Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Trestání dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.4.04 11:33
Trestání dětí
Ahoj,
mám roční holčičku, která je děsný divoch a je taky někdy pěkně vzteklá 
. Když například tahá za kabely od počítače, tak jí říkam nenene a tytyty! ale většinou to bere za legraci a zkouší jak dlouho to vydržím. Někdy přestane, někdy z toho začne brečet, ale většinou to zkouší dál. Když to trvá už moc dlouho tak ji plácnu přes ruku (nebo přes plenu - ale to jen tak zlehka) a snažím se jí vysvětlit, že to nemůže dělat - většinou se začne hrozně vztekat, brečet (bez slz) a bud mě začne kousat nebo mě začne taky plácat po ruce, ale pokaždé přestane tu zakázanou činnost dělat, zapomene na to a je opět veselá. JInak je to zlaté dítě - je veselá a většinou i hodná. Když se se mnou pere je mi většinou do smíchu, ale jsem důsledná a tvářím se nesmírně vážně - a důsledná je celá rodina dokonce i babička („trestám“ jí ale jenom já ale okolí dělá tytyty a taky se tváří vážně!)
Chci se zeptat jestli je moje počínání správné, jestli nedělám nějakou chybu, aby neměla trauma ?! Co děláte vy, aby vám nepřerostly děti přes hlavu a nebily vás 
!!
Díky Bubina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymni
12.4.04 12:29
Ahoj Bubino,
myslim, ze to delas spravne a tva holcicka zadne trauma mit urcite nebude, neboj. Ja mam triletou holcicku a podle toho, jak popisujes tu svou si jsou dost podobne. U deti je dulezity naprosty zakaz dvou veci: neublizovat lidem a nerozbijet veci. Na techto za:,–(ach by se melo trvat a byt v nich velmi duslednym.
V pripade, ze dite dela neco, co nesmi, je dulezite velmi durazne dat najevo, ze tohle se nesmi. Ja to delam tak, ze pokud do tretice neposlechne, placnu ji prez ruku ci pres zadek, v pripade, ze se vzteka, ci zlobi obecne, poslu ji na chodbu ci do sveho pokoje, a to do te doby, nez prestane brecet (pripadne za ni po 5 min. prijdu a „usmirime se“, kdyz vidim, ze z ni vztek uz vyprchal. Reknu ji, ze ji mam moc rada a objememe se a vsechno je zase dobre.
Myslim, ze pokud dite nebude trestat nepravem ci neprimerene, zadne trauma z toho mit nebude.
Hodne stesti
Andrea 33tt + Aja 3r.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
12.4.04 12:33
Ahoj Bubino Někdy je potřeba naší ratolest potrestat , moje teta sestřenici dovolila úplně všechno a teď je jí 24 let a co ta si k ní dovolí , hrůza mluvit 
. Když byla mladší tak do ní kopala ,mlátila jí ,neposlechla na slovo ,prostě rozmazlený fakan , 
neboj se že z toho děcko bude mít trouma , já jsem jednou dostala proutkem přez zadek (když jsem se vstekala a od té doby stačilo mít jen proutek při ruce a byl ze mě ůplný andílek 
) Hlavně jí nedovol tě mlátit ,to je největší chyba , dětsko musí vedět co si má k tobě dovolit a co ne. Později by nevěděla za co jí trestáš.( dříve to mohla a teď ne) Hlavně to nepřehánět ,jak se říká všeho s mírou. 
. Tak držím palce , ať ti malá dobře roste. Niky
- Citovat
- Upravit
12.4.04 20:39
Re:
Ahojky,
já mám se synkem problémy dodnes. Občas si říkám, že obdivuji přítele, který má takovou trpělivost. Synovi jsou 4. roky. Nějakou dobu jsem s ním byla sama, takže jsem se snažila mu vynahradit tatínka tím, že měl vše. Jen řekl a já „letěla“ - občas je tomu dodnes. Aby nekňoural a nevztekal se, tak mu vše dám a vím, že se „uklidní“. Dělám to sice špatně, ale na druhou stranu, to co chci já, tak on také udělá. Nyní procházíme obdobím zlobení, a je to občas velký nápor, ale řídím se heslem „neuhodit“. To mu raději seberu hračku, vypnu TV, nebo řeknu, že s ním nemluvím a ono to Petříka přejde. Obejme mě, dá mi pusinku a řekne: „Mám Tě rád, maminko, už budu hodný“. Vždy mě to vezme za srdíčko. Já jako malá holka - cca 2,5let - jsem dostala proutkem, protože jsem se vzteky válela po chodníku. Tohle mi malý - naštěstí - nedělá , takže si myslím,že proutek k nám zatím nepustíme. Je to prostě věkem a ono to ty děti přejde - alespoň tohle jsem se dočetla v časopise pro maminky Betynka.
Přeji pevné nervy, občas je všechny potřebujeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
12.4.04 21:52
Z vlastní zkušenosti vím, že nejdůležitější ze všeho je, pokud se už uchýlíme k zákazům a drobným trestíkům, stát si za svým a jednou vydané zákazy už za nic na světě nerušit. Chce to prostě důslednost ve výchově, aby z nás dítě cítilo jistotu, byť je to za cenu slziček. Můj táta tento způsob výchovy praktikoval na mě i na sestře, naopak maminka byla ta, která vydané zákazy zlehčovala, zmírňovala, rušila. Nikdy jsem z ní necítila takovou tu autoritativní jistotu a žádná daná pravidla, jen takové meze bez mezí, nikde žádná hranice za kterou nesmím. Přestože tátova výchova byla v tomto směru nekomromisní, měla jsem v něm jistotu, že prostě smlouvání nepomůže, že se musím o svoji spokojenost zasloužit sama. Pamatuji si jak jsem z toho byla jako dítě mockrát nešťastná, ale vždycky jsem k tátovi a jeho „jistotám“ tíhnula víc než k mámě. Se svým synem jsem to začala od malinka dělat také tak a můžu potvrdit, že já jsem ta, ve které má jistotu: jistotu lásky, něhy, ale i trestu. Ví, že můj přítel mu i přes jeho zákaz dovolí dívat se na telku, hrát hry na počítači, ale moje tresty jsou pevné a ani jeden z nich si nedovolí je obcházet. I přítel říká, že v tomto směru ze mne cítí jistý respekt a úctu k trestu a že se má co učit. Jsem na sebe za to opravdu pyšná. Radko, prosím, já jsem byla se synem také pár let sama, prošla jsem s ním obdobím vzdoru a zlobení i takovou malou pubertu a kolikrát jsem večer brečela, že mi přerůstá přes hlavu. Mám k jedné ze tvých praktik hrubou výhradu: neřeš synovu neposlušnost tím,že s ním nebudeš mluvit. Výchova je o komunikaci a pokud bude váznout (a věř tomu že bude…moje mamka tento styl výchovy praktikuje stále a nikdy jsme k sobě nenašly cestu!), budete na tom spolu se synem hůř a hůř. A také jedna věc-moje osobní zkušenost- u nás se absolutně neosvědčil způsob výchovy-když něco neuděláš, seberu ti hračku… . Je to přesně to, co se pak mnohé z nás snažíme odbourávat…špatnost za špatnost, zlo za zlo, oko za oko. Přesně do toho jsem zabředla se synem a dlouho jsem se z tohoto stylu výchovy nemohla dostat já ani on. Přešli jsme opět na „jasná pravidla“ a to neposlechneš potřetí, následuje trest. Ale musí jít o trest a ne malou pomstu jako je sebrání hračky jako to dělají děti ve školce. Prostě jsem nějak tak vydedukovala z toho, co mě naučil můj táta svojí výchovou: rodič musí být jasná autorita s pevnými a laskavými pravidly a ne postrach! Zkoušela jsem v období největšího zoufalství nad svým synem i metodu „škoda rány, která padne vedle“ a to bylo nejhorší, co jsem zatím svému synovi provedla. Po čase mi totiž začal připomínat mého (teď už 26 letého) bratrance, kterého tak jeho otec vychovával celý život. Žádná facka ho už nedokázala rozházet a byl jenom zatvrzelejší a horší a horší. Musela jsem s tím přestat, protože jsem měla pocit, že trestám jenom sama sebe. Už dlouho jsem na něho nevztáhla ruku, a pokud přece jenom, říkáme tomu „masáž zadečku“, ale ta je jenom v rámci her a srandiček. Ale hlavní důvod proč jsem s „bitím“ přestala je ten, že syn se začal projevovat syndromem bitého dítěte, stačilo když jsem prudce zvedla ruku a on se „kryl“ před případným pohlavkem. Když se mu to ještě dnes občas stane, že se při mém prudším pohybu stáhne, je mi to tak líto, že mě to už dokáže i rozbrečet 
a to doslova. A to máme tohle období už asi rok za sebou!!! Píšu to tady vašechno hlavně proto, abyste věděli, čeho se vyvarovat a jsou to moje vlastní postřehy, metoda pokus-omyl. A že těch omylů za jeho 5 let už bylo…!
Ráda se poučím z vašich zkušeností i omylů, hlavně pište ať ty naše děti vychováme jak nejlíp to půjde. Radina
- Citovat
- Upravit
Anonymni
12.4.04 22:14
Ahoj holky,
díky moc za vaše odpovědi, asi to vypadá, že to většina z nás dělá stejně, ale lepší je si to „zkonzultovat“ než dělat chybu. Já sama jsem byla jako dítě typ, že nějaká ta „rána“ byla potřeba a uvědomovala jsem si to už jako malá a vím to a chápu i ted. S tím nemluvením také moc nesouhlasím, rodiče tak občas řešili problémy mezi sebou ale i se mnou a vím, že je to to nejhorší - nic se tím nevyřeší, jen se tím „tlakuje papinák“ - lepší je trest než mlčení bez jasného konce.
Tak se mějte a přeju hodné dětičky
Bubina
- Citovat
- Upravit
12.4.04 23:20
Trestání dětí
Naprosto souhlasím s Radinou. Mám dvě 14-leté pubertální dcerušky a svoje zkušenosti z děctví se pokouším uplatnit. Doma jsem za celý život schytala asi dvě facky, které si dodnes pamatuju (já jsem takový citlivý ráček). Naši mi hodně povolovali, bylo to na důvěře a komunikaci. Byla jsem v pohodě a měla je vždy v úctě a ráda, vůbec jsem to nezneužívala. Mé kamarádky, které dostávaly výprask svoje rodiče „nesnášely“ a zakázané ovoce ji chutnalo vždycky líp.
Je pravda, že občas je to k nevydržení. V duchu si říkám, jak bych je praštila, ale pak rozvinu debatu jako „proč mi to děláš“, „co tě naštvalo“, „jak bys to tedy chtěla“, když je to horší, následuje trest. Trest je přiměřený, ale u nás zabírá omezení jejich volna, takže práce. Pomáhá taky zkrácení kapesného. Já jsem ale často nedůsledná a povolím. Manžel má zázračnou autoritu. Když doma dcerušky ječí, hádají se, ON vejde jen do dveří a je klid. Nikdy je nebil, jen je důsledný. Zbožňují ho, dokážou unést jeho trest a v zápětí ho mazlit, k neuvěření. Já jako blbec rozebírám problém, vychovávám, vysvětluju…, on neřekne nic a to stačí.
Přeju Vám hodné dětičky a málo vrásek na čele
Pajdule
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Radina
13.4.04 08:29
Včera jsem napsala hlavně to, jaké jsem napáchala chyby a pak jsem si ještě vzpomněla na jednu skvělou výchovnou metodu, kterou mi poradil jeden můj kamarád. Má dvě dcery, 6 a 9 let. Holky se prý šíleným způsobem rvaly v pokojíčku o nějaké hračky a hádaly se při tom. On stál se ženou za dveřma a čekal jestli to přejde. Až se holky dostaly do neúnosných mezí, tak… oba vlítli do pokojíčku, odtrhli je od sebe a každý si jednu z nich k sobě přitulil! Bylo po hádce a holky se tulilily a tulily. Tohle jsem musela vyzkoušet doma. Věřte nebo ne, ono to funguje. Sice se mi doma nehádají dvě děti, zlobí jenom jeden, ale už konečně vím, že většina zlobení je založena hlavně na principu: mami, všimni si mne! A tak za zlobení tulíme!!! Ještě se mi nestalo, aby syn odmítnul. Vypadá to nelogicky, ale kdo to zkusí, pochopí.
Radina
- Citovat
- Upravit
15.11.13 21:35
Ahojky, zajímalo by me jake tresty davate detem. ja malého (3roky) nechci mlatit, musela bych ho asi rezat od rana do vecera 
ale nevim jak ho potrestat když něco udela spatne. poslední dobou strasne zlobí, neposloucha, vzteka se, prijde mi ze ze me nemá ani respekt, vlastne z nikoho, je pravda ze ja od mala skacu jak si malej piskne, to jsem ted taky pomalu prestala delat. ale radeji to kolikrat proste udelam po jeho nez abych poslouchala jeho rev a vztekani. dřív na nej zabiralo ze když se vztekal, tak jsem ho zavrela do pokojika a prisel pak sam když se uklidnil, řekl ze bude hodnej a bylo to o. k. jenze ted uz to nemuzu delat, protože mi mlati rukou do dveri a ja se bojim aby mu ta ruka tim sklem neprolitla 
v lete na nej zabralo ze když něco udelal nebo se choval jak nemel jsem mu sebrala kolo, kolo miluje takze to byl pro nej fakt trest, jenze ted uz ma kolo uklizene a není jina hracka nebo cinost která by ho zakazem potrestala. jsem si rikala ze když mu reknu at jde do kouta tak se mi na to vyprdne vůbec me nic nenapada
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.zizi
15.11.13 21:41
@market.s.87 a co treba rict, ze to Jezisek vidi a neda mu zadne darky??? 
- Citovat
- Upravit
15.11.13 21:43
Moje máma dala nezvladatelnou sestru do vany a pustila na ní studenou sprchu, nebo jí zavřela na záchod, s tím že až bude hodná tak aby přišla. Na mě stačilo zle zasyčet a hned jsem byla hodná. Kdyby sestra bouchala na dveře na záchodě tak by skončila ve sprše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.13 21:44
@market.s.87 já dávám na hanbu. A jak to myslíš, že se ti na to vyprdne? Prostě tam bude, i kdybys ho tam měla 100× donést. A bude tam, dokud si pro něj nepřijdeš a pak se hezky omluví za to, co udělal.
Ovšem předtím, než ho na tu hanbu dáš, bys ho měla varovat, že pokud danou věc udělá ještě jednou, půjde na hanbu. Dostane právo volby, jestli to nežádoucí chování bude opakovat nebo ne. A pokud ho bude opakovat, ty splníš svoje varování a on má, co zasel.
No a pak taková ta klasika - odchody s řevem z hřiště, z bazénu, jednou dokonce i ze zoo. I přes několikeré varování se choval nežádoucím způsobem, takže jsme museli příjemnou činnost ukončit a jít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.13 21:47
Myslím, že největší trest je ignorace - nemluvit s ním, nedívat se na něj, prostě ani pohledem o něj nezavadit a zcela ho ignorovat. Přijde mi to ale strašně kruté a tisíckrát horší na dětskou psychiku než ho ohnout přes koleno a naplácat mu. Nenechej ale sebou vorat. Jsi máma a on tě respektovat musí. Aby tě neposlechl to prostě neexistuje. Já být na tvém místě tak na něj houknu a když to nezabere tak mu prostě naplácám - však stačí symbolicky plácnout přes ruku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
