Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už nemiluji přítele
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.10.15 10:57
@Anonymní píše:
Ahoj
Omlouvám se za anonym, ale čím míň lidí o tom bude vědět, tím líp..
Jsme s přítelem spolu už 10 let, máme 4-letého klučinu. Problém je, že už ho nemiluju
Plácám se v tom už poměrně dlouhou dobu. Nikdy to nebyla z mé strany „láska na první pohled“, ani jsem s ním neprožívala tu bláznivou zamilovanost. Byla to spíš taková ta láska z rozumu. Je to hrozně fajn chlap, hodnej, bylo mi s ním krásně, nic mi nechybělo. Začali jsme spolu bydlet, přišla touha po dítěti… no prostě klasickej vztah.
Ale poslední dobou už cítím, že ho nemiluju.
Měli jsme krizi už loni, kdy on vycítil že už to z mé strany není ono - nezájem o sex, neměla jsem potřebu mu dát pusu atd. Řekla jsem mu na rovinu, že ho vnímám spíš jako kamaráda. Zřejmě nás semlel ten stereotyp. Vyříkali jsme si to a chvíli to bylo fajn. Ale on si vzal do hlavy, že je v tom někdo jiný a od té doby to čas od času vytáhne. Vlastně začal žárlit co jsem se vrátila do práce.
No a teď se v tom babráme znovu. Všechno jsem mu řekla, že k němu už necítím nic jako k partnerovi. Ani nevím proč, je to skvělej chlap, milující otec. A já si připadám hrozně, že mi vlastně nic nechybí, mám vedle něj skvělej život a stejně nedokážu být šťastná
Po našem hovoru přišel hned s tím, že se odstěhuje. Já mu říkala ať nechodí, nedokážu to udělat kvůli malýmu, hrozně mě bolí ta představa že seberu klukovi skvělýho tátuAle vím, cítím to, že už je to z mé strany zřejmě definitivní
Poraďte co s tím, dá se znovu zamilovat? Já vlastně ani nevím jestli chci, ale už jen kvůli dítěti bych měla…
Domluvili jsme se, že zůstane do konce roku a uvidíme. Ale je to hrozný, pořád to chce řešit, fňuká a mě to spíš ještě víc odrazuje. Já ho chápu, miluje mě a sama nevím, jak bych se v podobné situaci zachovala já sama. Ale cítím, že potřebuju vedle sebe chlapa. To mi na našem vztahu asi vadilo nejvíc, ve všem mi vyhověl, se vším souhlasil. Ostatní kamarádky mi ho záviděly, v podstatě pro ně ideální chlap. Jen já jsem asi nevděčná
Pusť ho do oběhu, tenhle na trhu dlouho volnej nevydrží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jjelena
8.10.15 11:00
A to já si naopak myslím, že dítě potřebuje spokojenou mamku a pokud ty sama cítíš, že spokojená nejsi, tak at se snažíš sebevíc, to dítě to vycítí. Není pravda, že každý partner neotec je složitej, vždy je to jen o vůli to zvládnout.
Držím palce, at se rozhodnete co nejlíp a hlavně v klidu dohodnete, jak dál.
A zůstávat ve vztahu jen kvůli dětem je blbost, mě to děti vyčetly a dnes vím, že jsem od exmanžela měla odejít už dávno a nečekat, až děti povyrostou.
- Citovat
- Upravit
missah
8.10.15 11:01
No tvého přítele mi líto. Mně to říct takhle partner, tak by mi bylo opravu hrozně.
Myslím, že to, že ho bereš už jen jako kamaráda jsi si mohla nechat pro sebe. Když píšeš, že vztah chceš zachovat.
Jinak asi by si si jím něměla být jistá, objevit na něm neco čím ti bude imponovat, asi i trochu a zdravě žárlit. To je teď tedy na něm. Aby na sobě zapracoval. Otázkou je jestli ti to dokáže „odpustit“.
- Citovat
- Upravit
8.10.15 11:02
Ano, jsi nevděčná. Je tu tolik holek, které pláčou nad tím, jak se k nim ten jejich chová. A ty máš hodného chlapa, kterého si nevážíš. A jestli ho necháš jít, tak si to budeš vyčítat. Vůbec mám z tebe pocit, že vlastně nevíš, co chceš. Nebo chceš chlapa, který práskne do stolu, a manželka i děti se krčí, protože jim může jedna přilétnout?
Píšeš, že už na začátku jsi nebyla nijak zamilovaná, že to bylo spíš z rozumu. Ale ujišťuju tě, že i kdyby to byla láska jako trám, tak by se na výsledku nic nezměnilo. Jsem toho názoru, že o vztah a rodinné štěstí se musí pečovat. Ale povzbuzovat v sobě pocity, které ve tvých očích manželovu hodnotu snižují (viz to tvoje pořád fňuká…) je dlouhodobě cesta do pekel.
Neudělala jsi vůbec, ale vůbec nic k tomu, aby se vztah mezi váma zlepšil. Nějaká poradna, nic. Akorát sama sebe přesvědčuješ o tom, že ho nemiluješ, že je ti proti srsti… Takže jestli chceš radu, tak je jednoduchá - ty máš problém, tak pokud chceš s tím chlapem zůstat, tak se seber a jdi za psychologem do manželské poradny. Ten by vám mohl pomoci najít k sobě cestu.
Musím říct, že jsem nikdy v takovéhle diskusi nebyla k nikomu tak tvrdá, jako teď. Ale holka uvědom si, že fakt hodných hlapů, kteří se starají o rodinu, je jako šafránu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.15 11:23
Šla bych na chvilku od sebe, třeba neoficiálně…ať se každý sám nadechnete, jestli v té době bude nějaký „vztah“ neřešit. Buď Vás to k sobě vrátí, nebo to bude definitivní konec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.15 11:30
Myslím, že až odejde, tak teprve pochopíš, cos měla doma 
zkus třeba někam odjet na pár dní s prckem, třeba na výlet a vyčisti si hlavu… třeba to pak uvidíš jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.15 11:31
@kve-tinka píše: Šla bych na chvilku od sebe, třeba neoficiálně…ať se každý sám nadechnete, jestli v té době bude nějaký „vztah“ neřešit. Buď Vás to k sobě vrátí, nebo to bude definitivní konec. [/citace
Presne tak,.jen tak poznas jestli to.ma cenu. Urcite bych ale prestala rikat ze maly potrebuje tatu, ano potrebuje,.ale bude-li mu muset stacit ve chvilich kdy s nim bude na vasi dohode, tak to zvladne, myslim ze je to mnohem. lepsi nez aby vyrustal s rodici, co se nemaji funkcni vztah, ja toto zazila a musim rict, ze to obcas bylo na palici
Hlavni je, aby si byla spokojena, tak bude spokojeny i partner a dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.15 11:32
Nedivím se, že chce odejít. Já měla s partnerem v době těhotenství a po porodu velikou krizi. Stěhovala jsem se na samotu, nikoho neznala a dopadlo to vše na mě. Nové prostředí, těhotenství, samota, školka a nemoci strašího syna, nemožnost chodit do práce těhotná. Měla jsem pocit, že jsem na všechno sama, že jsem vplula se synem do partnerova života a že se nechce vzdát žádných svých aktivit a být víc s rodinou a pomoct mi zvládnout tu samotu. Hádky byly téměř na denním pořádku. Do toho všeho těhotenské a poporodní hormony, na vše jsem byla přecitlivělá. On si představoval, že když je žena těhotná, tak se musí vznášet štěstím na obláčku a vůbec mě nechápal a dál si žil svůj život. Nakonec mi řekl, že už mě nemiluje, že chce mít víc dětí, ale já už další nechci a po porodu mi řekli, že už mi další ani nedoporučují. A vzhledem k tomu, že už mě nemiluje, tak odmítal všechny intimnosti. Zkoušeli jsme i poradnu, ale bylo to na dlouhé lokte. Nakonec jsem to prostě nedala, žít jako spolubydlící, s člověkem, kterého já miluji, ale on mě ne. Ani dohromady jako rodina jsme nic nepodnikali, ačkoliv jsem chtěla, tak on odmítal. O děti zájem měl, ale beze mě. Připadala jsem si o to víc jako služka a kojná a raději se i s dětmi odstěhovala, protože bych jinak byla už na práškách z toho nezájmu a nelásky. Teď spolu normálně komunikujeme, nežijeme, mě se stýská, ale už je to lepší a on je spokojený, protože si opět dělá co chce a kdy chce, nemusí na nikoho brát ohledy. Takže se nedivím, že se partner chce odstěhovat, ten nezájem, neláska a neintimnosti jsou strašně psychicky ubíjející.
- Citovat
- Upravit
8.10.15 11:43
@jjelena Spokojenou maminku potřebuje - a vlastního otce ne? Tos mě teda pobavila. Ne, nepobavila, ale rozzuřila. Krucipísek holky, přestante se tu chovat, jako by chlap byl jen dárce spermatu a hotovo. Je to táta! Se všemi právy stejnými jako máma. A tyhle kydy o šťastné mamince si nechte od cesty. To se může vztahovat leda tak na případy týrání, alkoholismu, feťáctví a podobně. Tady je normální rodina, kde se prostě ženská otravuje a neváží si vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jjelena
8.10.15 11:47
@inkakřivák jistě máš pravdu a o dárci spermatu tu nikdo nemluvil. A ty si myslíš, že nespokojená matka a následně i otec, který bude neštastný, budou pro dítě přínosem? No podle mě, protože tohle bouchne dřív nebo pozdějc. Takhle to prostě je, oni i chlapi jsou vnímaví a citliví. A dítě ze všech nejvíc. A tím, že se rozejdou, dítěti tátu nebere 
- Citovat
- Upravit
8.10.15 11:53
Bere, nebo si myslíš, že dítě nepozná, že rodiče nežijí spolu, že tátu vídá málokdy? Podle mne to zakladatelka solidně pohnojila, a pokud je trošku rozumná, zachová se velmi pokorně a domluví se s mužem na návštěvách poradny a dál bude hledat nějaké řešení. Jinak souhlasím, že v tomto stádiu by se při neřešení problému ten výbuch objevil dost brzy.
Ale myslím si opravdu, že se na tom stavu podepsala zejména zakladatelka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ferret
8.10.15 11:59
Zakladatelko, nebuď hloupá. Jak si myslíš, že to bude? Najdeš si toho „Chlapa“ a za rok za dva, až zamilovanost taky opadne, tu budeš psát, co máš dělat, že si tě všímá, jen když on chce, že má blbý řeči, když není teplá večeře, že odstrkuje dítě, že chodí po hospodách, že je pořád na fotbale, co já vím, nějakou „vadu“ mít bude určitě. Jestli ti to stojí za to, připravit dítě o tátu, tak do toho. Pravděpodobnost, že ty budeš s někým dalším do smrti šťastná a zamilovaná a budeš ho považovat za dokonalého se docela blíží nule, i když to vyloučené samozřejmě není.
Osobně bych v této situaci zkusila třeba dovolenou s kamarádkami, nebo naopak dovolenou ve dvou bez dítěte, nebo třeba postupně obojí. Možná i psychologa nebo nějakou (ale dobrou) manželskou poradnu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj
Ale vím, cítím to, že už je to z mé strany zřejmě definitivní 
Omlouvám se za anonym, ale čím míň lidí o tom bude vědět, tím líp..
Jsme s přítelem spolu už 10 let, máme 4-letého klučinu. Problém je, že už ho nemiluju
Plácám se v tom už poměrně dlouhou dobu. Nikdy to nebyla z mé strany „láska na první pohled“, ani jsem s ním neprožívala tu bláznivou zamilovanost. Byla to spíš taková ta láska z rozumu. Je to hrozně fajn chlap, hodnej, bylo mi s ním krásně, nic mi nechybělo. Začali jsme spolu bydlet, přišla touha po dítěti… no prostě klasickej vztah.
Ale poslední dobou už cítím, že ho nemiluju.
Měli jsme krizi už loni, kdy on vycítil že už to z mé strany není ono - nezájem o sex, neměla jsem potřebu mu dát pusu atd. Řekla jsem mu na rovinu, že ho vnímám spíš jako kamaráda. Zřejmě nás semlel ten stereotyp. Vyříkali jsme si to a chvíli to bylo fajn. Ale on si vzal do hlavy, že je v tom někdo jiný a od té doby to čas od času vytáhne. Vlastně začal žárlit co jsem se vrátila do práce.
No a teď se v tom babráme znovu. Všechno jsem mu řekla, že k němu už necítím nic jako k partnerovi. Ani nevím proč, je to skvělej chlap, milující otec. A já si připadám hrozně, že mi vlastně nic nechybí, mám vedle něj skvělej život a stejně nedokážu být šťastná
Po našem hovoru přišel hned s tím, že se odstěhuje. Já mu říkala ať nechodí, nedokážu to udělat kvůli malýmu, hrozně mě bolí ta představa že seberu klukovi skvělýho tátu
Poraďte co s tím, dá se znovu zamilovat? Já vlastně ani nevím jestli chci, ale už jen kvůli dítěti bych měla…
Domluvili jsme se, že zůstane do konce roku a uvidíme. Ale je to hrozný, pořád to chce řešit, fňuká a mě to spíš ještě víc odrazuje. Já ho chápu, miluje mě a sama nevím, jak bych se v podobné situaci zachovala já sama. Ale cítím, že potřebuju vedle sebe chlapa. To mi na našem vztahu asi vadilo nejvíc, ve všem mi vyhověl, se vším souhlasil. Ostatní kamarádky mi ho záviděly, v podstatě pro ně ideální chlap. Jen já jsem asi nevděčná