Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám sestru a jako malé jsme jezdily k babičkám vždy společně. Sama mám dvě děti a až na několik málo výjimek jezdí k babičkám také spolu. Rozdělení děláme spíš z našeho rozhodnutí, když cítíme, že děti potřebují na chvilku individuální rozmazlování
U jedné babičky jsou to jediná vnoučata, u té druhé ještě bydlí neteř a synovec, takže běžně tam má celkem 4 děti (ale hlídá i švagrová).
My jsme meli prarodice 10 minut autobusem, ale pamatuju, ze segra (o 6 let starsi) tam jezdivala o vikendu na noc. Nezarlila jsem, milovala jsem ze muzu vytahnout jeji barbiny a hracky a hrat si ![]()
Já mám dvojčata, takže je pokud možno nedělím. Rozdělila bych je pouze v případě, že by jedno bylo někde na svých aktivitách a druhé by zůstalo doma.
Ale já to mám jinak v tom, že jsem rozvedená, takže děti jezdí k tátovi, který žije se svými rodiči a u nás si děti zajdou na návštěvu, naši bydlí 5 minut od nás.
Moje mamka si děti bere po jednom:) ale je sama, takže dvě by byly moc. když si bere dvě třeba na chatu nebo tak, tak už musí být větší - škoní třeba. do té doby jedno.
Máme tři. Poprvé byli s babičkou a dědou jen dva starší, nejmladší měl tenkrát 2,5 roku (starší 7 a 5). Loni už byli všichni tři na 14 dní (9,7 a 4,5) a letos jsou s nima skoro na 4 týdny všichni v Chorvatsku (10, 8 a 5,5).
S mojí mamkou byli poprvé taky všichni cca na 5 dní loni (9,7, a 4,5). Ale když měla prostřední 4 (starší 6 a nejmladší 1,5), měla ji samotnou na týden na Šumavě. Ten samý rok byl nejstarší 14 dní s babičkou a dědou v Chorvatsku.
Těm zbývajícím to nikdy líto nebylo, spíš byli rádi, že mají máma a tátu jen pro sebe.
Takže když byl nejmladší malej, dělili se podle zájmu prarodičů a podle toho, jak si kdo troufl. Teď už jezdí všichni společně.
Jinak já mám mladší sestru a jezdili jsme všude společně, někdy i se sestřenicí. Mezi bráchou a dalšíma bratrancema už mám výrazný věkový rozdíl, s nima jsme se na prázdninách míjeli.
Postupně a nase deti taky postupně. Ty mladší uz si neberou na pradniny jako takové, nekdy je vezmou nekam na dopoledne/odpoledne, vecer vrací domů. Uz se na to necítí vzhledem k veku a zdravotnímu stavu, tak jsme to meli i my. Na prázdniny k babicce a dedovi jsem jezdila prakticky jen já, moje sourozence si nekdy vzala teta, která se starala o druhou, ještě starší babičku.
Me to nijak nevadí, mam moznost se jim individuálně věnovat, vsechny deti dat z domu stejne nechci a nejsem zastáncem prespavani malých dětí mimo domov, vsechny jsem dlouho kojila, takze do takových 2 let i vic bych stejne nedala ![]()
Nejstarší syn pomalu přichází do puberty, uz nikam nechce, chce travit cas se svymi kamarady a spolužáky, ne byt u nasich v Horni Dolní, kde nikoho nezna a kde neni zadne vyžití. Jako mestske dítě na toto neni zvyklý.
Stejne si myslím, ze to resis predcasne. Do te doby, nez se narodi treti ditko nebo nez vsechny deti dorostou do veku, kdy budou moci jezdit na prázdniny, se mohou okolnosti jeste x krat změnit.
Já mám děti dvě. Tchýně se nehrne na nějaký intenzivnější styk s dětmi vůbec, takže tam to zatím ani nezkouším. Moje máma si vzala jednou staršího přes noc. U ní vidím, že je pro ní hodně důležité, aby dítě bylo už samostatné - bez plen, umělo si včas říct na záchod, říct si, když něco potřebuje, nepotřebovalo permanentní dozor a asistenci, spalo celou noc. Už jsem s ní řešila předběžně příští prázdniny, neb obě děti už budou školkové a my s mužem v pracovním procesu a řekla mi, že na obě děti se sama necítí (a to jí je 56).
Jak píše @Jana206, je zbytečné to teď asi řešit. Může se změnit zdravotní či časová situace prarodičů, může se Vám z některého z dětí vyklubat hyperaktivní či třeba jen velmi svérázný jedinec, kterého budeš mít problém udat někomu jen na dvě hodiny.
Pokud prostě si pořiďtě děti s vědomím, že se o ně o všechny budete muset být schopní postarat především vlastními silami s manželem.
To asi záleží hlavně na tvých rodičích. Moje děti nevezme nikdo ani na výlet, natož někam přes noc. Tchánovci nikam nejezdí ani nejezdili a moji rodiče berou čas strávený s vnoučaty jako obtěžování, komplikaci, všude jezdí i chodí pouze sami - několikrát do měsíce…
Moji rodiče jsou schopni hlídat tři děti ve věku 2-4 roky, ale je to trochu divočejší. Kamarádka má 4 děti a ty si berou prarodiče po dvou a to jsou děti starší. Takže to záleží na rodičích. U nás bývalo na prázdninách i šest dětí, ale teda starší (5, 7, 10, 15, 17 let).
Starší má dvoje prarodiče co rádi hlídají, klidně i plenkové. Mladší a třetí mají jedny hlídací prarodiče. Takže starší jezdí ke svým prarodičům sama a mladší zatím byla jen jednou se starší. Do budoucna asi budou jezdit spolu mladší a třetí a starší sama občas s nimi. Ale starší je od zbylých 6 a 8 let. Takže počítám, že bude zájmově jinde
@vverru píše:
To asi záleží hlavně na tvých rodičích. Moje děti nevezme nikdo ani na výlet, natož někam přes noc. Tchánovci nikam nejezdí ani nejezdili a moji rodiče berou čas strávený s vnoučaty jako obtěžování, komplikaci, všude jezdí i chodí pouze sami - několikrát do měsíce…
Mame to take tak. ![]()
Ale je to individualni.My byvali u babicky i s bratrancema a sestrenicema 4-5deti, babicka se s nama nemazala, ale byla skvela. I v okoli ted vidim babicky ktere hlidaji vice deti, jezdi i na vylety, chodi na detske akce.
Ale slysim obcas i ze jezdi deti zvlast, aby nezlobily nebo se uzily s babickou a rodici kazdy zvlast.
Tchýně hlídá běžně naše dva a švagrové tři (15, 13,11,8,5 let) a moji rodiče taky po více dětech, aspoň se prý mezi sebou zabaví.
Jinak já měla jednu babičku a dědu fakt super. Ale mě si brali až tak od tří let, dohromady s bráchou si nás brali až když bylo bráchovi tak 4-5 let a měli toho plné brýle. Bývali jsme u nich i se sestřenicí a bratrancem, ale to byli sestřenici 3, bráchovi 6, mě 9 a bratránkovi 10. A byli na nás dva v té době jim ještě nebylo ani šedesát.
Druhá babička s dědou byli starší. Brali si rádi druhého bratránka, to bylo takové klidné tiché dítě. Mě s bráchou jen v nouzi nejvyšší, byli jsme na ně moc akční. My tam ani moc chodit nechtěli, protože jsme se tam nudili.
U nás si brali první pořád, druhé skoro vůbec, třetí máme až po letech a nebere si je nikdo. ![]()
Dobrý den,
s manželem čekáme druhé dítě a nedlouho po něm bysme chtěli zkusit štěstí i potřetí.
Tak mě napadlo, jak to bývá s prázdninami u babiček a dědečků? Teda když chtějí děti pohlídat nebo na prázdniny, vím a chápu, není to jejich povinnost.
Máme skvělé prarodiče, nejraději by se snad porvali o to, kdo bude naše dítko hlídat, první vnouče pro všechny.
Ale jak je to když máte více dětí? Jezdí všichni? Nebo třeba jen po jednom, po dvou? A není to „zbývajícím“ dětem líto?
Aby nedošlo k omylu, nechci se dětí už předem zbavit, nespoléhám se na to, že mi je bude někdo hlídat, vím, že jsem si děti pořídila já s manželem apod.
Jen já mám jen sestru a bratranec se setřenicí jsou asi o 10 let mladší, další sestřenice nemá ani rok, takže babičky měly jen nás, ta jedna chtěla právě jen sestru, že mě nezvládne a druhá nás brala všude spolu.