Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Tak je pravda že mám strach, jak to dopadne s mladším synem. Ale tohle je zas jiná situace než s manželem, tady si nedokážu vybrat mezi starším a mladším synem. Popravdě nevím jestli spolu něco mají, tráví spolu teď dost času. Tak teoreticky to možné je, jen bych se bála reakce manžela.
Bála bych se reakce manžela, píšeš, vy se ho všichni bojíte…
Staršího syna může zachránit jen autorita, které si bude sám od sebe vážit, jinak díky té parodii na chlapa skončí bud v blázinci anebo časem v kriminále, když jsem si přečetla jeho výchovné metody, dopadla bych stejně.
Nemáte v rodině někoho, babičku, tetu, nějakého příbuzného, koho by si syn vážil a kde by mohl přežít tohle kritické období, kdy mu není 18 a musí poslouchat?
@Anonymní píše:
Moc děkuju, potřebovala jsem slyšet osobní zkušenost někoho jiného. Psychiatr říká že se situace zhoršuje, což je bohužel pravda, ohrožuje nás už teď, psychiatr říká že se může možná stát nějaká tragédie… Tyhle rizika mě vůbec nenapadli, ještě jednou děkuji. Příští týden s ním mám schůzku, tak vše proberu.
A co jako udělá? Zavře ho tam na doživotí? Měli byste řešit příčinu, ne následky.
@Takco píše:
A co jako udělá? Zavře ho tam na doživotí? Měli byste řešit příčinu, ne následky.
tak je to léčebna, předpokládám, že tam proběhne intenzivní léčba, včetně nějaké psychoterapie
@ZuzaM píše:
Prosím tě, ty už hlavně nic nepiš. Zakladatelka píše, že kluk má poruchu osobnosti. ?Ta je prakticky vždy z problematické výchovy a nedostatku lásky a porozumnění.
Ktera z nich z nich?
https://www.nzip.cz/…ruznych-typu
@vokishka píše:
tak je to léčebna, předpokládám, že tam proběhne intenzivní léčba, včetně nějaké psychoterapie
Tohle je práce na „léčení“ celé rodiny, předpokládám.
@Trojlístek píše:
Proč myslíš? Chápu, že házet něco na diagnózu je lehčí. Než si přiznat totální rodičovské selhání…
Jsi se vsim hrozne rychle hotova. Dobra vychova neni vsespasna. I v dobry rodine se zazemim a kvalitni vychovou se najdou jedinci, co to proste maji v hlave jinak, muzou mit psychicky problemy a i diagnozy, a neovlivnis to nicim. Takze ac se me to netyka, prijde mi hruby psat zakladatelce, ze to podelala vychovou a tohle je vysledek.
Jsou decka, ktery zijou v uplne jinym levelu (horsim..),a nejsou na tom takhle, normalne dospejou a zijou svuj zivot.
Jinak co se tyka vychovy, vzpomen na Manzelsky etudy..teda jestli jsi je nekdy videla. Jestli jo, vis, kterou rodinu myslim, a to je priklad toho, o cem pisu.
@sakota píše:
Vychazim se sveho ditete, chyby samozrejme delam, nejsem z kamene a obcas mi ujedounervy, kdyz uz je toho moc. Ale zahrnuju syna fakt spoustou lasky a podpory a davam mu to najevo milionem zpusobu, vedu ho ke klidnemi reseni problemu, mluvim s nim potichu a klidne, a stejne je to cholericky torpedo, hez ohledu na moje vychovny a prikladny snahy, co se snadno vztekne a rve a hazi vecma a promluvit potichu asi neumi. A tak. Spatny veci kopiruje okamzite, to dobry temer vubec.
Jsi zakladatelka?
@Anonymní píše:
Moc děkuji! Něco takového jsem potřebovala slyšet, dám manželovi nůž na krk a pokud si neuvědomí svoje chyby, tak s ním skončím. Už jsem nad tím několikrát přemýšlela, byla jsem i právníka abych věděla co by a jak… Jen mám strach aby se to zas nepoznamenalo na mladším synovi, i kdybych mu stokrát denně vysvětlovala že jsem se nerozvedla kvůli bráchovi, tak si on bude myslet něco jiného.
Sama uznáváš špatný přístup (hoďme kamenem, kdo z nás nekřičel či více..)
ALE tímto přístupem, kdy se chceš zavděčit hlavně svému novému partnerovi, ubližuješ tomu dítěti, které je prostě jiné…
násilí plodí násilí!!! to si pamatuj!!
a nikdo nejsme dokonalí,
takže já na pubošky : Jak si můžete tak hnusně a sprostě nadávat?? Ony obratem : A vy ne???
za spoustu věcí můžeme my-rodiče, ani si to neuvědomujeme a zlobíme se na děti.. v prvé řadě bychom se měli zlobit sami na sebe ![]()
Příspěvek upraven 13.11.22 v 21:16
@Takco píše:
Jsi zakladatelka?
Nn nejsem. Nechala jsem se vtahnout do pleveleni s holkama na zaklade mych komentu k pripadu zakladatelky.
@Anonymní píše:
@ontarova.stara Ano tu diskuzi si taky pamatuju, my to nejsme. I když je pravda, že manžel byl na syna hodně přísný, ale já bych nikdy nedovolila aby na něj byť jen stáhl ruku. Teď jak má manžel zdravotní problémy, mého syna už tak moc neřeší, řeší teď hlavně svou dceru na kterou je teď ještě přísnější než byl na mého syna.Jinak nepopírám že jsem neudělala ve výchově nějaké chyby… Snažím ale teď synovi všechno vynahradit, zanedbávam kvůli tomu mladšího syna. Ne že bych na mladšího teď nějak kašlala, jen se víc věnují staršímu. Bojím se i mladší kvůli naši situaci doplatí, i když je zatím celkem bezproblémový.
Syn má už od malá zjištěné adhd, před 2 lety mu byla zjištěna porucha osobnosti. Jsem už ze všeho blbá a zapomněla jsem napsat, že nejde o klasický ústav, ale spíš léčebnu. Psychiatr by byl rád kdyby tam byl delší dobu
Jaká porucha, prosím, se dá diagnostikovat ve 14?
Delší dobu znamená co?
V jakém věku syna přišel do rodiny současný manžel? Děkuji.
@stock píše:
Ktera z nich z nich?
https://www.nzip.cz/…ruznych-typu
Tak třeba knížka Podminované dětství je celá právě o tom, jaký vliv mají rodiče a výchova na ty poruchy (rozebírá tam např. narcistickou osobnost, depresivní, obsedantně kompulzivní, závislou apod.)
@Anonymní píše:
Moc děkuju, potřebovala jsem slyšet osobní zkušenost někoho jiného. Psychiatr říká že se situace zhoršuje, což je bohužel pravda, ohrožuje nás už teď, psychiatr říká že se může možná stát nějaká tragédie… Tyhle rizika mě vůbec nenapadli, ještě jednou děkuji. Příští týden s ním mám schůzku, tak vše proberu.
Jj, určitě s ním vše prober, je dobře, že s jeho psychiatrem budeš mít schůzku. Jako určitě, pokud je riziko, že něco někomu z vás udělá, tak je lepší ho někam umístit, ale pracovat na jeho léčbě, hlavně asi terapeuticky a s celou rodinou, jak tady padlo, jenomže to si zas myslím, že na to léčebny nemají moc kapacity, se věnovat intenzivně terapeuticky. Co mám zkušenost, tak psycholog max 1 týdně na individuální pohovor, někde vůbec.
Ale záleží, kam by syn šel, i když těch dětských není zas tolik. A zas co vím, tak mají teď dětské psychiatrie tak narváno, že třeba nemůžou vzít ani někoho, kdo je po pokusu o sebevraždu atd., tak nevím, jak rychle by někam vzali tvého syna. No to ale ale vše fakt na diskuzi s jeho psychiatrem. Jako pokud je nebezpečný, tak ale může ohrožovat třeba i spolupacienty atd… navíc jak jsem psala, na psychiatrii jsou většinou takové partičky, kde se člověk naučí další kraviny. Já třeba když už jsem se naučila kouřit, tak když přišla na oddělení nějaká nekuřačka, tak jsme ji hned taky učily kouřit atd… Ale tak samozřejmě vaše bezpečnost a bezpečnost okolí je důležitější, než to, jestli se tam něco naučí špatného.
@Anonymní píše:
@Zeoli Syn musel kvůli svému chování změnit školu, na té nové škole už vyloženě nikoho nešikanoval, jen se stal brzy takovým vůdcem, spolužáci k němu měli respekt a dělali všechno co jim přikázal. To jsem musela řešit z některými rodiči.
V kolika letech změnil školu, prosím? Díky.
@Sunlight515 píše:
Pokud má poruchu osobnosti, ta se klidně může projevovat asociálním chováním a agresivitou. Tu léčebnu bych brala. Když už, rodina si aspoň na nějakou dobu uleví a synovi se to prostě vysvětlí tak, že jde na pozorování, aby se vědělo, jak přesně s ním pracovat a jakou ideální léčbu mu nasadit. Je i možné, že výhledově dojde k upřesnění či přímo změně diagnozy, ale tu finální odpověď by dala až léčebna.
Obzvlášť v tomhle věku musí být jakékoli nálepkování pro dítě citlivým tématem. ![]()
Moc děkuju, potřebovala jsem slyšet osobní zkušenost někoho jiného. Psychiatr říká že se situace zhoršuje, což je bohužel pravda, ohrožuje nás už teď, psychiatr říká že se může možná stát nějaká tragédie… Tyhle rizika mě vůbec nenapadli, ještě jednou děkuji. Příští týden s ním mám schůzku, tak vše proberu.