Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.6.15 04:13
Myslím, že to přeháníš a ženeš do extrému 
jako nemysli si, moje tchýně je taky „dáreček“, pokrytecká, bordelářka, ulhaná, místo budování vztahu se snaží lásku kupovat, snaží se manipulovat lidma, aby bylo po jejím 
ale abych jí " promlouvala" do duše a říkala jí co má dělat je dospělá a svéprávná jak by se líbilo tobě, kdyby ti někdo poslal ostrý email? Asi moc ne co? Nemáš právo jí diktovat, co má nebo nemá dělat. Samotné se ti to nelíbí, ale děláš totéž
Jako neznám tvou tchýní, ale ty teda taky nejsi bez viny
Když ti tak strašně vadí, že chce, aby jste za ní přijeli (podle mě je to celkem pochopitelný představ si, že bys nevídala vlastní dítě) tak to s ní prostě neřeš, ignoruj to a nech manžela ať to s ní řeší
Měla by sis uvědomit, że s manželem sis vzala i jeho rodinu a opravdu nechápu, že se necháš rozhodit někým, kdo je tisíce km daleko. Co bys dělala kdybyste bydleli tady?
Nejdřív píšeš, že s tebou manžel souhlasí, že máš pravdu. Pak že je na tebe naštvanej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 05:13
Ja nevim anonymko, ale prijdes mi trochu jako sobec. To je normalni rirozena potreba videt sve deti a vnuky. Sice jsi vysokoskolacka se svetovym rozhledem, ale vidis jen po spicku sveho nosu. Tak strasna tchyne, ktera je detem temer nebezpecna dokazala dovest k dospelosti dva syny? Treba sama poznas jednou, jake o je, az budes chtit videt deti a jejich rodiny a ony na tebe budou kaslat. Kdo chce, hleda zpusoby, ale ty nechces, tak hledas duvody. Pokud jsi tak se sebou moc spokojena a jista, pak nechapu tento elaborat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 05:56
Hele upřímně, docela Tě chápu, i když taky myslím, že bys měla být trochu taktnější. V tom smyslu, že se nebudeš vztekat, budeš to brát jako gramofonovou desku „kdy přijedete?“ „nepřijedeme, jestli chcete, přijeďte vy“… a bez emocí, jen se vždy ujistit, že přijet nechce ani muž 
Jinak historka se švagrem atd. byla asi ilustrace na to, co je tchyně zač, ale upřímně, po tom je Ti prd a nech je žít, když JIM to tak vyhovuje (a dokud se o ty děti postarají…).
Jo a mně by teda taky docela vadily ty Tvoje poznámky o jídle. Prosímtě, to Tvůj muž žil celý život o suchém rohlíku, nebo to její jídlo jedl? A pokud ho jedl, tak jedovaté asi nebude, že? Chápu, že dceři asi nedáš babiččinu svíčkovou (je docela malá), ale nerozumím tomu, proč budeš nutně vyhazovat, pokud by jí udělala třeba polévku nebo zeleninu s bramborem… pokud to malé nebude chutnat, tak to nesní, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 06:26
Taky mi přijdeš, jako sobec. Podle mě je úplně normální, že tchýně chce vidět své dítě a vnouče, takže za mě jsi tím problémem především ty. Copak ty nemáš rodinu, která tě chce i s vnoučetem vidět? Doufám, že jednou nebudu mít takovou snachu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.6.15 07:28
Já si myslím, že kdo nezažil nepochopí. Naprosto tě zakladatelko chápu. Z jedné části jako bys psala o mé tchýni. To že oba syny vychovala tak, že se zadlužili a začali fetovat. Staršího jsem jak z dluhů tak z fetu dostala a jsem spolu 7 let, ale kdyby jsme si spolu nezačali tak bůhví jak by dopadl. Před několika lety se rozhodla rozvést mimo jiné tchán super chlap. Tchán si našel novou manželku což ona asi nečekala a zůstala sama. Žádný chlap s ní nevydrží. Téměř denně otravuje mého manžela s nesmyslnými výmysly, že potřebuje toto a tamto. Ona u nás na kafi byla naposledy před 3 měsíci a když se jí manžel zeptal, kdy se u nás staví na kafe tak řekla hm a obrátila rozhovor jinam. Všichni kolem ní musejí lítat. A teď když čekáme její první vnouče tak z toho snad ani nemá radost, všichni se rozplývají, kupují oblečky atd. (první vnouče v rodině) a ona nic. Ale auta asi jezdí na vzduch. Ví, že jsem na rizikovém a že by se třeba zeptala jestli s něčím nepotřebuji pomoc jí ani nenepadne. Už jí nemůžu ani přijít na jméno a moji rodiče kroutí jen hlavou. Asi co mluví za vše manžel raději tráví Vánoce s mojí rodinou než s jeho vlastní mámou. U nich se totiž láska nedává u nich se jen bere.
- Citovat
- Upravit
11.6.15 07:29
To dalo po ránu zabrat . Co jsem pochopila, jste někde v USA, takže v dostatečné vzdalenosti od tchyně… Vidí syna a vnučku maxim. jednou do roka ? Podle mě, to, že se pořád ptá, kdy kdo přijede není tak nenormální, já to poslouchám dnes a denně a to jsme 15 minut chůze od sebe…
Můj názor je, že můžeš být v klidu jako málokdo a tohle je už přerostlá averze k tchyni - kterou chápu, trpím tou nemocí také . Jste s rodinou spolu, chlap stojí za tebou a bába ať si v Děčíně remcá, co chce. Dítko je malé, nikam nepoletí a tečka. Babička je u Vás v létě vítaná, tak ať přijede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 07:31
Nezlob se na mne, ale tvé chování není úplně košer. Tchyně se prostě chová jako 60letá opuštěná ženská, které se jeden ze synů odstěhoval i s vnoučetem daleko.
Upřímně nevidím důvod, proč byste nemohli odletět vy, ale to je fuk a vaše věc.
Úplně mne ale dráždí to, jak několikrát opakuješ, že tě iritujr to, že o rakovině neřekla 85leté matce. To jsi opravdu takový sociální tupec, že toto nedokážeš pochopit? 
Dále uvádíš, že nemá nárok na vnouče. Představ si, že má, dokonce zákonný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 07:39
Jsi generál a patrně si připadáš nejchytřejší, neinteligentnější a nejpovolanější lidi kolem sebe hodnotit. Trochu uber a využij svou inteligenci k tomu, abys dokázala pochopit, že každý člověk je jiný a že to, že se chová jinak, než ty považuješ za správné, ještě nemusí znamenat, že je ten člověk špatný. Podle tvého popisu je tchyně naprosto ztracená a nemožná existence, která manipuluje rodinou a svými dětmi, nezdravě se upnula na své syny, bývalé snaše raději rychle koupila byt, jen aby mohla být co nejvíc se synem, neřekne své matce pravdu o své nemoci, na návštěvě u tebe ani nevyklidila myčku, vařit neumí a neustále otravuje, abyste přijeli v létě na dovolenou k ní. Tohle všechno je z tvého pohledu trestuhodné. Kdybych se na to chtěla podívat z opačného pohledu, tak vidím celkem naprsto normální ženu, které záleží na svých dětech a vnoučatech a chce se s nimi vídat, bývalé snaše pomohla vyřešit bydlení tím, že jí koupila byt, svou starou maminku se snaží ušetřit zbytečných starostí ohledně nemoci, protože tak starý člověk by mohl mít problém to zpracovat a trápila by se tím, na návštěvě u tebe, po tvém zákaz vařit, se rozhodla radši se ti tedy v domácnosti do ničeho nemonotvat, aby náhodou nedělala něco špatně…
Zkus být k ostatním lidem trochu tolerantnější a nad jejich slabosti a odchylky se dívat s laskavým nadhledem. Věř, že stejně tak se musejí ostatní dívat i na tebe… vlastně to tak máme mezi sebou všichni vzájemně. Každý máme svá pro a proti, v něčem jsme dobří, v něčem horší, něčím lezeme okolí na nervy. Víš, jak se to říká - žij a nech žít. A prosím tě, už nikdy jí nepiš žádný „ostrý a upřímný mejl“, ve kterém jí, dle svého mínění, sdělíš pravdu a řekneš všechno na rovinu. Tohle byl od tebe ten největší úlet, kterým jsi všechny její „prohřešky“ strčila hravě do kapsy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 07:43
@Denisa56 píše:
Jsi generál a patrně si připadáš nejchytřejší, neinteligentnější a nejpovolanější lidi kolem sebe hodnotit. Trochu uber a využij svou inteligenci k tomu, abys dokázala pochopit, že každý člověk je jiný a že to, že se chová jinak, než ty považuješ za správné, ještě nemusí znamenat, že je ten člověk špatný. Podle tvého popisu je tchyně naprosto ztracená a nemožná existence, která manipuluje rodinou a svými dětmi, nezdravě se upnula na své syny, bývalé snaše raději rychle koupila byt, jen aby mohla být co nejvíc se synem, neřekne své matce pravdu o své nemoci, na návštěvě u tebe ani nevyklidila myčku, vařit neumí a neustále otravuje, abyste přijeli v létě na dovolenou k ní. Tohle všechno je z tvého pohledu trestuhodné. Kdybych se na to chtěla podívat z opačného pohledu, tak vidím celkem naprsto normální ženu, které záleží na svých dětech a vnoučatech a chce se s nimi vídat, bývalé snaše pomohla vyřešit bydlení tím, že jí koupila byt, svou starou maminku se snaží ušetřit zbytečných starostí ohledně nemoci, protože tak starý člověk by mohl mít problém to zpracovat a trápila by se tím, na návštěvě u tebe, po tvém zákaz vařit, se rozhodla radši se ti tedy v domácnosti do ničeho nemonotvat, aby náhodou nedělala něco špatně…
Zkus být k ostatním lidem trochu tolerantnější a nad jejich slabosti a odchylky se dívat s laskavým nadhledem. Věř, že stejně tak se musejí ostatní dívat i na tebe… vlastně to tak máme mezi sebou všichni vzájemně. Každý máme svá pro a proti, v něčem jsme dobří, v něčem horší, něčím lezeme okolí na nervy. Víš, jak se to říká - žij a nech žít. A prosím tě, už nikdy jí nepiš žádný „ostrý a upřímný mejl“, ve kterém jí, dle svého mínění, sdělíš pravdu a řekneš všechno na rovinu. Tohle byl od tebe ten největší úlet, kterým jsi všechny její „prohřešky“ strčila hravě do kapsy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 07:47
@Ester13 píše:
jo, ten mail jsem taky upřímě nepobrala. To už bylo mooooc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 07:48
@aleaa píše:Že jo?
jo, ten mail jsem taky upřímě nepobrala. To už bylo mooooc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 07:56
@Anonymní píše:
Děvčata, potřebuji se vypovídat. Jsem vdaná 5 let, máme skoro tříletou dceru. S manželem jsme spolu chodili od 1. ročníku VŠ /přes pět let/, a jeho rodinu jsem nikdy nemusela - nejsou k sobě upřímní, místo, aby si dávali lásku, se neustále snaží jeden druhého ovládat, k něčemu donucovat, manipulovat… nelíbí se mi takové vztahy, a sice jsem při všech nucených setkáních byla zdvořilá, ale za jeho rodinou jsem nejezdila, protože mi jejich hodnoty a filozofie nic neříkaly.
Lásku není možné získat nebo si vynutit, tu je možné jen dát, a to jeho famílie nikdy nepochopila.
Jeho otec se před pár lety rozvedl s jeho matkou kvůli milence (v šedesáti, že se na to už nevykašlal), takže ona je sama a upíná se na své syny. Nesouhlasím s tím, že děti mají být plyšáky rodičů, když osamějí, každý má mít svůj život, a naplnit svůj vlastní potenciál, ne něčí představy o tom, jak má žít. Takže asi tušíte, že s tchýní jsme se sice respektovaly kvůli muži, ale nemusíme se, protože jsme každá z jiného těsta, a já nejsem neupřímná a falešná maloměšťanda, ale někdy až krutě přímá baba, kterou to vždycky táhlo do světa, a ne na Děčínsko, kde žije manželova rodina. Myslím si, že si mě i proto vzal; že jsem byla jeho vstupenka za stín očekávání jeho rodiny /pracuj v bratrově firmě, jezdi každou neděli za maminkou, která mimochodem PŘÍŠERNĚ vaří, na nucený oběd, během kterého si nemáte co říci, aby si ona připadala důležitě/.
Rok před svatbou jsem odešla do zahraničí, manžel se mnou. Tchyni se klepala brada, když jí to sděloval = že má o životě trochu jiné představy, než jaké mu naplánovala. Nějak to zvládla, protože jeho bratrovi se narodily dvě děti rychle za sebou, tak měla nové plyšáčky na zábavu (sorry že to píšu tak cynicky).
Pak se narodila naše dcera, odstěhovali jsme se po pár měsících hodně daleko od domova (ještě dál, než dřív), a manželův bratr oznámil, že odchází pro „nevyřešitelné rozdíly“ od manželky.
Normální matka by mu řekla, hele nechceš to ještě promyslet, co poradna, co mu řekla ona? Tak pojď bydlet ke mně! Místo, aby se snažila to srovnat, tak super rychle koupila ex-snaše byt (po rozvodu dostala několik milionů hotově, má se HODNĚ dobře finančně, koupila si nový dům, nový Mercedez), aby se mohla odstěhovat od manžela, a protože její syn se nedokáže postarat o dva kluky sám, POKAŽDÉ ji má sebou, když je má na starosti = z babičky je náhradní matka.
Nesouhlasila jsem s tím, jak se k té situaci postavila, navíc si myslím, že k ní trochu přispěla, protože neustále na ex-snachu nasazovala, že moc kojí, moc chodí do práce (dvakrát týdně na 3 hodiny), místo, aby byla full time doma, že všechno dělá blbě, a ten její vůl-syn si to samozřejmě bral k srdci, protože je slaboch. Já jsem si řekla, že mně manželství nezničí, nebo ne bez boje.
Takže jsem sice v lednu kvůli dceři přežila její návštěvu (s ničím nepomohla, neudělala myčku, nic) u nás, zakázala jsem jí vařit, protože to by byly vyhozené potraviny (neznám nikoho, kdo by vařil tak příšerně, a to je co říct), celkem to šlo. Ale spustila, jak musíme v létě ZA NÍ přijet do Děčína (18 h cesty), a že nám zaplatí půlku letenek.
Chvíli po návratu nám řekla, že má rakovinu dělohy, ale že to chytli včas, a že jí odoperují dělohu. Napsala jsem jí, že jí seženu doktory v Praze, případně konzultaci v zahraničí, ale ona ne, že podstoupí léčbu v Děčíně. Nemám s tím problém. Všechno dopadlo dobře, ale odmítá říct své 85-leté matce pravdu, takže zase rodinu manipuluje nějakými tajnostmi (půlka rodiny to ví, druhá ne, navíc nikdo nevíme, komu tu pravdu vlastně říká).
Každý týden se ptala, kdy přijedeme v létě do Děčína. Manžel říkal, že se mu nikam nechce, že jsou to šílené prachy a 20h cesty, že se v Děčíně bude nudit a na to nemá náladu. Letenky by vyšly na 70 000 pro 3 lidi, tak jsem jí napsala, že na to nemáme prachy (už se s nabídkou, že nám půlku dá, neozvala), ale že jestli chce, manžel by přijel do nějaké evropské metropole, Řím, Paříž, a že by tam doletěla, a udělali by si společný výlet (místo nudy u ní v baráku). Případně jsem jí řekla, že může přijet za námi, a že si uděláme společnou dovolenou. Řekla, že na cestu za námi se necítí, ačkoli letí do Řecka k moři, jede na cyklodovolenou a s vnuky bude týden na chalupe (=neleží podvyživená a dehydrovaná na kapačkách), na nabídku výletu do evropské metropole neodpověděla, nicméně téma letní návštěvy jsme všichni považovali za uzavřené.
Takže o víkendu, když mluvila s manželem, se ho ptá, „kdy za mnou přijedeš s malou do Děčína“. Samozřejmě ve chvíli, kdy jsem u toho nebyla. Když mi to pak řekl, strašně jsme se nakonec pohádali, protože už jsem toho měla dost - její dotírání, kdy přijedete, už byla forma psychického nátlaku, a já nechápu, že nevidí, že za 70 000 máme luxusní dovolenou jako rodina v Karibiku, a ne na Ďěčínsku, že na rozdíl od ní, která má 6 týdnů dovolené (učitelka), já i manžel máme 14 dní volna v roce, že jsme nedostali v rozvodovém stání deset milionů, ale že všechny peníze musíme vydřít a zdanit, a že to prostě nemůže být celé jen a jenom o ní, ale taky o nás a našich potřebách a očekáváních.
Manžel prásknul dveřmi a odešel někam pryč. Tak jsem sedla a napsala jsem jí ostrý (ne sprostý!) email, že bych manžela s batoletem sama na 18-20 h cesty NIKDY nepustila, do prostředí, kde to malá nezná a kde netuším, kdo se jí bude nebo nebude mít čas vůbec věnovat, a předeším - jakou to bude mít úroveň.
(Vykládala, jak se 4letý vnuk houpal na židli, a jak mu řekla, ať toho nechá, neposlechl ji, tak ho nechala, ať spadne dozadu (co kdyby si rozbil hlavu?!!!). Byla jsem z toho zděšená, když mi to vykládala, a v živote bych jí díte nenechala bez dozoru).
Uzavřela jsem to tím, že jsem jí řekla, že svoje děti měla a nějak si je vychovala, ale že jak se starám o své děti, je moje věc a starost i odpovědnost (=nemá na ně ŽÁDNÝ nárok), vč. toho, kam a za kým pojedu, a že jestli chce být jednou v životě vhodným vzorem pro svého syna, ať řekne své matce pravdu o svém zdravotním stavu, že tohle jejich vzájemné lhaní v rodině je k ničemu.
Odpověděla „dejte mi pokoj“.
Manžel to měl v kopii, uznal, že mám naprostou pravdu, jí pak psal, že může za námi přijet, že se mu prostě nechce jezdit do Děčína, dokonce jí volal, a je pořád uražená.
Manžel je na mě naštvaný, že jsem byla zlá na jeho maminku po operaci, ale já už toho měla fakt dost. NEUSTÁLE dokola rýpání „kdy za mnou přijedete“, každý týden, a ne stylem konstruktivní diskuse s cílem kompromisu, ale stylem „kde mám řízek, číšníku“ (opět něco, na co má domnělý „nárok“).
Připadá mi to vůči mě celé dost nefér, ja jsem se snažila najít kompromis, ale fakt nevím… podle mě je to manipulátorka, naštvaná, že jí to se mnou nevyšlo. Co myslíte?
Hele, ty jsi neskutečný sobec. Myslím, že se dá v klidu všechno vysvětlit, viz. Vaše dovolená. To neviudíš, že máma je sama, syna má Bůh ví kde xy km daleko a že se jí stýská? Jsi tak upřímně ostrá i k sobě?
Já osobně mám tchýni takovou, že se nezajímá, vůbec, trápilo mne to, ale vzdala jsem to. Ale tohle, co si dovoluješ k matce svého manžela je dost dobrý úlet. Co si čekala, že ti napíše, děkuji, jak jsi mi to ostře vysvětlila?? Osobně bych si pomyslela, jak syn šlápl při výběru partnera vedla. Rodina nejste jen vy, ale i jeho matka. A opravdu nechápeš, proš své 85 leté matce neřekne, že má rakovinu?? To jsi opravdu takový sociální diletant?? Pracuješ vůbec s lidmi?? Protže to jak jsi to popsala, je opravdu síla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 07:57
@Denisa56 píše:
Jsi generál a patrně si připadáš nejchytřejší, neinteligentnější a nejpovolanější lidi kolem sebe hodnotit. Trochu uber a využij svou inteligenci k tomu, abys dokázala pochopit, že každý člověk je jiný a že to, že se chová jinak, než ty považuješ za správné, ještě nemusí znamenat, že je ten člověk špatný. Podle tvého popisu je tchyně naprosto ztracená a nemožná existence, která manipuluje rodinou a svými dětmi, nezdravě se upnula na své syny, bývalé snaše raději rychle koupila byt, jen aby mohla být co nejvíc se synem, neřekne své matce pravdu o své nemoci, na návštěvě u tebe ani nevyklidila myčku, vařit neumí a neustále otravuje, abyste přijeli v létě na dovolenou k ní. Tohle všechno je z tvého pohledu trestuhodné. Kdybych se na to chtěla podívat z opačného pohledu, tak vidím celkem naprsto normální ženu, které záleží na svých dětech a vnoučatech a chce se s nimi vídat, bývalé snaše pomohla vyřešit bydlení tím, že jí koupila byt, svou starou maminku se snaží ušetřit zbytečných starostí ohledně nemoci, protože tak starý člověk by mohl mít problém to zpracovat a trápila by se tím, na návštěvě u tebe, po tvém zákaz vařit, se rozhodla radši se ti tedy v domácnosti do ničeho nemonotvat, aby náhodou nedělala něco špatně…
Zkus být k ostatním lidem trochu tolerantnější a nad jejich slabosti a odchylky se dívat s laskavým nadhledem. Věř, že stejně tak se musejí ostatní dívat i na tebe… vlastně to tak máme mezi sebou všichni vzájemně. Každý máme svá pro a proti, v něčem jsme dobří, v něčem horší, něčím lezeme okolí na nervy. Víš, jak se to říká - žij a nech žít. A prosím tě, už nikdy jí nepiš žádný „ostrý a upřímný mejl“, ve kterém jí, dle svého mínění, sdělíš pravdu a řekneš všechno na rovinu. Tohle byl od tebe ten největší úlet, kterým jsi všechny její „prohřešky“ strčila hravě do kapsy.
normálně s tchýní nezastávám, ale tohle bylo moc i na mě…líp bych to nenapsala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 07:58
@Denisa56 @Ester13 @Kfětoslava
holky, absolutní souhlas s váma!!
mám švagrovou, která je - bohužel - stejného ražení jako anonymní zakladatelka tohoto tématu o tchýni…je to hrůza, kvůli ní je rozhádaná celá rodina, která dříve celkem držela pohromadě. Moje maminka (jako její tchýně) se jí ve všem snažila vycházet vstříc a stejně byla ta nejhorší na světě, že neuměla vařit, neuměla se starat, neuměla to a támhleto - což švagrová samozřejmě umí nejlíp na světě atd…přesně jak říkáte - je to osoba, která si nevidí dál než na špičku nosu, naprosto netolerantní, nechápající, že ostatní mají jiné záliby, jiné životní hodnoty atd., protože přece ONA ví a zná všechno nejlíp. Fakt hrůza. 
Moje maminka už nežije a já si kolikrát říkám, že díkybohu, že už má konečně svatý klid a pokoj 
- i když se mi po ní stýská strašně…
Taky jsem jednou dostala - ne „upřímný mail“, ale „upřímný telefonát“ a dodnes nechápu, jak něco takového mi mohla říct. jak říká můj manžel - je to prostě kr..a
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
