Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotenství nebo interupce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.11.07 12:33
Určitě si dítě nechte. Máte se rádi, bydlíte, peníze máte takže ani není co řešit. A věk na to máš krásnej 
Já sem v tvém věku už měla starší na světě, jako těhu sem byla bez bydlení a bez peněz… Rodiče z toho tenkrát taky nebyli zrovna nadšený ale zvykli si a dnes sou rádi… A to že se na gyndě ptají jestli je to žádoucí je vcelku normální…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TAPTINKA
19.11.07 12:36
Těhotenství nebo interupce
Monísku a jestli se to bojíš říct rodičům.. za chvíli jsou tu Vánoce.. co jim to dát jako Ježíška ? Přeci jen na to bude atmosféra, až si rozbalí dáreček.. a i kdyby jim to vadilo, tohle by je třeba trochu zarazilo dát negativní reakci - třeba jen tu první - najevo 
Moje mamka mě … tedy mě, mě a mé druhé já (=dvojče) měla v 17ti letech. Co si vzpomínám tak jí vadilo, že okolí považovalo její mamku (naši babču) za mamku a ji za sestru. A už od našich 18tin nám neustále říká, že se těší až bude babička a že by chtěla být mladou babičkou
- Citovat
- Upravit
19.11.07 12:51
Ještě k té nemocenské: na to ti tady každá z nás řekne jiný názor, přidám svůj.
ještě zvaž jestli byt na nemocenské takhle brzo. omezuje tě něco v praci? zachody jsou nejake desne latriny kde muzes neco chytit a nebo hygienicky schvalene prenosne toiky (napriklad)? to si řekni sama, jestli se fakt bojis tam jit na zachod. uzivat si tehotenstvi muzes krasne i v praci - mnoha holkam to i vyhovuje , a na uzivani si briska s partnerem zbyva jeste spoustu casu rano a vecer. Taky vetsinou zafunguji tehotenske hormony a clovek si tu praci tolik nepripousti a vlastne se v praci nestresuje a muze to vlastne byt i zabava (btw- jak dlouho pracuješ? tobe by se prace mohla dost hodit i z finančních duvodu aby se ti promítla do mateřske- pokud pracujes zatim treba jen par mesicu). kdyby ti zacalo byt spatne, to je neco jineho, a vzdycky muzes byt doma treba tyden, kdy se clovek z technevolnosti vzpamatuje a pak jde zase rad do prace.
A jeste par technických detailu k nemocenske: Bezproblémové těhotenství samo o sobě není důvodem pro pojištovnu aby ti platila nemocenskou, a tvůj gynekolog by si musel vymyslet nejaky duvod - pohledat v tve anamneze, zveličit nejaký problem a na něj to napasovat - to jen pro tvojí informaci, aby ses třeba na doktora nezlobila, kdyby ti nechtel nemocenskou napsat (ja bych prekvapena moc nebyla) oni to s těhotnýma nemaj lehký (ber to tak, že pro pojištovnu je on de facto podvodnik a zneužívá dávku v nemoci)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 12:53
Být tebou, tak radši co nejdýl pracuju - rychleji to celé uteče. Věř tomu, že těch devět měsíců těhotenství se strašně vleče, hlavně ty poslední měsíce. Když jenom ležíš doma, tak to utíká mnohem pomaleji a je moc času na přemýšlení o blbostech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 13:04
Nedá mi to, abych taky nenapsala pár řádků.
Já otěhotněla v 18 a v 19 se mi narodila dcerka. Manžel je ještě o 3 měsíce mladší než já. Jeho matce (mojí tchýni) bylo tenkrát 38 a tchánovi 39! Když jsme jim to oznámili, tak nám řekli, že co jsme si nadrobili, tak ať si vylížeme, že od nich neuvidíme ani korunu a nikdy nebudou hlídat. To doposud dodržují!!! 
Naši to obrečeli, ale nikdy nepadlo slovo „potrat“. Zpočátku jsme se v tom plácali, ale moji rodiče nám byli vždy velkou oporou a vnučku milují!!!
Zpočátku jsme bydleli v podnájmech, pak jsme bydleli v městském bytě a za čas jsme se postavili na vlstní nohy a postavili domeček. Aby nebyl tak prázdný, tak jsme chtěli miminko…ale najednou to nešlo…Jak jsem byla ráda, že mám dcerku…i když byla neplánováná.
Po 7leté „dřině“, hormonální léčbě, po absolovování dvou neúspěšných oplodnění se nám letos narodil syn!!!! Konečně!!!!
Po psychické stránce mě vždy podržela právě dcera, která je dnes úžasná chůvička a naše sluníčko života!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 13:16
Ahoj Monísku, i já bych tě ráda podpořila - jsi fakt statečná a rozumná holka už proto, že jsi sem napsala, a i proto si myslím, že z tebe bude skvělá maminka 
Mně je 21, otěhotněla jsem okamžitě po svatbě (neplánově, ale chtěně). Od začátku byo kolem mě spouta lidí, kteří mě zrazovali, pokazovali na naší nezodpovědnost (a to mému manželovi je 30…) apod. a musím říct, že nic z jejich předpovědí se nevyplnilo - těhotenství jsem si krásně užila, večer před porodem jsem ještě byla na zkoušce pěveckého sboru, měla jsem krásný porod a s naší princeznou si užívám krásný život, i když je o dost jiný, než dřív. Stále studuji VŠ (v polovině těhu jsem přešla na dálkové), od 2 měsíců chdím zase zpívat do sboru (manžel vykoupe a nakojí odstříkaným mlékem) atd.
Samozřejmě, že s příchodem děťátka se váš život obrátí naruby, to nezastírám, ale určitě ne k horšímu a neznamená to, že se navždy musíte vzdát aktivního života A slabé chvilky a pochybnosti, krizová období - to si zažívá myslím každá maminka, ať jí je 18 nebo 35.
Se mnou také ležela v porodnici 18-letá maminka, navíc její miminko mělo otce neznámého, její maminka se na ní ani nepřišla podívat, no hrůza, a když jí přinesli holčičku na pokoj, tak já šťastně vdaná maminka s plnou podporou rodiny jsem jen tiše záviděla to neskutečně silné mateřské pouto, které mezi nimi od první chvilky bylo - nikdy jsem neviděla šťastnější maminku…
a k těm prarodičům: moje mamka (45) se mnou tři dny po oznámení, že bude babičkou nemluvila, pak najednou zavolala a ptala se, jestli si nechám říct, co to bude, protože prý zjistila, že nejhezčí miminkovské oblečky se prodávají jen v růžové a modré Teď je za malé úplně pryč a když jí dva dny nevidí, tak je z toho úplně hotová…
A velká výhoda mladých rodičů jsou určitě hlídací prababičky - sama píšeš, že by ti babička ráda hlídala - já nejraději dávám malou své babičce a dědovi - ona je má moc ráda, mají s ní neskutečnou trpělivost a narzdíl od pracujících prarodičů mohou hlídat kdykoliv
Přeji ti hodně odhodlání a síly!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 13:18
Gábi,
kdyby někdo napsal tvůj příběh jako knihu, tak by to byl kýč. Tyhle příběhy umí psát jenom život a já mám z něj ještě teďka husí kůži, je to nádhera…
Monísku,
jsi skvělá, že jsi rovnou neřekla: „dám to dítě pryč“, ale že tady o tom s námi mluvíš a radíš se.
Už teď máš v sobě smysl pro zodpovědnost a věřím, že z tebe bude dobrá máma.
Zvládnete to!!!!
M.
Ta otázka o chtěném nebo nechtěném dítěti je zřejmě pravidlem, když jsem konečně po půroce snažení otěhotněla, první dotaz sestřiky byl: „A jako chcete si to nechat?“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 13:29
Ahoj,
i já patřím k mladým maminkám. Když se mi narodila první dcera tak mi bylo 21let a za dva měsíce od narození mi bylo 22.
Neměnila bych i když jsou to starosti. Ani nedokážu popsat co je to za krásný pocit když za mnou dcera přijde a řekne mi, Maminko já tě mám tak strašně ráda a pak se přitulí. Najednou zapomeneš na všechny starosti kolem sebe a jsi neuvěřitelně šťastná. Nyní čekám své třetí mimi, a to je mi 25.
O druhé miminko jsme přišli v 15tt, kvůli Downovému syndromu.
K tvému dotazu ohledně práce, já byla doma od 8tt a to díky tomu, že jsem vykonávala těžkou práci v obchodě, kde jsme prodávala maso. Těhotenství jsem si užila a i nyní si to užívám. Sice to jde o něco hůř když už jedno dítě mám, ale i tak.
Přeju ti aby jsi se rozhodla dobře a na řeči jiných nedávej(myslím tím sestřičku u doktora), jen ty sama musíš vědět co je pro tebe dobré.
Šárka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 13:47
Moc moc Vám všem hrozně děkuji za všehno vzkazy a hlavně za takové obrovské povzbuzení … (než jsem sem napsalal trvalo mi to, ale byl to fakt skvělý nápad !!!)
Když tu čtu ty zkušenosti všechny tak mi to hrozně dodává sílu …
Jo, taky jsme se s přítelem bavili o svatbě, protože si myslím, že k miminku patří i manželství možná někdo má jiný názor ale tohle mi nikdo nevymluví … Jenže bohužel přítel je ten kdo na to má jiný názor prý to není důležité atd.. ale že to pro mě klidně udělá … já ale přeci nechci aby si mě bral proto, že chci já … to je blbost a nikdy bych to nedovolila … tohle mě hodně trápí a přece jako podmínku mu to dávat nemůžu takže nevím ..
Nakonec mi řekl ať o tom pořád nemluvím a nechám se překvapit .. (jenže to jsou řeči … 
) a tak y na svatbu je málo peněz jako malá jsem si přestavovala nějakou super svatbu krásnou dokonalou … ale ted by to tak nebylo protože veškerý peníze bychom museli dát určitě do miminka … .-(( ach jo… v tomhle fakt jasno nemám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 14:02
Monísku - velká super svatba versus miminko? Tak to určitě nemyslš vážně, že jo?
Svatba je důležitá i pro mě, ale jelikož mi moji rodiče řekli, že v osmnácti mi svatbu neudělají i kdybych se postavila na hlavu, tak jsme na to šli opačně. Až jsem oznámila doma že čekáme rodinu, tak najednou na svatbě trvali. My chtěli jen maličkou, ale rodiče to pojali ve velkém.
I přes to se máme stejně rádi i po deseti letech, na velikosti obředu přece nesejde.
Potom asi nechápu pokus o miminko s následným přemítáním, jestli není brzo. Chudák mimi, to za nic nemůže a ani netuší, co jej možná čeká.
No a pak se přidám se statistikou /> První dcera v 19 - plánovaně.
Druhý je syn ve 20-ti, neplánovaně, no jo, kondomy už asi nejsou to co bývaly,, 
ale vraždit kvůli tomupřece nebudem…
Třetí dcera ve 24, plánovaně a vymodlená, zlatíčko
No a poslední záchvat mateřství mě chytil v letos v únoru - takže plánovaně. Měl by to být syn a už se nemůžeme dočkat.
Děti ná m nenahradí v životě vůbec nic, aleto je jen můj názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 14:04
Monísku, nezlob se, ale o svatbě to opravdu není Jinak já jsem taky zastánce manželství, vdávala jsem se, když mi bylo 21, ale podle mě je nejdůležitější přivést miminko do harmonického vztahu, jestli budete svoji nebo ne, je podle mě v této situaci vedlejší…Zvlášť pokud si přeješ pěknou velkou svatbu (proč ne), miminko opravdu stojí nějaké peníze…tak nebylo by lepší svatbu odložit a našetřit si na ni časem, aby to potom bylo vše podle tvých představ? Určitě bych přítele do svatby nenutila, to časem přijde, neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 14:06
Monísku - tak už ses rozhodla, koukám Co se týče manželství, tak můj muž se taky v době, kdy jsem otěhotněla, do svatby moc nehrnul. Brali jsme se, když jsem byla ve 21tt. Ale mám i kamarádky, které vdané nejsou, s přítelem bydlí a v klidu. Vezmou se až za pár let a budou na to peníze. Podívej třeba na takového Leoše Mareše. Prachy má, syna taky a stejně se pořád ještě nevzali Jo a " já ale přeci nechci aby si mě bral proto, že chci já " - myslím,že všichni chlapi se musí do svatby nutit Je třeba se vzdát popelkovských představ o romantickém požádání o ruku a brát to pragmaticky. Ale být tebou, tak bych to nebrala jako zá:,–(ní věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 14:09
EvickaS píše:
Monísku - velká super svatba versus miminko? Tak to určitě nemyslš vážně, že jo?
Svatba je důležitá i pro mě, ale jelikož mi moji rodiče řekli, že v osmnácti mi svatbu neudělají i kdybych se postavila na hlavu, tak jsme na to šli opačně. Až jsem oznámila doma že čekáme rodinu, tak najednou na svatbě trvali. My chtěli jen maličkou, ale rodiče to pojali ve velkém.
I přes to se máme stejně rádi i po deseti letech, na velikosti obředu přece nesejde.
Potom asi nechápu pokus o miminko s následným přemítáním, jestli není brzo. Chudák mimi, to za nic nemůže a ani netuší, co jej možná čeká.
No a pak se přidám se statistikou /> První dcera v 19 - plánovaně.
Druhý je syn ve 20-ti, neplánovaně, no jo, kondomy už asi nejsou to co bývaly,,
Třetí dcera ve 24, plánovaně a vymodlená, zlatíčko
No a poslední záchvat mateřství mě chytil v letos v únoru - takže plánovaně. Měl by to být syn a už se nemůžeme dočkat.
Děti ná m nenahradí v životě vůbec nic, aleto je jen můj názor.
Ale já vůbec neříkám velkou svatbu … !!!to ne.. jen krásnou romantickou.. prostě takovou krásnou.. vždycky jsemsi to nějak představovala… ale tímhle fakt nemyslím velkou …a spoustu lidí … Jo vím co se týká toho je to nezodpovědné, že se to stalo .. vím to, to mi nikdo nemusí říkat ani připomínat … ale nic už s tím nenadělám … (pokud tedy nepůjdu na interupci .. )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.07 14:20
Jejda nechoď! Možná, že byste si to pak navzájem vyčítali a vrátit už by to nešlo, to je taky možné. Ty to zvládneš, když budeš jen trošku chtít!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
19.11.07 15:22
Ahoj…taky pridam trosku do mlyna
Ja jsem otehotnela v 17ti letech(pres antiko dcera se narodila mesic po mych 18tych narozenin.
Ze zacatku jsem se taky bala,co a jak a co bude(ja rozhodne nemela byt a byla jsem stale ve skole.
Dneska mi je 26…za nic na svete bych dcerku nevymenila,mam uz i syna(15mesicu).
Cinq
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
