Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Učitelky - syndrom vyhoření
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.9.16 17:57
Bohužel to tak může být, patříte k velmi ohrožené profesní skupině.
Syndrom vyhoření má kořeny především v tom, že se přílišnou silou snažíme prosadit svoje představy, které ovšem nemají opodstatnění v realitě " vím jak to má vypadat a prostě udělám všechno proto, aby to tak bylo" a v tom, odkud čerpáme energii, sebevědomí a sebepojetí. Protože pokud nemáme dobře nastavené zdroje a energii lijeme někam, kde to je sice podle našich představ, ale trochu mimo realitu, tak prostě shoříme.
Takže to bez čeho se stavy vyhoření neobejdou je důkladný pořádek ve vlastní hlavě - ideálně za pomoci psychoterapeuta.
Když se to začne řešit včas, tak je možné, že člověk bude moci zůstat v povolání, které si vybral, častěji bývá potřeba změnit obor.
Dokud nejste vyloženě depresivní a úzkostná, tak je docela dobrá šance, že bude možné proměnit sebe a najít novou radost v učení - ale teda fakt si najděte psychoterapeuta/psychoteraputku, co vám s tím pomůže. Pokud dál pojedete na sebezpření, zatnuté zuby a sílu, tak pak přijdou buď psychosomatické obtíže a nebo deprese/úzkosti.
Bohužel to není jen o lepším time managementu, nebo lepším odpočinku, základ je v dost hlubokých vzorcích osobnosti a jaksi padá to hlavně na ty, co skutečně nějaké to rizkikovější povolání - učitelství, zdravotnictví, pomáhající profese, kněžství & spol. chtějí opravdu dělat. Otrávení rutinéři, co to mají na háku nevyhoří…
Pokud se vyhoření opravdu rozvine, tak bohužel to není něco, co se pak vyléčí a člověk je zase jako byl dřív, ale dost zásadní změna v tom jak se člověk cítí, co je pro něj důležité a podobně. Spoustu věcí (a spíše těch pozitivních) během procesu skutečně shoří a zmizí. To že si to uvědomujete ještě relativně včas je dobré - ale je potřeba najít odvahu a sílu k tomu najít si někoho, s kým to budete řešit.
Jinak vřele doporučuju se v tuhle dobu vyhýbat alkoholu - asi určitě jste se někdy během své kariéry potkala s kolegyní či kolegou o kterém se vědělo že chlastá. Je to něco, co pomáhá člověku se uvolnit a překonat trable spojené s vyhořením, ale ve skutečnosti to k problému ještě přidává průser se závislostí…
Dvojnásob to platí o případných prášcích na spaní a jakékoliv formě benzodizepinů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.16 18:22
@Ou moc hezky napsane!
Za me opravdu najit dobreho psychoterapeuta (klinickeho psychologa) pokud se objevi zavazne poruchy spanku, biorytmu, tiky, tres, deprese nebo az suicidualni tendence, je vhodne byt pod dohledem i psychiatra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.16 18:24
Já jsem učila ještě déle než ty - v MŠ i 1. st. ZŠ. Měla jsem podobné pocity, které popisuješ. Před 2 lety jsem ze školství odešla s tím, že nikdy více… Letos jsem se z více důvodů vrátila a práce mě zase baví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.9.16 18:39
2 roky. Rok práce v soukromé firmě - reklama a korektury textů a rok plánovaně doma (na pracáku). Fakt jsem se s chutí vrátila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.9.16 19:13
Po čtyřech letech jsem šla na matetskou, po šesti letech se vrátila, učím třetího rok a jsem šťastná ve své profesi a za to že kam stálou a dobrou práci. Jsou věci, které už tak neřeším, ty které vím, že nevyřeším a to me zklidnilo. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.16 21:16
Ano, ta mateřská mi chybí, ale bohužel v současné době není partner, se kterým bych chtěla založit rodinu. Vím, že by mi to ale dost pomohlo. Byla by to pauza, kterou nutně potřebuji.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.9.16 19:08
Navíc máme v rodině těžkou depresivní poruchu (sestra) a tak moje dispozice jsou asi taky vyšší vyhořet.
Asi budu muset zajít k psychologovi.
Zakl.
- Citovat
- Upravit
6.10.18 21:34
@Ou píše:
Bohužel to tak může být, patříte k velmi ohrožené profesní skupině.Syndrom vyhoření má kořeny především v tom, že se přílišnou silou snažíme prosadit svoje představy, které ovšem nemají opodstatnění v realitě " vím jak to má vypadat a prostě udělám všechno proto, aby to tak bylo" a v tom, odkud čerpáme energii, sebevědomí a sebepojetí. Protože pokud nemáme dobře nastavené zdroje a energii lijeme někam, kde to je sice podle našich představ, ale trochu mimo realitu, tak prostě shoříme.
Takže to bez čeho se stavy vyhoření neobejdou je důkladný pořádek ve vlastní hlavě - ideálně za pomoci psychoterapeuta.
Když se to začne řešit včas, tak je možné, že člověk bude moci zůstat v povolání, které si vybral, častěji bývá potřeba změnit obor.
Dokud nejste vyloženě depresivní a úzkostná, tak je docela dobrá šance, že bude možné proměnit sebe a najít novou radost v učení - ale teda fakt si najděte psychoterapeuta/psychoteraputku, co vám s tím pomůže. Pokud dál pojedete na sebezpření, zatnuté zuby a sílu, tak pak přijdou buď psychosomatické obtíže a nebo deprese/úzkosti.
Bohužel to není jen o lepším time managementu, nebo lepším odpočinku, základ je v dost hlubokých vzorcích osobnosti a jaksi padá to hlavně na ty, co skutečně nějaké to rizkikovější povolání - učitelství, zdravotnictví, pomáhající profese, kněžství & spol. chtějí opravdu dělat. Otrávení rutinéři, co to mají na háku nevyhoří…
Pokud se vyhoření opravdu rozvine, tak bohužel to není něco, co se pak vyléčí a člověk je zase jako byl dřív, ale dost zásadní změna v tom jak se člověk cítí, co je pro něj důležité a podobně. Spoustu věcí (a spíše těch pozitivních) během procesu skutečně shoří a zmizí. To že si to uvědomujete ještě relativně včas je dobré - ale je potřeba najít odvahu a sílu k tomu najít si někoho, s kým to budete řešit.
Jinak vřele doporučuju se v tuhle dobu vyhýbat alkoholu - asi určitě jste se někdy během své kariéry potkala s kolegyní či kolegou o kterém se vědělo že chlastá. Je to něco, co pomáhá člověku se uvolnit a překonat trable spojené s vyhořením, ale ve skutečnosti to k problému ještě přidává průser se závislostí…
Dvojnásob to platí o případných prášcích na spaní a jakékoliv formě benzodizepinů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.18 22:17
Vyhoření
Jsem ve školství 1O let na 1.st. ZŠ a mám stejné pocity. Nechce se mi do práce, rozčiluji se, vadí mi neustálé přidávání většího množství práce, než které se dá stihnout v pracovní době. Jsem pak naštvaná. Vadí mi i nízký plat, vzhledem k samoživitelství a ještě bez alimentů jsem si musela přibrat ještě doučování. Jdu do práce a stává se ze mě policajt, soudce, diktátor! Vadí mi křik dětí a že neposlouchají. Jdu z práce a furt mě bolí hlava. Vadí mi, že nás nutí spát v práci na zemi jen z důvodu, aby byla školní akce Noc s Andersenem. Ve kterém zaměstnání musíte spát na zemi?! Nikde. Ve kterém zaměstnání na Vás řvou rodiče? Nikde. Ve kterém zaměstnání pracujete denně 9 h na plný úvazek? Nikde. Ve kterém zaměstnání Vám ředitelka říká,že blbě vypadáte, když se nanalíčíte? Nikde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.18 22:25
@Betynina Můžeš změnit zcela práci a odpočinout si. Nebo změnit školu, po učitelích prvního stupně je velká poptávka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.18 22:28
@Betynina píše:
Jsem ve školství 1O let na 1.st. ZŠ a mám stejné pocity. Nechce se mi do práce, rozčiluji se, vadí mi neustálé přidávání většího množství práce, než které se dá stihnout v pracovní době. Jsem pak naštvaná. Vadí mi i nízký plat, vzhledem k samoživitelství a ještě bez alimentů jsem si musela přibrat ještě doučování. Jdu do práce a stává se ze mě policajt, soudce, diktátor! Vadí mi křik dětí a že neposlouchají. Jdu z práce a furt mě bolí hlava. Vadí mi, že nás nutí spát v práci na zemi jen z důvodu, aby byla školní akce Noc s Andersenem. Ve kterém zaměstnání musíte spát na zemi?! Nikde. Ve kterém zaměstnání na Vás řvou rodiče? Nikde. Ve kterém zaměstnání pracujete denně 9 h na plný úvazek? Nikde. Ve kterém zaměstnání Vám ředitelka říká,že blbě vypadáte, když se nanalíčíte? Nikde.
Není důvod spát na zemi. Jde si vzít samonafukovací karimatku. Neni to snad každý měsíc. Chtěla bys dělat radši dvanáctky a noční? Když už je chvíle klidu a člověk padá na ústa, pohodlný gaučík tam nemáme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.18 22:37
@Betynina píše:
Jsem ve školství 1O let na 1.st. ZŠ a mám stejné pocity. Nechce se mi do práce, rozčiluji se, vadí mi neustálé přidávání většího množství práce, než které se dá stihnout v pracovní době. Jsem pak naštvaná. Vadí mi i nízký plat, vzhledem k samoživitelství a ještě bez alimentů jsem si musela přibrat ještě doučování. Jdu do práce a stává se ze mě policajt, soudce, diktátor! Vadí mi křik dětí a že neposlouchají. Jdu z práce a furt mě bolí hlava. Vadí mi, že nás nutí spát v práci na zemi jen z důvodu, aby byla školní akce Noc s Andersenem. Ve kterém zaměstnání musíte spát na zemi?! Nikde. Ve kterém zaměstnání na Vás řvou rodiče? Nikde. Ve kterém zaměstnání pracujete denně 9 h na plný úvazek? Nikde. Ve kterém zaměstnání Vám ředitelka říká,že blbě vypadáte, když se nanalíčíte? Nikde.
Za tvoje pocity nemůže učitelská profese, ale problémy nahromaděné v tobě. Měla bys práci změnit - nemáš ji ráda, štve tě - byť jen dočasně, ale v tomhle rozpoložení nemůžeš být dobrá učitelka. Dobré je, že pokud jsi kvalifikovaná, najdeš práci jinou, minimálně stejně blbě placenou. Třeba se ti zasteskne. Nebo změň školu - učitelů je málo, možná změnou prostředí se ti uleví. Spaní ve škole rozhodně není povinná akce obecně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer,
mám výrazný pocit, že se u mě začíná rozvíjet syndrom vyhoření, když mi nepomohly ani prázdniny (zapomínám, nesoustředím se, do práce jdu se sebezapřením a každá práce navíc je po mě přítěž - není to lenost, spíš chybí energie). Ve školství jsem 15 let, z toho 7 let v základním. Je tu nějaká učitelka, která prožila podobné a podělí se, jak to překonala? Pomůže mi změna práce?
Prosím anonymně.