Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Trestat paličaté dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.7.13 09:18
@Pipet přesně tak to dělám, když spěchám, sama pomůžu, když se vzteká, řeknu, že musí hezky říct co chce, že vřeštěním ničeho nedosáhne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:21
@verusuvi píše:
Snažím se to dělat takhle, bohužel manžel mi moc nevychází vstříc.. Např. nepůjdeme na zmrzlinu, když nesníš oběd. Po chvíli handrkování ho manžel pošle od nedojedeného talíře a zmrzlinu syn stejně dostane. Anebo druhý extrém- po jedné vztekací scénce ho nechal v pokojíčku zavřeného 2 hodiny (ne že by ho zamykal, jen ho tam dokola posílal), pak jsem to nevydržela a vysvobodila ho. Chtěla jsem se kvůli tomu odstěhovat, s manželem si nerozumím, ale to je jiná pohádka..
Metoda něco za něco funguje celkem spolehlivě, bohužel to vidím s odstupem 13 let u svého „malého“ 15r bráchy, že dnes neudělá nic sám od sebe, vždycky jen něco za něcoA takhle teda zkončit nechci..
Bohužel to není „jiná pohádka“ - tyhle věci vždycky souvisí a s největší pravděpodobností je u Vás doma zakopaný pes právě v tomhle.
Rodiče musejí být ve výchově jednotní - samozřejmě že se všude občas stane, že se neshodnou, pohádají, mají každý jiný názor na postup v dané situaci - ale musejí to být výjimky, ne pravidlo.
Dítě s naprostou jistotou pozná, že rodiče bojují proti sobě… a přesně toho využije.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:23
Taky „bojuju“. Čtyřleťák a dvouleťačka. Ona je tvrdohlavá stejně, jako on teď ve čtyřech letech, takže to mám dvakrát. Vypravit se ven, to je něco 
Obdivuju každou dvoj a více matku, která se dokáže dostat ven z bytu a není na pokraji nervového zhroucení 
Většinou spolupracuje tak max. jedno dítě, občas žádné 
Při spolupráci jednoho není reálné čekat, až „se objeví botičky apod.“, protože do té doby se na spolupráci vykašle druhé. Nejhorší je, že často dělá vlny starší, který se nebojí, že bych ho nechala doma a šli bychom bez něj. On by doma klidně zůstal, takže touto variantou vůbec nemá smysl vyhrožovat
A trucovat ve vedlejší místnosti (tedy řvát jak tur) dokázal zrovna o víkendu u tchánů 40 minut 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:23
Ona si dcera zakládá na tom, že je slečna. U nás opravdu stačí říct, že když si ty tepláky nezvládne navléct tak hold musím já. A pokud jí už musím říct, ty to NEZVLÁDNEŠ tak je obrat o 100 stupňu, protože ona není mimino a zvládne vše sama.
Taky jí tou plínkou jen starším nevím jak bych 18kg slečně navlíkala plínku na 7kg 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:25
@BohunkaP To že to s našimi neshodami souvisí je mi více než jasné, ale to tu nevyřeším. V této diskuzi sháním rady a praktiky, jak se k trucounkovi chovat „po dobrém“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:25
Prostě provokuje. Tak řekni „bezva, dneska si tedy tepláky brát nebudeš a jdeš bez nich!“..hotovo, tečka, dál to neřeš, nedívej se na něj, běž si dělat to, co by následovalo, kdyby se syn oblékl. To samé boty..nevidí je..tak je nevidí, obuj se ty, vem malou a synovi řekni, když boty nejsou, tak nejsou, jdeš tedy bez nich. Mluv klidně, nesmí na Tobě poznat, že Tě to vytáčí. Jestli jdete ven, vem tajně boty sebou a pak se jako div, kde se Ti v tašce vzali. Neříkám, že to zabere pokaždé. U nás je to taky tak někdy a já dělám, že se mě to netýká. Dám věci na hromádku a já se jdu připravovat. Když vidim, že se trucuje, začnu pronášet jakoby pro mě bezvýznamné věty tipu „týjóó, to je venku hezkýý, ještě si vyberu tričko (abych dceři dala šanci, aby sebou hodila a začla se oblékat),namaluju se a schválně, kdo bude první připravený u dveří“. Maká jak šílená, aby to stihla dřív a zapomene na nějaké vzdory. Nebo dnes máme taky trošku trucování..u nás je to tak, že děti nás rodiče ráno první pozdraví (dobré ráno),ale zdravíme se i my rodiče. Bez pozdravu nekomunikuju, nepřipravuju snídani nebo když jo, tak tomu, kdo to dobré ráno řekl. Dcera dnes od rána provokuje, leží tu mlčky u mě na sedačce a pokašlává (nemá kašel, dává najevo, že je tady) a zdravit nechce. Dělám, že to nevidim a až pozdraví, usměju se na ní a řeknu „ahoj beru-beruna-,tak už jsi se vyspinkala, já myslela, že dneska nevstaneš“.Ona mi na to odpoví něco o tom, že už je vzhůru dýl a já, že jsem myslela, že spinká, když nemluví. To samé někdy dělá s nudlí. Stoupne si přede mě a popotahuje a čeká, co já na to.To samé s čůráním..stojí kousek od mě a drží si pipku a sleduje(nejde o to, že to neumí, je velká a umí si poradit, ale prostě někdy má dny, možná i pro ní nějaké špatné, že to chce zkazit i druhému).dřív jsem se rozčilovala, teď nedělám nic. Většinou jsem se naučila reagovat jen na kladné podněty, s provokacema u mě neobstojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mišanila
30.7.13 09:25
Taky si myslím, že spolu jen budete bojovat. Má svoji hrdost, jsou v tom navíc geny a radši dostane na zadek. A taky asi žárlí na sourozence, chce tvoji pozornost.
Ty chceš dosáhnout za každou cenu svého a on taky, je to boj kdo z koho. Dávání na zadek nezabírá, tak bych to přestala dělat, navíc ty jsi naštvaná, on brečí, pokud jsou takové konflikty časté, tak by mi to zato „dosáhnutí svého“ nestálo.
Možná bych mu občas vyšla vstříc a řekla „tobě nejde nasadit čepice, tak dneska ti s tím pomůžu, ukážu jak na to a zítra to uděláš sám jo“ a podobně s některými ostatními záležitostmi. Ale nedělat to samozřejmě pořád.
Místo nervů a boje to zkusit pozitivně a s pochopením. Můžeš si s ním taky zkusit promluvit o tom, proč to dělá (i když on sám ani asi neví proč), nebo i říct, že chápeš, že se mu třeba dneska nechce, že tobě se taky někdy nechce něco dělat, ale že víš, že je šikovný kluk a že si s tím poradí.
Ale co přesně bude fungovat na tvého syna musíš zjistit sama. Nedávno byla u nás ve školce přednáška o pozitivním přístupu k dětem, někde má ten pán stránky (Zdeněk Okleštěk), tak třeba najdeš nějaké tipy tam.
Já bych postě někdy ustoupila, děti se taky musí naučit a někde vidět, že je potřeba někdy ustoupit a ne být neústupný, děti kopírují chování rodičů.
- Citovat
- Upravit
30.7.13 09:26
U nás se nejvíc bojuje z pomalostí.
Starší holka ona nepotřebuje pomoc, ani obout ani obléct, ale je strašně pomalá, ale strašně, my příjdeme ráno do školky a ona se 20 minut převléká vždycky projde kolem šatny učitelka nebo ředitelka a jen řekne vy se stále převlékáte? Učitleka vždycky jen říká, že jsem asi jediná, která vydrží, tak dlouho čekat než se malá slečna převleče, že co sleduje tak ostatní maminy už nervozně pomáhají převlíkat a já si sedím a čekám její smůla čím pomalejší, tím později příjde do třídy za děckama 
Ale od září budeme muset stíhat ráno i odpoledne dvě školky a to tak, že starší odvedu do státní kam chodí a mladší kousek dál do firemní.
Tak buď budeme vycházet dřív nebo bude muset holka zrychlit 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:28
@Kakika píše:
Taky „bojuju“. Čtyřleťák a dvouleťačka. Ona je tvrdohlavá stejně, jako on teď ve čtyřech letech, takže to mám dvakrát. Vypravit se ven, to je něco
Většinou spolupracuje tak max. jedno dítě, občas žádné
Úplně to u vás vidím! Naše malá je naštěstí fakt samostatná, botičky si obuje, já jen zapnu, čepici najde, a čeká u dveří, nejbáječnější holčička na světě!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:31
@BohunkaP píše:
Tresty nemají smysl. Jediné, čeho dosáhneš, je vzdor a zatvrzelost… a Tobě přece nejde o to, abys ho „zlomila“. Jde Ti o to, aby dodržoval pevně nastavená pravidla - a v tom nepomůžou tresty, ale jedině metoda příčina-důsledek.Tj „před odchodem na hřiště patří na hlavu kšiltovka. Bez kšiltovky neodejdeme“ - a skutečně neodejít. Totéž boty - „jsou tam, kde pokaždé… nevidíš je? Tak musíme počkat, až se objeví.“
Konkurence u sourozenců je šílená, mám to doma taky - a to jsou už starší. Zkus si přečíst knížku Sourozenci bez rivality - tam jsou docela hezky vysvětleny jejich myšlenkové pochody. Není to žádný zázračný recept, který by Ti doma odboural všechny konflikty, ale člověk si aspoň uvědomí, proč se tak chovají a čím by jim mohl pomoci.
Ty rady jsou fajn. Jen by mě zajímalo jak budeš postupovat, když řekneš že bez kšiltovky neodejdeme a dítěti je to putna a sedí na schodech klidně tři hodiny.. Jako některým dětem jsou výhružky šumák, nářez šumák, sice mám teprv 20 měsíčního, ale je mu úplně ukradné jestli něco dostane nebo nedostane. Je mu jedno že dostane na zadek a když ho „izoluju“ do pokojíčku - vyzkoušela jsem teda jen třikrát, tak tam vydrží klidně dvě hodiny. Když někdo řekne, že dá dítě do pokojíčku aby se uklidnilo a ono za chvíli přijde samo.. NO tak to u nás opravdu nehrozí. Mně by zajímalo co dělat s TAKOVÝM dítětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:32
@BohunkaP moc se mi líbily tvé příklady příčina - důsledek… myslíš, že se to dá použít i jiných případech (chápu kšiltovka - hřiště )? třeba jsme v dětském koutku, už potřebuju jít nakoupit a on nechce odejít, vysvětlím - nechce odejít, tak ho tahám násilím (páč odejít a nechat ho tam samotného jsem udělala už dvakrát a bylo mu to jedno!)samozřejmě následuje šílenej křik třeba 10 - 15min., takovej příkladů mám víc, nechce jít od tchýně (jí to samozřejmě dělá dobře 
)v obchodě mi utíká na všechno sahá, nerespektuje moje zákazy, prostě dělá jen to co chce on, běhá po bytě a piští, několikrát napomínám, ať se zklidní… jinak je moc šikovný, byly mu dva roky, umí krásně malovat, povídat, obleče se, nají se, pohybově je taky šikovný - jezdí na odrážedle a vyrovná se svému 4letému bratránkovi… ale chápu, že asi na sebe chce upozornit, máme ještě skoro 5m dceru (kterou jsme neplánovali tak brzy 
) tak se mu teď nemůžu věnovat tolik, co dřív 
@verusuvi já jen doufám, že je to obdobím a až dostanou rozum, tak se to zlepší, taky ho nechci pleskat, ale někdy jednám dřív než myslím, pak mě to mrzí a jeho evidentně taky, hlavně nechci aby byl pak zlý na jiné děti nebo na ségru, když ho budu plácat, bude si myslet, že je to normální a bude to dělat i jiným dětem 
přeji, ať to brzy přejde a vyzraješ nad paličatostí synka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:34
A nebo to syn taky může dělat proto, že si Tvým diskutováním s ním získává víc času pro sebe.Co si budem povídat, kolem mladšího se „rotuje“ víc a ten starší to někdy nezvládá. Ono se to časem taky zklidní. Možná syna zkus víc zapojit do tvých činností, ať má pocit důležitosti..jako že už pomáhá jako velký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:42
@marmelada78 píše:
Ty rady jsou fajn. Jen by mě zajímalo jak budeš postupovat, když řekneš že bez kšiltovky neodejdeme a dítěti je to putna a sedí na schodech klidně tři hodiny.. Jako některým dětem jsou výhružky šumák, nářez šumák, sice mám teprv 20 měsíčního, ale je mu úplně ukradné jestli něco dostane nebo nedostane. Je mu jedno že dostane na zadek a když ho „izoluju“ do pokojíčku - vyzkoušela jsem teda jen třikrát, tak tam vydrží klidně dvě hodiny. Když někdo řekne, že dá dítě do pokojíčku aby se uklidnilo a ono za chvíli přijde samo.. NO tak to u nás opravdu nehrozí. Mně by zajímalo co dělat s TAKOVÝM dítětem.
No, jak budu postupovat - prostě neodejdu. Jak jinak? Nevyhrožuju naplano. Ať si tam sedí… 
Samozřejmě tak nebudu postupovat ve chvíli, kdy mám třeba za půl hodiny být u doktora - ale do téhle situace to pokud možno nenechávám dojít, tam buď začnu včas… nebo, pokud je krize a fakt nestíháme, holt prostě dítě obleču. To jsou výjimečné situace, kdy se něco udělá jinak než normálně.
A jinak - nemá smysl srovnávat dvacetiměsíční dítě a čtyřleté.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:46
@Iveta84 píše:
@BohunkaP moc se mi líbily tvé příklady příčina - důsledek… myslíš, že se to dá použít i jiných případech (chápu kšiltovka - hřiště
Vy to tu nevidíte! Mě z něj fakt trefíá Ráno jsem mu plácla, za neoblékání, pak se vytrucoval, pomohla jsem mu obléknout, hezky se nasnídal, sám odnesl talířek, šel si hrát a chtěl pomoci malovat (na takou tu magnetickou tabulku), povídám, že myju nádobí, ať to ještě zkouší sám, že mu pomůžu za chvililinku, tak remcal, že to sám neumí, že mu to Ježíšek neměl nosit, pak to uklidil vztekle do skříňky a odcházeje pryč, chystal se třísknout dveřmi- povídám: „Jdeš trucovat do pokojíčku?“ On: „Jo!“ Já:„Tak dveře zavírej potichu, prosím“ „Abych nerozbil to sklo, že?“ A jo, zavřel dveře potichounku a je zalezlý, hraje si tam s Duplem a má klid sám pro sebe.. je báječnej.. ale to musí být ráno scéna!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 09:51
@Iveta84 píše:
@BohunkaP moc se mi líbily tvé příklady příčina - důsledek… myslíš, že se to dá použít i jiných případech (chápu kšiltovka - hřiště
Ivetko, tohle se dá (resp. mělo by se) praktikovat vždycky. Metoda příčina-důsledek je nejefektivnější výchovná metoda, jakou jsem zatím poznala - jenom je vždycky potřeba upravit ji podle aktuálního věku dítěte.
Dvouleťák reaguje jinak než čtyřleťák, ty myšlenkové pochody jsou jiné. Zrovna to odcházení ze hřišť a dětských koutků je vždycky problém a na každé dítě zabírá něco jiného - na moje děti třeba jednu dobu pomáhal budík na mobilu. Když začal zvonit, šlo se. Nebo třeba trošku „oblafnout“ - odcházet s tím, že nabízím zajímavější činnost (třeba „před chvílí jsi říkal, že máš hlad a já nic nemám, pojď, jdeme nakoupit, dáš si rohlík?“).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
