Poradna o očkování dětí proti chřipce
MUDr. Daniela Verdánová
Jo, v době koronaviru jsem přišla o dvě děti. Upřímně, někdy opravdu zírám, na co si lidi stěžují.
@Anonymní píše:
Nevim jestli to má někdo stejně jako já ale od doby co se virus rozšířil je už všechno na nic. Už se neumim radovat ze života jako dřív. Člověk už je jen v nejistotě všude a co pak až začnou chodit zase děti do školy. Jsem už ze všeho psychicky vyčerpaná, doléhá to ať chci nebo ne. K tomu jsme přišli o práci a doma si lezeme na nervy a už to tak neklape jako dřív. Vše se sype. Chtěla bych zpátky starej život. Máte to někdo taky tak?
Ja byla na prasky kdyz jsem kvuli karantene byla 24h se svoji sizofrenickou myslela jsem ze mne hrabne..a taky to neni ono delala jsem si radost hezkym nakupem v oc nebo dezertem v kavarne, ted se bojim abych to nechytla kvuli dceri.
Nemám, jedeme v běžném režimu, jako před koronou. Ani neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se z korony hroutil, či jí byl nakazeny. To, co popisuješ, mi nepřijde normální.
Ne nemám. Covid je jeden z X nemocí světa a má jen dobré PR. Život plyne a je treba to tak brat. Život si může člověk ničit i jinak a nebo si ho uzivat. Záleží jen na něm, jak se k tomu postaví.
No je to otrava všechna ta omezení. Bylo veseleji. Víc to neřeším, jen mám strach o rodiče, aby to nechytli.
Byla jsem v karanténě, nic moc tedy. Sourozenci zemřel na covid soused.
Tak urcite omezeni to je, prace ubylo, ale zase netreba se z toho hroutit, hlavu vzhuru, ve svete je i hur a nejen kvuli koronaviru ![]()
Mně nevadí Covid, ale to, co se kvůli němu děje. Jsem psychicky unavená. Nemuzu spát, pořád jsem v napětí, kolikrát se mi z ničeho nic udělá špatně, vrátily se mi migrény.
Syn má ekzém a než jsme se dostali k doktorovi, tak se mu to nechutně zhoršilo. Pak jsem dostala vyhubovano, proč jdeme tak pozdě
.
Muž měl v březnu nastupovat do nové práce a kvůli koroně ho nevzali. Od té doby nemůže nic sehnat. Má VŠ, když chce na nižší pozici, tak ho nechtějí… Takže chodí po brigádách…
Doma máme ponorku.
Bojím se toho, jak to bude se školou. Učivo zvládám, ale dítě mi nespolupracuje.
Hlavně mě štve, že jsem totálně vykolejená a bez režimu. Nejsem schopná naskočit zpátky.
Po mateřské jsem měla problém s lidmi a cítím, že se dostávám do stejného módu.
@Danuska89 píše:
Jo, v době koronaviru jsem přišla o dvě děti. Upřímně, někdy opravdu zírám, na co si lidi stěžují.
Hele já už jsem spis unavená z těch neustálých opatření a z toho, jak se to porad řeší v mediich atd. Člověk si nemůže normalne otevrit zprávy nebo pustit radio, aby to tam nebylo, a to me už štve. A škola? Štve me, ze tam děti nebudou moci normalne fungovat, ale ze se porad řeší, jak se to omezí, když…
já budu naštěstí na mateřské, ale chudáci rodiče, kteří pracují. Jako ze bude dítě 14 dni doma protože mu onemocní soused v lavici?
a když bude dítě nachlazene, budem jezdit po testech? S každým kychnutim nebo teplotou k lékaři do čekárny, kde bude x dalších lidi, kteří to mohou mit, ale nemusí? Udělala bych to jako s chřipkou a ostatními nemocemi, kdo je nemocný/nachlazeny, ať do te školy proste nejde
a komu se doma pritizi, ať jde k lékaři. Vlastně jako dosud. Nic lepšího se asi vymyslet nedá.
Já jsem únavě z toho, že jsou děti tak dlouho doma…bojím se, co bude v září. A taky mě štval přístup lékařů, měla jsem velké problémy během karantény a nikdo mě nechtěl přijmout..
@Anonymní píše:
Nevim jestli to má někdo stejně jako já ale od doby co se virus rozšířil je už všechno na nic. Už se neumim radovat ze života jako dřív. Člověk už je jen v nejistotě všude a co pak až začnou chodit zase děti do školy. Jsem už ze všeho psychicky vyčerpaná, doléhá to ať chci nebo ne. K tomu jsme přišli o práci a doma si lezeme na nervy a už to tak neklape jako dřív. Vše se sype. Chtěla bych zpátky starej život. Máte to někdo taky tak?
Jediný, co mě na koroně vadí, že jsme letos nemohli jet na naše milované místo na dovolenou. Jinak se tím nenechávám semlít. Jestli děti do školy půjdou, stejně neovlivním. Jen se modlím, aby fungovaly školky, protože to by byla prekérka. Jinak žijeme prakticky stejně jako před koronou. Jedno ohnisko máme cca 15km od baráku, to bych se z toho musela zbláznit.
Mě to třeba takto během léta neovlivňuje život skoro vůbec, ale je fakt, že jsem celkově zvyklá trávit většinu času doma (číst si apod.), ven chodím jen nakoupit nebo na poštu apod., takže mě to moc ani nemělo v čem zasáhnout. Škola mi z domu strašně moc vyhovuje a skoro se mi nechce ani vracet, no
Nevim jestli to má někdo stejně jako já ale od doby co se virus rozšířil je už všechno na nic. Už se neumim radovat ze života jako dřív. Člověk už je jen v nejistotě všude a co pak až začnou chodit zase děti do školy. Jsem už ze všeho psychicky vyčerpaná, doléhá to ať chci nebo ne. K tomu jsme přišli o práci a doma si lezeme na nervy a už to tak neklape jako dřív. Vše se sype. Chtěla bych zpátky starej život. Máte to někdo taky tak?