Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně, chce hlídat - ale nevěřím jí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.7.12 12:10
Ne, dítě bych jí určitě nesvěřila. Max. bych se tam občas s prckem ukázala. Na druhou stranu, jestli se chová jak píšeš mohli by mi být celé rodinné vztahy s ní víš kde a poslala bych jí víš kam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 12:11
Dítě bych nesvěřila. Pokud chce hlídat, OK, může přijet k nám a tam si s ním hrát a já bych si v klídku prala, žehlila, vařila, uklízela atd. Dítě bych jí vypravila na procházku a po domluvě kam půjdou bych jí třeba na hodinku dítě svěřila ven. Ale domu bych jí ho rozhodně nedávala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
SayaSt
21.7.12 12:15
Ne, jedine pod dohledem, ale ne aby tam byla s miminkem sama
- Citovat
- Upravit
becky87
21.7.12 12:18
Nemocné a labilní alkoholičce bych tedy opravdu dítě nesvěřila ani na hodinu, bez ohledu na cokoliv. O tom vůbec přemýšlet nemusím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 12:20
S manželem oba pocházíme z jednoho města, ale stěhovali jsme se za prací víc jak 230km daleko od rodiště. Zhruba tak jednou za dva měsíce jsme se na víkend zbalili a jeli se za rodinou podívat. Vždy jsme byli u mích rodičů, k tchánovcům se stavili jen na náštěvu. Když jsme se jich ptali zda tam můžem přespat tak to bylo vyloučeno, že máme velkýho psa a že co kdyby k nim přijela náštěva, tak kde bude spát 
a najednou si koupila postýlku a div nechce abychom se tam nastěhovali. Najednou pes problém není, náštěvy můžou spát jinde. Najednou prostě vše jde. Ale chce aby my s manželem spali v podkorví a ona bude mít malého u sebe v ložnici! Teď nám samozřejmě pořád píše jak brečí že u nich nebudem spát. Dokonce se mě snažila namluvit jak jsme mojí mamce na obtíž když k nim přijedem…Spát se nám tam ale teda vůbec nechce…
(zakladatelka)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 12:23
V životě bych dítě nesvěřila někomu, kdo pije, léčil se na psychiatrii a čas od času páchá sebevraždu. Jedině pod tvým nebo manželovým dohledem, jinak ani náhodou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 12:29
Dítě bych jí nesvěřila, to rozhodně ne. Navíc si ale myslím, že by jste se vy měli chovat jako dospělí lidé, povznést se nad psychicky labiblní tchýni a přestat si vypisovat smsky, jako malí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 12:30
Jejej, taky se pridavam, rozhodne bych maleho nenechala s tchyni o samote! Pokud chces (tedy nevim, proc, mozna jenom kvuli tem rodinnym vztahum, je to konec koncu manzelova matka ), at za vama obcas - obcas, aby ses z toho nezblaznila - prijde a maleho pohlida, ty si zatim muzes poklidit, vyzehlit, uvarit. Ale ja bych se asi bala i na tu prochazku ji ho sverit, buhvi, co takovou zenskou napadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, s tchýní máme špatný vztah už od samotného začátku, vždy mi tvrdila že jsem to nejhorší co jejího syna potkalo, že ho lituje atd atd. Mno vezmu to ve skratce, protože rozepisovat se tu, tak to by byl z toho román. Jde o to, že tchýně je ten typ, který nedokáže žít v klidu, stále hledá na druhých chyby, i na vlastních dětech, stále by se jen s někým hádala a ve finále si pak hrála na chudinku.
no doufali jsme že se už konečně uklidnila, že jí ty její nálady přešli a že se už konečně začne chovat normálně.
Ale když jsme oznámili, že jsem těhotná tak úplně otočila a začala se chovat jak mílius. Pořád jen kupovala pro prcka nějaké věcičky a dokonce si k nim koupila i postýlku, že tam budem spát
No sice jí to vydrželo celé moje těhotenství, ale teď, dva měsíce po porodu, si to zas celé pokazila. Co se malý narodil tak mi nedala pořádně pokoj. Snad třikrát denně mi psala a co dělá a jak se má. No co asi tak dělá mimino, že? Kdykoliv k nám přijet tak psala jak se na něj těší, ne na nás, ale na něj. Nikdy se nezeptala jak se máme my, vždy se ptala jen a jen na něj. Došlo mi, že o nás jí vůbec nejde, šlo jí jen o prcka. Když byla u nás, všímala si jen jeho, pořád by ho jen chovala, říká mu miláčku a lásko, div mi ho nevyrvala z náruče, když jsem ho chtěla nakrmit, protože to přece udělá ona. Prostě vůbec mi ho nechce dát, nechce ho dát nikomu. A když pak za mnou příjde můj pes se pomazlit, tak mi ještě vyčítá, že psa si všímám, ale dítěte ne. Ale jak si ho mám asi všímat, když mě k němu vůbec nepustí? Přišla jsem o mlíko, z nervů, částečně i díky ní, bylo vidět jakou má z toho radost, že se jí to úžasně hodí do krámu. Nedávno po nás chtěla ať za nima přijedem podívat na dovolenou (byli na ní kousek od nás). Bylo mi jasné, že to chce jen kuli prckovi, ale už jsem dlouho nikde nebyla, měla jsem velké starosti a potřebovala jsem vypnout a pro udržení „dobrých vztahů v rodině“ jsme se rozhodli, že tam sjedem. Když jsme přijeli, sotva nás pozdravila. Jen se rovnou vrhla na dveře u prcka otevřela je a snažila se odpásat sedačku. Začalo akorát pršet, tak jí říkám ať chvilku počká, že to pak udělám a manžel mezi tím složí kočárek ať se má malej kam schovat. Jenže to ona néé, ona ho z tý sedačky prostě vyndala a vytáhla ho ven na déšť. A ne že by se s ním šla schovat pod slunečník, ona s ním musela chodit v tom dešti a ukazovat ho všem co znala! Když už manžel složil kočárek, tak řekla že se půjdem schovat do chatky, ale že by na tu cestu dala malýho do kočárku aby na něj nepršelo tak to vůbec. Pořád ho tahala v náruči a zastavovala se s každým koho zná! A ještě se pak divila, že brečí.
No a a před pár dny si tchýně na nás začala stěžovat jací jsme, navážela se do mě a do manžela, urážela nás a hlavně mě. Já si to líbit samozřejmě nenechala a tak jsem se jen bránila, napsala mi dost hnusných věcí a tak jsem se prostě neudržela a taky jí jednu třešničku napsala. Což jí samozřejmě děsně urazilo. Napsala potom manželovi sms že jsem to fakt pos…a a že končí se životem! Pak psala mě že se jí mám omluvit a že chvilku počká. Oba jsme jí samozřejmě ignorovali, vyhrožování sebevraždou a podobný citoví vydírání je u ní poměrně běžná věc, které jsme si užili až až. No nakonec usoudila že se omluvy nedočká tak napsala, že mě dá k soudu za urážku! To už jsem se neudržela a napsala jí, že když mě chce udat tak ať to udělá, ale ať zapomene na to, že jí někdy přivezem ukázat malýho. Druhý den ráno jsem od ní měla zprávu, že prý byla opilá a neví co psala (opilá rozhodně nebyla, volala nám a my to na ní moc dobře poznáme), že prý večer spolikala prášky ale její manžel jí včas zachránil. No v jeden den se mi přizná k sebevraždě a druhý den už píše jak se těší že bude hlídat malého. Tohle není poprvé, sebevraždu se pokusila spáchat už několikrát a pokaždé kuli takovým blbostem. Manžel jí jako dítě nejednou tahal z okna nebo jí nutil zvracet do záchoda, takové krásné dětství mu nachystala, jednou zkončila i na aru. Byla už i zavřená v blázinci. Myslela jsem si, že jí moje těhotenství změnilo a že už bude v pohodě, ale to co teď předvedla mě jen usvědčilo v tom, že ona se prostě nezmění a srazila se tak u mě hodně nízko, já jí už prostě nic nevěřím. Jenže pořád naléhá jak chce hlídat malého, ale já se jí ho bojím svěřit. Nehledě na to, že moc ráda pije a kdyby ho hlídala, tak pozve k sobě sousedy a svoje známí, což se samozřejmě bez flašky neobejde a ona jak vidí chlast tak jí nic nezastaví. Neumím si představit, že by tam v takovéhle situaci měla mího syna. Manžel jí tay nevěří, jako matku jí prostě neuznává. Jenže pořád mluví o tom že v rámci zachování dobrých vztahů rodiny…ale k čemu mi jsou vztahy v rodině, když jí nevěřím ani pozdrav? Co byste dělali vy? Svěřili jí dítě na hlídání nebo ne?