Když vám vlastní děti hledají nového manžela: Komický román Muž u kormidla

Ahoj. Jestli to doteď zvládáš v pohodě, tak bych se moc nebála. Mě
občas hlídá manžel, ale krizovky mám od porodu. Záleží na povaze a
temperamentu děcka. Můj má skoro 2 roky, do babyboxu už se nevleze, tak asi
skončím u chocholouška.
@Lidym díky, no ona je
taky dráče , ale zatím nějak nepociťuju
žádné zoufalství, tak jsem si říkala, estli třeba někdo nenapíše jo
počkej, za rok budeš ve svěrací kazajce
, tak díky
Ahoj, můžu se zeptat, ty máš rodinu daleko, nebo jen není nikdo poblíž? kdysi jsem četla o „náhradním babičkovství“, tak co třeba zkusit ve svém okolí najít náhradní babičku, která by ráda povozila (neříkam na první schůzce jí na týden odevzdat dítě!) a tobě by mohla nahradit i takovou tu maminkovskou péči. je spousta fajn babiček, které mají vnoučata daleko nebo nemají žádná, a tobě by to mohlo třeba taky přijít vhod… časem by ti třeba mohla občas hlídat a ty bys měla trošku času pro sebe
@Anonymní píše:
Ahoj, mám dotaz, jestli má někdo zkušenost. Jsem s holčičkou 7 měs. sama, přítel se od nás odstěhoval před 4 měsíci a peníze posílá, jinak třeba sem tam povozí, ale nemám tu rodinu ani přátele a jsem s malou 24 hodin denně 7 dní v týdnu bez přestávky pořád. Jsem s ní moc ráda, je to můj poklad. Otázka je, myslíte, že se to dá dlouhodobě zvládnout, myslím psychicky? Nepřijde na mě třeba nějaká krize nebo tak? Omlouvám se za blbý dotaz ale mě to tak napadlo, protože je tady spousta diskuzí jak je to drsné nemít nikoho na hlídání a tak. Zatím jsem v pohodě, jak to máte vy?
Hodně záleží na povaze a schopnosti zvládat krize. To máme každý nastaveno jinak. nějaká krizee určitě přijde, ale přijde mi, že ty to určitě zvládneš. Najdi si nějaké přátele. Budou ti případně oporou.
@vertunka Jj, já se s tím bavím už od narození. Bohužel dobu, kdy by se tam vešel jsme promeškali, tak už jen takto. A tak aspoň je zdravý a šikovný.
Kamarádka má takto náhradní babičku. Ani nevím, jak se seznámili, ale hlídá jí celý týden, co chodí do práce holku od 3 týdnů a občas o víkendu tam má i její další děti. Přes prázdniny i svoje vnučky. Já k ní chodím na pokec, možná i by mi taky hlídala, ale nechci jí přidělávat starosti.
Holky díky, s tou náhradní babi je to fajn nápad. Moje rodina žije
200 km daleko. Ale na procházkách v parku se člověk docela seznámit
může, to je fakt. Zatím teda jsme v pohodě spolu samy .
Určitě by to i tvoje malá uvítala, přišla by do kontaktu s někým
novým, měla by babičku a ty bys mohla mít chvilku pro sebe. jsi vpohodě,
úplně to z tebe sálá, tak se nemusíš snažit za každou cenu, ale nebran
se tomu a ona se třeba nějaká příležitost na seznámení s fajn babčou
najde sama nebo se seznámit s nějakou maminou
v okolí (třeba přes inzerát), přes ní poznáš další lidi a to ti taky
pomůže předejít nějaké krizi
Anebo když neseženeš „babičku“, tak třeba nějakou kamarádku
v tvém bydlišti, abys měla s kým zajít na procházku atd.
Jinak je vidět, že to zvládáš v pohodě, tak se zbytečně nestresuj tím,
co bude
A jak jste na tom s pritelem? on by si malou nemohl sem tam vzit aby sis odpocinula? Ja sice manzela mam, ale jinak jsem defakto taky sama, na hlidani nikoho nemam. Rodinu i kamarady mame 300km daleko. Tady mam jen jednu kamaradku z vysoke a ta moc deti nemusi, takze ji o pomoc zadat nemuzu. Manzel je od 7 do 7 v praci, ale aspon vecer je pak chvilku s malym. Zkus se treba i tady na miminu prihlasit do skupinky se stejne staryma detma a treba tam bude nekdo z tveho mesta. Ja se tak obcas s jednou mamcou potkavam, mame stejne stare deti, jsme obe v Praze, tak se obcas potkame. No a na hlidani, bud se domluvit s pritelem nebo jak pisi holky, nahradni babicku.
@Anonymní píše:
Holky díky, s tou náhradní babi je to fajn nápad. Moje rodina žije 200 km daleko. Ale na procházkách v parku se člověk docela seznámit může, to je fakt. Zatím teda jsme v pohodě spolu samy.
Jsi sikovna, dle toho jak pises to musis zvladat bravurne prestehovat se zpet za rodinou ne-e??? Drzim
palecky at najdes spriznene duse kamaradky, noveho tatinka a jsi stastna
Ahoj, mám dotaz, jestli má někdo zkušenost. Jsem s holčičkou 7 měs. sama, přítel se od nás odstěhoval před 4 měsíci a peníze posílá, jinak třeba sem tam povozí, ale nemám tu rodinu ani přátele a jsem s malou 24 hodin denně 7 dní v týdnu bez přestávky pořád. Jsem s ní moc ráda, je to můj poklad. Otázka je, myslíte, že se to dá dlouhodobě zvládnout, myslím psychicky? Nepřijde na mě třeba nějaká krize nebo tak? Omlouvám se za blbý dotaz ale mě to tak napadlo, protože je tady spousta diskuzí jak je to drsné nemít nikoho na hlídání a tak. Zatím jsem v pohodě, jak to máte vy?