Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Od narození druhého dítěte jsem unavená
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
9.9.25 14:11
Ano a my jsme se zároveň přestěhovali do nového domu, tak jsem v šestinedělí ještě balila krabice a dováželi jsme další a další věci…už bydlíme sami bez rodičů 2 roky a tak nějak si to vše začíná sedat 😊 rozprodal jsem hodně věcí a prodávám dál, nechci mít plný dům zbytečností…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.9.25 14:25
Máme sice jen jedno dítě, rok a půl a všichni se nám diví, z čeho jsme unavení. Pak ho chvíli hlídají a neustále řeší, že to dítě pořád někde leze, někam chodí, že neumí posedět, postát…, neustále něco chce, vzteká se a brečí,… No a do toho hodně práce kolem domu 
- Citovat
- Upravit
9.9.25 14:26
Já to mám teda jinak. S prvním dítětem jsem byla hrozně křečovitá, příliš opatrná, nedokázala jsem si odpočinout. Teď mám druhé miminko a je to neskutečná pohoda, jdem uvolněná, jezdíme na výlety, dovolené, na návštěvy, domácnost zvládám - upustila jsem od hodně věcí, nemám potřebu se ukazovat jako dokonalá žena, ale i tak si myslím, že toho stíhám hodně. Vařím, uklizeno, postaráno o zahradu, vypěstováno, pomáhám prarodičům, teď jsem upekla dva dorty a třetí do skolky… Partnerský život na jedničku.
Cítím se jinak - dělám vše dobrovolně, ne na sílu, pro sebe a s myšlenkou, že když něco nebude nebo se nepovede - tak se nepo…
Ale jasně, že toho je i na me někdy moc, zvlášť když k miminku v noci vstávám třeba 10×. Tak následující den nic nedělám, jen držím domácnost v normě - uklidím jen to nejnutnější, na oběd něco easy - těstoviny s vajíčkem nebo tak a spoustu neudalnycj věci přehlížím a nechám na jine dny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.25 14:41
Ano, má to tak snad kazdy. Skok z jednoho dítěte na druhe byl brutální. Ja mam deti tři a to třetí uz zapadlo, tam velky rozdíl nebyl, jedno dítě bylo jako nemít žádné, ale jak se narodil druhy, to byl fakt masakr no, než si to nějak sedlo. A to sem měla vetší věkový rozdíl, kdy první už chodil do školky, když se narodil druhý.
Ono si to časem sedne, ale třeba až ve chvíli, kdy bude mladší trochu soběstačný, u nás tak kolem roka, kdy už se uměl sám pohybovat a mohla sem děti nechat si spolu hrát, klidně i chvíli bez dozoru, aniž by se zabili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.25 15:13
Měla jsem to stejně jako @Kriss Tina. Skok z jednoho na dvě byl nejhorší, neuměla jsem zpočátku tu pozornost a péči rozmělnit mezi dvě děti, měly mezi sebou 1,5 roku. Takže obě maličké. Za další 2,5 roku přibylo třetí a to už prostě přibylo do smečky. A povahou je to největší flegmatik a pohodové dítě. Teď byly ty starší 8 dní pryč a doma s benjamínkem byla taková pohoda, zkrátka doslova „žádné dítě“.
Zakladatelko, všechno si sedne.. Pro děti je to taky úplně nová situace, stejně jako ty zažívají všechny věci poprvé.. Určitě to děláš nejlíp jak umíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.25 15:17
Já to měla přesně naopak. První dítě, to byl brutální šok, nic jsem nestíhala, byla jsem pořád v křeči a ze všeho s ním vyplašená. Druhé dítě, naprostá pohoda. Už jsem se nehroutila z každého zakňourání, už jsem se s ničím příliš nebabrala. Dalo by se říci, že jsem získala praxi a už to šlo všechno jako na drátkách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snopy123
9.9.25 15:39
Pro mě taky kdysi byl ten skok z 1 na 2 náročný. Daleko víc v pohodě byl z 2 na 3 a ze 3 na 4. Ač šlo o velmi náročné děti a brzo po sobě. Ale to 1 - 2 si vybavuji i po letech. Tedy na začátku. Srovnalo se to. 
Bude líp. Trvalo to pár týdnů- 
- Citovat
- Upravit
9.9.25 20:15
Pro mě bylo taky nejhorší to první, další dvě už celkem v pohodě.
Asi se prostě bude muset víc zapojit i tatínek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.25 07:51
Pro me byl rozhodně horší skok z 0 na 1 dítě. První 2 roky byly fakt brutal. Ale mam vetsi věkový rozdil mezi dětma a i kdyz je to s mladším náročné, uz dokážu některé věci neřešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.25 08:42
Ano, po narozeni druheho to bylo narocne, ale stejne pro me byl vetsi sok z nuly na jedno. Zase plati stara znama pravda, ze jak porostou, bude to lepsi, ty zacatky jsou obcas mazec. U nas uz je to od 2,5 let mladsi pohoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.25 19:40
Rozdíl máme 2 roky a že začátku to bylo náročné - starší asi žárlila, tak po několika týdnech jsem je nemohla nechat samotné ani na pár vteřin, jen co jsme si zašla na záchod, tak mu nějak ublížila. Z toho jsem byla dost nešťastná. Po pár týdnech si to sedlo. Teď je mladšímu rok a 2 měsíce, taky někdy mladší tahá starší za vlasy (z nudy), starší mladšího zase štípe (když něco mladší boří nebo se jinak nechová podle představ). Dnes se tahali na schodech. Snažíme se vysvětlovat, my na ně fyzické neuplatňujeme, ale mírumilovní k sobě tedy nejsou, tak to je náročné. Jindy si zase spolu krásně hrají, na babu, schovávají se, s míčem, vaří… A je to paráda. Tím chci říct, že třeba za rok to bude o dost lepší
Nejtěžší mi na přechodu 1-2 přišlo, že prostě nemůžu mít na oba tolik času jako když je jenom jedno. Také u prvního si uzpůsobíš okolí. U druhého řešíš kde zase našel nůžky/pastelky/lepidlo, ať neboří tohle lego nebo tyhle puzzle… A to se třeba lezoucímu vysvětluje fakt těžko. A používání vyšších míst je omezené - mladší od roka vyleze na stůl, teď si umí přisunout židle kam potřebuje. Už nás zachraňují jen kliky u dveří, to ještě neumí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.25 00:04
Myslím, že každá máma zažila ten náraz změn. Buď při prvním, nebo při druhém, či některém z dalších. Ono je každé dítě jiné a každá maminka taky. Některou vytočí výprava s jedináčkem do školky a jiná nastoupí s kočárkem, školákem a předškolákem do ranního autobusu a klidně se usmívá. Do všeho se člověk zaběhne. Chce to čas. Maminka má právo být unavená. Taky je možné, že ji těhotenství vyplývalo v železe, hořčíku, a něčem dalším. Taky je možná skrytá infekce, na kterou lékař nepřijde hned. A to je potom člověk jak mátoha. Unavuje ho i být s dítětem třeba i jen doma. Takže…maminka nemusí mít vše hotovo, úklid, vaření, prádlo lze rozhodit kamarádkám, babičkám, tátovi. Důležité je, aby byla v pohodě, v pohodlí ona a děti.
Vzpomínám si, že když jsem šla s druhým /první bylo s námi rok doma/ prvně do poradny, normálně jsem nebyla schopná se vypravit. Nevěděla jsem, koho dřív oblíknout, co vzít s sebou, a to bylo léto, bylo to blízko a obě děti celkové takové klidňoučké. Dneska se tomu směju, ale tehdy mi bylo fakt do breku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Rada na to asi není, jen bych mě pomohlo si přečíst, že to má někdo podobně.
Mám dvě děti, tříleťáka, který má PAS a ADHD a malé miminko. Jsem vyřízená. Když sem porodila prvního syna, vše bylo zalité sluncem a i přesto, že syn je jiný a vyžaduje více pozornosti a péče to bylo vše v pohodě. Už od miminka jsem vše stíhala, doma uklizeno, později když syn začal chodit jsme byli stále venku, vařila jsem, uklízela. Po narození druhého miminka nezvládám NIC. Ne že by miminko bylo nějak extra náročné, i když teď v noci hůř spí, je to takové průměrné spokojené a někdy nespokojené miminko. Ale ten skok z jednoho dítěte na dvě je pro mě brutální, nějak sem si to vůbec neuměla představit, rozhodně to je pro mě větší šok než z žádného dítěte na jedno. Měl to také někdo tak? Za mě teda platí jedno dítě žádné dítě.