Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@klafina123 píše:
A nebo to syn taky může dělat proto, že si Tvým diskutováním s ním získává víc času pro sebe.Co si budem povídat, kolem mladšího se „rotuje“ víc a ten starší to někdy nezvládá. Ono se to časem taky zklidní. Možná syna zkus víc zapojit do tvých činností, ať má pocit důležitosti..jako že už pomáhá jako velký.
V tomhle jsem měla jasno ještě předtím, než jsem vůbec nějaké děti měla
Sama jsem z hromady dětí nejstarší a měla jsem to sakra těžké, nikdy jsem v ničem extra nevynikala, ségry byly vždycky lepší, proto jakékoli srovnávání (ona malá to umí a ty vlekej ne?!) nepraktikuji. Děti se mnou odjakživa dělají téměř všechno, pokud to zrovna nejde, což se stává u vaření s masem, tak je zabavím jinak. Myslím, že bezprizorní rozhodně nejsou.
@Iveta84 když nechce odejít a dělá scény, tak řeknu, že když nechce odcházet pryč, tak příště už tam nepůjdeme, abych se s ní nemusela hádat a většinou za chvilku stihne, těch 10-15 minut řevu jsem ještě z tohoto důvodu nezažila… Případně řeknu, co zajímavého jdeme dělat ![]()
Jinak já neodcházím bez ní, nikdy, nepřijde mi to výchovně správné, protože já ji tam nechat samotnou nechci a nemůžu, takže je to plané vyhrožování…
Zakladatelce doporučuji knihu Sourozenci bez rivality, já si naopak myslím, že to zázračné je, nahlédnout do toho, jak naše děti uvažují a že pomalu za vším je konkurence, i když si myslíme, že ne. Ostatním doporučuji kurz efektivního rodičovství, nebo si o tom něco přečíst - za každým naším jednáním je nějaká příčina, často stačí ji odhalit a problém je fuč. Mám doma paličaté dítě. Nebo spíš jsem ho měla, než jsem šla na ten kurz. Hrozně pomáhá odhadnout, co se dítěti hodní hlavou a v 95% to zažene konflikt.
Takže např. pokud si chce hrát když mám ruce ve škopku, tak řeknu: ty by sis chtěl hrát hned ane za pět minut, nemůžeš to vydržet, viď. Atd. Často to samo o sobě pomůže a dítě počká. A je celé vedle z toho, že mu někdo rozumí. To je aktivní naslouchání - vždyť i my dospělí ho potřebujem!! Často nechceme od ostatních řešení, ale pochopení a pak si často poradíme sami. U dětí je to stejné, mají od nás málo pochopení a zrcadlení pocitů. Ty máš vztek, protože…? Ty se stydíš, protože…? Naučí je to místo vzteku chápat své pocity a i chápat ostatní. Hodně pomůže vysvětlit i svoje pocity. Bojím se, že když se rychle neoblékneš, přijdeme pozdě a já se budu cítit fakt trapně. Děti nám do hlavy nevidí, musíme je naučit tyhle věci poznat. Oni si to vysvětlí tak, že je prostě buzerujem kvůli oblékání.
No a taky je prima někdy ty ruce ze škopku vyndat, aby viděli/y, že jsou pro nás top ![]()
@Kakika píše:
Taky „bojuju“. Čtyřleťák a dvouleťačka. Ona je tvrdohlavá stejně, jako on teď ve čtyřech letech, takže to mám dvakrát. Vypravit se ven, to je něcoObdivuju každou dvoj a více matku, která se dokáže dostat ven z bytu a není na pokraji nervového zhroucení
holky, já jsem na pokraji zhroucení s jedním:) tak sem nakukuju, co máte za rady ![]()
@ireeenka píše:
Zakladatelce doporučuji knihu Sourozenci bez rivality, já si naopak myslím, že to zázračné je, nahlédnout do toho, jak naše děti uvažují a že pomalu za vším je konkurence, i když si myslíme, že ne. Ostatním doporučuji kurz efektivního rodičovství, nebo si o tom něco přečíst - za každým naším jednáním je nějaká příčina, často stačí ji odhalit a problém je fuč. Mám doma paličaté dítě. Nebo spíš jsem ho měla, než jsem šla na ten kurz. Hrozně pomáhá odhadnout, co se dítěti hodní hlavou a v 95% to zažene konflikt.
Takže např. pokud si chce hrát když mám ruce ve škopku, tak řeknu: ty by sis chtěl hrát hned ane za pět minut, nemůžeš to vydržet, viď. Atd. Často to samo o sobě pomůže a dítě počká. A je celé vedle z toho, že mu někdo rozumí. To je aktivní naslouchání - vždyť i my dospělí ho potřebujem!! Často nechceme od ostatních řešení, ale pochopení a pak si často poradíme sami. U dětí je to stejné, mají od nás málo pochopení a zrcadlení pocitů. Ty máš vztek, protože…? Ty se stydíš, protože…? Naučí je to místo vzteku chápat své pocity a i chápat ostatní. Hodně pomůže vysvětlit i svoje pocity. Bojím se, že když se rychle neoblékneš, přijdeme pozdě a já se budu cítit fakt trapně. Děti nám do hlavy nevidí, musíme je naučit tyhle věci poznat. Oni si to vysvětlí tak, že je prostě buzerujem kvůli oblékání.
No a taky je prima někdy ty ruce ze škopku vyndat, aby viděli/y, že jsou pro nás top
To se mi líbí
Tahle cesta.
Holky fakt to zkuste, za týden budete mít úplně jiné dítě, za to ručím. Mluvte klidně a snažte se pochopit, co váš miláček právě cítí. Není to snadná cesta, je to námaha, ale ty plody…
a hlavně tím dáváte malému opravdu něco důležitého do života. ![]()
@verusuvi Díky, snad pomůže ![]()
@ireeenka to je i v knize „respektovat a být respektován“, též většinou s úspěchem používám.
A empatie a pochopení toho, proč něco dítě dělá mi pomáhá hrozně moc.
A ony pak ty plody nesou další plody - je samozřejmé, že dítě, se kterým dobře vycházíme, nám častěji vyjde vstříc - skoro vždy! Nic v tom nehledejte, děti jsou stejné jako my! Přemýšlejte, co byste cítili na jejich místě. A nebojte se to říct. Chtěl bys, aby si Honzík nebral bez dovolení tvoje hračky. (to ani já nechci, aby si bral moje „hračky“
) Nejradši bys byl, abychom Honzíka někam odvezli a hráli si jen spolu…
No a pak najít nějaký kompromis.
@ireeenka jo jo, tohle praktikuju z knížky sourozenci bez rivality a jak mluvit, aby děti… Holka ve svých dvou letech je na hranici toho, že to na ní snad brzy začne zabírat (zatím musím vychytat chvíli ještě než se vztekne, jinak neslyší, ale když to stihnu, občas se už povede „okecat“). Syn je na tohle dost specifický, nějak nevím, jak na něj. Tyhle metody na něj taky krásně zabírají, ale na jeho odpovědi "ale já chci, aby se na tebe soused zlobil/já chci Michalce ublížit/já chci tu hračku rozbít/já chci, aby mě bolelo bříško/chci si rozbít hlavu…mi většinou chybí správná odpověď
Pravdou je, že si o tom popovídáme a přitom vykonáme to, kvůli čemu vznikl konflikt, takže to vlastně úspěch nakonec je, ale jak mu vštípit to, že by neměl chtít dělat nesprávné věci, nevím.
@Kakika Pokud je holčička malá na rady z „rivality“, tak je dobrá i pro menší děti kniha „Nejšťastnější batole v okolí“. ![]()
Chlapeček reaguje sice nestandartně
, ale zkusila bych nějak chytře zjistit, proč to říká, protože všechno má příčinu… Ty ho znáš nejlíp, tak na něco přijdeš
Jestli to jen říká, nebo jestli opravdu chce, aby se na tebe soused zlobil a proč
Že chce opravdu Michalce ublížit, na tom nic divného nevidím, nejeden starší sourozenec by mi jistě dal zapravdu, že by svého mladšího sourozence v dětství často rád rozčtvrtil
Zas je třeba řešit proč.
Může to být nedostatek pozornosti (i přestože mu jí dáváte) nebo pocit viny, nevím.
@Iveta84 píše:
@ireeenka děkuji za tipy, to se mi opravdu líbí
Budu ráda, když to pomůže
Jak vám, tak vašim dětem ![]()
Ještě je moc důležité, aby mělo dítě dost pozornosti, udělejte si spolu čas jen pro sebe a dělejte, co bude chtít, ideálně každý den. I kdyby 10 minut. Aby vás nikdo a nic nerušilo a udělejte z toho pravidlo. Sama s tímhle bojuji, ale pro sebevědomí a důvěru dítěte k vám to udělá hodně.
Nedávno mně napadla taková pomůcka, co taky u nás hezky funguje - kdo máte více dětí, asi znáte takovéto „ať mi to nebourá“, „ať sem nechodí“ atd. Tak já teď když je potřeba, tak „překládám“, co asi náš nemluvící prcek si myslí. Tak dneska si hrajeme na stavbu a když šel na území stavby malej, tak jsem řekla: Míša si asi říká - pustíš mně sem, prosím? Rád bych si s tebou hrál. Můžu si tohle prohlídnout? Atd.
No a věřte nevěřte, teď ho starší pořád volá, aby si šel hrát a když se náhodou někam zatoulá, hned ho hledá a kdy že už přijde
Dřív nesměl být ani v jedné místnosti
Oni vážně jen potřebujou porozumět svým myšlenkám i myšlenkám ostatních.
Není divu, že jsou naštvaní, když je pro ně celý svět hádanka.
Já nejsem sice matka, takže ještě nemám ty zkušenosti, ale pamatuju se, jak to bylo s mladším bráchou když mu byli čtyři. Bylo to s ním k nevydržení. Taťka říkal, že puberta ve 3-4 letech je ta nejhorší
Tak se měj, a doufám, že se to se synem zlepší, ahoj ![]()
Ahoj, mám jedináčka, holčičku 2,5r a jsem s ní na nervy. Tady se diskuze stočila k tomu, že na sebe dítě upozorňuje kvůli mladšímu sourozenci.
Já bych potřebovala rady, jak zvládnout dětské odmlouvání. U nás je ječení na každodenním pořádku a já už to prostě nedávám.
Modelová situace: vytírám. Říkám slečně, Adrianko prosím tě, jdi si nahoru na postýlku. NE. Adri, prosím jdi nahoru na postýlku. NE, maminko teďka NE. Já jsem tě hezky poprosila, tak běž nahoru. NE! ŘVU: ADRIANO MAZEJ NAHORU NA POSTEL!!! NE! Popadnu dítě, posadím na postel, ječí. Já se klepu, jak jsem situaci nezvládla. Dovytírám za vydatného jekotu dítěte. Nepřestává. Tak jí vypnu pohádku, s tím že když neposlouchá maminku, pohádka nebude. Ječí ještě víc. Vysvětluju jí to vcelku klidným hlasem, ale nebere to, samozřejmě. Nakonec slíbí že už bude poslouchat, tak říkám, když je to tak, můžeš se na pohádku dodívat. Toto se opakuje denně několikrát, prostě mě vytáčí ![]()
Beru i negativní reakce:)
@smutnalucy tak ji zkus zapojit do takove cinnosti, co delas. Bude to trvat sice dele, ale nebudes -mozna - tak nervni a ditko taky ne…