Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak pokud by manzel nebyl ochotny chvili pohlidat ditko, tak bych mu nevarila guláš, ale udelala jen jedno jidlo takove, ktere bychom mohli vsichni.
Dcera byla taky takova a zlepsilo se to az zacala byt vice samostatna… kolem 18 mesicu. No a co poslat chlapa s klukem ven? At se jdou provetrat. To ho nemusi bavit, ale musi ti prece pomoct, kdyz chce mit servis. Nebo at uvari, uklidi a jdi ven ty. ![]()
Je to naprosto normální. Roční dítě kňourá, když nemá pozornost. Chce 100% pozornost - přesně, jak píšeš. Takže bych mu věnovala maximum pozornosti na úkor práce v domácnosti. Nebo manžel si může vybrat, zda navaří a uklidí anebo zda si bude hrát s dítětem. Pokud ho to ale nebaví a je to na obou znát, tak bych se s ním raději dohodla na práci v domácnosti než na tom hraní. A jak už tu padlo, proč nevezme syna na procházku ven?
Jo a podle mého názoru není vhodné projektovat si do dětí nějaké své sny typu „chci, aby byl sportovec jako já a celá moje rodina“. Akorát si nabíháš na to, že budeš nespokojená, když se to nevyplní. Třeba bude mít hudební nebo jiné ne sportovní nadání.
Je to uplne normalni chovani rocniho ditete. Reseni to ma jedine - minimalizuj cinnosti, ktere delat nemusis. Hele, ja jsem se taky u prvniho ditete varila s domacimi presnidavkami, ale to jsem na to jeste mela kapacitu. U druheho jsem na nejake domaci presnidavky ani nesahla, protoze jsem to nestihala - venovani se detem bylo prednejsi. Srovnej si priority. Je pro tebe lepsi domaci jidlo pro dite s tim, ze ti dite cele dny proknoura nebo prezijes to, ze bude mit kupovanou sklenicku, ale bude spokojenejsi, protoze si s nim budes hrat? Chapu tu peci o zdravou stravu, taky se o ni u deti snazim co nejvic, ale ne na ukor toho, ze budu stat u plotny a ony mi cely den profnukaji.
Druha vec je manzel - donutit ho, aby ho bavilo mimino, to ho asi nedonutis, ale tak je to jeho dite a venovat by se mu mel, at ho to bavi, nebo ne. Me taky nijak zvlast nenaplnuje stavet si vezicku z kostek a delam to. Muj muz taky. A uprimne, pokud je takto neochotny, tak bych se mu nepatlala s gulasem ani omylem. U nas by to vypadalo takto: jeden z nas by varil jidlo, druhy se venoval detem. Muz by teda asi nerekl, ze se mu nechce hrat si s detmi, to rikam vetsinou ja, protoze se jim venuju plne v dobe, kdy je on v praci. Takze by si on sel hrat s detmi, ja bych varila. Pokud by si teoreticky hrat nechtel, tak by sel varit on. Varianta, ze ja beham od plotny k nudicimu se diteti a on sedi a nehne prstem u nas neexistuje. Vrele doporucuji si to takto taky zaridit, velmi to navysuje miru domaci pohody.
Nevim si rady s uknouranym rocnim chlapeckem. Pokud se mu na plno venuji, tak vetsinou uknourany neni. Byl zvykly byt se mnou v tydnu sam, jelikoz manzel kvuli praci jezdil domu jen na vikendy, a tak jsem nemusela tolik varit a celkove jsem mela s domacnosti mene prace. Ted uz je manzel doma denne a ja se musim vic ohanet a kdyz mam dnes od rana hromadu prace a varim gulas pro manzela a zvlast obed pro maleho, chystam mu domaci presnidavky, uklizim, byla jsem nakoupit, tak nemam cas si se synem hrat a on leze po byte a porad knoura, sape se manzelovi na klin a chce s nim byt u pocitace, jenze mu mlati do klavesnice, a tak ho zase polozi zpatky na zem a on se sape zpet, tak ja odskocim od plotny a jdu s malym stavet kostky, pak musim jit zamichat jidlo a hned knourani. Takhle jsem behala mezi nim a varenim a to mu nestaci. Potrebuje 100% pozornost. Pak schodil vazu a ja mu vynadala, dala ho do postylky a on brecel a pak usnul. Vim, ze mu za knourani nemuzu nadavat. On si tim jen vynucuje pozornost, ale kdyz nemam cas a on knoura, tak mi ruply nervy a kricela jsem. Zajima me, jestli taky Vase deti knouraji nebo si vydrzi hrat samy? Nebo zda si s nimi vasi partneri hraji? Manzela to nebavi a vydrzi to jen chvili a je na nem znat, jak je tim strasne znudeny a to pozna i to dite. Mne je to lito, ale nemuzu se s nim kvuli tomu vecne hadat. Vycitam mu to casto a mam obavy, aby se to s vekem ditete vubec zlepsilo. Doufam, ze az se s nim bude moc dorozumet, tak se mu bude venovat s vetsim nadsenim. Uz ted vidim, jak pristup rodicu se odrazi na osobnosti ditete. Kdyby si s nim hral, maly neknoura a bude to usmevave a sebevedome dite. Zatimco takhle ho okrikuje, at neknoura a ja mam strach, aby nebyl frustrovanej a nesebevedomej moula. Kdyz mam domacnost hotovou, venuju se mu na 100%. Nejsem na pocitaci jako manzel. Prala bych si, aby spolu do neceho byli zapaleni a jednou spolu treba hrali fotbal, hokej a tata ho podporoval na zapasech, ale on sam nikdy nic nedelal a neni z zadneho sportu nadseny. Ale ja chci aby nas syn byl sportovec jako ja a cela moje rodina. Lyzoval, bruslil, hral, napr. fotbal, jenze mamino nadseni asi nebude pro nej takovou motivaci jako nadseny tata.
Tak se vlastne radim, jak pristupovat k unouranemu rocnimu chlapeckovi a zaroven si jen stezuji na pohodlneho manzela.