Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už nevím co dál - povídaní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.3.22 19:41
Máš těžké životní období, ale neboj, bude lépe. 
A k tomu hledání někoho s kým mít rodinu. Myslím, 6e se snažíš až moc. Co se zkusit zaměřit na sebe? Prostě seberozvoj, nějaké koníčky, a tak… No a neříkej mi, že při nějaké aktivitě nějakého úžasného chlapa nepotkáš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 20:00
Hm, takhle se cítí ti, co v dětství neměli od rodičů emoční péči, jakou každé dítě potřebuje, aby cítilo, že ho rodiče milují bez podmínek, takové, jaké je, a že někam patří. Může pomoct psychoterapie nebo aspoň pochopení, co se děje a proč (emotional neglect).
V životě pak máš nereálná očekávání a od každého v podstatě žádáš, aby se tím dokonalým rodičem pro tebe stal. Ty se stavíš do podřízené role - do role dítěte.
To, co popisujes, je normální běh života. Normální příhody a normální chování - lidí se přibližují, až třeba splynou, pak zase oddálí a třeba i úplně ztratí že života.
Myslím, že seriozní vztah by ti určitě posloužil jako určitá jistota a kotva. Hledej dál, ale netlač, drž se zpátky, ať neskocis po každém, kdo ti polichoti, ale spíš po někom, kdo je stabilní a fajn člověk.
Neboj, čeká tě ještě hodně hezkého, jen se nevzdávej a neobviňuj, když to zrovna nepoběží úplně ideálně. Máme to tak všichni, jenom někdo je maličko citlivější, no. To je v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
18.3.22 20:04
To je mi líto… 
Problém je v tom, že pokud ti chybí důležité vztahy v minulosti( rodinné, rodičovské), tak potom všechny ostatní vztahy, které přijdou, budeš trochu zatěžovat…budeš si je přát co " nejkvalitnější" a měli by ti leccos nahradit a budou prostě zatíženy touto potřebou.
Lidi, kteří měli fungující rodiče, obvykle na přátelích tak nevisí, žijí to prostě o dost lehčeji. Často to není o přátelství, ale o družení, prostě s někým trávit čas. Od toho okolí toho tolik nepotřebují jako ty.
- Citovat
- Upravit
18.3.22 20:12
@Plamí píše:
To je mi líto…
Problém je v tom, že pokud ti chybí důležité vztahy v minulosti( rodinné, rodičovské), tak potom všechny ostatní vztahy, které přijdou, budeš trochu zatěžovat…budeš si je přát co " nejkvalitnější" a měli by ti leccos nahradit a budou prostě zatíženy touto potřebou.
Lidi, kteří měli fungující rodiče, obvykle na přátelích tak nevisí, žijí to prostě o dost lehčeji. Často to není o přátelství, ale o družení, prostě s někým trávit čas. Od toho okolí toho tolik nepotřebují jako ty.
Na tom něco bude. 
Taky celkem vidím rozdíl v tom, jak vnímají přátelství jedináčci a lidi se sourozenci. Smůla je, že tohle (rodinné vztahy a konstelace) člověk moc neovlivní. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 20:22
@Anonymní píše:
Ahoj, na začátek chci rict, ze chapu, ze nekomu to co tu budu psat bude připadat jako jen hloupé fnukani a žádný důvod k řešení.. ale pro mě je tohle něco co mě trápí už několik let a už proste nevim co dal, nemam komu se takhle otevřeně vypovídat, takže doufam, ze se najde někdo kdo mě vyslechne a snad i pochopí… Začala bych tím, ze mě strašně trápí, ze nejsem jako ostatní v mem věku (je mi 20), vždy jsem měla nějaké “kamarády”, ale nikdy to nebyl nikdo pro koho bych znamenala tolik jako on pro mě.. vždy jsem svou kamarádku měla na prvním místě a byla bych pro ni schopna cokoliv udělat.. možná je to taky tím, ze kamaradka, která mě vždy vyslechla bohuzel zemřela a Ja se stále nejsem schopna s tím nejak smířit.. nerozumim tomu, byla úplně zdrava a během týdne se stala taková tragédie.. pak jsem měla svého dědečka, který tu pro mě vždy byl, byli jsme si moc blízcí, ale taky loni zemřel.. ale ten už měl věk a bylo to pro nej vysvobození.. ale od té doby mám pocit, ze se to ještě více zhoršilo.. Můj pocit, ze mě nikdo nemá rad, ze to je jen tak nejak podle potřeby druhého a pak mě vždy opustí a nebo se minimálně vzdalime.. Nemyslím si, ze by to bylo, ze se k danému člověku chovam špatně, opravdu se snažím tu pro ne vždy byt, pomoct když potřebuje, chodíme spolu ven ale pak to vždy nějakým způsobem skončí.. ne hádkou, ale proste se vzdalime.. Mrzí mě, ze nechodím každý víkend s přáteli jako ostatní se bavit do města a proste si užívat života, občas jdeme ale to je jen když to zaridim a domluvim Ja.. Taky to doma nemam úplně v pořádku, rodice rozvedený, nemocný prarodiče co s námi bydli, rodice co si i přesto ze už jsem dospěla stále dělají skrz mě naschvaly.. Vážný vztah jsem nikdy nemela, vždy to z druhé strany bylo jen o sexu, proto už si k sobe bojím nekoho více pustit i když teď už v mem okolí skoro nikdo není kdo by se o mne zajímal, vždy to vypada nadějné ze to bude vážný, ale nakonec to skončí tak, ze se dohodneme, ze každý chce a hledá něco jiného… Premyslim nad tím, ze bych nemela byt.. tohle není zivot, cítím se tolik prázdné a sama, bojím se, ze kdybych si něco udělala a přežila bych tak budu už jen ležák což nechci.. chci bojovat. Strašně moc si přeju mít své děti, přítele, který mě bude doopravdy milovat.. zkratka ten pravý domov, který mi od mala strašně chybí… moc se snažím, ale stále se mi nic takového nedaří.. taky je na mě toho moc ve skole mám důležité zkoušky před sebou a je toho nejak moc… Vim, ze jsou lidi co to mají milionkrát horší, nemají rodice, co jist, ale zkratka to co se mi deje mě nejak složilo… nevim co dal.. chci to zvládnout, abych měla vysněnou rodinu a děti, ale ani nemam nikoho s kým bych tohle mohla mít.. nevim kde nekoho potkat, seznamky nikdy nic.. Dekuji všem co to zvládli přečíst až sem a dekuji za případné komentáře.
Co bys čekala ve 20? Hotový život? Jsi ještě skoro dítě. Všechno tě čeká, všechno máš před sebou. Máš se na co těšit. Teď se zaměřila pěkně na školu. To ti zvedne sebevědomí. Pak budeš randit. Bavit se, poznávat nový lidi, seznamovat se.
A to, že se má někdo hůř, ano, má, ale to neznamená, že nemáš nárok si stěžovat na svoje bolístky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 20:24
@Plamí píše:
To je mi líto…
Problém je v tom, že pokud ti chybí důležité vztahy v minulosti( rodinné, rodičovské), tak potom všechny ostatní vztahy, které přijdou, budeš trochu zatěžovat…budeš si je přát co " nejkvalitnější" a měli by ti leccos nahradit a budou prostě zatíženy touto potřebou.
Lidi, kteří měli fungující rodiče, obvykle na přátelích tak nevisí, žijí to prostě o dost lehčeji. Často to není o přátelství, ale o družení, prostě s někým trávit čas. Od toho okolí toho tolik nepotřebují jako ty.
Zajímavý. Takhle jsem na to nikdy nekoukla a něco na tom je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
18.3.22 21:10
@Tomie
Spíš jde o to, aby neopakovala to původní rozpoložení, tj.aby nehledala lásku u chladného člověka( protože tak to bylo kdysi- je to vzorec, jak si vybrat někoho zcela nevhodného), to by se jí k tomu bolavému dětství ještě přidala i bolavá současnost… 
Na druhou stranu, všechno se dá řešit. Akorát si bude muset hodně věcí uvědomit…
Jinak, já mám třeba náhradní mámu, takovou hodnou nenápadnou paní z vedlejšího vchodu…x let jsme kolem sebe chodily…
Taky by se mohla pokusit dotáhnout rodiče na rodinnou terapii. To bývá občas překvapivě účinné.
- Citovat
- Upravit
18.3.22 21:30
@Sedmnactnulajedna Úplně souhlasím. Mám to stejně jak zakladatelka a přesně vím, že to je dost ovlivněno tím jaké jsem měla dětství. Moc by mě zajímalo jak s tím pracovat i bez pomocí psychoterapie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
18.3.22 22:19
@Alilali
No, asi by bylo dobré, kdybys třeba začala s knihami od Heinze Petra Rohra( snad to píšu správně).
Půjč si je v knihovně, v lecčems se člověk pozná. A pak se o tom svém" postižení" dozvědět v dalších publikacích. Tím nemyslím, že bys měla mít vyloženě nějakou poruchu, to ne, ale co je to vlastně porucha…to je když popisované skutečnosti překročí míru. Nicméně už popis pomůže uvědomit si.
- Citovat
- Upravit
18.3.22 23:47
@Plamí píše:
@Alilali
No, asi by bylo dobré, kdybys třeba začala s knihami od Heinze Petra Rohra( snad to píšu správně).
Půjč si je v knihovně, v lecčems se člověk pozná. A pak se o tom svém" postižení" dozvědět v dalších publikacích. Tím nemyslím, že bys měla mít vyloženě nějakou poruchu, to ne, ale co je to vlastně porucha…to je když popisované skutečnosti překročí míru. Nicméně už popis pomůže uvědomit si.
Chtěla jsem zrovna napsat, ať si do vyhledávače zadá třeba „závislé vztahy“, a teď koukám, že je to zrovna název knihy od tohohle psychologa. Nečetla jsem, ale o něm vím, takže určitě bych doporučila.
Další termíny by byly třeba emoční zanedbávání (emotional neglect), citová vazba (attachment) - úzkostná, ale i vyhýbavá, závislá porucha osobnosti nebo i hraniční porucha osobnosti. To mě tak narychlo a nesystematicky k tématu „opuštěnosti“ napadá.
Prakticky je potřeba budovat kvalitní a dlouhodobé vztahy - na vícero frontách, aby se s jedním nepovedeným vztahem nezhroutil veškerý vztahový zivot. Samozřejmě partnerství + vlastní rodina (zakladatelce je dvacet, takže má roky a roky čas a ono to jednou klapne, ale platí v každém věku) a taky přátelství, vztahy s kolegy, případně širší rodinou, sousedy, v rámci koníčků - jak má kdo chuť a možnosti.
Přitom je potřeba dobře se starat sám o sebe - dobře jíst, spát, být aktivní, být k sobě laskavý, protože tyhle typy mají sklon se zanedbávat až týrat (v krajním případě propadat jídlu, alkoholu, sektám, bludům nebo depresím) - takže rozumná tělesná a duševní hygiena je základ a pozor na jakékoli extrémy.
A asi nejdůležitější je to přijmout jako vlastnost, která některé věci komplikuje a může člověku přivodit čiré zoufalství, ale na druhou stranu může přinášet velkou citlivost a empatii.
A taky to, že ta dotyčná si musí uvědomit a uvěřit tomu, že i ona má právo dostávat - lásku, pozornost, respekt, vlídnost… a taky to od ostatních žádat. Dobré vztahy to ještě víc zkvalitní a ty špatné se musíme naučit pouštět…
Je to taková koule na noze, ale nakonec každý máme něco, tak se s tím popereme. C'est la vie…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 23:56
@Plamí píše:Jinak, já mám třeba náhradní mámu, takovou hodnou nenápadnou paní z vedlejšího vchodu…x let jsme kolem sebe chodily…
To je zajimave, kdo koho oslovil prvni…?
Jestli se ti to chce psat.
Zakladatelko, strasne moc se snazis. To nefunguje nikdy.
Vem si papir a napis deset veci, ktere bys chtela udelat sama pro sebe, aby ses citila prijemne, pouze realne veci, ktere muzes udelat sama.
A zacni.
Je to takovy start do toho neco zmenit a vic se o sebe sama postarat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
19.3.22 10:25
@Lucie_Sx
Pořídila si pejska z útulku, tak jsem se s ní kvůli pejskovi dala do řeči. Pak jsme se normálně bavily nějakou dobu, pak byla nemocná, tak mě poprosila, jestli bych nešla Betynku vyvenčit, pak jsem jí chodila nakoupit, pak nás pozvala na chalupu v Jizerkách…a tak.
Jde to. Kolem je hodně lidí, co by se k nám hodili, jen o tom nevíme. 
- Citovat
- Upravit
Plamí
19.3.22 10:30
@Sedmnactnulajedna
Jj, ještě mě napadá od Petra Casanovy Hladové srdce, nevím, kde to sežene, first class nemusím, ale ta kniha dost jasně popisuje situaci nešťastných, co si to potřebujou naplnit a odžít jinde…a pak se nechávají vykořisťovat.
Nicméně, není to celé žádná rychlovka vyrovnat se s tím vším. A jestli měla i nemožného otce…fakt bych jí doporučila samostudium i terapii, třeba Eset, ať s tím nestráví půl života.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, na začátek chci rict, ze chapu, ze nekomu to co tu budu psat bude připadat jako jen hloupé fnukani a žádný důvod k řešení.. ale pro mě je tohle něco co mě trápí už několik let a už proste nevim co dal, nemam komu se takhle otevřeně vypovídat, takže doufam, ze se najde někdo kdo mě vyslechne a snad i pochopí… Začala bych tím, ze mě strašně trápí, ze nejsem jako ostatní v mem věku (je mi 20), vždy jsem měla nějaké “kamarády”, ale nikdy to nebyl nikdo pro koho bych znamenala tolik jako on pro mě.. vždy jsem svou kamarádku měla na prvním místě a byla bych pro ni schopna cokoliv udělat.. možná je to taky tím, ze kamaradka, která mě vždy vyslechla bohuzel zemřela a Ja se stále nejsem schopna s tím nejak smířit.. nerozumim tomu, byla úplně zdrava a během týdne se stala taková tragédie.. pak jsem měla svého dědečka, který tu pro mě vždy byl, byli jsme si moc blízcí, ale taky loni zemřel.. ale ten už měl věk a bylo to pro nej vysvobození.. ale od té doby mám pocit, ze se to ještě více zhoršilo.. Můj pocit, ze mě nikdo nemá rad, ze to je jen tak nejak podle potřeby druhého a pak mě vždy opustí a nebo se minimálně vzdalime.. Nemyslím si, ze by to bylo, ze se k danému člověku chovam špatně, opravdu se snažím tu pro ne vždy byt, pomoct když potřebuje, chodíme spolu ven ale pak to vždy nějakým způsobem skončí.. ne hádkou, ale proste se vzdalime.. Mrzí mě, ze nechodím každý víkend s přáteli jako ostatní se bavit do města a proste si užívat života, občas jdeme ale to je jen když to zaridim a domluvim Ja.. Taky to doma nemam úplně v pořádku, rodice rozvedený, nemocný prarodiče co s námi bydli, rodice co si i přesto ze už jsem dospěla stále dělají skrz mě naschvaly.. Vážný vztah jsem nikdy nemela, vždy to z druhé strany bylo jen o sexu, proto už si k sobe bojím nekoho více pustit i když teď už v mem okolí skoro nikdo není kdo by se o mne zajímal, vždy to vypada nadějné ze to bude vážný, ale nakonec to skončí tak, ze se dohodneme, ze každý chce a hledá něco jiného… Premyslim nad tím, ze bych nemela byt.. tohle není zivot, cítím se tolik prázdné a sama, bojím se, ze kdybych si něco udělala a přežila bych tak budu už jen ležák což nechci.. chci bojovat. Strašně moc si přeju mít své děti, přítele, který mě bude doopravdy milovat.. zkratka ten pravý domov, který mi od mala strašně chybí… moc se snažím, ale stále se mi nic takového nedaří.. taky je na mě toho moc ve skole mám důležité zkoušky před sebou a je toho nejak moc… Vim, ze jsou lidi co to mají milionkrát horší, nemají rodice, co jist, ale zkratka to co se mi deje mě nejak složilo… nevim co dal.. chci to zvládnout, abych měla vysněnou rodinu a děti, ale ani nemam nikoho s kým bych tohle mohla mít.. nevim kde nekoho potkat, seznamky nikdy nic.. Dekuji všem co to zvládli přečíst až sem a dekuji za případné komentáře.