Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, my máme po narození druhé dcery změnu. Mladší (roční) usíná sama v postýlce, ale ta starší (3letá) nechce od narození druhé dcery usínat sama. A tak se s manželem střídáme a ležíme s ní v postýlce dokud neusne.Potom ještě občas dorazí v nmoci k nám dopostele.
Usuzujeme že je to pouze dočasné a že to odezní samo. Ale musím uznat, že se moc nevyspíme.
Doufám že až budou spát obě holky spolu že už k nám chodit nebudou a my se budeme moci trochu více vyspat. ![]()
Mám problém s uspáváním. Do 6ti měsíců mi dcera spala krásně, dala jsem jí do postele s dudlíkem a dál jsem se nemusela starat. Od doby, kdy si začala v postýlce stoupat, už jinak než v mém náručí neusne. Ráda bych si občas večer něka zašla, ale u táty má hysterický záchvat už jen když by jí měl dát kašičku. Zkusili jsme dnes poprvé dát bebu, aby si zvykla na mlíčko od táty, ale byla to absolutní katastrofa,od táty prostě nechce nic, odemě to vypila. táta je z toho neštastnej a děsí se, že by měl být s malou sám. Je jí deset měsíců. ![]()
poradte jak je více sblížit, táta se opravdu moc snaží, mučí se jejim řevem,ale ona stále hystericky křičí ,máma´.
sice nemám radu,ale u nás je to stejně a to má malá dva roky…
Uspávat musím sama bo spolu s manželem-on sám ne.
Poprvé byli beze mne na noc jinde a dopadlo to tak,že malá usnula v 11…no usnula padla vyčerpáním a od 3ráno křičela mámá než zase padla…
Takže jsem zvědavá na radu,ale my jsme v období kdy všechno musí máma,tak nevím no ![]()
ale mám pevné nervy-za pár let mi po tom bude smutno ![]()
simona88 píše:
Už se těšim na ty léta,kdy mi po tom bude smutno.
neboj za 5-6 let to bude
![]()
Já jsem uspávala dlouho v náručí, přesně nevím. Krásně jsme se pomazlili a usnul do pár minut. pak jsem si s ním začala lehat do postřele asi od roku a čtvrt? přečetla pohádku a pak asi 15-30minut s ním ležela než usnul, někdy jsme si povídali, ale někdy z toho byl víc v živlu, takže jsem pak začala dělat že spím. nakonec na to nějak přišel sám, dala jsem ho do postýlky, do rukou hračky a at je uspí a že pak přijdu a že venku už je tma a chodí bubáci že musí spát. on z bubáků má respekt ale ne strach. takže krásně usne sám. ale vím že je to těžké co někomu jde jiné nechce. zkuste uvidíte
Tak já uspávala do dvou
od miminka na rukách od roka a půl vedle ní…nakonec jsme to nějak zvládly a teď už večer jí řekneme dobrou noc pusinku oblíbenou hračku mám tě ráda a jdu
zezačátku chodila za náma…zavřeli jsme ji v pokoji a asi po půl hoďce ticho a spí
ale přes den si musím lehnout s ní..protože to by asi přes den neusla..ale abych pravdu řekla jsem ráda že s ní nemusím být už..je to taková volnost
večer teda ![]()
A s želvičkou jsme začínali
teď už nepotřebujem ale hodně pomohla ![]()
Ahoj, je to taková dejme tomu drobnost, ale zkoušeli jste třeba takové ty hvězdné hračky, želvička nebo i berušku, jsem myslím viděla, dát je dítěti, že mají jakože svítícího kamaráda na usínání? Nevím, třeba by to někomu pomohlo, nám to každopádně dost usnadnilo proces.
Co takhle formou hry a motivace? Kdo usne dřív? Kdo dřív vymyslí básničku na určité slovo? Máme takovou hračku, tu hvězdnou želvičku a tak u nich to děláme tak, že kdo je hodnější v postýlce může ji mít na své straně a může ji vypínat, byste nevěřili, jaký je klid. Jé všimla jsem si, že něco podobného někdo už zmínil, nevadí.
Ahoj Broki
Až tu vylepšenou verzi vymyslíš, tož dej vědět - u nás je to též takový boj
Možná by malé (rok a půl) stačilo víc mého mléka, ale už ho prostě tolik nemám. A jiné nechce. Zkoušeli jsme různé značky. Voda a čaj ji večer tolik neuspokojí…
Takže bojujeme…
Dobrý den,
potřebovala bych rady, jak naučit dítko (už 4 roky) usínat samo nějakou nenásilnou formou, aby neměl pocit, že to má za trest a nebál se. Až do teď byl syn zvyklý usínat se mnou (ve své posteli v pokojíčku), nebo s tatínkem, který si syna do nedávna bral docela často na hlídání - nežijeme spolu od jeho roku a půl.
Vím, že se měl asi osamostatnit už dávno, ale díky tomu rozpadu naší rodiny byl syn dost úzkostlivý, tatínek ho odmítal učit usínat o samotě a já prostě nechtěla být k synovi nějak chladnější, než jeho táta.
Teď ale nastala situace, kdy se styk s otcem dost omezil (z jeho vlastní vůle) a tak mám čas a prostor začít konečně zavádět nějaká pravidla.
Večer to u nás probíhá tak, že se jdeme koupat, čistit zuby, pustí se nebo přečte jedna pohádka a jde se spát. Problém je v tom, že syn vyžaduje moji přítomnost při usínání. Dost se bojí, tak má v pokojíčku i noční světlo a musím ho držet za ruku. Tam pak ležím s ním v posteli než usne a běžně se stává, že „vytuhnu“ dřív, což se nelíbí partnerovi a já to chápu. Nemáme tak na sebe vůbec čas.
Malému usínání trvá déle hlavně z toho důvodu, že ve školce je dávají po obědě odpočívat a to na dvě hodiny. On nakonec samozřejmě usne a pak má problém večer. O víkendu chodí spát v osm hodin.
Tak jsem to tak nějak popsala a prosím vás tedy o nějaké užitečné rady. ![]()
Omlouvám se za případné chyby a překlepy.
Mám skoro rok a pul ročního chlapečka a uspavame stejně. Stridame se tedy s pritelem a občas se stane, ze jeden z nás u synka usne. Nevadí mi to. Jsme domluveni, ze když do 21 hodin nevyjdeme, jde druhý zkontrolovat, jestli nahodou uspavajici nespi ![]()