Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
chápu obě strany, ale nemyslím si, že by bylo dobré nějak usilovat o střídavou péči, jestli kluk není týraný a pod,. tak bych pouze být manželem trvala na tom, že do školy bude chodit také a podílet se na řešení zřejmě jen dočasného problémového období, ex svého syna určitě miluje a její reakci spíš vidím jen jako obavu, že byste se mohli chtít pokusit o svěření syna do své péče navíc v souvislosti s tím, že syn chce být více s vámi, ale to chce spolu mluvit, snad se to zlepší, tobě přeji klidné těhotenství, brzo budeš mít jiné starosti ![]()
ahoj.. chápu tě, ale do diskuse psát nebudu. Pošli sz jestli chceš ![]()
Fyzicky týraný ne, o tom, zda je zanedbávaný je těžké hovořit, na nic nejsou důkazy. Ale pokud malého někdo vidí ze známých, tak mu jsou jisté věci velmi divné. Občas to, co nám malý řekne, jen tak mezi řečí třeba při hraní apod., něco z něj vypadne a nás to zaráží. Ovšem těžko něco dokazovat. Třeba je to jinak. O střídavku usilovat manžel prý bude, pokud s ním dítě bude chtít být i nadále. U nás má vždy své místo a vždy je tu vítaný. Osobně nevím, pro by měla být střídavá péče na škodu, rodič má právo na své dítě a když to dítě samo chce…Ovšem nedovedu si představit, co ex pak dítěti řekne, když to si bude pamatovat, že maminka nechtěla, aby byl s tátou stejně jako s mámou. Já jako nastávající máma nevím, co bych takovému dítěti řekla.
neříkám, že střídavá péče je špatná, mnohdy právě naopak, osobně bych však byla raději, kdyby dítě bylo u matky a s otcem se mohlo vidět kdykoli a šlo by jen o to se domluvit, což chápu, že je velmi obtížné a ne samozřejmé, pokud máte podezření, že se u nich děje něco špatného, tak o syna bojujte, v tvém příspěvku to tak jasně nevypadalo
ZAKLADATELKO promin, ale nedocetla jsem az do konce… cituji: spíš dostane pochvalu nebo lízátko, když si jej extra zaslouží) to je podle me strasne…ja chvalim sve deti kdykoliv to jen jde a lizatko maji jako dobrutku bez zasluhy…nedovedu si predstavit, jak se maji u vlastni matky
![]()
Asi jsem to špatně napsala, chtěla jsem, aby to vyznělo tak, že mu každý víkend nekupujeme hračky o jaké si řekne. Sladkostí tu má celou skříňku a nejí to, má možnost si vzít sám, nikdo mu nezakazuje. Dostává hodně od babiček, takže mi toho kupujeme minimálně, právě že jednou za čas, většinu toho, co dostane nakonec musíme vyhodit. Tradičně na Vánoce vyhazujeme velikonoční králíky. Takže to není proto, že bychom mu nedopřávali, od nás sladkosti samozřejmě má taky,ale rozhodně nemá vše, na co ukáže. A co se týče chvály, tak tu dostává pořád, pokud teda něco neprovede…tak nevím, asi jsem to špatně napsala.
Určitě je ta situace těžká. S tím že občas něco řekne a vy koukáte a udivujete se nad tím co říká je asi normální my to máte taky. Partner má syna z předchozího partnerství a kolikrát taky koukáme a když se pak třeba zeptá ex tak ta naněj kouká co to říká. Děti maj hodně fantazie a kolikrát to tak ani není ale chce to se pídit a ptát. Možná by to chtělo se více zajímat o školu a jeho aktivity osobně i učitelka uvítá že má tatínek snahu. A že si to ex nepřeje, to z jakého důvodu on je otec a má právo si tam zajít a optat se na syna, nemůže mu v tom nikdo bránit.
A pokavaď si to syn přeje zkusit určitě bych do toho šla. Ať si promluví s ex osobně a skusí se dohodnout.
Hodně štěstí.
No, kdyby šlo o fantazii, tak bychom se tolik nedivili, ale když na otázku, zdá má u mámy taky rybičky do vany odpoví, že ne, že tam se koupe sám, mamka mu napustí vanu a jde se věnovat jiným věcem a pak ho vyzvedne - to prosím v 5 letech. Takže mám na mysli věci podobného typu.
No a vůbec nechápu, proč je tato diskuze přejmenována na střídavou péči, když o ní vůbec nejde! Jde o to, jak se někdo má vyrovnat s něčím, s čím stejně nic nezmůže. Ach jo, není to jediná přejmenovaná diskuze a vážně mě to s…
Zakladatelko, chápu tě
. Blbé na takových situacích je, že ty sama nemůžeš nic udělat, leda pomáhat manželovi a tlačit na něj, aby to rozseknul on.
Jinak, jak už psaly ostatní, otec je stejně tak zákonný zástupce jako matka a má právo se na dítě ve škole informovat. Pohovořit si s učitelkou (nejlépe bez přítomnosti maminky) mi přijde jako dobrý nápad, třeba uvidíte situaci zas z jiného úhlu pohledu.
A to, že by ex přišla o alimenty, je pověra - u SP by je soud měl vyměřit oběma rodičům úměrně platu. Pokud se tedy rodiče nedohodnou jinak.
A co se týká přejmenování diskuse, zkus napsat SZ admince.
Ahoj, zkusenosti mam vcelku veskere zadne (jen pracovni), ale pokud na to ex pristoupi, zasla bych na socialni odbor i s ex + ditětem a zkusila udelat nejakou dohodu. Podle me, lepsi, nez aby to slo pres soud je lepsi zajit na socialni odbor a diky dalsi nezavisle osobe se domluvit o sirsim styku s ditetem. Ten vek je proste zlomovej, mozna malej zkousi, kam az muze, mozna je doma opravdu nespokojenej - proto je podle me lepsi treti osoba, ktera se ho na to zepta. Az pak bych resila pripadnou stridavou peci, ktere zrovna moc nefandim, protoze i pro deti je to hoooodne narocne. Hlavne by bylo potreba aby mame nekdo vysvetlil, ze treba delsim stykem ji dite opravdu nikdo nekrade, jen ma o nej stejnou starost jako ona a chce se podilet na vsem. Hlavne musi, i kdyz jsou s ex uz dlouho od sebe oba tahnaout za jeden provaz - proste vzdycky musi jit hlavne o zajmy ditete a ne o city typu - „ty mi ho krades“. A hlavne to bych cekala ze ex vysvetli prave ta socka.....
drzim vam pesti, at to zdarne vyresite
jezek1 píše: .....zasla bych na socialni odbor i s ex + ditětem a zkusila udelat nejakou dohodu......
Ze své zkušenosti musím říct, že sociální odbor (OSPOD) moc nefunguje. Alespoň úřednice, která má naše děti v kompetenci, nadržuje matce. Jediná „dohoda“, kterou OSPOD zařizoval byla o mých ústupcích vůči ní.
Prostě pokud se chcete dohodnout, raději zapomeňte na OSPOD a jděte někam za mediátorem, který je většinou studovaný psycholog.
Ja vim, Ondro, je sem proste ta blbka, co kdyby se rozesla s manzelem, bude se snazit kvuli mladatum s nim udrzovat kontakt, co nejvic. At si proste mladat taky uzije, neni prece jen na okrasu. Ovsem preedchazelo by tomu vyrikani jasnych pravidel - hlavne zadne jedovate sliny na druheho z rodiců a to ani naznakem. To povazuju za nejvetsi svinarnu ![]()
Je mi lito, ze mas v tomto ohledu spatnou zkusenost, ale aspon muzes lip poradit
Ahoj,
doufám, že omluvíte a pochopíte mou anonymitu.
Jsem ve 21tt. Prý se nemám nervovat, jak mi všichni říkají. Ale nejde to.
Manžel má dítě z předchozího manželství. Žena ho podváděla s jeho kolegou a odešla i s dítětem. On nechtěl, aby dítě bylo taháno po soudech, sociálce atd. a podepsal s ex dohodu o alimentech a vídání dítěte (1× za 14 dní víkend minimálně, dále dle dohody). Chtěl dítě ušetřit od stresu.
Můj manžel je velmi důvěřivý a na vše si musí přijít sám. Takže pár let vše fungovalo tak, že syna vídal, platil alimenty a co se týkalo prospěchu ve škole, dostával informace od ex. Možná 3× byl pozván na besídku. Na třídní schůzky nechodil a ve všem se spoléhal na ex, že mu vše řekne.
Pak začalo mít dítě ve škole problémy, začalo se prát, dle slov dítěte „zcela oprávněně“. Podotýkám, že není gaunerem, naopak všichni známý tvrdí, jak je to extrémně hodné dítě. Ale stalo se a dvakrát se popral. Když mi to manžel zavolal, trochu mě to vyděsilo, tak jsem řekla, ať si zajde do školy s ex, která tam měla jít, že v klidu, věci co jsme měli v plánu můžeme přesunout. Jenže ouha!!
Najednou se začala jeho ex bránit, že ve škole nemá co dělat, že dítě má ve výchově ona atd., nakonec schůzku s družinářkou zrušila (nebo tam byla a neřekla nic). Školní tašku s učebnicema a žákovskou přestala dávat se slovy, že to není potřeba, nejsou úkoly apod. Když dítě dostalo spálu, řekla, že v pátek už bude ok a že si ho můžeme vyzvednout, já měla strach, protože jsem spálu jako malá neměla a mé těhotenství je dost náročný (poměrně velmi dlouhé a silné nevolnosti atd.), takže jsem se bála. Dítě mělo jít na testy až v pondělí. takže jsme se s manželem dohodli, že bude lepší nejen pro nás, ale i pro dítě, když bude v posteli a nebudeme ho někam převážet. Několik let, v případě velké nemoci, fungovalo přehazování víkendu, najednou to nelze, není to ničí vina (nešlo o to, že by měla domluvený nějaký výlet apod.).
A do toho všeho, při převozu od nás k matce, se dítě svěřilo, že u nás je to lepší a že by si chtělo vyzkoušet s námi týden žít. Zcela s vážnou tváří a z ničeho nic. podotýkám, že u nás nemá žádné extra výhody (píše diktáty, počítá, dělá úkoly, čte, pomáhá s úklidem a TV večer jen výjimečně, dárky dostáva na narozky, svátek atd. jinak opět velmi výjimečně, spíš dostane pochvalu nebo lízátko, když si jej extra zaslouží). Takže mě osobně jeho slova velmi překvapila.
Jeho přání bylo několikrát zopakováno v telefonu, kdy mluvilo s otcem a když si se mnou psalo sms. V mých očích vidím, když je tu, že je tu spokojený, jídlo mu chutná, přiměřeně se mu věnujeme, když něco provede domluví se mu, případně dostane jednu výchovnou na zadek.....já nevím, jak to popisovat.
Když se ovšem svěřili ex o tom, že by dítě si chtělo vyzkoušet týden u nás, hned byl manžel osočen, že si své potřeby vyřizuje skrz dítě atd. Naposledy nám dítě řeklo, že mu máma řekla že když bude u nás, bude vstávat v 5 ráno do školy, což není pravda a tím samozřejmě dítě jen vyděsila.
A proč to všechno tady píšu? Protože mě to velmi trápí!!! Mrzí mě chování ex vůči tomu dítěti a vůči mému manželovi. Nijak jim do jejich věcí nezasahuju, s ní se max pozdravím (moc se nevídáme), nemám vůči ní nic nevyřešeného, nemám proti ní nic. Jen mě její chování strašně bolí. Doby, kdy dítě řvalo a křečovitě se drželo tátovi za nohu, že k mámě nejde, jsou pryč, nyní je větší… dříve jsme si jen říkali, že se mu stýská, ale asi jsme se mýlili, nyní má 9 let a asi už některé věci chápe a pomalu si vytváří svůj názor.
Manžel se mi svěřuje se vším, také ho to velmi trápí, ale tak, že to nedává najevo. Já tu pak brečím a klepu se. Když vidím jeho šťastná očička a pak … je to pro mě už jen proto, že se mohu jen dívat a nemohu nic dělat. Nemohu nijak zasáhnout… Dítě si jen chtělo zkusit s námi týden bydlet a chodit od nás do školy. Na druhou stranu chápu ten strach ze strany ex, kdy se bojí, že o dítě přijde a bude chtít žít s námi, že přijde o alimenty v případě střídavé péče apod.
Já vlastně ani nevím, co od Vás chci…možná ať někdo konečně něco udělá a změní se to! Ať se to nějak rozsekne!
Snažím se na to nemyslet, manžel řekl, že pro mé dobro mi toho bude co nejméně říkat, ale jsme manželé, žijeme spolu a dítě k nám jezdí, takže se to stejně tak i tak musím dovědět…resp. dovím se to stejně.