Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebuju poradit. Je to sice maličkost,ale už mě to fakt vytáčí..........mám manželovu mamku ráda, je to fajn člověk, pro druhé by se rozdala… a v tom je problém..........nějak jí nerozumím.prostě nevnímá,když jí člověk něco říká.........příklady…když jsem byla těhotná, ptala se mě, jestli chci k Vánocům noční košili.řekla jsem jí,že košile na spaní nenosím, že jedině pyžamo s krátkým rukávem (prostě nesensu holý spodek a dlouhý rukáv) no a už třetí Vánoce mi dala pod stromek noční košily s dlouhým rukávem
říkala jsem jí,že kvůli malému nechci doma kvetoucí kytky a že se mi ani moc nelíbí,mám ráda zelené.taky jsme spodní patro a máme šero, nic mi nevydrží
koupila mi orchidej, no vydržela chvilku,ale zvadla (ona pořád vbykládá,jak jí v práci vydržela skoro 7 měsíců kvést
)tak jsem jí řekla znovu,že kvetoucí nemám ráda a nechci a že je tady na ně tma.za půl roku mi ji koupila znovu (tu „zničil“ manžel, když jsme jeli na dovolenou zatáhl komplet žaluzie a za 3 dny byla opadaná..no a teď jsem dostala další............ a mohla bych pokračovat(2 roky se mě ptá,jestli nechceme zdrav.polštář, řekla jsem jí,že spíme na normálních.........dostali jsme je letos k Vánocům
nebo jsme měli oslavu Vojtových narozenin, 3× se mě ptala,jestli nemá přinést nějaké zákusky, Marlenku nebo něco, řekla jsem jí, že bude dort a cukroví a to stačí,že stejně nikdo moc sladké nechce, donesla pro každého maxi větrníky
(tak jsem jí řekla, že za ohrožení linie rodiny to za trest sní sama
no, nepochodila jsem…
Jde o to, že nevím jak reagovat. Přijmout, poděkovat? Nebo jí vysvětlit,že tohle fakt nechci ............ nevím, nerada bych jí ublížila nebo urazila, ale zase je mi líto,že vyhazuje peníze za kraviny...... Děkuju
ahoj, ja mam tchyni obdobneho razeni, i kdyz asi v mensi mire, na vanoce jsme dostali malovane vazicky a spoustu prkotin, ktere za chvili (jestli to bude takovam tempem pokracovat dal ) uz nebudeme mit kam dat, mame maly byt…jo mmch 2 ty vazicky jsem ze stejne
y dostala o 2 mesice driv k narozeninam, takze uz mame 4, pak me cile zasobuje klasickyma kucharkama, ktere proste nepouzivam (varit umim a inspirujici recepty hledam na netu), no ale nejake vetsi drahe darky to si moc netroufa, bud se zepta, nebo nam radsi daji penizky… ale uz jsem se ji to snazila taktně rict, podobnych epizod uz bylo vice, no moc to nepomaha, spis si myslim, ze chce udelat radost, tak koupi to co se libi ji i kdyz nevi, jestli by se to libilo jinym.
S jidlem to je podobne, vzdycky kdyz prijedeme zavali nas haldou jidla, nevim asi se tim snazi vyjadrit svou lasku… a kdyz odjizdime, tam vyfasujeme hafo jidla, jak kdybysme nemeli doma plny mrazak
ale to ji fakt asi nemuzu mit za zle, i kdyz nase postavy uz by za chvili mohly, protoze to jidlo nevyhodis, ze?
no nic, nejak jsem se rozepsala, asi jsem ti moc nepomohla… ![]()
Tak košile bych neřešila … a ty kytky .. no prostě říct, při dalším daru nedaru, jéé a nechcete si jí nechat u vás?? Já na to mámd oma fakt tmu a zase nám chcípne. A nebo to prostě dát nějaké kamarádce které se to líbit bude
.
Mmch já jsem dostala orchidej umělou v květináči … od tchýně samo … kdyby aspoň neměla takový odporný super křiklavý barvy
… bohužel jsme jí zničili při malování a štukování, zapoměli jsme jí z tý nejvyšší poličky uklidit
![]()
No lehký to není, já se snažím předcházet. . .
Občas koupím něco pro děti trochu dopředu (teď teplákovou soupravu) a nadhazuju u babičky, že kdyby něvěděla co k narozkám, že jí dám tu soupravu, ať to malé dá. Někdy to projde, babi mi dá za ní peníze a já jsem ráda, že nepřibylo domů něco, co absolutně nepotřebujem. Takhle to bylo i na vánoce, já sehnala , co jsme pro holky chtěli a dostali to u našich. Stejně tak jsem před svýma 30tinama prohlašovala, že kdyby nevěděli, co za dárek (že je mi jasný, že asi budou chtít něco koupit), že bych brala poukaz na kosmetiku, ještě jsem dodala, kam chodím
, někdy to klapne, bohužel dost často taky ne.
No kytku bych si vzala a hodně důrazně jí řekla, ať další už určitě nekupuje, že tě sice mrzí, že nevydrží, ale že s tím nic neudělá. A že přiště bys radši. . . . .něco nadhoď. . .
Z košil by mi asi hráblo, zrovna tak bych poslední vzala (a někomu nabídla) a opět zdůraznila, že další už v žádném případě si brát nebudeš, že jich máš moc a stejně nejraději spíš v pyžamu s krátkým rukávem (pak si ale myslím, že příště dostaneš pyžamo s dlouhým
)
No pevné nervy. . .
Ahoj, me to prijde jako banality, hlavne ze se nehadate a máte dobré vztahy. Jestli je tvrdohlavá, nebo sklerotická - proč to řešit. Můj otec taky dává dary aniž by se ptal a pak je člověk opravdu na rozpacích.
Na nevhodné dary prostě bez rozpaků posíláme dál. Už jsme dostali asi milion pidišálků s podšálky, váziček, keramických sošek… posíláme je dál, bereme to tak, že to jsou věci, co prostě kolují a alespoň za ně člověk nemusí pokaždé znova utrácet. Samopzřejmě důležitým kamarádům bychom něco takového nedali…
Ahoj, jak já tě chápu. Taky mám svou tchýni občas ráda
, ale prostě stokrát nic umořilo osla. U nás něco podobného, ale já mám ostrý jazyk a už jsem fakt byla drzá, tak na mne už si tak netroufne a poslouchá, ale vyřádí se na malém. Příklady: začínala jsem s ovocem a chtěla mi koupit přesnídávky. Tak já celá nadšená, jak ušetřím preníze, povídám: musí mít v obsahu 90-100% ovoce. O příští návštěvě mě slavnostně předává kabelku asi s deseti přesnídávkama a já koukám, že je neznám, a co čtu..obsah 15% ovocné složky. Tak jsem je vzala a snědla sama. Další příklad: musli tyčinky, říkám ovocné, bez jogurtu, bez čokolády, a šup, jsou tam oříškovo-čokoládové a s medem. Co na to říct. Apod. Radu nemám, tuhle do mě podle mne tak ryla, že už jsem to podesáté opakovat nechěla a asi použila hrubší tón, tak se rozplakala. Možná mě někdo odsoudí, ale od té doby mám dušu v klidu, jaksi jsem vnitřně spokojenější, a pořád opakuji a pořád opakuji, ne, ne, děkuji, ne děkuji. Trochu román, taky jsem se potřebovala vypsat, ohledně tcháňat je tu diskuzí, ale až Berenike má skoro stejný problém jako já. Resut
Ještě Pudloslavo , že se nehádají, neznamená, že mají dobré vztahy. My se taky nehádáme, my se musíme tolerovat… Resut
Take ti velmi rozumim
![]()
Moje skorotchyne je stejna a pri dnesni navsteve uz ji asi neco reknu.Vzdy jsem se drzela ale uz to nevydrzim.
Minulou navstevu donesla tri tasky jidla jako kdybychom byli hlady.Kdyz ji clovek neco rekne(v dobrem) tak stejne neposloucha a priste zase neco donese.
Me uz to leze krkem,partnerovi vzdycky reknu ze je to jeho mati tak at ji to rekne,on ji zavola,rekne ale stejne priste zase donese jidlo.
Kdyz k ni prijdeme na navstevu tak nejak nevnima ze prijdeme za ni,vubec s nama neposedi a furt lita z obyvaku do kuchyne a nosi jidlo a kdyz to nesnime tak nam to bali s sebou.
S presnidavkama je to stejne,koupi ty nejlevnejsi ktere nemuzu jist ani ja jak jsou hrozne ale proste cokoliv ji clovek rekne tak neposlechne a dela si svou.
Dneska ji ocekavame a uz tyden rikam ze pokud donese neco k jidlu tak ji s tim vyhodim..
HAHA- když jsem koukala na téma diskuse, překoukla jsem se a četla jsem „JAK VYSVĚTIT TCHÝNI“
Řekla bych - KLASIKA
![]()
Jediný v čem bych Tě snad mohla uklidnit - že si myslím, že to vlastně tchýně myslí dobře.
Leč naprosto chápu Tvé vytočení.
Jsem přesvědčená, že HODNĚ HODNĚ lidí zažívá totéž
![]()
My např. dokola říkáme: že malá NEJÍ gumové bonbony (ne že bychom je zakazovali - ona je prostě NEJÍ) že jí nemá dávat kinder-vejce pět minut před obědem že v sobotu nechcem uvařit
![]()
No ale: myslím si, že to dělají proto, že jsou prostě PŘESVĚDČENÉ, že pro nás je nejlepší to, co ony si myslí, že je nejlepší. A chtějí nás o tom přesvědčit, jako že když nám to koupí, tak časem přistoupíme na to, že je to fakt nejlepší
víš jak to myslim!
Ale naprosto chápu, že tě to točí. To snad musí točit každýho
![]()
Ale víš co: pohledem zpět bych teď třeba dala nevím co za to, aby tady moje babička byla, protože už ji nemám. Klidně bych poslouchala to o těch otrubách a nevim co ještě, jenom kdybych si s ní chviličku mohla ještě popovídat.
Tak možná potom stejný to bude s těma tchýněma…
Nakonec, ony jsou tchýně, které se vůbec ke svým vnoučatům nehlásí, a nejen že jim nekoupí to, co nechtějí, ale nekoupí jim totiž třeba vůbec nic.
Tím ale nechci říct, že nemáš nárok si zanadávat. To jsou takový ty kapky: kapka ke kapce, a pak výbuch Vesuvu ![]()
Znám to, je to otravné, ale v jádru to jsou prkotiny, jestli s ní jinak vycházíš. Věci rozdej, kamarádky Ti za orchidejku urvou ruce, ne?
Vánoční dárky od „skorotchánovců“ už jsem úspěšně recyklovala a všichni jsou spokojení.
no, jako „radu“ na úvodní dotaz „Jak tchýni vysvětlit…?“ bych osobně poradila, že „Nijak“.
Jakmile tchýně delší dobu nechce něco pochopit, je lepší se s tím smířit. Čím víc ji totiž možná budem přesvědčovat, tím bude přitvrzovat… Možná to je jen můj dojem.
Holky bacha, taky jednou budeme tchýně a budeme si myslet, že pro ty naše mladé děláme jen to nejlepší. Každý je nějaký. Martina
Mě napadá jedině snad když se zeptá, tak jí říct o konkrétní věc. Já to tak dělám, nebo řeknu, že si budu kupovat to a to a jestli chce, ať mi na to přidá. Nebo ať mi uválí pětilitrovku domácích nudlí ![]()
Matýsek nejí banány a Tvaroháčka s medvídkem (vanilkový). Co myslíte, že skoro každou návštěvu přinese? Chudák to většinou obrečí (Matýsek) a babi je dotčená, že ho snad navádím, nebo co.
Ale lepší nepovedený upřímný zájem, než přehlížení nebo naschvály! Z 90% jsem za svou tchýni vděčná.
Ahoj, dokonale ti rozumím. Mám to s tchýní, ale i se svojí maminkou. Je přesně taková, celá by se rozdala.
Můžu třikrát týdně po dobu tří let říkat, že nechci domů importovat jídlo, pořád se mi tu množí koblížky, šátečky, jídlo, kterého navařila moc.
Můžu každé Vánoce rok co rok říkat, že nechceme překvapení (jsme na dárcích domluvení, ale ona prosazuje ještě něco navíc), vždycky tam je, je přesvědčena, že zrovna tím nelze nic zkazit - třeba kniha. Já ale pak dostanu trochu sprda, že už ty knihy nemáme kam dávat a proč jsem to nevysvětlila líp
.
Hračky, které jsem jasně, zřetelně a opakovaně zakázala, furt se množí. Argument, že je má dítě u ní. Nedokážu vysvětlit, že to je jedno, že nechci, aby si s tím hrál.
Je mi jasné, co myslíš. Člověk se cítí provinile, když věc odmítne, protože to toho člověka hrozně mrzí (a stejně ho to neodradí
) a když to přijme, tak se taky cítí provinile a manipulovaně, protože to nechtěl.
Mě to často mrzí, že by mohla utrácet peníze za něco jiného, udělat radost sobě, jenže prostě to nikdy není taková radost jako dělat radost nám
.
Btw s tchýní - ta orchidej mi fest něco připomíná. Nemám ráda kvetoucí kytky, nechci se o to starat, furt ty mrchy dostávám, mamka nad tím achá, ale vzít si to nechce, že by to bylo škoda, zbavovat se takové krásy (tak jde a koupí si z důchodu za tři kila svoji orchidej
, ačkoli mně ta moje stejně zdechne). Vánoční hvězdy, kalanchoe, všechno se mi to protiví, žďorby malé opadavé. Furt to mám. Vázičky, obrázky, serepetičky zas od jiných příbuzných, ač stále opakujeme, že do bytu nic nechceme. Posílat to dál mi nedá svědomí, takže buď se s tím otravovat, nebo vyhodit (a jsme u toho pocitu viny, že produkujem nadbytečný odpad).
Buchty, které se napečou speciálně za tím účelem, aby nám byly dány domů. Já přitom ráda peču, ale málokdy můžu, byli bychom tlustí jak prasata. Vyhazovat jídlo nechceme. Obvykle platí pravidlo, že povinnost likvidace má ten, z čí famílie to bylo importováno
(jednou jsem vytekla úplně, když jsem se mohla přetrhnout, abych přichystala pohoštění pro návštěvu a tchýně dala vědět, že si přiveze vlastní buchtu, i když my k nim nemůžeme bez blbých komentářů dovézt ani banán dítěti na svačinu).
Taky bych moc ráda věděla, jak lidem vysvětlit, že nám ke štěstí stačí, když nám dají svatý pokoj a nechají nás, abychom se organizovali sami
. Samozřejmě jsme rádi, že je máme a že nás mají rádi, jenom si kolikrát říkám - fakt chci tak moc?
Stokrát nic možná osla neumoří, ale tisíckrát nic už aji jo
.
Mmch malému všechno nejlepší k narozeninám.
Holky, tak vám musím říct, že vám moc rozumím, moje první tchýně byla to samé co tu popisujete, jako by jste mluvily o ní. Ale pozor !!!!!
Má druhá tchýně - je holý nezájem, malé je rok a koupila jí za celou dobu jednu blbinku a když k ní nedorazíme a malou jí nepřistrčíme pod nos, tak se na ní ani nezeptá. Sice neprudí, nehádáme se, ale nezájem je asi ještě horší.
Takže - buďte vděčné za jakýkoli zájem.