Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Mishicka1 píše:
A to může zakladatelka postinor když nemůže HA?Tam asi budou podobný látky ne?
ale jo, ony ty hormony ji neudelaji pokamzite trombozu, je tam jen dlouhodobe riziko - treba 5% riziko mrtvice za rok uzivani, spocitej si to, kolik je to na den.
@Krasavicaa píše:
@DeborahJé, ty jsi ještě furt tady?![]()
![]()
ako vidíš.. keď ma oslovíš, hore mi zasvieti upozornenie ![]()
@terinka4444 ja nechcem nikomu ubližovať, iba som chcela poukázať na vážnosť situácie.. a to nielen z pohľadu zakladateľky, ale celkovo.. Inak chápem, že je to pre ňu nepríjemná situácia, keď nechce mať viac detí, ale postinorom by som to neriešila ![]()
@Pudloslava píše:
postinor ale nezabrani oplozeni vajicka, jen jeho nidaci. Embryo mohlo vzniknou, pokud ano, za nejakych 5 dnu zemre/uhyne, protoze nebude mit podminky k zivotu.mimochodem i nitrodelozni telisko funguje takto, nitrodelozni telisko je vlastne trvaly postinor. Pro ochranitele nenidovanych embryii nepripustny.
súhlasím
@Anonymní píše:
No a čím by jsi to u mě teda řešila nebo jak? Ono jiný možnosti nejsou když „už se stalo“ než ten Postinorjinak čekat než přijde MS takže týden stresu a nervů a obav zda přijde nebo ne a pak kdyby ne tak co pak? Musela bych jít buď na potrat což mi přijde úplně zbytečný když pominu můj a manželovo názor na něj nebo ty ostatní spekty potratu jako takového když tomu šlo zabránit právě Postinorem nebo si to nechat takže bychom měli dítě, který jsme v plánu nikdy neměli a holt by se tomu muselo vše podřidit.
Nepatřím mezi ty co otěhotněly hnedka ale na obě dvě děti jsme hódně dlouho čekali a během těhotenství jsem byla buď v nemocnici na rizikovým nebo doma na přísným klidovým režimu a modlila jsem se abych dítě donosila a neporodila předčasně takže ani ze zdravotních důvodů by bylo třetí dítě možná „problém“ azase jeden velkej strach, stres DR a nemocnicemých dětí jako takových si sakra vážím o to víc mě dostalo to co se nám stalo
Takže vím jaký je to čekat několik let na vytouženého potomka a nejsem ani žádná puberťačka co by kašlala na HA, užívala si s manželem a pak se divila následkům
@Anonymní píše:![]()
jasný jde asi jen o zvyk na to že tam člověk něco má a postupem času to pak už ani nevnímá
Vůbec to necítíš
![]()
@Anonymní píše:
No a čím by jsi to u mě teda řešila nebo jak? Ono jiný možnosti nejsou když „už se stalo“ než ten Postinorjinak čekat než přijde MS takže týden stresu a nervů a obav zda přijde nebo ne a pak kdyby ne tak co pak? Musela bych jít buď na potrat což mi přijde úplně zbytečný když pominu můj a manželovo názor na něj nebo ty ostatní spekty potratu jako takového když tomu šlo zabránit právě Postinorem nebo si to nechat takže bychom měli dítě, který jsme v plánu nikdy neměli a holt by se tomu muselo vše podřidit.
Nepatřím mezi ty co otěhotněly hnedka ale na obě dvě děti jsme hódně dlouho čekali a během těhotenství jsem byla buď v nemocnici na rizikovým nebo doma na přísným klidovým režimu a modlila jsem se abych dítě donosila a neporodila předčasně takže ani ze zdravotních důvodů by bylo třetí dítě možná „problém“ azase jeden velkej strach, stres DR a nemocnicemých dětí jako takových si sakra vážím o to víc mě dostalo to co se nám stalo
Takže vím jaký je to čekat několik let na vytouženého potomka a nejsem ani žádná puberťačka co by kašlala na HA, užívala si s manželem a pak se divila následkům
No, v prvom rade by som sa snažila ukľudniť, lebo vôbec tehotná nemusíš byť
Ako áno, ja by som sa hneď nastavila na to, že ak som tehotná, dieťa si necháme. Ale určite by to bol pre mňa šok, lebo predsa, keď človek neplánuje, je to šok
Tak najprv by som počkala, či dostanem menzes alebo nie. A až potom, keby neprišiel, by som sa začala „chystať“ psychicky na celú situáciu.
My sme plánovali všetky tehotenstvá (1.krát som aj potratila). Áno, je to super pocit, keď je tehot. plánované a navyše všetko ide hladko. A koľkokrát sme aj niekoľko mesiacov čakali, lebo sa nedarilo. Radosť bola o to väčšia. No a pri poslednom mi doktor na sone v 12.tt povedal, že čakám dvojičky. Nevedela som, či sa mám smiať alebo plakať. To som vôbec nečakala! Prvý krát som ucítila ten pocit, keď človek čaká dieťa neplánovane. Ako počet by mi nevadil.. vždy som chcela mať veľa detí. Ale, dozvedela som sa, že čakám jednovaječné dvojičky, kde je tehotenstvo vysoko rizikové (20% končí zle). Budem sa musieť šetriť a od 28.tt nástup do nemocnice až do pôrodu. Navyše som bola trochu zdesená z toho, že budem mať 2 úplne rovnaké deti. V 16.tt mi začala odtekať plodová voda a bol iba zázrak, že som ich nepotratila! Celé tehotenstvo bol stres a stres. Nakoniec som bola v nemocnici „iba“ mesiac. Narodili sa mi dvaja krásni zdraví chlapci ![]()
Teraz môžem povedať, že som šťastná, že máme dvojičky a nemenila by som. To všetko - tehotenstvo a všetko okolo toho, stálo za to ![]()
Môj názor je taký, že život niekedy prináša aj ťažšie chvíle a výzvy.. a je dobré sa im postaviť čelom. Niekedy práve tie najlepšie veci v našom živote sú ťažko vybojované a ich cenu nevidíš hneď. Vidíš to na svojich dvoch deťoch, ktoré miluješ a sú ti neskutočne cenné. Vedela si to, keď si ležala na rizikovom? Nevedela, ale teraz to vieš ![]()
Myslím si, že niekedy stačí pochopenie, povzbudenie, pomoc… lebo často to, čo bráni čeliť výzvam je strach ![]()
Prosím každého, koho tu štvem, nech toto čo som písala ignoruje. Už idem ![]()
@Krasavicaa píše:
Bavíš… A říkám si, zda by jsi neměla navštívit nějakého odborníka![]()
![]()
ale no tak
. Řekla názor, na to má právo. Nikomu ho necpe a nikoho neosočuje…