Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@pet p Závěr byl takový jak už tu víc lidí psalo že je velká chyba i v manželovi, ten s tim nesouhlasil, ale nechal pak výchovu víceméně na mě, jen mě někdy podpořil v situaci kdy jsem si moc nevěděla rady. Syn měl občas období kdy byl třeba úplně v pohodě, trvalo to tak 3 4 dny, jednou vydržel celý týden. Ale pak to zas začalo agresivita, různé záchvaty i z nějaké maličkosti. Teď takové období už vůbec nemá a je pořád takový jaký je. Takže se situace spíš zhoršila, jsem jeho máma a asi vím z čeho to pochází, syn se teď hodně trápí. Ale i když jsem zkusila milión pokusu o normální pokec, tak to vůbec nezabralo. Se synem se teď nedá o ničem bavit. To mi psychiatr rádi ať ho do ničeho nenutím a že musí přijít sam a říct co ho trápí, s čím má problém.
S vámi má problémy, víš?
Jen neví, jak už by vám to ukázal… vše po dobrém už vyčerpal (ty světlé chvilky).
Na nějaké rodinné terapii jeste byli? Mediaci? Vůbec jste nečerpali možnosti, jen pozici síly. Co asi tak z něj mělo vyrůst?
@Trojlístek píše:..ty taky nebudes asi uplne v poradku
S vámi má problémy, víš?
Jen neví, jak už by vám to ukázal… vše po dobrém už vyčerpal (ty světlé chvilky).
Na nějaké rodinné terapii jeste byli? Mediaci? Vůbec jste nečerpali možnosti, jen pozici síly. Co asi tak z něj mělo vyrůst?
@Anonymní píše:
@pet p Ne to fakt nechce, to bych ho tam musela doslova dotáhnout, navíc kdyby tam byl nedobrovolně tak by to ani nemělo cenu. Žádný normální pokec u nás už neprobíhá, jak se syna normálně zeptám jak se má, v tom lepší případě mě ignoruje, v tom horší začne mluvit sprostě. Zeptám se ho chce k snídani, obědu, večeři, jeho odpověď je mi to u prd… Snažím se s ním mluvit o věcech, lidech co má rád, jeho odpověď že se mnou o tom bavit nechce, že tomu nerozumím, ok tak mu řeknu aby mi to vysvětlil mluvil o tom on. Jeho odpověď že má na práci lepší věci. K těm věcem co tuším že by ho mohli trápit, s ním mluvím citlivé, snažím se ho povzbudit. Syn mi ale začne vyloženě sprostě nadávat, že se chovám jako kra… Že ho pořád otravuju, ať se radši starám o mladšího syna.
Je mi toho kluka fakt líto. Ty jsi dospělá. Chápu, že první výběr se ti nepovedl (to se může stát a stává se to), ale ty jsi selhala i podruhé…
Pokud neměl bio otec zájem ok, hned řešit duši kluka jste měli a ne přivlect domu dalšího nevhodného chlapa.
@marcellia píše: ..ty taky nebudes asi uplne v poradku
Proč myslíš? Chápu, že házet něco na diagnózu je lehčí. Než si přiznat totální rodičovské selhání…
Umím si představit, jak se sekne puberťák s totálně nestabilním rodinným zázemím. Na kterého se jde pouze po zlém…
@marcellia píše: ..ty taky nebudes asi uplne v poradku
Čteš, že on už fyzicky napadá i svou dceru? To je nějaká výchova? Co ta holka asi tak udělala, že ji vlastní otec mlátí…
@Trojlístek Uvědomují si svoje chyby, snažila a snažím se je napravit. Ale tahle kritika mě a ani synovi nijak nepomůže.
@Anonymní píše:
@Trojlístek Uvědomují si svoje chyby, snažila a snažím se je napravit. Ale tahle kritika mě a ani synovi nijak nepomůže.
Rodinná terapie. Klidně začni ty a ideálně tvůj manžel. Synovi řekni, ze vy chcete změnit své vzorce chování. Až uvidí, ze to myslíte vážně, třeba začne trochu verit a půjde také ( to muže být klidně měsíce )
@jahuhudka píše:
Rodinná terapie. Klidně začni ty a ideálně tvůj manžel. Synovi řekni, ze vy chcete změnit své vzorce chování. Až uvidí, ze to myslíte vážně, třeba začne trochu verit a půjde také ( to muže být klidně měsíce )
Přesně tak. Nevěřím, že je ten kluk nemocný. Ten kluk je především nešťastný. Přebytek agrese mohou dělat i ty léky, jen aby nějaké byly ![]()
@Anonymní píše:
@Trojlístek Uvědomují si svoje chyby, snažila a snažím se je napravit. Ale tahle kritika mě a ani synovi nijak nepomůže.
A je ta kritika pravdivá? Pokud ano, tak pomůže. Kopne tě to činit.
@Anonymní píše:
@Trojlístek Uvědomují si svoje chyby, snažila a snažím se je napravit. Ale tahle kritika mě a ani synovi nijak nepomůže.
Tuším, že to není hezké co píšu. Ale když prostě něco mi říká, že ten kluk pořád volá o pomoc. I tím jak tě odhání, čím více tě odhání, tím více tě potřebuje.
Takže NE, nedávala bych tvého syna do ústavu.
Psychologickou a odbornou pomoc potřebujete všichni, abyste se naučili spolu žít.
To není jen v něm, je to i ve vás…
Pokud tvůj současný chlap nechce, tak se budeš muset rozhodnout, buď on, nebo se pokusit zachránit syna.
@mokkk píše:
@pet pJenže te dcery je to aspoň otec. Pro tohohle kluka to může být normální vetřelec nebo machrujici amant jeho matky, která ho ještě ke všemu nebrání. A jeho vlastní táta se na něj taky vykašlal.
A co tím chceš říct? Že to dcera nebude mít tak hrozné, když je to její vlastní otec? Nebo dokonce že celé dospívání proběhne hladce a bude mít s tátou vždycky pěkný vztah?
@jahuhudka píše:
Rodinná terapie. Klidně začni ty a ideálně tvůj manžel. Synovi řekni, ze vy chcete změnit své vzorce chování. Až uvidí, ze to myslíte vážně, třeba začne trochu verit a půjde také ( to muže být klidně měsíce )
Manžel neuznává svou chybu, že něco může dělat špatně… s takovým člověkem je vždy těžké pořízení.
@pet p Ne to fakt nechce, to bych ho tam musela doslova dotáhnout, navíc kdyby tam byl nedobrovolně tak by to ani nemělo cenu. Žádný normální pokec u nás už neprobíhá, jak se syna normálně zeptám jak se má, v tom lepší případě mě ignoruje, v tom horší začne mluvit sprostě. Zeptám se ho chce k snídani, obědu, večeři, jeho odpověď je mi to u prd… Snažím se s ním mluvit o věcech, lidech co má rád, jeho odpověď že se mnou o tom bavit nechce, že tomu nerozumím, ok tak mu řeknu aby mi to vysvětlil mluvil o tom on. Jeho odpověď že má na práci lepší věci. K těm věcem co tuším že by ho mohli trápit, s ním mluvím citlivé, snažím se ho povzbudit. Syn mi ale začne vyloženě sprostě nadávat, že se chovám jako kra… Že ho pořád otravuju, ať se radši starám o mladšího syna.