TO SE PŘECE NEDĚLÁ...?

63
18.1.06 16:28

TO SE PŘECE NEDĚLÁ...?

Chtěla bych se vás zeptat na důležitou věc. Otěhotněla některá z vás manželovi „za zády“? Teda jako že jste ho do toho uvrtaly i když třeba nechtěl další miminko, nebo třeba nevěděl určitě jestli další chce? Já bych si chtěla pořídit ještě jedno dítko, ale manžel neví. Vím, že kdyby to přišlo, tak bude na rozpacích, ale pak bude rád. Já se ale trochu bojím aby to nebral jako velký podraz. napdá mne, že bych potají vy:,–(ila prášky a pak řekla, že jsem třeba zapomněla a jsem těhu..? Místa v bytě máme dost, finančně zajištění jsme snad taky obstojně, jenom autíčko máme malinké-právě tak pro naši 4 člennou rodinku. Co vy na to, mám do toho jít? Nejde mi ožádné utužování vztahu, všechno nám to klape dobře, jenom se cítím tak nějak nenaplněná, fakt po třetím moc toužím :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

493
18.1.06 16:39

já bych to rozhodně udělala na rovinu. Popiš mu svoje pocity a uvidíš. Nakonec péče o dítě je stejně z 95% na tobě..
U nás to teda máme naopak - manžel je „iniciátor“ :oops:, ale vždycky se nějak dohodneme (např. jsme už dvakrát odkládali další snažení :wink: ), teď jsme zase va fázi „jdeme do toho naostro“, tak uvidíme :wink:
I když samozřejmě si to udělat potají po svém by někdy bylo jednodušší. Myslím, že dítě je ve vztahu zá:,–(ní a měli by se na něm dohodnout oba. Samozřejmě, někdy na to manželé nemají stejný názor, ale i tak by měli dojít k nějakému kompromisu

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2058
18.1.06 16:45

Salimali,
nemyslím si, že by jsi byla šťastná, když by jsi manžela ošidila. Pořád by to bylo mezi vámi a to si myslím vztahu neprospí. Určitě seber odvahu a svěř se mu, popiš, jak se cítíš a jak moc po miminku toužíš. Zkus mu připomenout ty nádherné chvíle s prvním mimi a uvidíš, že bude nakonec víc nedočkavý než ty.
Moc ti držím pěstičky

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1005
18.1.06 16:47

Me přijde horší, když např. naše známá brala natajno antikoncepci, i když se s manžou „snažili“ o mimčo. To je podle mě něco nehoráznýho, ale ustáli to :? .
Moje sestra dodnes tvrdí, že otěhotněla i přes prášky, u tělísek je to taky možné.........
Asi chceš slyšet „ano, jdi do toho“ :D , že? :)

U nás se dá domluvit i přesvědčit a jsem ráda, že se nemusím takto rozhodovat. Pokud vidíš, že manžel by s mimčem neměl problém a jen se mu nechce „rozhoupat“..............úplně se červenám, ale asi bych do toho šla .
Tak a je to venku :wink:
Bubu

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
205
18.1.06 16:53

Asi bych ho taky spíš umluvila a jestli je chápavý a ne vyloženě proti, tak to klapne a ty si nebudeš nikdy muset nic vyčítat. Já mám kamarádku, která právě toto řeší. Ale je na tom hůř. Její přítel (neuvažují o svatbě ale chodí spolu už asi 10 let, společně si koupily a opravili dům…) a dítěti nechce ani slyšet. Že prý jako záchranář má nebezpečné povolání a on by se bál do takové nejistoty dítě přivést. Podle mne je to výmluva a jak ho znám, byl by báječný táta. Něco mu přelítlo přez nos a teď straší. Bohužel je moje kamarádka trochu nemocná a měla by otěhotnět co nejdřív. A ona se nás ptá, jestli má prostě vy:,–(it prášky a pak se uvidí. Jsme sice všechny přesvědčené, že by se on k miminku choval krásně, je to zodpovědný typ, co si s dětmi rozumí a rád blbne…ale všechny jsme jí poradily, ať to nedělá. Buť ať mu pohrozí (v klidu) rozchodem z důvodů, že CHCE být matka a má možná poslední příležitost, nebo ať se smíří s tím, že maminkou nikdy nebude a upne se na lásku, kterou stále prožívají. Hezky se to radí, ale asi jí je teď moc těžko. Co myslíte vy?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
459
18.1.06 17:05

Tak to bych nedělala. Myslím, že bys z toho neměla nikdy dobrý pocit. A také by to vůči manželovi nebylo fér - pak by se již nedalo mluvit o vašem pěkném vztahu. Pokud máte pěkný vztah, tak nevím, proč by měl být problém o tom s manželem promluvit?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4258
18.1.06 17:10

ahojky ja bych si to teda na sveho netroufla a ani bych mu neumela lhat.tak nevim ja bych to radsi rekla a dohodla se na tom.tak uvidis.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2518
18.1.06 17:13

My jsme - teda taťka :lol: - druhé nechtěli. Pak ale ty moje biologické hodiny tak silně bily, že jsem ho „ukecala“, ale 2,5 roku se nedařilo. A pak se zadařilo a teď se všichni tři těšíme na srpnový přírůstek.

Hodně asi záleží na ženské taktice, a my ženský jsme dost velký taktičky, takže hodně štěstí v „ukecávání“ manžílků :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
18.1.06 17:16

Tak já to udělala :( Asi mě odsoudíte, ale mě to je jedno.
Já jsem strašně chtěla miminko, ale manžel ne, že prý je ještě spousta času. Tak jenom dělala, že beru antikoncepci a ve skutečnosti jsem ji tajně vyhazovala.
Teě jsem ve 34 týdnu. Manžel je neskutečně šťastný a na miminko se těší :)

Jo a ví o tom mém ,,podrazu,, ale neřekl ani půl slova :)

  • Nahlásit
  • Citovat
669
18.1.06 17:17

Tak holky tohle je dost těžké dilema…a taky záleží, co člověk pak „unese“, když udělá takové „samostatné“ rozhodnutí.

U nás to bylo naopak 8O já ještě o miminku rozhodně vůbec neuvažovala a můj milý mě přivedl do jiného stavu naprosto vědomě a záměrně. Což mi sdělil, až když jsem byla v 6. měsíci, do té doby mě to nechal považovat za „nehodu“ nebo náhodu nebo prostě absolutně neplánovanou událost v životě.
Těžko popíšu svoje pocity, když mi pak po dost těžkých 6 měsících řekl, že to udělal vědomě…ale je asi rozdíl v tom, když je před takové přiznání postavená těhotná žena, která se rozhodla si miminko nechat a už se na něj připravuje a když je takto „podveden“ muž…

Na druhou stranu muži bývají někdy nerozhodní a liknaví a je třeba je k rozhodnutí nějak postrčit…Hlavně si to dobře rozmysli, aby ses potom víc netrápila než radovala.

pa pa S

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
18.1.06 17:33

SaliMali: koukám, že tu budu v menšině, ale… běž do toho! :-D
Zvlášť když píšeš, že jsi si vcelku jistá, že bude rád. Ten můj napůl mimíska hrozně chtěl, napůl trnul hrůzou, že to nezvládne a že bude špatnej táta, tak jsem mu to prostě oznámila, že si ho pořídíme a teď se mi rozplývá nad bříškem šťastnej jako blecha, dokonce z něj tuhle vypadla hláška roku: „Už mi přijde docela samozřejmý, že budu mít miminko, ale je mi pořád divný, že ho budeš mít i ty!“ :-D
Rozhodně je ale lepší začít tím, že se s ním promluví a vyložíš mu, že opravdu nic nebrání tomu, abyste si ho pořídili (samotné ti je asi jasné, že autíčko je ten nejmenší problém ;-)) a že ho moc chceš a moc se těšíš… tomu přeci neodolá :-) A jestli by přeci jenom uhýbal a měl obavy… tak holt záleží, to se na dálku nepozná. Tak jak to máme doma bych do toho šla, protože si můžu být jistá, že jsou to opravdu jenom strachy a rád bude. :-)
Rasika :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
2901
18.1.06 17:35

Hmmm, tak já to zkusila udělat. Mužskej na to přišel a následovala nechutná scéna, že jsem ho chtěla podvést a že rozhodnutí pořídit si mimi musí udělat oba (což je pravda). Takže jsem se mu omluvila, spolkla jsem před ním tabletu Postinoru, aby měla dušička pokoj - a za pár měsíců jsem ho na mimčo přemluvila oficiálně.

Baghira

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
459
18.1.06 19:15

AHoj Soni, tak to ti řeknu, to bych řádila jak satanáš. :twisted: A nevím, jestli bych pak manželovi někdy ještě důvěřovala. Podle mě totiž nikdo nemá právo rozhodovat o životě druhého člověka a ještě k tomu za jeho zády. A těhotenství je rozhodně důležitý mezník v životě a člověka to hodně poznamená.
Ale jsem ráda, že jsi to přežila a jsi v pohodě. To je hlavní. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7584
18.1.06 19:19

Nechci radit, co na tvem miste. Ale na mem miste bych do toho nesla. Nekdy si rikam, ze bych priteli neco nerekla nebo rekla jinak. Ale nejde to. Nejak si neumime lhat. Vzdycky jsem to docela umela, ale mam tak spatny pocit, ze bych to neudelala.
Ale zas pravda, ze nejsem ve tve situaci. Znam par lidi, co to ale takhle udelali a bylo to v pohode.
Ale ja bych to stejne s manzelem zkusila probrat. Postupny natlak:-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Jaa
1150
18.1.06 19:35

Ahojky:O)
Já bych to tedy určitě nedělala, rozhodnutí o tom, zda přivedeme na svět človíčka by měli udělat oba budoucí rodiče společně, připadá mi to jako obrovský podraz a pochopila bych i muže, který kvůli tomu ženu opustí. Muž přeci není jen „stroj na oplodnění“ i on bude mít za dítě celý život zodpovědnost a má právo se rozhodnout, zda dítě chce a kdy.
Je to jen můj názor a tak to taky, prosím, berte:O)
Jaa

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama