dát, a to jeho famílie nikdy nepochopila.
Jeho otec se před pár lety rozvedl s jeho matkou kvůli milence (v šedesáti, že se na to už nevykašlal), takže ona je sama a upíná se na své syny. Nesouhlasím s tím, že děti mají být plyšáky rodičů, když osamějí, každý má mít svůj život, a naplnit svůj vlastní potenciál, ne něčí představy o tom, jak má žít. Takže asi tušíte, že s tchýní jsme se sice respektovaly kvůli muži, ale nemusíme se, protože jsme každá z jiného těsta, a já nejsem neupřímná a falešná maloměšťanda, ale někdy až krutě přímá baba, kterou to vždycky táhlo do světa, a ne na Děčínsko, kde žije manželova rodina. Myslím si, že si mě i proto vzal; že jsem byla jeho vstupenka za stín očekávání jeho rodiny /pracuj v bratrově firmě, jezdi každou neděli za maminkou, která mimochodem PŘÍŠERNĚ vaří, na nucený oběd, během kterého si nemáte co říci, aby si ona připadala důležitě/.
Rok před svatbou jsem odešla do zahraničí, manžel se mnou. Tchyni se klepala brada, když jí to sděloval = že má o životě trochu jiné představy, než jaké mu naplánovala. Nějak to zvládla, protože jeho bratrovi se narodily dvě děti rychle za sebou, tak měla nové plyšáčky na zábavu (sorry že to píšu tak cynicky).
Pak se narodila naše dcera, odstěhovali jsme se po pár měsících hodně daleko od domova (ještě dál, než dřív), a manželův bratr oznámil, že odchází pro „nevyřešitelné rozdíly“ od manželky.
Normální matka by mu řekla, hele nechceš to ještě promyslet, co poradna, co mu řekla ona? Tak pojď bydlet ke mně! Místo, aby se snažila to srovnat, tak super rychle koupila ex-snaše byt (po rozvodu dostala několik milionů hotově, má se HODNĚ dobře finančně, koupila si nový dům, nový Mercedez), aby se mohla odstěhovat od manžela, a protože její syn se nedokáže postarat o dva kluky sám, POKAŽDÉ ji má sebou, když je má na starosti = z babičky je náhradní matka.
Nesouhlasila jsem s tím, jak se k té situaci postavila, navíc si myslím, že k ní trochu přispěla, protože neustále na ex-snachu nasazovala, že moc kojí, moc chodí do práce (dvakrát týdně na 3 hodiny), místo, aby byla full time doma, že všechno dělá blbě, a ten její vůl-syn si to samozřejmě bral k srdci, protože je slaboch. Já jsem si řekla, že mně manželství nezničí, nebo ne bez boje.
Takže jsem sice v lednu kvůli dceři přežila její návštěvu (s ničím nepomohla, neudělala myčku, nic) u nás, zakázala jsem jí vařit, protože to by byly vyhozené potraviny (neznám nikoho, kdo by vařil tak příšerně, a to je co říct), celkem to šlo. Ale spustila, jak musíme v létě ZA NÍ přijet do Děčína (18 h cesty), a že nám zaplatí půlku letenek.
Chvíli po návratu nám řekla, že má rakovinu dělohy, ale že to chytli včas, a že jí odoperují dělohu. Napsala jsem jí, že jí seženu doktory v Praze, případně konzultaci v zahraničí, ale ona ne, že podstoupí léčbu v Děčíně. Nemám s tím problém. Všechno dopadlo dobře, ale odmítá říct své 85-leté matce pravdu, takže zase rodinu manipuluje nějakými tajnostmi (půlka rodiny to ví, druhá ne, navíc nikdo nevíme, komu tu pravdu vlastně říká).
Každý týden se ptala, kdy přijedeme v létě do Děčína. Manžel říkal, že se mu nikam nechce, že jsou to šílené prachy a 20h cesty, že se v Děčíně bude nudit a na to nemá náladu. Letenky by vyšly na 70 000 pro 3 lidi, tak jsem jí napsala, že na to nemáme prachy (už se s nabídkou, že nám půlku dá, neozvala), ale že jestli chce, manžel by přijel do nějaké evropské metropole, Řím, Paříž, a že by tam doletěla, a udělali by si společný výlet (místo nudy u ní v baráku). Případně jsem jí řekla, že může přijet za námi, a že si uděláme společnou dovolenou. Řekla, že na cestu za námi se necítí, ačkoli letí do Řecka k moři, jede na cyklodovolenou a s vnuky bude týden na chalupe (=neleží podvyživená a dehydrovaná na kapačkách), na nabídku výletu do evropské metropole neodpověděla, nicméně téma letní návštěvy jsme všichni považovali za uzavřené.
Takže o víkendu, když mluvila s manželem, se ho ptá, „kdy za mnou přijedeš s malou do Děčína“. Samozřejmě ve chvíli, kdy jsem u toho nebyla. Když mi to pak řekl, strašně jsme se nakonec pohádali, protože už jsem toho měla dost - její dotírání, kdy přijedete, už byla forma psychického nátlaku, a já nechápu, že nevidí, že za 70 000 máme luxusní dovolenou jako rodina v Karibiku, a ne na Ďěčínsku, že na rozdíl od ní, která má 6 týdnů dovolené (učitelka), já i manžel máme 14 dní volna v roce, že jsme nedostali v rozvodovém stání deset milionů, ale že všechny peníze musíme vydřít a zdanit, a že to prostě nemůže být celé jen a jenom o ní, ale taky o nás a našich potřebách a očekáváních.
Manžel prásknul dveřmi a odešel někam pryč. Tak jsem sedla a napsala jsem jí ostrý (ne sprostý!) email, že bych manžela s batoletem sama na 18-20 h cesty NIKDY nepustila, do prostředí, kde to malá nezná a kde netuším, kdo se jí bude nebo nebude mít čas vůbec věnovat, a předeším - jakou to bude mít úroveň.
(Vykládala, jak se 4letý vnuk houpal na židli, a jak mu řekla, ať toho nechá, neposlechl ji, tak ho nechala, ať spadne dozadu (co kdyby si rozbil hlavu?!!!). Byla jsem z toho zděšená, když mi to vykládala, a v živote bych jí díte nenechala bez dozoru).
Uzavřela jsem to tím, že jsem jí řekla, že svoje děti měla a nějak si je vychovala, ale že jak se starám o své děti, je moje věc a starost i odpovědnost (=nemá na ně ŽÁDNÝ nárok), vč. toho, kam a za kým pojedu, a že jestli chce být jednou v životě vhodným vzorem pro svého syna, ať řekne své matce pravdu o svém zdravotním stavu, že tohle jejich vzájemné lhaní v rodině je k ničemu.
Odpověděla „dejte mi pokoj“.
Manžel to měl v kopii, uznal, že mám naprostou pravdu, jí pak psal, že může za námi přijet, že se mu prostě nechce jezdit do Děčína, dokonce jí volal, a je pořád uražená.
Manžel je na mě naštvaný, že jsem byla zlá na jeho maminku po operaci, ale já už toho měla fakt dost. NEUSTÁLE dokola rýpání „kdy za mnou přijedete“, každý týden, a ne stylem konstruktivní diskuse s cílem kompromisu, ale stylem „kde mám řízek, číšníku“ (opět něco, na co má domnělý „nárok“).
Připadá mi to vůči mě celé dost nefér, ja jsem se snažila najít kompromis, ale fakt nevím… podle mě je to manipulátorka, naštvaná, že jí to se mnou nevyšlo. Co myslíte?
Myslím si, že to hrotíš 
Hlavně mě teda zarazilo, proč tak bazíruješ na tom, aby řekla o svém zdravotním stavu své matce, které je 85 let. Víš co by to s ní mohlo udělat? 
Navíc, zdravotní stav je každého osobní věc a můžete být rádi, že to řekla aspoň vám
Je naprosto normální, že jako matka chce vidět svého syna, potažmo své vnouče, na tom mi nic divného nepřijde 
Asi jste měli trochu víc zapřemýšlet, než jste se stěhovali tak daleko, jak to bude s návštěvami A že se necítí na to, aby seděla 18h v letadle a pak letí do Řecka a jede na cyklodovolenou? To je trošku rozdíl, ne? 
A že manžel prásknul dveřmi? Ani se mu nedivím…
Mně to spíš připadá nefér vůči tvé tchýni…Celé to na mě působí, že spíše ty se vztekáš, že to není celé po tvém 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 09:00
@Špageta píše:
Zakladatelko, já tě docela chápu a myslím, že za úderným tónem tvýho psaní, je z velké části vztek na tchýni.
Tipuju, že bydlíte v USA, teda pěkně daleko na to, aby cesta sem byla postavená na momentálním nápadu si někam vyrazit a tvůj muž to ví taky. Takže se tolik neboj nějaké cesty muže a dcery k paní máti.
Chápu, že neustálé dotazy a ignorace odpovědí jsou po čase k n…í, ale nenech se strhnout. Líbila se mi rada slečny Ferky mluvit v diskusi s tchýní stylem ohrané desky. „A kdy přijedete?“ „Nepřijedeme, už jsme to říkali.“
Třeba ti stejně jednou budou odpovídat tvoje děti a ty je budeš znát jen z fotek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 09:06
@Gerberka píše: …proč nemůže jet tvůj muž s dcerou sami…- z jednoduchého důvodu
Není uťápnutý chudáček, je prostě naučený, že slušný manžel se se ženou nehádá a táhnou za jeden provaz - a ona toho těžce zneužívá. Tomu se říká za dobrotu na žebrotu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 09:24
ano, máš pravdu, souhlasím s tebou
Víš, jak se to říká - na každou svini se vaří voda, boží mlýny melou pomalu, ale jistě a hlavně - všechno, VŠECIČKO, cos v životě udělala - se ti jednou VRÁTÍ!!! Tohle vidím kolem sebe snad dnes a denně…NIKOMU nepřeju nic zlého, ale věřím, že prostě OSUD je spravedlivý a že jednou se nakonec ukáží ty správné životní hodnoty… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 10:12
@Aishenka píše:
Ty jsi pěkná satórie
Taky s tchýní nevycházím, vlastně od té doby co se vrátila švagrová která to pěkně očkuje ale teď už se ani nevídáme a já už o to nestojím, je mi takhle dobře aniž bych musela poslouchat co je zase špatně a věčné „pomlouvání“ za mými zády.OVŠEM NIKDY, OPRAVDU NIKDY bych nenutila manžela ať se nimi nejezdí natož jim upírala vnouče. Ba naopak, ještě mu říkám vezmi dceru a jeďte za nimi, tohle se ti jednou možná nehezky vrátí
S tímto souhlasím.
Taky tchýni moc nemusím, ale NIKDY bych nezakázala manželovi aby tam jel, ať sám nebo s dětmi. Jedno dítě jen jedinkrát zůstalo doma se mnou, když já jsem byla nemocná a dítku bylo 5 týdnů a bylo kojené. Ale jinak jezdí vždy, když se jeden k babičce a dědovi. Klidně i sami s manželem. K dětem se vždy chovají hezky, i když ne vždy dle toho „co bych já ráda viděla“ ale toto až tak neřeším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 10:38
@Gerberka píše:
@inkakřivákano, máš pravdu, souhlasím s tebou
Víš, jak se to říká - na každou svini se vaří voda, boží mlýny melou pomalu, ale jistě a hlavně - všechno, VŠECIČKO, cos v životě udělala - se ti jednou VRÁTÍ!!! Tohle vidím kolem sebe snad dnes a denně…NIKOMU nepřeju nic zlého, ale věřím, že prostě OSUD je spravedlivý a že jednou se nakonec ukáží ty správné životní hodnoty…
A tomu já už ve svých letech nevěřím. Bohužel, ony ty opravdové sv. z toho většinou vyplavou bez škrábnutí, to mi věř. Právě proto, že jsou takové, a ke své záchraně obětují cokoliv a kohokoliv. Život prostě spravedlivý není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
11.6.15 10:56
@inkakřivák píše:
A tomu já už ve svých letech nevěřím. Bohužel, ony ty opravdové sv. z toho většinou vyplavou bez škrábnutí, to mi věř. Právě proto, že jsou takové, a ke své záchraně obětují cokoliv a kohokoliv. Život prostě spravedlivý není.
Tak ono tohle jí vrátí už jenom její dcera. Vychovává ji ta nejlepší v oboru 
- Citovat
- Upravit
11.6.15 11:04
ale jo, já tomu ještě věřím…opravdu to vidím v okolí, že všechno, cos udělala atd. se ti jednou vrátí!!
@RadkaCh - jasně!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 11:59
@elen-ka píše:
S tímto souhlasím.Taky tchýni moc nemusím, ale NIKDY bych nezakázala manželovi aby tam jel, ať sám nebo s dětmi. Jedno dítě jen jedinkrát zůstalo doma se mnou, když já jsem byla nemocná a dítku bylo 5 týdnů a bylo kojené. Ale jinak jezdí vždy, když se jeden k babičce a dědovi. Klidně i sami s manželem. K dětem se vždy chovají hezky, i když ne vždy dle toho „co bych já ráda viděla“ ale toto až tak neřeším.
přesně tak, to, že si nesedou dospělí nebo mezi nimi dojde ke konfliktu se dá pochopit, ale proč by to mělo odnášet vnouče popřípadě syn či dcera dotyčných nechápu
Hele co člověk když jsou děti tam nevidí to ho vlastně netrápí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 12:04
@Kfětoslava píše:
Třeba ti stejně jednou budou odpovídat tvoje děti a ty je budeš znát jen z fotek
To jsou mi zase proroctví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 12:30
@RadkaCh píše:
Tak ono tohle jí vrátí už jenom její dcera. Vychovává ji ta nejlepší v oboru
Leda tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 12:33
Já se docela bojím, až budu taky tchýně. Když se budu zajímat moc, bude to špatně, když málo, tak taky. To už abych si dopředu trénovala, jak formulovat věty, abych se potencionální snachy nedotkla. Málokterá holka si uvědomuje, že je to taky partnerova máma a taky babička, která se o svoje děti ve většině případů do teď s láskou starala. A pokud je z partnera slušný, pracovitý člověk se zájmem o rodinu, tak jeho matka přece nemůže být tak špatná, vždyť ho přeci vychovala. Mám z některých pocit, že si asi moc nevěří, podvědomě na tchyni žárlí, cítí se ohrožené, cokoliv z její strany berou jako útok. Není lepší si z ní udělat spojence a některé názory prostě brát z rezervou, s tím, že je to jiná generace? Já až s odstupem času zjistila, že tchyně měla v mnoha věcech pravdu, přeci jenom ty babičky mají více zkušeností.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
