Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já teda taky neprahnu po lepších dražších věcech, nepotřebuju nejnovější mobil ani auto, máme starou oktavku a dokud bude jezdit, tak ji nevymenime. Ale radši pomuzu někomu tady u nás, dětem přispěju na obědy nebo seniorum na denní stacionar. Solidarita je prima věc, posílám peníze i na humanitární katastrofy ve světě, je mi těch lidí hodně líto, ale cítím, ze radši budu pomáhat v rámci ČR.
Myslím si, že když někdo skutečně chce něco udělat pro potřebné, prostě to udělá a nepotřebuje k tomu předem založit diskuzi, aby ho ostatní poplácali po ramenou, jak je ušlechtilý.
A jeste teď nechápu ten název diskuze. Jaka změna, odstěhovat se do Banatu?
@hanka.br. já nepotřebuji plácat po ramenech asi bych nepsala anonymně kdybych se chtěla tak zviditelnit spíš mě jde o názory ostatních co si o tom myslí
Jak by jste mi to psala z duše
Nesnáším život ve městě, ty davy lidí, kteří se jen za něčím honí. Rumunsko je nádherná země a ty vesničky znám ( né z vlastní zkušenosti ), jen z povídání a příběhů a upřímně takový život by se mi strašně zamlouval. Umím pracovat na poli a starat se o dobytek, měla jsem to vždycky straně ráda. Jenže kvůli práci jsem se musela odstěhovat doo velkého města. Chybí mi to, chybí mi ten styk s přírodu ![]()
Delej, co te naplnuje, pokud ti tahle akce dava smysl, udelej to. Moc lidi tu mit stejnou touhu asi nebude ![]()
@mixa30 mě by život ve městě ubíjel měla bych pocit že se tam zadusím. Dnes jsem byla nakoupit ve městě a všude jsem narážela na spoustu lidí. Byla jsem z toho dost otrávená a byla jsem ráda že nákup je za námi. Také znám Rumunsko jen z vyprávění a jeden člověk od nás tam byl. Natočil takový dokument, který pustil do regionální televize. Snad jednou se tam podívám.
@Anonymní píše:
@mixa30 mě by život ve městě ubíjel měla bych pocit že se tam zadusím. Dnes jsem byla nakoupit ve městě a všude jsem narážela na spoustu lidí. Byla jsem z toho dost otrávená a byla jsem ráda že nákup je za námi. Také znám Rumunsko jen z vyprávění a jeden člověk od nás tam byl. Natočil takový dokument, který pustil do regionální televize. Snad jednou se tam podívám.
To znám, žiji Ostravě, sice v části docela klidné, kde to na první pohled vypadá jak na vesnici, ale když se podíváš dál, tak už vidíš dálnici a všechen ten hluk. Není tu žádný obchod, takže musím do nákupňáku, kde zažívám stejné pocity jak ty.
Kámoška byla v Rumunsku teď v létě s přítelem, jen na vlastní pěst autem. Projeli toho hodně, fotky nádherné i hodně smutné. Tak jsem ji to záviděla, že nemůžu s němí. Taky doufám, že se naskytne ještě příležitost a budu moct se tam aspoň podívat.
@Anonymní píše:
Milé slečny i mamky napadá mě dlouho taková zvláštní myšlenka ráda bych se s vámi o ni podělila ale možná vám přijde trochu ujetá když se podívám kolem sebe tak většina mých známých touží po domě samozřejmě hypotéka jak hrom kdo má auto chce lepší kdo byl na dovolené v tuzemsku chce k moři prostě je to jako přes kopírák ale já po ničem takovém neprahnu a nějak v tom nevidím smysl života nevím jestli někdo slyšel něco o rumunském Banátu trošku jsem se o to více zajímala jen ve zkratce jsou to vlastně čeští rodáci kteří přišli na toto území třeba z plzenska bylo jim přislíbeno lepší živobytí a přesto jim zůstala ttvrdá práce a hospodaření na poli, aby vůbec přežili. Podmínky tam jsou skutečně těžké, vesnice v horách kde kromě zemědělství a drsné přírody nic není. Tak mě napadá jak si tito lidé váží věcí které jsou pro nás běžné a samozřejmé. Jsou věční za léky, které jsou tam nedostupné. Tak bych mohla pokračovat. Klidně bych v budoucnosti udělala nějakou dobročinnou věc pro nich klidně bych si tam chtěla vyzkoušet žít. Vesnice jako z pohádky kde se zastavil čas daleko od civilizace bez věčné honby za tím kolik budu mít na výplatní pásce. Mě by těšil dobrý pocit že jsem něco dobrého vykonala pro lidi, kteří moji pomoc skutečně potřebují. Těšil by mě pocit že jsem v životě vykonala něco dobrého. Zkrátka výkonnější auto, luxusnější dům mě nějak v životě nenaplnují. Ráda bych znala názory ostatních.![]()
![]()
jsou přeci ruzné organizace, kde si nebudeš připadat, tak jak si přijdeš…Já osobně tohle začnu dělat, až to bude mít nějaký řád a smysl… nezlob se na mě, ale bezdomovce před kaufem podporovat nebudu a to nejsem lakomej…taky mě těší lidský usměv, ale ne z toho, že si za moji pomoc někdo koupí litr krabičáku
![]()
Myslím, že byla jednou v TV výměna manželek s rodinou z takové vesnice. Ale na mě moc drsné podmínky, neměli snad ani koupelnu a suché WC.
Tak směle do toho. Uspořádej sbírku, odstěhuj se. Tady ti nikdo bránit nebude. ![]()
No nevím, jak moc špatně na tom tam jsou. Do Banátu dělat už před dvaceti lety zájezdy Kudrna, předpokládám, že to trvá i nadále. Bydlelo se u tamních lidé a zadarmo to nebylo.
Myslím, že jsou oblasti, kde je ta pomoc potřeba víc. Ale pokud tě to tam táhne ![]()
Vždy je člověk který by ocenil to co máš ty. I kdyby jsi byla bezdomovec tak budeš mít víc než mnoho jiných.
Ono to tvoje „vyzkoušet si to“ je dost povrchní (vyzkoušet si to a pak se hezky vrátit do svého luxusu), to je jako by jsi jim dala jídlo a pak odjela a oni měli zase nedostatek. Zbytečné.
Cenu má stavět školy - shánět pedagogy, ornou techniku, zemědělská zvířata. Ne je objímat a dělat si fotky, to je jenom takové pošimrání ega. Jako jednotlivec nezmůžeš nic, leda by jsi měla volné miliony a mohla to zafinancovat.
Obdivuji ten styl života, který byl.. Byli soběstační, spjatí s přírodou, rodina pracovala pohromadě, děti pomáhaly, byly s rodiči a ne někde odložení v ústavech, vše uměli, život měl řád, produkovali minimum odpadu, vše se nějak zužitkovalo.. ALE.. Byl to život sakra tvrdý, dřina od svítání do soumraku, žádné volno, dovolená, relax, když pršelo moc nebo moc málo, přišel hlad, k tomu nemoci, každé mámě umřelo nějaké dítě.. Ten styl života má můj obdiv a úctu, ale já bych už nepřežila a navícnejde se vracet " do jeskyní a na stromy"..
Prosím tě, ve větách existují čárky..první půlka příspěvku se skoro nedá číst ![]()
Milé slečny i mamky napadá mě dlouho taková zvláštní myšlenka ráda bych se s vámi o ni podělila ale možná vám přijde trochu ujetá když se podívám kolem sebe tak většina mých známých touží po domě samozřejmě hypotéka jak hrom kdo má auto chce lepší kdo byl na dovolené v tuzemsku chce k moři prostě je to jako přes kopírák ale já po ničem takovém neprahnu a nějak v tom nevidím smysl života nevím jestli někdo slyšel něco o rumunském Banátu trošku jsem se o to více zajímala jen ve zkratce jsou to vlastně čeští rodáci kteří přišli na toto území třeba z plzenska bylo jim přislíbeno lepší živobytí a přesto jim zůstala ttvrdá práce a hospodaření na poli, aby vůbec přežili. Podmínky tam jsou skutečně těžké, vesnice v horách kde kromě zemědělství a drsné přírody nic není. Tak mě napadá jak si tito lidé váží věcí které jsou pro nás běžné a samozřejmé. Jsou věční za léky, které jsou tam nedostupné. Tak bych mohla pokračovat. Klidně bych v budoucnosti udělala nějakou dobročinnou věc pro nich klidně bych si tam chtěla vyzkoušet žít. Vesnice jako z pohádky kde se zastavil čas daleko od civilizace bez věčné honby za tím kolik budu mít na výplatní pásce. Mě by těšil dobrý pocit že jsem něco dobrého vykonala pro lidi, kteří moji pomoc skutečně potřebují. Těšil by mě pocit že jsem v životě vykonala něco dobrého. Zkrátka výkonnější auto, luxusnější dům mě nějak v životě nenaplnují. Ráda bych znala názory ostatních.
