Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holky, tak vám musím říct, že vám moc rozumím, moje první tchýně byla to samé co tu popisujete, jako by jste mluvily o ní. Ale pozor !!!!!
Má druhá tchýně - je holý nezájem, malé je rok a koupila jí za celou dobu jednu blbinku a když k ní nedorazíme a malou jí nepřistrčíme pod nos, tak se na ní ani nezeptá. Sice neprudí, nehádáme se, ale nezájem je asi ještě horší.
Takže - buďte vděčné za jakýkoli zájem.
Ahoj
Tohle bych s usmevem presla.
Tchyne mi vcera dala k narozeninam flasku vajecnaku. Na to ze jsem tehotna a tohle nepiju mi neva. ![]()
Berenike, Prdísku - já mám obě varianty v jednom. Jen už mám z toho nervy na pochodu tak, že být v klidu nedovedu.
Máme tříletou slečnu, další mimi čekáme a tři nám zemřeli mezi tím
Na začátku dělala, jak se těší a bla bla bla. No - nezájem. Zajímá ji jen můj manžel, tomu volá denně kvůli ničemu, vše chce vědět. Ale na návštěvu nás pozvou tak akorát na vánoce, mě vidět nechce a Kačenku jen málo, má ji ráda, ale nesmí jí to omezovat (takže třeba jde ven s mým mužem a s malou - manžel se stará o dítě a ona se s ním vybavuje). Mě ignoruje tak, že když jsme náhodou u nich, nabídne jídlo jen jemu. Prý to nedělá schválně (dle mého muže), je prý hodná. Nesnáším jí. Na druhou stranu dělá přesně to, co popisuje Berenike - malá dřív hodně brečela, tak jí bylo jasný, že má žízeň (ani ji neviděla). A ve dvou ěmsících mi přinesla pro ni čaj. 8 mokrých plen o žízni moc nesvědčí. K nám se zvou, i když to není vhod a ignorují, když se nám to nehodí.
Teď jmse jim nechtěli říct jméno dcery, co se má narodit (u KAčky prudili půl roku ohledně jména). Výsledek: každý den (nepřeháním
) volala či si zvala manžela a hučela do něj, aby jí to řekl. No, řekl. Špatná jsem zas já.
Někdo tu psal, že by dal neví co za to, aby babička byla a žila. No, já mám žel myšlenky úplně jiné. Vypsala jsem jen zlomek. Pro někoho, kdo je splachovací to mohou být maličkosti, ale když ono kape a kape a je z toho potopa.
Jo Hanko,manžel jí to taky řekl na můj popud-jsem si bláhově myslela,že se něco změní,ale tchýně mu řekla,že čeká něco od něj z jeho hlavy a nechce poslouchat moje slova z jeho úst. Jako by nevěděla,že když jsou manželé spolu v jednom bytě,že asi musí mít stejné názory na výchovu a jiné věci.
Takže mi tím jasně dala najevo,že u nich v rodině jsem za šílenou megeru,přitom je to manžel,kdo se od nich distancuje-co poznal mou rodinu a svobodný přístup,kdy si každý může říct co chce a zrovna cítí.
Opravdu si to nezasloužím-jelikož jsem 3roky s ní poctivě komunikovala a jezdila za ní na mateřské a nemusela jsem, dávala jsem jí prcka na prázdniny když chtěla. Nevyplatilo se to- nic se nepočítá a prý je to přetvářka.
Pokud to čtou prvorodičky-tak všem radím-od začátku tvrdě a znova tvrdě za svým zájmem a názorem a nenechat se vyvést. Ony se to nakonec naučí-ale když povolíte-už se pak těžko něco napravuje.
Anonymni píše:
Ahoj
Tohle bych s usmevem presla.
Tchyne mi vcera dala k narozeninam flasku vajecnaku. Na to ze jsem tehotna a tohle nepiju mi neva.
Chi ja dostala v sedmem mesici flasku vina od tatinka…:D Taky jsem podekovala… ze si ji rada vypiju tak za rok za dva…;)
Tohle same mam s babickou, prost eji to nevysvetlis a tak utrpne prijimam dary nedary a bud je vyhodim rovnou a nebo pozdeji… s tim, ze se nekam ztratily… nema smysl se kvuli tomu hadat…
a radeji anonymne, clovek nikdy nevi
Predem upozornuji, ze jsem si vedoma toho, ze jsou mnohem, mnohem horsi tchyne, nez ta moje, ale ja mam tuhle, takze si postezuju/zanadavam na tu svou.
Vcera jsme byli poprve s nasi 6titydenni holcickou na navsteve u tchanu (asi 2.5hodiny jizdy autem) a i tech par hodin mi stacilo. I kdyz musim priznat, ze moje rozhorceni (ci jak to nazvat), je urcite dano jejim chovanim obecne a dlouhodobe.
Jednoduse receno - tchyne je hrozne hodna. Tak straaaaasne hodna, ze by se rozkrajela (i kdyz o to ostatni treba ani nestoji). Urcite mi nekdo rekne, ze mam byt rada, ale vseho moc skodi, vazne. Porad se pta, jestli neco nepotrebujume - pri kazdem telefonatu, navsteve, klidne 5× za hodinu. Muzeme porad dokola opakovat, ze nic, stejne se zase zepta.
Kdyz k nim jedeme na obed, zepta se, co ma uvarit a pak uvari jeste dalsi tri ruzne hlavni chody, abychom si mohli vybrat. Samozrejme, co se nesni, nam nabali domu, kde to obvykle nesnime a zbytecne se to vyhodi. Tim, ze vari 4hlavni jidla, je samozrejme unavena, takze pak knika, ze je unavena. Kdyz ji rekneme, ze prece staclo uvarit jen jedno jidlo, proc toho vari tolik, tak na to nic nerekne. Kdyz chci po obede sklidit ze stolu a umyt nadobi, tak me nenecha (vylozene mi bere uterku z ruky), ze si to udela sama. Neustale ma potrebu se starat a pecovat. Kdyz se vratim k tomu obedu, tak beha kolem vsech, pta se, co kdo potrebuje, co si kdo da. Kdyz ji rekneme, ze se zvladneme obslouzit sami, at si sedne a v klidu se naji, tak se „urazi“, ze se nechceme nechat opecovavat (jenze to je fakt ubijejici - co si das, mas toho dost, nechces jeste pridat, nechces jeste tohle, co chces pit, pridej si jeste tohle, mas toho dost, … bla bla bla …)
Podobne, jako s temi obedy je to vicemene se vsim. Kdyz se prijeli asi tyden po porodu kouknout na malou, tak se me zeptala 5× behem ctvrt hodiny, jak se citim a odpoved dobre asi nepochopila (pak uz i tchan ji rikal, ze se pta uz po xte, a ze se muj stav za tu kratkou chvili asi nezmenil). Rozhovor probihal asi takto: jak se citis - diky, v pohode - mala je krasna - dekujeme - a citis se dobre - ano, citim - a nepotrebujete neco - ne diky, vsechno mame - koupila jsem male … - diky moc - a citis se dobre - ano - a nepotrebujete penize - ne diky - .....
![]()
Co ted mame malou, je to jeste horsi. Ja samozrejme chapu, ze je to jeji prvni vnoucce a jsou hrozne stastni, ale dikybohu, ze bydli tak daleko
Stale ji kupuje nejake nove veci, kdyz ji rikame, at uz nic nekupuje (nebo alespon at koupi vetsi velikosti), ze toho ma mala dost, tak nas stejne neposlechne. Absolutne nemame sanci to vynosit. Ale to uz neresim, proste podekuju, dam do skrine a bud to vynosi, nebo ne.
Samozrejme, ze ji chce porad chovat. Ja to chapu, taky ji chci porad chovat
Jenze nejak ignoruje, ze i dedecek (jeji muz), by se s ni chtel potesit a pochovat. Takze se po kojeni, nebo prebaleni ke mne vzdy vrhla, ze si malou vezme. Jednou uz jsem ji rekla - dedecek by si asi chtel taky pochovat a dala malou jemu (ten se jen rozplyval
). Navic ona ji drzi tak nepohodlne, ze se mala u ni sponuje a porad knoura. Jenze tchyne si neda moc poradit, protoze ma pocit, ze v klubicku (nedej boze na tygrika) malou trapime (a to ji jeste nevidela v satku, nebo v manduce
) Kdyz ji zacala mala brecet, tak s ni „utekla“ do vedlejsi mistnosti, abychom ji ji nevzali
Nechala jsem ji, jestli se ji nepodari ji uklidnit, ale po nekolika minutach place jsem si ji chtela vzit (uznavam, asi jsem precitlivela, kdyz place, na druhou stranu je jeste mala, navic cizi prostredi, dlouha cesta ji taky asi trosku rozhodily): dejte, ja si ji na chvilku vezmu - ne, ne, to je dobre - ja si ji jen na chvilku vezmu - nemusis - je vim, jen at se uklidni … V podstate jsem ji musela prcka „vyrvat“ z rukou. Jako ja fakt chapu, ze chce chovat, ale proste u rodicu se to dite zklidni lip.
Mala trpi na prdy a koliky, takze davame kapky pred kojenim (a fakt pomahaji). Hned se ptala, jestli do ni musime cpat tu chemii (davame BabyCalm - prirodni kapky). Na druhou stranu do ni uz chtela lit stavicky a polivky a kdyz zjistila, ze min. do 6ti mesicu budu plne kojit, tak ma pocit, ze nase dite zemre hlady
(i kdyz castecne to chapu - kdysi to proste bylo jinak).
Ani nemluvim o tom, kolik jidla jsem si zase dovezli domu. Uz to neresim. Proste to vezmeme a kdyz tak se to vyhodi. Uz davno jsme vzdali ji rikat, at nam toho jidla tolik nebali.
Perla nakonec je, ze chce za 14dni dojet na celodenni navstevu. Uz ted se desim, ale neda se svitit.
Omlouvam se za roman a asi trosku chaoticke psani, ale potrebovala jsem se vypsat. Ja v podsate vetsinu jejiho chovani chapu, ale to jeste neznamena, ze me nevadi. Ja vim, ze spousta lidi namitne, co by za takovou babicku dali, ale me uz z toho fakt hrabe. Kdyz ona je tak hrozne hoooooodna…
![]()
Tak já jsem za jídlo ráda, klidně zamrazím ![]()
Jinak to máš v pohodě, bydlí daleko a občasné návštěvy se dají vydržet.
Když se Ti nelíbí, jak malou drží, tak jí ukaž správné držení.
A na věci, kt. tě rozčilují, nereaguje. Tch. se nezmění, určitě to myslí dobře, i když je to na palici ![]()
Přece jen je to manželovo matka ![]()
Taky bych to s tím jídlem udělala jako @terulína , pokud to jde, šoupni to do mrazáku a nemusíš se starat o vaření a ještě docela ušetříš.
Tchýně očividně potřebuje někoho opečovávat, jiná nebude, ber to sportovně a blbiny přecházej s úsměvem. Ukaž jí, jak malé správně držet, aby byla spokojená a uvidíš, že časem budeš ráda, jak to s ní babička umí a když občas zajede za tebou, tak jí šoupneš malou na procházku a budeš mít spoustu času na jiné věci.
PS: případné ochotné (ale otravné) babičky adoptuju, momentálně mi marodí obě děti už druhý týden a v práci mi asi zakroutí krkem ![]()
@terulína píše:
Tak já jsem za jídlo ráda, klidně zamrazím
Jinak to máš v pohodě, bydlí daleko a občasné návštěvy se dají vydržet.
Když se Ti nelíbí, jak malou drží, tak jí ukaž správné držení.
A na věci, kt. tě rozčilují, nereaguje. Tch. se nezmění, určitě to myslí dobře, i když je to na palici
Přece jen je to manželovo matka
Ja bych i mrazila
Jenze mi mame jen 2suplikovy mrazak a ten je vecne plny, takze to nehrozi. S tim spravnym uchopem je to tezke, ona ma pocit, ze temi „modernimi“ uchopy se diteti ublizuje, ze to pro nej neni pohodlne.
Ja vim, ze to asi mysli dobre, ale jak rikas, je to na palici.
Nejak vic sprdnout ji nedokazu, na to jsem moc slusne vychovana (ze ucta ke starsim
). Ale pokud by nejak ublizovala male, tak to bych se ozvat umela.
Máme podobnou tchýni.Lítá okolo nás a nenechá mě,abych ji s něčím pomohla.Mluvila jsem o tom s chlapem,je prostě lepší,když ona přijede k nám.Já uvařím dopředu a taky ji nenechám,aby mi pomáhala.Tchýně je pak víc v klidu a věnuje se vnoučeti.Když jsme u ní tak na to nemá čas,a když z tý kuchyně vyleze tak jde kluk spát a ona se urazí.Teď má malý rok,chci dělat oslavu.A tchýně,aby jsme přijeli my,to jsem zatrhla.Byla by furt v kuchyni,lítala po baráku a hlavně,aby bylo něco pořád na stole.A jestli k ní jezdíte jednou za měsíc jako my,tak se nediv,že miminko furt chová.
K tomu pomáhání v kuchyni. Já taky nemám ráda, když mi návštěva chce mýt nádobí nebo odnášet ze stolu, není to nevděk, jen to prostě nemám ráda, ani sama nevím proč
Takže v tomhle tchýni chápu.
Máš fajn tchýni
Chápu, že všeho moc škodí a neustále ty samé otázky lezou jistě na nervy, ale jak píšou holky, stejně ji nezměníš, je taková, chce se postarat, pořádně pohostit. Moje tchýně je v tom podobná, ale né až tak přehnaně.
Co se jídla pro malou a podobných věcí týče, oni to časem pochopí, že teď je to jinak a srovná se s tím.
Ad nošení - tak ji vysvětli, že když malou bolí bříško, je lepší aby byla skrčená v klubíčku, že se jí tak lépe uleví, že je to přirozená poloha pro miminko, které bylo schlouleno v bříšku.
Ad jídlo - tak holt si udělej v mražáku trochu více místa na zamražení. Nám také většinou něco nabalí, a já jsem ráda, že aspoň jeden den nemusím vařit (jinak vařím pro sebe a prcka denně) ![]()
Přeci jen, i když je tchýně hodná, musíš být trochu asertivnější, neznamená to, že bys ji neměla mít v úctě, ale prostě dítě je přednější. Já si také nedovolila dříve více říct, ale teď co se týká malého, zavrčím a oni dají pokoj. Navíc u nás to prvotní meganadšení z prvního vnoučete časem polevilo, a už je to normální
.
Pokud jednou za šest týdnů nevydržíš hodnou tchýni, tak na to už nevím co říct. Nech se opečovávat a neřeš prkotiny. Je to matka tvého manžela, kterého miluje, tak jak ty své dítě, vidí Vás málo, no tak se snaží.
Hodná a ochotná tchýně - ppzor na to. Ta moje byla nejdřív samá ochota ale pak se ukázalo, že chce o všem rozhodovat a malou si přivlastňovala.
@Anonymní
My máme to samý.
S tím, že z mojí strany je uplně stejná i babička.
Ono se vám řekne, jídlo se zmrazí a buďte rádi za takovou tchýni… Jenže ono je to fakt strašně ubíjející. Všeho opravdu moc škodí a když někomu xkrát za hodinu řeknete na něco „ne“ a on stále mele svoje jako zaseklá deska, tak mi netvrďte, že je to fajn.
5 měsíců jsme se doprošovali, aby se přijeli za malým podívat, abysme furt nejezdili my tam - strašnej problém (k švagrový jezdí ob víkend jednou tak dlouhou cestu), ale první, co slyším pak ve dveřích „no to je taky dost, že nám ho vezete ukázat“!
Malýho ještě ani nepřebalila, pořádně ho nepochová, ale jakmile řekneme, že je zvyklý na to a to, tak jen odsekne, že holky to měly ale takhle (vnučky od švagrový), takže on to tak bude mít taky, cpe mu na hraní panenky a k tomu mu řiká beruško!
Takže i když to asi vypadá, že každá tchýně je děsná, určitě to není pravda. Určitě je horší než ta naše, o tom nepochybuju, ale já mám tuhle a jen jí slyšim v telefonu, sem připravená chytit na první našlápnutí!
Je jedno, jestli je to potvora nebo „andílek“. Když nedokáže diskutovat a respektovat, je to na prd obojí.